Zajatec světla

24.09.2018

Pokračování série „Solární dominium“ je o poznání dějovější než úvodní díl; tolik se nevysvětluje, trochu ubylo filozofování a moralizování, analogie se situací ve východním bloku už z románu netrčí jak péro z ... třeba z divanu. Naopak přibylo prvků hard sci-fi a space opery, nabízí se více zajímavých a uvěřitelných vizí budoucích technologií. Příběh se nevěnuje pouze bývalému tanatorovi (vojáku, soudci a katu v jedné funkci) Danielu Bondareemu, prchajícímu před dlouhými spáry Dominia; zhruba stejný prostor dostala jeho přítelkyně Dina, zasahující do událostí na planetě Gladius. Tato slečna nemá svůj život pod kontrolou o mnoho víc než Daniel, oba jsou převážně jen zmítáni okolnostmi, osud je nijak nešetří.
Nemohu se zbavit pocitu, že autor tentokrát neměl úplně jasnou ideu, zprostředkoval sice nějaké myšlenky a názory, přesto jako by místy nevěděl kudy kam. Finále neoznačím přímo slovem „zklamání“, nicméně bůh ve stroji zaúřadoval a vlastně spousta věcí zůstala nevyjasněná – zejména kolem tajemných Korgardů se nevysvětlilo skoro nic, akorát bylo nahozeno pár „možná“. Třeba si to spisovatel schovává pro další pokračování, pro mě to bohužel znamená opět dilema: 3* nebo 4*?