Mojepočteníčko komentáře u knih

Kdo by neznal kulatého žlutého medvídka, s červeným tričkem a věčně ulepenými tlapkami od medu. Ano, mluvím o Medvídkovi Pú :)

Pustili jsme se s Matym do čtení Pohádek před usnutím. Je to útlá knížečka plná krásných ilustrací, doprovázených krátkými texty. Plusem pro mě rozhodně byla i velká písmenka. Co si budeme – pokud se do čtení pouštím při uspávání, rozhodně se to hodí :)

Pú a jeho kamarádi zažívají nejrůznější příhody, ze kterých mnohdy plyne i nějaké to poučení. Tak třeba – co je to laskavost, jak důležité je přátelství nebo fakt, že je občas třeba zabojovat a nevzdávat se.

Doporučujeme :)

07.01.2024

Už jsem vám říkala, jak moc miluju příběhy, ze kterých dýchá asijská historie, kultura, tradice a mytologie :) ?

Shiori je kiatská princezna, která ovládá magii a svoje schopnosti se snaží skrývat. Díky nepovedenému zásnubnímu obřadu však pravda vyjde částečně najevo, což přiláká pozornost její nevlastní matky Reikamy.

V návalu hněvu sešle Reikama na Shiori kletbu a její bratry promění v jeřáby. Pokud je chce najít a vysvobodit, aniž by některý z nich zemřel, nesmí promluvit jedno jediné slůvko.

Princezna se proto vydává na cestu bez jakýchkoli prostředků a jejím jediným pomocníkem je papírový ptáček, kterého sama složila a přivedla k životu

Tohle je pohádka od prvního do posledního písmenka. Navíc mi námětem silně připomínala našich Sedmero krkavců. Shiori je přesně taková, jaké mají odvážné princezny v pohádkových příbězích být - chytrá, svéhlavá, statečná i chybující. Nechybí magie, kouzla, nadpřirozené bytosti, mýtické postavy (Boze, ano! Byl tam DRAK :) !!! ) nebo démoni.

Nezklamu ani milovníky sourozeneckých pout, milostných linek, dobrodružství a napínavých momentů.

Občas jsem narazila na drobné nesrovnalosti, ale všechno je a bylo, díky skvělému příběhu, hned odpuštěno

Doporučuji!

2 09.12.2023

,,...lítost je zkáza v masce soucitu, lítost člověka obnažuje, sráží."

Axel má posledních 12 hodin života. Prožijete je s ním v jeho cele a ve vzpomínkách.

Saffy patří do Axelova dětství i dospělosti. Hazel je sestrou jeho manželky Jenny a Lavender zas jeho matkou, která se z minuty na minutu musí rozhodnou. Tři ženy, tři životy, tři osudy a jeden jediný muž...

Krátce po začátku čtení jsem si myslela, že knihu odložím a do nakladatelství napíšu kajícný e-mail, že jsem to nezvládla.Že to bolelo až moc. I když by ty pocity asi neměl každý.

Ale vytrvala jsem. Nakonec se z toho stal příběh, který budu mít ještě dlouho v paměti. Ačkoli jsem poznala celý Axelův život, nedokázala jsem s ním soucítit. Nenašla jsem sebemenší důvod pro odpuštění. Zlomila jsem nad ním hůl, i když jsem si dobře uvědomovala, že za to, co ho k násilnostem přivedlo možná úplně nemůže. Ale třeba se pletu.

Taky mám spoustu otázek...

Byl jsi nemocný?
Byl jsi nešťastný?
Potřeboval jsi pomoc? Jakou?
Kým by ses stal, kdyby se tvůj život odvíjel jinak?
Po čem jsi toužil?
Měl jsi strach?

Z oněch tří žen jsem si nejvíc oblíbila Saffy. Nejspíš kvůli její životní cestě a odhodlání. I když v jejím případě svoji roli bezpochyby sehrála i velká dávka štěstí.

Silný příběh a velké doporučení na skvělou knihu!

1 09.12.2023

Moje kamarádka Bára mluvila v jednom ze svých facebookových příspěvků o ženách. Ženách, které na první pohled vypadají maximálně šťastné. Ale nikdo z nás nevidí, co ukrývají v sobě samých...

Budoár Stephanie je místem, které se zrodilo pro potěchu ženských těl i duší. Při obdivování nejrůznějších kousků krásného prádla se do stěn zkušebních kabinek vpíjí životní příběhy jeho zákaznic. Bezděčně. Bezmyšlenkovitě.

Sukničkářky působí velmi jednoduše. Taková jednohubka, kterou přečtete za jeden jediný den. Stránky ubíhají pod rukama jako nic.

Uvnitř se však ukrývají témata jako domácí násilí, Alzheimerova choroba, partnerské, rodinné a milostné vztahy nebo celoživotní touha po uznání.

Příběhy žen - bojovnic. Křehkých a přesto silných. Odvážných. Skutečných...

Líbilo a doporučuji!
(3,5*/5*)

30.11.2023

,, Ztratíš paměť, ztratíš sebe."

Asi se tentokrát odpíchnu od Boženy a Pavla - hlavních aktérů celého příběhu. Potkávají se již v mládí, jsou tvůrčí dvojicí ve světě filmu, ale rozdělí je Pražské jaro. Setkávají se po mnoha letech v Domě paměti, zařízení, které se věnuje lidem s kognitivní poruchou.

Pak je tu Lukáš, který se jednoho dne zastane své starši sestry a draze za to zaplatí.

Ilona, ředitelka celého zařízení a nakonec Dům samotný. Místo s velmi dlouhou a těžkou historií.

Neměla jsem ani ponětí o tom, jak moc se tohle všechno zvrtne. Čtete si o neveselých lidských osudech, o přátelství, o domácím násilí, zapomínání i vzpomínání, o dlouhotrvající lásce, sourozeneckém poutu a je vám tak nějak smutno. Uvědomujete si, jak je život křehký a jak těžké musí být ztrácet všechno kolem včetně sebe.

Jenže najednou se ocitnete v tmavé, vlhké kobce. Mráz se vám rozběhne po celém těle a vy si uvědomíte, že teď už to s poklidným čtením nemá společnýho vůbec nic.

No, byl to hodně zajímavý zážitek. První setkání s tvorbou Jiřího Klečky hodnotím na jedničku a určitě se pustím i do jeho dalších knih. Líbilo !

Doporučuji!

3 30.11.2023

,, Myslím, že napřed musíš mít v srdci místo, aby se zrodily city, aby ses zamilovala.''

Můj letošní osmdesátý příspěvek patří Nulté hodině od Jany Poncarové. Jde o příběh Hedviky, která se vrací do poválečného Československa. Sedm uplynulých let trávila v Londýně, a také ve vojenské službě v Africe, navzdory mínění mužů, že ženy nemají v armádě co pohledávat.
Čeká na ni manžel a taky rekonstrukce letního sídla po rodičích. Hedvika zjišťuje, jak moc ji válka změnila a jak moc několikaleté odloučení změnilo její vztah k manželovi. A ani politická situace nevypadá zrovna růžově...

Milovala jsem Hedvičinu osobnost a moc mě mrzelo, že neexistovala doopravdy. Atmosféra celého příběhu byla úžasná, dějiny na mě dýchaly z každé stránky. Nechala jsem se unášet a představovala si...
Večírky, bankety, dámy v krásných šatech, politické debaty, lásku co trvala, ale dál už trvat nemůže, nesmí. Naději, víru v budoucnost, zklamání i strach. Předsudky...

Poznala jsem Marciu Davenportovou, Ladislava Feierabenda, Josefa Zíku a další významné osobnosti.

A přesně tohle všechno na knihách Jany Poncarové miluju. Silné a zajímavé ženy, poutavě zpracovanou historii, vyprávění, která vás lapí s první stránkou a pustí až s otočením té poslední.

Doporučuji!

4 29.11.2023

Pohádky v pohádce...

Když byla Janka úplně malou holčičkou, našla ji u medvědí jeskyně bylinkářka s laskavým srdcem a vzala ji k sobě domů.
Ačkoli Janka ve vesnici žije celých dvanáct let, má pocit, že mezi ostatní tak úplně nezapadá. Miluje les, který k ní promlouvá, kdykoli jím prochází a ona touží po jediném - přijít na to, kým doopravdy je.
Když se jí v den oslav vynášení Zimy přihodí nehoda, je rozhodnuto. Janka se vydává na dlouhou a dobrodružnou výpravu, aby našla odpovědi na všechny své otázky.

Tahle knížka je prostě poklad. Od začátku až do konce nejen svým grafickým zpracováním, ale i textem, který je uvnitř.
Má přenádhernou zimní atmosféru a kromě hlavní dějové linky, v níž figuruje Janka, obsahuje nespočet kouzelných bájí, legend a pohádek. O lidech, zvířatech, rostlinách i fantastických tvorech.

Zamilovala jsem si každičkou stránku a musím se přiznat, že se mi Dívka v medvědí kůži líbila o něco víc než autorčina předchozí knížka.

Doporučuji všemi deseti :)!

2 15.11.2023

,,Blbé není stáří, ale ty blbé kecy těch druhých o něm." (Miloš Kopecký)

Tamara, Briana a Markéta. Tři ženy, které proplouvají svými životy, touží po lásce a poznávají se vlastně úplně náhodou. Jejich společným jmenovatelem je seznamka, určená lidem po padesátce, na které se dá najít snad téměř vše.

No a pak tu máme pana Jiřího, který se řídí zlatým pravidlem - desetkrát a dost!

Citát Miloše Kopeckého jsem si z knihy půjčila zcela záměrně. Je to totiž příběh, který vypráví nejen o manželství, partnerství, ženském přátelství a mezilidských vztazích, ale také o seniorech a o tom, jakým způsobem je vnímáme, co si myslíme, že potřebují a co oni naopak doopravdy chtějí.

V průběhu čtení mě napadlo, že kdybych tuto knihu měla definovat jedním jediným slovem, nejspíš použiju výraz - hořkosladký.

Bylo to poutavé, veselé, smutné, k zamyšlení a oproti dvěma předchozím knihám vlastně úplně jiné.

Líbilo moc a rozhodně můžu jen doporučit :)!

5 15.11.2023

Být v partě. Mít ty správný kamarády. Postovat cool věci na sociální sítě. Něco znamenat

Je to zhruba rok, co Ina začala navštěvovat novou školu. A nic z toho se jí vlastně nedaří. Všichni spolužáci odjíždějí přes léto na dovolenou do zahraničí a do jednoho se o své plány při poslední vyučovací hodině podělí. Když přijde řada na Inu, zalže a dovolenou u moře si vymyslí. Celou tuhle šarádu pak chtě nechtě musí dohrát až do konce.

Tohle byl naprosto perfektní příběh. Autorka otvírá spoustu důležitých témat jako např. vliv sociálních sítí, význam přátelství, vyčlenění z kolektivu nebo sebepřijetí. Díky tomu můžete tuhle knížku využít v rámci různých aktivit, pokud třeba pracujete s kolektivem dětí ve třídě.

Kapitoly nejsou dlouhé, text je čtivý a srozumitelný. Věřím, že se bude líbit jak mladým čtenářům, tak dospělákům :)

11.11.2023

Fujtajbl! Jsem nenapravitelná až hrůza! Tři dny jsem četla, tři noci přemýšlela nad bubáky. A to se jednomu fakt nespí nejlíp :)

Kamila vyrostla ve velmi skromných poměrech. Když ji matka požádá, aby se postarala o prodej domu, ve kterém obě kdysi bydlely, souhlasí. Těší se, že získá peníze navíc a konečně bude moct nastoupit na vysokou školu.
Dům leží v pohraničí malé sudetské vesnice a má velmi pohnutou a temnou minulost. Kamile se od příjezdu dějí podivné věci, avšak netuší, že jde jen o zlomek toho, co ji ještě doopravdy čeká.

Já vám řeknu – tohle teda mělo atmosféru! Knížku jsem přečetla za tři dny – je skvěle napsaná, tajemná, napínavá a strašidelná. Pro člověka jako já místy možná až moc :) Na druhou stranu se objevily momenty, kdy jsem si říkala, že zřejmě dosti zaúřadovala autorčina fantazie. A za to jsem byla nesmírně vděčná.

Oba hlavní hrdinové mi byli moc sympatičtí, závěr mě překvapil a jsem s ním naprosto spokojená :)

Knížku vám rozhodně doporučuju a věřím, že bude ideální volbou na do sychravých listopadových dní...

3 10.11.2023

Malým i velkým Benjamínům. Aby rostli, větvili se, potkávali se navzájem a těšili se z každého nového, byť sebemenšího lístečku poznání

Jestli někdo dokáže psát laskavě a stejným způsobem promlouvat k dětem i dospělým, pak rozhodně Karin. Její knížku jsem si vzala do ruky, když si můj syn hrál a já jsem najednou neměla žádnou "funkci". Bylo ošklivý počasí, měli jsme zatažený závěsy a pokojíčkem se míhala barevná světýlka z promítačky. Četla jsem a on POSLOUCHAL. Sedli jsme si k obědu, čtení pokračovalo a stejné to bylo i po jídle. No a najednou nebylo CO číst.

Bylo to něžné, snové a překrásné čtení.
Čtení plné otázek a odpovědí.
Čtení o důležitých věcech, která nás v životě mohou potkat. Překvapit. Rozveselit nebo naopak rozesmutnět.
Čtení o tom, že fantazírování je žádoucí a být sám sebou je žádoucí neméně.

Ztratili jsme se ve slovech, větách, obrázcích a rozhodně to nebylo naposledy :)

1 08.11.2023

,,Láska proti strachu.“

Smita se po mnoha letech vrací do Indie, aby dokončila reportáže své přítelkyně Shannon. Během plnění svého úkolu se setkává se sympatickým Móhanem, kterému později svěří jedno dávné rodinné tajemství.
Mína a Abdul jsou manželé. Náboženství, které vyznávají je sice rozdílné, ale rozhodně jim nepřekáží v tom, aby se hluboce milovali. Svým nejbližším jsou však trnem v oku a mladý pár je zakrátko brutálně napaden lidmi z Míniny vesnice.
A právě díky tomuto případu se cesty Smity a Míny nakonec protnou

Tohle je přesně TEN příběh, který vám před očima ubíhá jako voda. Chcete se zastavit, ale jeho děj vám to nedovolí. Přečtete ho jednou a víte, že se k němu v budoucnu chcete vrátit, i víte, že to občas bude bolet.

Cena cti je knihou, které uděluji pomyslných pět hvězdiček. Hluboce mne zasáhl a jen těžko jsem mohla uvěřit absurdnosti situací, jež se mi odehrávaly před očima.

Odmítala jsem si jakkoli připustit, že i v dnešní době může být rozdílnost kultur důvodem, proč je muž schopen surově ublížit ženě, která je prakticky jeho vlastní krví. Jeho rodinou. A to je jen zlomek toho všeho, o čem jsem četla.

Je to příběh o lásce, zradě, rozdílnosti kultur, silně zakořeněných tradicích, rodinném poutu i naději.

Doporučuji a věřím, že se vám bude moc líbit!

2 07.11.2023

,, Představuju si knihu a psaní jako cestu, jako silnici, po které jdu skrze sebe k jiným." (O. Vasjakinová - Rána)

Tato kniha je prozaickým debutem a zároveň autobiografií, jejíž ústřední linku tvoří autorčina cesta s matčiným popelem na rodnou Sibiř.

V textu se objevuje řada autorčiných myšlenek a pocitů na témata jakými jsou například: vztah matka - dcera, umírání, smrt, úkony, které je nutné provést po smrti blízké osoby - mnohdy prodlužované díky spoustě zbytečných úředních požadavků.
Taktéž zmiňuje své dětství, dospívání, ženskost jako takovou a otevřeně se vyjadřuje ke své sexuální orientaci.

Nevím, jak vám, ale mě slovo RÁNA evokuje něco zcela obnaženého a bolestivého. Výstižnější názvem bych pro tuto knihu tedy hledala jen těžko.

Nikdy předtím jsem nečetla text, který by byl tak otevřený, osobní a intimní. Text, který by v sobě snoubil křehkost, bolest a syrovou upřímnost zároveň.

Doporučuji!

1 31.10.2023

Já sice absolutně netuším, jak tenhle debut vypadal před autorskými úpravami, ale hned zkraje vám můžu říct, že to byla pecka!

Milan je student a začínající novinář. Jeho diplomová práce ho zavede do Výtoně, malé vesnice na Šumavě, kam se každoročně sjíždějí davy věřících. Při svém bádání však zjišťuje, že zjevení, které se tu před lety mělo odehrát, je obestřeno nějakým záhadným tajemstvím.

Marie v dětství prožila událost, která ji provází prakticky celým jejím životem. Jakmile je to možné, z rodné vesnice odchází. A rozhodně nemá v úmyslu se někdy vracet.

Na Helenu už je toho v práci příliš. Odchází z Prahy a kupuje starý domek na venkově, aby začala úplně nový život.

Tak tohle bylo vážně skvělý čtení! Byla jsem nadšená takřka od první stránky, nemusela jsem čekat na žádný zlom ani splývání s čímkoli.
Rozhodně mě oslovilo propojení s duchovním světem, nadpřirozenem, církví. Takže ne, tady nikdo nikoho neodpravil a krev netekla (skoro).
Postavy byly lidské i chybující, zápletka super - sice jsem od určitého momentu tak trochu tušila odkud vítr fouká, ale i tak jsem byla nadmíru spokojená.

Za sebe rozhodně můžu doporučit!

4 29.10.2023

Nejsem věřící. Tedy ne věřící v pravém slova smyslu. A taky mám ráda církevní stavby. Jejich historii. Ten zvláštní pocit, který mě prostoupí, když se posadím do lavice. Vždycky mám pocit, že jsem úplně malinká a slíbila bych snad i nemožný :)

Autorka otvírá spoustu důležitých témat, hovoří o svém životě, cestě k profesi, kterou zastává a zároveň se snaží objasnit některé skutečnosti související s náboženstvím a vírou jako takovými.

Dřív jsem víru vnímala spíš jako účelný prostředek k setkávání - lidé přijdou do kostela, poslouchají, zazpívají si, pomodlí se za to, co potřebují a jdou domů. Teď jsem poznala, jak moc jsem se pletla.

Je to obrovský kus naší historie. Něco osobního, křehkého, a přesto velmi pevného.
Rozvíjí se, proměňuje, pomáhá, chrání, naslouchá, doprovází a je nám oporou v těžkých časech.

Bylo to poučné, zajímavé a velmi inspirativní. O to víc mě mrzí, že se poselství téhle knížky smrsklo na senzaci, vyvolanou osobní a velmi intimní informací, kterou o sobě autorka prozradila. To jsem teda fakt nepochopila.

Doporučuji!

7 29.10.2023

Tohle byla N-Á-D-H-E-R-A !

Vřesová můrka žije na Vřesovém paloučku. K životu se probouzí se západem slunce a jakmile zajde úplně, odváží se konečně ven. Mnohdy ji navštíví její dva kamarádí netopýr a sýček. Společně se pak oddávají různým hrám.
Jednoho dne se potká s Brachmínou. Je překvapená, protože doposud žádné jiné můrky nepotkala. Brachmína ji přemluví na cestu k Vysokému javoru. A tak Vřesová můrka poprvé opouští svůj domov, ačkoliv to nikdy dříve neudělala.

Tohle je příběh, který rozhodně doma mít potřebujete. Vypráví totiž o:

významu a síle přátelství
překonávání strachu a překážek, která nás v životě potkají
o povahových odlišnostech
o tom, že je třeba dbát na vlastní úsudek
o kouzlu přírody

Takže až nebude počasí venku stát za nic, uvařte si něco dobrého na zahřátí, zachumlejte se všichni pod deku a pusťte se do čtení. Knížka je krásně graficky zpracovaná a věřím, že se bude líbit všem, kteří se rozhodnou ji otevřít :)

3 22.10.2023

Díky Panterovi s měsíčníma očima jsem si uvědomila, kolik rozličných i roztodivných živočichů se po naší zemi vlastně prochází. A kočkovité šelmy - ty už jsou mojí srdcovkou velkou spoustu let.

Tato kniha mi učarovala svými jasně barevnými, celostránkovými ilustracemi. Jsou vážně překrásné!

Nejprve se před vámi objeví část těla daného živočicha a vy můžete hádat, o koho jde. Následující dvoustrana vám ho ukáže v celé své kráse. Vše je doplněno o krátké texty se zajímavostmi.
Úplně na konci má každé zvíře svůj medailonek včetně doplňujících informací.
Přečtenou ji budete mít hned - my s Matym jsme to stihli během ranního povalování v posteli :)
A moje nejoblíbenější obrázky? Jednoznačně chobotnice a želva!

Rozhodně si dokážu představit, že knížku do budoucna využiju k tvorbě pracovních listů a přípravě aktivit pro děti ve škole.

Doporučuji a moc děkuji do @nakladatelstviocelot za poskytnutí knížky k recenzi v rámci spolupráce.

22.10.2023

Zakázaná láska...opravdová...skutečná... existující...Ach!

Milostným vztahům, které vznikly na osvětimské půdě, moc nevěřím. Respektive, je velmi těžké uvěřit. Zvlášť, pokud se jedná o důstojníka SS a židovskou dívku. Jenomže Ellie Midwood já baštím všechno. Od prvního do posledního písmenka

Ústředním tématem knihy je vztah Heleny, židovské dívky, která jen o vlásek unikla smrti v plynové komoře a Franze, který patřil mezi důstojníky SS a působil v bloku zvaném Kanada.
Další dějovou linkou je soudní proces, odehrávající se v roce 1947, při kterém se má rozhodnout, zdali má být Franz za své válečné zločiny odsouzen nebo naopak propuštěn na svobodu. U celého soudního líčení je Helena přítomna, aby Franzovu výpověď podložila vlastním svědectvím.

Celý příběh vychází z reálných, historicky doložených skutečností a já musím říct, že jsem naprosto nadšená. Celý text působí tak...já nevím...přirozeně, že jsem ani na minutku nezapochybovala o jeho pravdivosti. Vztah, který mezi Helenou a Franzem vznikal, jsem prožívala od samého počátku. Stejně jako jsem vnímala všechny negativní faktory, které s tím vším byly spojené.

Je to příběh, ve kterém najdete nejen lásku, ale také krutost, smutek, bezmoc, potoky slz a smrt téměř na každém kroku.

Doporučuji všemi deseti! Ellie Midwood píše báječně, poutavě, citlivě, s pokorou a respektem k tak těžkému a smutnému tématu, jakým holocaust bezpochyby je. Děkuju za to !

2 19.10.2023

(SPOILER) John Gwynne...muž s velkým, milujícím srdcem a spisovatel, který si mě svými knihami naprosto získal

Když jsem začínala číst, doufala jsem, že Evnis sehraje v příběhu úplně jinou roli.
Corbana je můj největší oblíbenec. Bavil mě od samého začátku. Jeho postava dostala spoustu prostoru a já se moc těším, jak s ním autor naloží dál.
Veradise je mi trochu líto. Myslím, že ho čeká dlouhá cesta k poznání, než pochopí, kým jeho král ve skutečnosti je.
Kastell má vedle sebe věrného přítele, aspoň v to pevně doufám. Stejně jako v to, že najde tu pravou životní cestu.
Mohla bych mluvit ještě o Cywen, Corbanově sestře, která má prořízlou pusu a bojovného ducha. Nebo o Camlinovi, který možná svádí boj se sebou samým. Kdo ví.

Souboje, bitvy, politikaření, intriky, touha po moci, fantastické bytosti, králové, vyhnanci i obyčejní lidé.

Jsem nadšená a moc se těším, až se mi do ruky dostane pokračování. Doporučuji!

4,5*/5*

1 08.10.2023

Vítej v mojí knihovně Valérie!

Nina, Adrien a Étienne tři přátelé z dětství, kteří společně dospívali a plánovali budoucnost. Jejich snem bylo dobýt Paříž vlastní hudbou. Byli nerozluční. Přes to všechno se jejich cesty na nějakou dobu rozdělily.

V roce 2017 je na dně jezera nalezen vrak automobilu a v něm lidské ostatky. Novinářka Virginie zpracovává na toto téma reportáž. Díky psaní se postupně noří do vlastních vzpomínek. Vzpomínek, které se bezprostředně vztahují právě k našim třem přátelům

P-E-R-F-E-K-T-N-Í
Byla jsem pohlcená i omámená. Sama sebe jsem utvrdila v pocitu, že francouzští autoři píší tak nějak...jinak. Jsou komplexní, otevření, nevyhýbají se syrovosti, upřímnosti či opravdovosti.
Dokáží popsat život v celé své kráse i ošklivosti tak, že budete mít chuť setkat se s přáteli, vypít si dobrou kávu, opít se, tančit, promilovat celou noc, zkrátka ŽÍT a třeba vyzkoušet to, čemu jste se doposud vyhýbali

Autorka otvírá závažné téma, které by po přečtení mohlo ledakomu otevřít oči (nezmiňuji ho záměrně, abych vás neochudila o překvapení).

Jeden z nejlepších a nejhlubších románů, který jsem za poslední dobu četla. Doporučuji!

9 30.09.2023