Písmem mojí přítelkyně přehled
Barbora Linke
Dvě ženy oddělené dobou spojují deníky. Závěrečné rozuzlení románů Jménem mojí sestry a Srdcem mojí babičky. Budoucnost patří těm, kdo v ni věří. Když se čerstvě rozvedená Kamila ponoří do deníků Židovky Julie zděděných po babičce, netuší, že se její život co nevidět obrátí vzhůru nohama. Novou práci jí nečekaně ztrpčuje minulost a současně se zaplétá do milostného trojúhelníku. Julie se s nastolením protektorátu potýká s nenávistí a ústrky ve společnosti a i ve své rodině nachází čím dál menší porozumění. Pak jí po letech zkříží cestu kamarád z dětství. Má jejich láska šanci na přežití, když jsou transporty do Terezína v plném proudu?... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Písmem mojí přítelkyně. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (9)
(SPOILER)
Myslím, že lepší uzavření jsme si snad ani přát nemohli. Na jednu stranu je mi líto, že už je konec, ale zase vím, že se k těmto nádherným i když smutným příběhům ještě někdy vrátím.
V knize jsou opět dvě časové linky. V současnosti pokračujeme s Kamilou, se kterou se život opravdu nemazlí. Že by už ale konečně našla své štěstí? Pomocí deníků a dopisů, které zdědila po babičce, zjišťuje, jaký osud měla Julie, kterou kdysi babička znala.
Autorka mě opět dokázala úplně vtáhnout do děje a Juliin příběh jsem prožívala, jak kdyby byl můj. Vždycky, když čtu tyto válečné knihy, mozek stále nechápe, jak je možné, že se na lidech prováděla taková zvěrstva. I proto jsem ráda za romantickou linku. Takový kontrast zlo vs dobro/láska. Jiskřička naděje na lepší zítřky v podobě lásky, která si k Julii neočekáváně nacházela cestu, i když už jednu milovanou osobu ztratila. Po delší době jsem dokonce měla motýlky v břiše!
Líbilo se mi také zakomponování Nicholase Wintona.
Trochu jsem si i poplakala - smutkem i dojetím. A jeden moment, který přišel opravdu zčista jasna, mě úplně paralyzoval.
Napsat o knize o druhé světové válce, že je nádherná? Jednoduše musím. Autorka má neskutečný talent dostat vás do knihy a nepustit.
Seznamuje nás v podobě dopisů od Julie, židovské dívky v období okupace v Československu za druhé světové valky, své kamarádce Ester. Čte si je v přítomnosti Kamila, vnučka od Ester a odkrývá tak pravdu o svých předcích a skutečnost, jak byli všichni Židé za války ze dne na den stíhané i občany, sousedy, kteří s nimi do té doby neměli problém.
Jenže strach o svojí rodinu a o svůj život jim nedovolil chovat se jinak. Je to svým způsobem pochopitelné, přesto je to velmi bolavé. Příběh v minulosti začíná rokem 1939 a vypráví postupné omezování, ztráta zaměstnání, školy, různých omezení až po transport do Terezína a život neživot v koncentračním táboře.
V přítomnosti má Kamila také pěkně naloženo. Je poměrně osamělá, vyrovnaná se s nástupem do nového zaměstnání, se svou bolavou minulostí spojenou s nevydařeným manželstvím a navíc je tak trochu “šťastný smolař “. Co může, to se jí postaví do cesty. A nechtěně se tak ocitne mezi dvěma muži.
Bavily mě obě linky stejně, knihu jsem zhltla na dvě otevření, potřebuju víc, víc stránek, víc takových knih!
V knize je více minulosti a je to tak moc hezky zakomponované, že vás přechody vůbec nerušili, ba mnohdy přišli vhod, protože nám dali na chvilku odpočinout od hrůz války. Julie mi bylo neskutečně líto. Jí i celé její rodiny. Nedávno jsem četla knihu o válce, kterou jsem hodnotila jako průměr. Tato kniha je jedna z těch, které mi zlomily srdce.
Související novinky (1)
Prostě já, Bouře a běs a další knižní novinky (41. týden)
06.10.2024
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Písmem mojí přítelkyně v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 15x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 3x |
v Knihotéce | 48x |
v Chystám se číst | 62x |
v Chci si koupit | 22x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
česká literatura úzkost holokaust, holocaust
JE TĚŽKÉ SE LOUČIT S KRÁSOU… tato hláška mě napadla hned po dočtení. (Víte, z jakého je filmu? :-)).
Úžasné zakončení této mini „série“. Autorka si mé srdce získala hned od prvního dílu a vždy jsem se moc těšila až se budu moct pustit do další knihy. Všechny jsem neskutečně prožívala a nesmírně si je užila.
České autorky tyto příběhy z 2. světové války prostě umí. Možná by se mohlo zdát, že už ani není o čem psát, ale autorka tu skulinku vždycky najde a opět mi dokázala vyrazit dech.
Sledujeme dvě časové linky, malinko víc mě bavila ta z minulosti, ale já to takhle mám ve většině knih, kde jsou dvě linky současnost vs. minulost. Mám asi trochu radši tu starou dobu. A navíc hlavní hrdinka Julie pro mě nebyla neznámá postava, už jsem se s ní setkala v minulé knize, takže jsem byla neskutečně zvědavá až se konečně dozvím i její příběh plný tajemství.
Julie Neumanová byla židovka, žila v milující rodině. Tak jako všichni židé v té době ani ve snu nečekala, že by se mohlo stát to co se stalo, ta krutost a bezmoc se nedá ani popsat. I u nich doma už nebylo vše tak růžové a nastaly velké neshody. Julie chtěla, aby vše, co jako rodina prožívali bylo někde schované, tak psala dopisy, které posílala Ester Gregorové – s tou už jsem se taky setkala v minulém díle.
Tyto dopisy si pak čte v současné lince Kamila a celé se nám tímto kruh krásně uzavře. Moc hezky to měla autorka promyšlené. Všechny tři díly k sobě pasují a přitom jsou vlastně každý jiný. I co se týká obálek jsou překrásné, v knihovně se budou vyjímat. Moc děkuji autorce za krásné zážitky, které jsem mohla prožívat při čtení jejich knih a doufám, že už má pro nás něco nového přichystáno.