Písmem mojí přítelkyně
Barbora Linke
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541923/bmid_pismem-moji-pritelkyne.jpg
5
31
31
Dvě ženy oddělené dobou spojují deníky. Závěrečné rozuzlení románů Jménem mojí sestry a Srdcem mojí babičky. Budoucnost patří těm, kdo v ni věří. Když se čerstvě rozvedená Kamila ponoří do deníků Židovky Julie zděděných po babičce, netuší, že se její život co nevidět obrátí vzhůru nohama. Novou práci jí nečekaně ztrpčuje minulost a současně se zaplétá do milostného trojúhelníku. Julie se s nastolením protektorátu potýká s nenávistí a ústrky ve společnosti a i ve své rodině nachází čím dál menší porozumění. Pak jí po letech zkříží cestu kamarád z dětství. Má jejich láska šanci na přežití, když jsou transporty do Terezína v plném proudu?... celý text
Přidat komentář
Knihy od Barbory Linke mám přečtené do jedné. Každá z nich ve mně zanechala stopu a z každé z nich jsem si odnesla něco jiného. Na příběh o Julii jsem se těšila moc a rozhodně mě nezklamala.
Obsahy a anotace nepíšu. Prozradím vám jen to, že se schyluje k druhé světové válce a hlavní hrdinka Julie vyznává náboženství, kterému doba rozhodně nepřeje.
A taky připomenu, že znala Soňu i Ester, hlavní postavy z předešlých dvou knih.
Příběh je psaný nejen pohledem Julie, ale také ze strany Kamily, která ve svém osobním životě řeší spoustu zásadních a nelehkých věcí. Navíc je Esteřinou a Soninou vnučkou.
Víc se mi asi zamlouvala dějová linka s Julií. Tím nechci říct, že by mi Kamila vadila. To ani v nejmenším. Jen jsem její život asi byla schopná intenzivněji prožívat, víc se o ni bát, sdílet její odhodlání, bolest i vztahové záležitosti.
Konec byl na mě přespříliš rychlý. Chtěla jsem víc a způsob, jakým jsem došla k závěru samotnému mi připadal poněkud....ošizený. I přes tuhle drobnou nespokojenost jsem si ale početla naprosto báječně!
Knihy Barbory Linke vám z celého srdce doporučuji. Jsou skvělé a já se moc těším na další :)
Četla jsem všechny předchozí knihy autorky a ani tento příběh mě nezklamal. Krásný a zároveň smutný příběh Julie. Musím říct, že miluju, jak autorka dokáže zasadit postavy do tak těžké doby a věrohodně to popsat. Člověka až mrazí, co se dělo a jak se to vůbec mohlo stát. Krásné zakončení trilogie příběhů.
JE TĚŽKÉ SE LOUČIT S KRÁSOU… tato hláška mě napadla hned po dočtení. (Víte, z jakého je filmu? :-)).
Úžasné zakončení této mini „série“. Autorka si mé srdce získala hned od prvního dílu a vždy jsem se moc těšila až se budu moct pustit do další knihy. Všechny jsem neskutečně prožívala a nesmírně si je užila.
České autorky tyto příběhy z 2. světové války prostě umí. Možná by se mohlo zdát, že už ani není o čem psát, ale autorka tu skulinku vždycky najde a opět mi dokázala vyrazit dech.
Sledujeme dvě časové linky, malinko víc mě bavila ta z minulosti, ale já to takhle mám ve většině knih, kde jsou dvě linky současnost vs. minulost. Mám asi trochu radši tu starou dobu. A navíc hlavní hrdinka Julie pro mě nebyla neznámá postava, už jsem se s ní setkala v minulé knize, takže jsem byla neskutečně zvědavá až se konečně dozvím i její příběh plný tajemství.
Julie Neumanová byla židovka, žila v milující rodině. Tak jako všichni židé v té době ani ve snu nečekala, že by se mohlo stát to co se stalo, ta krutost a bezmoc se nedá ani popsat. I u nich doma už nebylo vše tak růžové a nastaly velké neshody. Julie chtěla, aby vše, co jako rodina prožívali bylo někde schované, tak psala dopisy, které posílala Ester Gregorové – s tou už jsem se taky setkala v minulém díle.
Tyto dopisy si pak čte v současné lince Kamila a celé se nám tímto kruh krásně uzavře. Moc hezky to měla autorka promyšlené. Všechny tři díly k sobě pasují a přitom jsou vlastně každý jiný. I co se týká obálek jsou překrásné, v knihovně se budou vyjímat. Moc děkuji autorce za krásné zážitky, které jsem mohla prožívat při čtení jejich knih a doufám, že už má pro nás něco nového přichystáno.
(SPOILER)
Myslím, že lepší uzavření jsme si snad ani přát nemohli. Na jednu stranu je mi líto, že už je konec, ale zase vím, že se k těmto nádherným i když smutným příběhům ještě někdy vrátím.
V knize jsou opět dvě časové linky. V současnosti pokračujeme s Kamilou, se kterou se život opravdu nemazlí. Že by už ale konečně našla své štěstí? Pomocí deníků a dopisů, které zdědila po babičce, zjišťuje, jaký osud měla Julie, kterou kdysi babička znala.
Autorka mě opět dokázala úplně vtáhnout do děje a Juliin příběh jsem prožívala, jak kdyby byl můj. Vždycky, když čtu tyto válečné knihy, mozek stále nechápe, jak je možné, že se na lidech prováděla taková zvěrstva. I proto jsem ráda za romantickou linku. Takový kontrast zlo vs dobro/láska. Jiskřička naděje na lepší zítřky v podobě lásky, která si k Julii neočekáváně nacházela cestu, i když už jednu milovanou osobu ztratila. Po delší době jsem dokonce měla motýlky v břiše!
Líbilo se mi také zakomponování Nicholase Wintona.
Trochu jsem si i poplakala - smutkem i dojetím. A jeden moment, který přišel opravdu zčista jasna, mě úplně paralyzoval.
Napsat o knize o druhé světové válce, že je nádherná? Jednoduše musím. Autorka má neskutečný talent dostat vás do knihy a nepustit.
Seznamuje nás v podobě dopisů od Julie, židovské dívky v období okupace v Československu za druhé světové valky, své kamarádce Ester. Čte si je v přítomnosti Kamila, vnučka od Ester a odkrývá tak pravdu o svých předcích a skutečnost, jak byli všichni Židé za války ze dne na den stíhané i občany, sousedy, kteří s nimi do té doby neměli problém.
Jenže strach o svojí rodinu a o svůj život jim nedovolil chovat se jinak. Je to svým způsobem pochopitelné, přesto je to velmi bolavé. Příběh v minulosti začíná rokem 1939 a vypráví postupné omezování, ztráta zaměstnání, školy, různých omezení až po transport do Terezína a život neživot v koncentračním táboře.
V přítomnosti má Kamila také pěkně naloženo. Je poměrně osamělá, vyrovnaná se s nástupem do nového zaměstnání, se svou bolavou minulostí spojenou s nevydařeným manželstvím a navíc je tak trochu “šťastný smolař “. Co může, to se jí postaví do cesty. A nechtěně se tak ocitne mezi dvěma muži.
Bavily mě obě linky stejně, knihu jsem zhltla na dvě otevření, potřebuju víc, víc stránek, víc takových knih!
V knize je více minulosti a je to tak moc hezky zakomponované, že vás přechody vůbec nerušili, ba mnohdy přišli vhod, protože nám dali na chvilku odpočinout od hrůz války. Julie mi bylo neskutečně líto. Jí i celé její rodiny. Nedávno jsem četla knihu o válce, kterou jsem hodnotila jako průměr. Tato kniha je jedna z těch, které mi zlomily srdce.
I tento díl byl ctivy. Ale přišel mi malinko méně propracovanější než předchozí dva díly. Hlavně linka s Kamilou byla trochu slabší. U linky z války mi bylo ovšem hodně smutno.
Třetí knihy od Barbory Linke je vyústěním knih Jménem mojí sestry a Srdcem mojí babičky.
Autorka skvěle spojila v knize současnost a minulost. V současnosti poznáváme Kamilu, která je čerstvo rozvedená, pročítá deníky židovky Julie, které zdědila po babičce a do toho řeší vztahové trable a novou práci.
V minulosti se ocitáme v rodině Julie za dob protektorátu a transportů do Terezína.
Jaké bude rozuzlení životů obou mladých žen?
Kniha byla úžasná! Autorka čtenáře dokonale vtáhla do dění a hlavně příběh Julie se mnou emocionálně velmi mával. Ta doba byla tak těžká a pobyt v terezínském ghettu pro nás, co žijeme v současnosti, nepředstavitelný.
Musím se přiznat, že jsem si v několika momentech poplakala a pořád držela Julii a vlastně i Kamile pěsti.
Dekuji moc za úžasnou knihu a pokud vás baví příběhy na pozadí druhé světové války rozhodně neváhejte a knihu (respektive všechny tři knihy) si přečtete. Dávám 5/5 a jsem vděčná, že žiju v době v jaké žiju a vroucně si přeji, aby se to, co jsem v knize četla, už nikdy neopakovalo
Autorka má neskutečný talent nenásilně nás seznámit s židovskou rodinou, ke které si postupně vytvoříme hluboký vztah. Věděla jsem, že až přijde na kapitoly věnované Terezínu, bude to těžké čtení, ale ono to bylo ponuré už skoro od svého počátku. Jen se to bych řekla stupňovalo, čtenář si dokázal vytvořit vztah k několika postavám a zároveň pro ně začal i dýchat. Líbilo se mi, že jsme zjistili nějaké dodatečné informace i o osobách z předešlích dílů a linka z přítomnosti pro mě ve finále místo “odlehčení těžká, protože problematika IVF mi není úplně vzdálená. Ke knize mám ve finále dvě menší výtky - Julie a její potlačovaná láska mi chvilkami bouchala o nervy. Svým způsobem asi chápu autorčin záměr, ale měla jsem jí sto chutí vždycky postrčit :). A potom relativně rychlejší zakončení linky Kamily. Asi bych chtěla trochu více detailu. Možná proto, že mi nakonec byla velmi blízká.
Samotné zpracování knihy od překrásné obálky po nápad s deníky se mi velmi líbil. Na konci je i tabulka, kterou si po přečtení prostudujte. Já jí oplakala. Rozhodně jde autorka svou trilogií s historickým tématem mimo zajetou klasiku, což nesmírně oceňuji a tím se řadí mezi mé nejoblíbenější české autorky. Mé srdce však navždy propadlo prvnímu dílu, proto hodnotím 4,5/5 hvězdiček :).
Tato třetí kniha autorky mne opět moc nadchla. Moc se mi líbí nápad, proplést příběh Kamily ze současnosti a Julie z doby druhé světové války. Autorka dokáže psát moc dojemně, ale i humorně a člověk si i doplní informace o židovské tématice a uvědomí si, jak byla válka krutá. Myslím, že by se to pořád mělo připomínat. Dokonce jsem si i u jedné neuvěřitelné scény poplakala. Určitě knihu moc doporučuji, nebudete litovat.
Už jsem četla volně
navazující předchozí dvě knihy,
takže na tuto jsem se těšila a nemohla si ji nechat ujít.
Rozhodně mě nezklamala,
ba naopak jsem nadšená a knihu
jsem přečetla téměř jedním
dechem, jen velmi těžko jsem se
od ní odtrhávala.
Příběh Julie je příběh židovské
dívky v době války a tak je jak jinak
než spíše smutný až dojemný,
ale v knize se
střídají kapitoly i s kapitolami z
přítomnosti a ty knihu velice
zpestřují což je super.
Příběh Kamily není sice taky úplně
veselý, ale přesto mě
chvílemi, hlavně na začátku velmi
pobavil,
Rozhodně mohu tuto autorku a její
tvorbu doporučit a sama si ji řadím mezi své oblíbené.
Autorčiny knihy miluji. Píše s obrovským citem příběhy, které jsou bolavé, ale i plné naděje. Bravurně vykreslené povahy postav a historická fakta tvoří dohromady dílo, které vaše čtenářské srdce chytí a nepustí. A byla jsem zvědavá, jak autorka napíše tuto knihu.
V příběhu, který je rozdělen opět do dvou dějových linek, poznáváme v té současné Kamilu. Ženu, která je rozvedená, smiřuje se se svou situací a ve volných chvílích usedá k deníkům, které zdědila po babičce. Zjišťuje, že její starosti jsou naprosto malicherné oproti hrůzám, které zažili její předci. V jejím životě se i po rozvodu začíná blýskat na lepší časy. A není v tom nikdo jiný než muž. Nový, neokoukaný, ale přesto si Kamila dává veliký pozor. A dobře dělá…
Julie, mladá žena, která by si přála jediné. Aby její rodina byla zdravá a scházela se pravidelně při židovských svátcích. Ano, židovských. A protože se vracíme v této lince do období 2. světové války, nemusím vás dlouho napínat co se Juliině rodině děje. Všichni se modlí, aby válku přežili. Aby nemuseli opustit svoje domovy a sebe navzájem. Bohužel, jak víme, vše dopadlo jinak. Julie tak prožívá obrovská trápení.
Autorka bravurně propojila dvě zdánlivě nesouvisející linky. Ta ze současnosti pro mě byla až na pár drobností odpočinková. Kamilu jsem si oblíbila a fandila jsem jí. Vnitřně jsem nadávala, když se jí nedařilo nebo se hnala do problémů. Jenže tato linka střídala tu válečnou. Juliinu, která mě rozsekávala od prvních stránek. Víte, autorka nepopisuje nějaké brutality, nezakládá své vyprávění na příšerných krvavých scénách. Ona se věnuje hodně pocitům daných postav. Co musela prožívat Juliina maminka, když stála před pro mě nepředstavitelným rozhodnutím. Tato scéna ve mně navždy zůstane. Pak dočtete, řeknete si, jak s vámi celý příběh zamával, otočíte stránku a tam….osudy postav z knihy a to mě dorazilo úplně.
Upřímně říkám, že se mi historická linka líbila víc. Ač to zní divně, když byla z válečných let, ale autorka ji zpracovala neuvěřitelně citlivě. Já nezapomenu na Davídka. Nikdy. Strašně mě to sebralo.
Miluju autorčinu tvorbu a pokud jste nečetli Jménem mojí sestry, Srdcem mojí babičky a Písmem mojí přítelkyně, napravte to. Tyhle knihy, respektive příběhy v nich vás nenechají v klidu. Budete plakat, budete se usmívat, budete přát i nenávidět. Zažijete obrovské spektrum emocí a na tyhle tři knihy rozhodně nezapomenete.
Ještě nikdy se mi nestalo, abych při psaní recenze brečela. Nikdy. Lidé o mě často říkají, že jsem tvrdá jako kámen (pletou se), ale tenhle příběh mě úplně rozšvihal.
Píši komentář až po přečtení posledního dílu trilogie. Všechny tři knihy a smutné osudy se mi dostaly "hluboko pod kůži". Byly přečteny za pouhé tři dlouhé večery - nemohla jsem od nich prostě jen tak odejít. V doslovu autorka píše, že v době, kdy je antisemitismus opět na vzestupu, nesmíme zapomenout, co se dělo. S tímto názorem se plně ztotožňuji a přeji paní spisovatelce pevnou ruku při psání dalších krásných knih.