• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Václav Polívka

Deníky 1945-1948

„denní zápisky mladého, hudebně nadaného a lékařsky vzdělaného muže z přelomových let 1945-1948, z osobního (profesního, studentského i intimního) života a reflexe z výletů a cest do zahraničí (Dánsko), představují unikátní dobové svědectví se spoustou zajímavostí a jedinečných postřehů, které se navíc skvěle čte Václav Polívka byl synem filoložky a překladatelky Marie Jensen-Rádlové a vnukem známého matematika Františka Rádla, bydlel v Praze na Hradě ve Zlaté uličce, takže vlastně v centru dění, ať už se jedná o postavení společenské (rodina měla podporu nejvyšších kruhů, snad i díky tomu se Polívkovi podařilo emigrovat), nebo místní (např. očité svědectví květnového povstání, bombardování a osvobozování Prahy, přítomnost cizích vojsk, poválečný stav v hospodářství, školství...) oceňuju, že vydavatelé deníků nepodlehli bulvárním a komerčním tlakům a vypustili pasáže "důvěrného" charakteru, myslím, že do nich nikomu nic není (a snad každý si dokáže domyslet, o čem sní a co občas tajně provádí každý dospívající)“... celý text
— los

---

Deníky 1945-1948

„• Musím se přiznat, že čtení deníků je pro mě vždycky vcelku citlivou záležitostí. Pokaždé mám pocit, že se někomu vkrádám do soukromí a strkám nos, kam nemám. Na druhou stranu jsem zvědavá až hrůza. Představuju si, co autor při psaní asi prožíval a jak přemýšlel nad obsahem, který svému deníku svěřoval. • Jméno Václav Polívka mi ještě donedávna nic neříkalo. Na úvod vám tedy prozradím, že se narodil roku 1927, jeho maminka byla překladatelkou a žil v domě na Pražském hradě. Miloval klasickou hudbu a sám dokázal hrát na dva hudební nástroje. V lednu roku 1945 si začal psát deník a vedl ho až do března roku 1948. Když viděl, co se ve státě začíná dít, uprchl z Československa napřed do Dánska a později se usadil v Norsku. A právě tam byly jeho deníky v roce 2012 nalezeny. • Jednotlivé zápisky reflektují politické i společenské dění, jak doma, tak ve světě, kulturu i osobní život – studium, cestování, přátelské vazby i vztahy. • A můj osobní dojem? Václav Polívka byl inteligentní kluk, měl smysl pro humor, vážil si dobrého přátelství, rád cestoval, sportoval a aktivně se účastnil kulturního života v Praze. Nechal mě nahlédnout do svého života, obohatil mě o nové informace a přirostl mi k srdci stejně jako románový hrdina. • Knížku vám rozhodně můžu doporučit. Konec konců – takový deník je víc než přijatelnou variantou exkurze do naší historie. No ne?“... celý text
— Mojepočteníčko