Mojepočteníčko komentáře u knih
Jak jsem rodila indiánského syna z kmene Čerokí patří mezi nejlepší knížky, které jsem kdy četla a další autorčina kniha mě tedy rozhodně nemohla minout :)
Pokud si myslíte, že Indiánský erotikon je knihou plnou pikantností ze soukromých ložnic, pak se pletete. I když - ne tak docela. I takové postřehy se tu objeví. Jsou však spíše kořením, které dokresluje a podrhuje konkrétní vyprávění.
Podhůří Velkých kouřových hor, zvyky, tradice, mentalita a moudrost Čerokézů, jejich hluboká láska k přírodě i ke svému národu. To vše v kontrastu s typickou slovanskou povahou. Prudkou, zvědavou, neústupnou, hádavou milující, pečující i laskavou.
Krásně napsané, úsměvné, humorné i k zamyšlení.
Přiznám se, že první kniha zůstává mojí srdcovkou. Tu druhou vám pro změnu ze srdce doporučím. Bude vám po ní krásně a věřím, že si užijete každičkou stránku :)
Za poslední tři měsíce už mi bylo mnohokrát dost těžko. A pokaždý, když mi není nic moc, přijdou knížky z nakladatelství Host.
V posledním balíčku ke mně přiletěla Paskalína. Malá netopýří holčička, která má poprvé vyrazit do školky.
Jenže se jí tam vůbec nechce a je pevně rozhodnutá, že do dveří tohoto zařízení nevkročí Ani za nic!
Knížka moc hezky zpracovává "školkové téma", které mnohé z vás velmi dobře znají. Bývá bolavé, plné slz na obou stranách, strachu a nejistoty z něčeho nového.
Ale někde hluboko uvnitř se možná skrývá zrnko naděje. Že všechno to nové bude možná nakonec vlastně fajn příležitost, jak poznat nové kamarády a prožít spoustu báječných zážitků. Ať už dřív nebo později.
U nás to rozhodně potrvá ještě dlouho. I tak jsem ale knížku po malých kouskách předčítala, kdykoli to bylo možné. Ukázala Matymu obrázky a slovní zásobu jsme rozšířili o pojmy: netopýr, sova, školka nebo fuuuj :)
Tahle knížka do dětských knihoven rozhodně patří, tak ji v knihkupectví nepřehlédněte :)
Když mi domů dorazila Omrzlina s lesklou, částečně holografickou obálkou, začala jsem se bát, jestli to nebude nějaká divočina. Znovu jsem si přečetla anotaci, abych se ujistila, zda jsem se nespletla. A pak mi to došlo! Vždyť je to přece polární záře !
Takže ano, hlavní hrdinka Míša mě vytrestala hned zkraje. Dobře ti tak, Kateřino! Pracuješ s dětmi, věčně je poučuješ, čteš jim příběhy a tvoje vlastní fantazie má na kahánku.
Ale zpátky k Míše - bez té by se totiž knížka neobešla. Ani bez bráchy Erika a celé její rodiny. Přemýšlela jsem, zda v ní vidět dítko, co si permanentně vymýšlí nebo holčičku s obrovskou fantazií bez hranic.
Vybrala jsem si samozřejmě to druhé :)
Omrzlina je jiskřivý, zimní příběh se špetkou něčeho navíc - jak s oblibou říkávám. A ilustracím rozhodně propadnete na první dobrou :)
Nechybí úsměvné situace, sourozenecké neshody, magické okamžiky, kopec fantazie ani NANUKÁČ! Jedním slovem - perfektní!
Velké doporučení pro dlouhé zimní večery a poděkování do nakladatelství @hostbrno za krásné, dětské čtení :)
Tuhle knížku jsem i vybrala v domnění, že si u ní pěkně odpočinu a budu nevěřícně kroutit hlavou nad tím, jak hlavní hrdinka řádí na vysoké škole, abych si připomněla svoje "za mlada" :)
Jenomže mi taky asi mělo dojít (#nepoucitelna ), že holka, co si bude nevázaně a velmi aktivně vyhazovat z kopýtka, si k sobě taky vybere týpka, co za pozornost z hlediska charakteru a chování opravdu nestojí.
Takže ano, při čtení si odpočinete, protože příběh není "na zamyšlenou".
Trochu vás možná pozlobí, že se jeden hezký holčičí sen, pod tíhou drog, sexu a hýření, zvolna rozplývá do ztracena. Že se občas budete dějově pohybovat v kruzích a "to vážné" co by mohlo námět knihy prohloubit a dát příběhu vyšší rozměr, bude ke škodě všeho vlastně dost odbyté.
A abych nezapomněla - ano, toxický vztah nechybí.
I tak ale věřím, že si kniha své čtenáře najde. A pokud vás anotace zaujme, neváhejte se do čteni pustit :)
Za knihu moc děkuji @nakladatelstvi_bourdon
Čekala jsem veeeelkou, oddechovou romantiku, leč - trošku jsem se přepočítala. Tohle byl totiž docela slušnej nájezd na moje přemýšlivý JÁ. To, který tak rádo hloubá nad "coby-kdyby" a "jestli - co když", "možná" nebo "třeba".
Hlavní hrdinové se během svého života neustále potkávají v různých variantách svého vlastního já. A tady jsem žasla poprve - bylo jich spoustu a autorčina představivost pracovala na plné obrátky. To bych nevymyslela.
Taky mě mnohdy uměla šokovat nebo překvapit. A zabývala se otázkami, které mnohdy pokládám sama sobě.
Zjednodušeně řečeno - existuju někde ve vesmíru ještě jednou? A nejen já, ale my všichni?
Když jsem se dostala do fáze "rozplétání všeho", lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem samým napětím nemohla ani spát. Dokonce si myslím, že by pravidelní čtenáři románů, laděných do žánru sci-fi, měli drobnou výtku typu - tohle jsme tak nějak čekali. Klasická zápletka...apod.
Mně se knížka líbila, i když moje původní očekávání byla odlišná. Vyzkoušejte a sami uvidíte, jak vám sedne :)
Moc děkuji @nakladatelstvi_bourdon za poskytnutí knížky v rámci spolupráce :)
Kdysi jsem v jednom nejmenovaném obchodním řetězci několikrát prošla tam a zpátky kolem knihy Sí vole. Nakonec jsem si ji koupila, i když mi cestopisy nic neříkaly, protože - hahaha ten název a známé tváře. A co víc - Rebely jsem milovala vždycky, asi tušíte proč :)
Od té doby cestopisy čtu. A v knihovně jich mám hned několik. Natolik mi Sí vole učarovalo :)
Papua Nová Guinea. Místo, na které jsem se mohla spolu s autory vypravit pod záštitou pana doktora Stingla.
Přiznávám, že vlastně vůbec nevím, co vám mám napsat.
Že je to překrásná publikace? To vám asi moc neřekne. Že mě fascinuje odhodlání a odvaha s jakou se jakýkoli cestovatel pouští na cesty, protože já bych to nedokázala? Tak to vám bude možná tak sympatický.
Že mě nepřestává fascinovat, jak lidé na jiných místech dokáží žít a my si všeho toho komfortu, který nám doba nabízí, nevážíme? Na to mi dost možná odpovíte, že moc moralizuju.
Že to bylo autentický, pěkně zpracovaný, zajímavý i poučný a že bych si moc přála, aby tohle nebyla poslední knížka, kterou si o cestách této trojice přečtu? Tak na tohle už byste mohli pokývat hlavou a říct si, že si tu knihu přidáte na seznam. To minimálně.
Přidejte a hned si pro ni běžte. Nejlépe pro obě :)
Občas přemýšlím, jestli si "Dvory" v knihovně nechávat nebo ne. Pojí mě k nim trocha té nostalgie, protože jsem skrze ně poprvé vplula do vod fantasy příběhů. Navíc miluju nejen Krásku a zvíře, ale i tlustý knížky. A ty tato autorka rozhodně psát umí :)
Váhám, protože nevím, zda si je někdy přečtu znova a nejsem typ, co by knížky hromadil. U Půlměsíčního města si zase rozhodně jistá jsem. To svoje místo v knihovně neztratí.
Jako jo - Bryce mě tady občas fakt štvala. Jenže já obecně projevuju sympatie spíše vedlejším postávám než těm hlavním. Záleží na knize a typu příběhu. Takže jsem to velkoryse přehlížela a čtení si užívala.
Plusem celé této série pro mě od počátku byla čtivost, napětí a dynamika vyprávění bez zbytečné omáčky, na kterou si vážně nepotrpím a ve výše zmiňovaných "Dvorech" jsem si jí užila až až.
Nebojte se obsáhlosti a do knížek se pusťte. Jsou skvělé a postav, které si zamilujete, tam bude habaděj. Věřte mi :)!
Knihy od Barbory Linke mám přečtené do jedné. Každá z nich ve mně zanechala stopu a z každé z nich jsem si odnesla něco jiného. Na příběh o Julii jsem se těšila moc a rozhodně mě nezklamala.
Obsahy a anotace nepíšu. Prozradím vám jen to, že se schyluje k druhé světové válce a hlavní hrdinka Julie vyznává náboženství, kterému doba rozhodně nepřeje.
A taky připomenu, že znala Soňu i Ester, hlavní postavy z předešlých dvou knih.
Příběh je psaný nejen pohledem Julie, ale také ze strany Kamily, která ve svém osobním životě řeší spoustu zásadních a nelehkých věcí. Navíc je Esteřinou a Soninou vnučkou.
Víc se mi asi zamlouvala dějová linka s Julií. Tím nechci říct, že by mi Kamila vadila. To ani v nejmenším. Jen jsem její život asi byla schopná intenzivněji prožívat, víc se o ni bát, sdílet její odhodlání, bolest i vztahové záležitosti.
Konec byl na mě přespříliš rychlý. Chtěla jsem víc a způsob, jakým jsem došla k závěru samotnému mi připadal poněkud....ošizený. I přes tuhle drobnou nespokojenost jsem si ale početla naprosto báječně!
Knihy Barbory Linke vám z celého srdce doporučuji. Jsou skvělé a já se moc těším na další :)
Hrozálie je ÚŽASNÁ! Sklidila můj velký obdiv už v prvním díle, kdy se sama postavila třem dospěláckým čarodějnicím!
Tentokrát vás přizve k počátkům své popletené a ne úplně vydařené čarodějnické kariéry. Nu což - učený z nebe nespadl. Důležitá je vůle a odhodlání. Když nic jiného, tohle by vám mělo být blízké určitě.
Knížka je bohatě ilustrovaná, textu není příliš mnoho, vypravěč (Hrozálie osobně) mnohdy promlouvá ke čtenáři a hlavní hrdinka má vážně něco do sebe. Z čehož plyne jediné - MUSÍTE ji poznat :)!
Příběh o přátelství, odvaze i překonávání překážek a další velké, dětské, knížkové doporučení z produkce nakladatelství Host. Děkuju!
Dcery dvouhlavého draka, Dračí královna a S odvahou draka.
Sexuální otroctví, královna Min a její vyprávění o rozpínavosti Japonska, příběh o válečných zločinech. To jsou knihy Williama Andrewse. A nutno podotknout, že opravdu skvělé knihy!
Okupovaná Korea ve 30.letech. Korejská dívka, která byla přinucena vzít si Japonce. A i když se na oba hlavní hrdiny, po té citové stránce, usměje štěstí, doba a rozdílnost obou národů jejich vztahu nepřejí.
A pak tu máme Jednotku 731 a nechutné pokusy na lidech. Takže ne, zvrácenost a touhu po nelidském experimentováni nenajdete v dějinách jen u Mengeleho.
Silný příběh založený na skutečných historických událostech. A ačkoli se to, vzhledem k tématu, asi úplně nesluší, byl vážně skvělý!
Pokud vám autorovy knihy doma chybí, určitě je do své knihovny neváhejte doplnit - za mě opravdu velké doporučení :)!
Vůči Čtvrtému křídlu jsem měla spoustu předsudků. Bylo všude a já tohle nemám moc ráda. Asi už jsem na tohle juchání stará :) Nicméně - DRACI. Moje slabé místečko. A tak jsem to zkusila.
Z minulého příspěvku víte, že se mi knížka moc líbila. Takže druhý díl - Železný plamen mě nemohl minout. A hned
vzápětí vám prozradím, že děsně nerada píšu dojmy o jednotlivých dílech sérií :D
Nebudu se tady zbytečně rozepisovat. Líbil se mi moc. Možná nebyl tak dynamický jako ten první, a možná se základní kostra příběhu, co se děje týče, opakovala stále dokola, ale poutavosti nebo čtivosti to nijak neubíralo.
Postavy jsou fajn, ale stále k nikomu žádné výraznější city nechovám. To se však rozhodně nedá říct o dracích :D
Za sebe tuhle sérii zatím určitě doporučit můžu :) Co vy a Čtvrté křídlo?
Někdy se vám poštěstí a dostanete do rukou knížku, o který nic nevíte. A tak se těšíte, co z toho bude.
Dětství není jen tak, je nejlepším spisovatelským debutem, jaký jsem letos četla. Je skvěle napsaný, má pointu, vtip, úsměvné scény střídají ty smutné, a tak nějak se ve mně během čtení vystřídala celá škála různých pocitů. V pozitivním slova smyslu samozřejmě.
Autorka k nám promlouvá skrze malou Toničku, která nás provází svým dětstvím i dospíváním v 50. a 60. letech, tedy dobou minulého režimu.
Text není jen příběhem samotným. Je jako truhlice plná zapomenutých pokladů. Vzpomínky na dětství, léta ve školních lavicích, průšvihy i úsměvné historky nebo láska k četbě a knihám.
Jenže pak si uvědomíte, do jakého období je děj zasazený. Začnete vše kolem sebe vnímat očima malé Toničky a ona vás nechá, abyste nahlédli ne pod jednu, ale hned pod několik, tak trochu tajných pokliček.
Rodina. Vztahy v rodině. Vztahy mezi lidmi obecně. Generační rozdíly i spory. Vztah k dětem a jejich výchova. Společenské poměry....
Bylo to skvělé čtení. A vůbec by mi nevadilo, kdyby byla knížka ještě o pár stran/kapitol delší :)
Doporučuji!
Jemné a lehoučké jako dech.
Kolébka drobných kapiček, které na ní ulpěly díky ranní mlze.
Nevyžádaná ozdoba ve vlasech, když se při sbírání hub nedíváme pořádně kolem sebe.
Past, která dokáže snadno ukončit nejeden hmyzí život.
Pavoučí vlakno....křehké, pevné, překrásné i smrtící.
Život na pavoučím vlákně je knihou, která se vám propíše do srdce.
Těžké, bolestné, tíživé, smutné a dojemné čtení.
Postavy, se kterými budete prožívat každou sekundu jejich života.
Skvěle napsané a přečtené raz dva.
Příběh, do kterého se určitě zase vrátím.
Doporučuji!
Pohlazení po duši.
Překrásný ilustrace.
Odkrývání očím ukrytého tajemství.
Celičký rok v kratičkých textech.
Můj milovaný, voňavý les. Přítel, ochránce, dárce obživy pro malá i velká věčně hladová bříška.
Přátelství.
Čarování přírody. Proměny. Koloběch čtyř ročních období.
Četli jsme ji na koberci poslední vyučovací hodinu.
Odpočívali.
Probrali všechno, co šlo.
A pak, světe div se! Další dny, další dětské ruce. Další prohlížení...
Co víc dodat...Nic. Vůbec nic :)
Trochu jsem se bála.
Dobře.
Tak ne trochu, ale DOST, Protože Čtvrtý křídlo miluju a nedám na něj dopustit.
Bylo to zbytečný.
Asi nejsem úplně cílovka, ale i tak mě čtení bavilo, i když mi to teď s knížkama moc nejde.
Hezky napsaný, pro mě možná až takový....no ...svým způsobem hořkosladký.
Na jednu stranu romantika a láska, co zmůže snad všechno na světě, na druhou situace, který nejsou na strávení zrovna jednoduchý a vlastně taky trochu bolí.
Přišla, když jsem ji potřebovala a splnila svůj účel.
Do puntíku.
Vojenská tematika, naděje, odpuštění, smutek, ztráta a hlavně láska.
Vyzkoušejte, věřím, že by se vám mohla líbit.
Pamatuju si, že jsem jako dítě shlédla prostřednictvím ranní, víkendové, televizní relace (zná tu vůbec někdo ještě třebaaa Vegu a Magion :-)?) loutkovou pohádku, která se odehrávala na hradě Špilberk. Byla temná a strašidelná. Od té doby hrad toužím navštívit, ale zatím se mi to nepodařilo.
Špilberk v pověstech byla při výběru jasná volba. A já moc děkuji @albatrosmedia za zaslání.
Knížka Michaely Bystré Radvanové je moc hezky poskládaná i napsaná. Autorka vám představí hradní prostory a své vyprávění okoření historickými fakty, verši, bájemi a nakonec dovysvětlí, jak to vlastně všechno bylo doopravdy.
Mrknete se do hladomorny, mučírny nebo třeba sekyrárny. Tím však zdaleka nekončíme :)
Za sebe, jakožto milovníka historie, můžu jedině doporučit. A pokud plánujete výlet do špilberských končin, knížka vám velmi dobře poslouží jako takový návštěvní "předprůvodce" :)
Kdyby nebylo Scarlett Wilkové, nevím jestli by se mi v nejbližší době podařilo vzít knížku do ruky...
Scarlett Wilková je mou velkou oblíbenkyní. A její nová kniha - Když přišli psi, se opět zařazuje mezi skvělé čtivo, které budu s láskou uchovávat ve své knihovně :)
Živa a Karel, Slavomil a Ludmila, Ondráš, Margareta nebo třeba taky Dita a Hund. Beskydy, válka, partyzáni, spojky, život i smrt, láska i zrada. Štěstí v neštěstí...
Příběh vyprávěný pohledem různých postav. Kousek historie, po které se budete pídit, protože její reálnost vám nedá spát.
Skvěle napsaný historický román, který vás bude bavit od první stránky. A pokud si na něj uděláte čas, budete ho mít přečtený raz - dva :)
Léto je možná pomalu u konce, nicméně já tak trochu taky. Myšlenky jsou rozlítaný - tu u Matyho nástupu do školky, tam u mojí nový práce, chce se mi dělat všechno a nic. Pořádně nic nedokončím. A tak je to i se čtením.
Odešla do tmy je knížka, která mi sedla. Možná má pomalejší tempo a možná není plná charakterově různorodých postav, které vám svým jednáním zamotají hlavu, ale i tak budete chtít otočit poslední stránku, abyste věděli, jak to celé dopadne. Jako já.
Za sebe můžu říct, že měl příběh všechno, co mám na napínavých knížkách ráda. Rodinné vztahy, dávná, podivně ukončená přátelství, dlouholeté tajemství, napínavé okamžiky i sympatickou hlavní hrdinku, která si nese nějaký ten šrám z minulosti.
Bavilo, za sebe určitě můžu doporučit a budu ráda, když jí dáte šanci i vy
Byli jste se někdy podívat v New Yorku? Já ne, ale ráda bych ho na vlastní oči někdy viděla. Nejspíš bych si vybrala podzim. Chtěla bych barevný listí, teplejší bundu, volně uvázanou šálu a kafe do kelímku. Asi takhle nějak si to představuju díky Nicole Böhm :)
Gillian a Jaz jsou moc pěkná, sympatická dvojice. Budete je mít rádi.
Líbí se mi, že ani tentokrát se autorka nepustila na pole přeslazené romantiky, nezřízeného sexu, scén, nad kterými srdce usedá a velkých happy endů.
Je to pohodový a čtivý. O životě. A ano, samozřejmě, že jisté odlehčení tam je. Stejně jako drobný přesah.
Nemám tomu co vytknout. Příběh i vztah hlavních hrdinů se rozvíjí vcelku poklidně - přiznávám, že jsem zpomalila samu sebe a dopřála si ten komfort vychutnat si ho stránku po stránce až do samého konce.
Čili neváhejte a pusťte se do ní :)!
Doporučuji!
Kumewawa, syn džungle mi na první pohled připomněl dobrodružné příběhy, které ráda četla moje maminka.
Uprostřed brazilské Amazonie ztroskotá parník. Posádka se zachrání, ale nikdo z nich netuší, jak v divoké džungli přežít. Nakonec se objeví dvanáctiletý indiánský chlapec Kumewawa, který jim situaci pomůže zvládnout, aniž by žádal cokoli na oplátku...
Jestli něco nesmím zapomenout pochválit, tak jsou to překrásné ilustrace a samozřejmě přesah, který příběh má.
Je to rozdíl mezi chováním zhýčkaných obyvatel města, uvyklých na komfort i peníze a Kumewawou, který vše potřebné nalézá v přírodě kolem sebe.
Vlídné chování chlapce, které s nadhledem poráží pocit nadřazenosti, jež vůči němu cestující zpočátku chovají.
Zdánlivá odlišnost a hranice, které se zakrátko stírají.
Podání pomocné ruky, jež neočekavá nic na oplátku.
Důraz na důležité lidské vlastnosti jakými jsou například čestnost, statečnost, pravdomluvnost, upřímnost a mnohé další.
Velmi příjemným bonusem je taktéž slovníček, který je umístěn na konci knihy.
Jediné, co mi trochu vadilo, bylo časté lovení zvířat, což je ale v rámci kontextu v knize objasněno.
Krásně zpracovaný příběh, doporučuji :)