Mojepočteníčko komentáře u knih

• Tvoříte si seznamy? Teď mám na mysli speciálně ty, které najdete na Databázi knih. Snoubenky smrti jsem zařadila do kategorie: Chci si přečíst. Někdy. Za rok, dva, tři, deset. Jenže – člověk míní, život mění. Dnes jsem je dočetla.

• Krásné, bohaté a vysoce postavené. Přesně takové jsou manželky nacistických šéfů. Scházejí se v hotelu Adlon, debatují o všem možném a upíjejí ze skleniček vychlazené šampaňské. Jenže pak se některé z nich vytratí. Navždy. Shodou okolností a náhod se vyšetřování brutálních vražd ujímá poměrně nesourodá trojice – gestapák Franz Beewen, psychoanalitik Simon a bohatá dědička Minna.

• Už dlouho se mi nestalo, abych otočila poslední stránku příběhu a nezvládla víc než nevěřícně kroutit hlavou. Ale pěkně popořádku. Knížka má kolem šesti set stran a odsýpá jedna báseň. Autor nikam nespěchá a je opravdu velmi pečlivý. Ať už jde o psychologii postav, prostředí, kde se děj odehrává nebo retrospektiva. Celý příběh prostě poznáváte do až do toho nejmenšího, zdánlivě nepodstatného detailu. Žene vás kupředu, a pak zase vrací zpátky. Někdy možná budete mít pocit, že je to všechno hrozně propletený a cesta ven z toho všeho prostě není. Ale nebojte se, je .

• Bavilo mě to od první stránky. Každou z nich prostě bylo nutný odžít. Aspoň tak jsem to celou dobu vnímala. Pokud jste milovníky příběhů z druhé světové války, popřípadě těch, které se odehrávají na jejím pozadí, rozhodně si ji přečtěte. Je jiná. Nemá v názvu Osvětim a není o tom, s čím se člověk u takových románů setkává běžně. Hodnotím 4 ⭐️ / 5 ⭐️

6 16.12.2022

• Volné pokračování knížky - Jménem mojí sestry. Ať už šlo o jakékoli, obvykle jsem si s ním dávala dost na čas. Pokud se mrknete na příspěvek o knize Toma Feltona, zjistíte, jak dlouho už v knihovně čeká na přečtení 7. díl Harryho Pottera. A to nemluvím o Jiskře v popelu nebo třeba Divotvůrci. No nic, másla mám na hlavě až dost, pojďme se mrknout na další přečtenou knížku – Srdcem mojí babičky.

• Ester, o které by se dalo říct, že miluje tanec víc než cokoli jiného, ztrácí díky nešťastné události svou baletní kariéru. Rodina s ní přerušila styky a ona má pocit, že není nic, co by jí v životě dělalo radost. Navíc jí hrozí totální nasazení, kterému se chce stůj, co stůj vyhnout. Jediným možným východiskem se stává sňatek s úplně cizím mužem. A tak se Ester musí konečně rozhodnout, za jaké hodnoty chce ve svém životě bojovat.

• Tentokrát musím přiznat, že se mi do příběhu nepodařilo proniknout hned. Nejspíš to bylo tím, že ho tentokrát vyprávěla Ester, která zkrátka neměla šmrnc své sestry Soni. Na druhou stranu bylo fajn ji víc poznat, seznámit se s jejím osudem a pochopit ji jako osobnost.

• Skvělý čtení, který můžu jen a jen doporučit. Víc slov netřeba.

• Za poskytnutí knihy na recenzi moc děkuji do @albatrosmedia

2 16.12.2022

• Jednou za čas se mi stane, že si v edičním plánu vyberu knížku, která potom proletí Instagramem jako vítr. Jménem mojí sestry je příběhem, který jsem si pod loňským stromečkem rozbalila jako poslední. A rozhodně to byla trefa do černého!

• Ester a Soňa jsou dvojčata. Žijí v Praze s rodiči, prarodiči a starším bratrem Jirkou. Jsou napohled stejné, ale přece každá jiná. Soňa má proříznutou pusu, miluje společnost, s láskami si nedělá velkou hlavu a pracuje jako zdravotní sestra. Ester je zdrženlivější, duší umělkyně. Jejím největším snem je stát se primabalerínou. Tohle všechno se Kamila dozví až v okamžiku, kdy při úklidu babiččina bytu objeví starou fotografii. A právě díky ní začne rozplétat rodinné tajemství.

• Vyprávěno pohledem Soni, kterou jsem si okamžitě zamilovala. A to tak moc, že se kniha po dočtení okamžitě přestěhovala do poličky s mými nejmilovanějšími příběhy. Přečetla jsem ji za dva dny – to už přece musí o něčem svědčit. A co víc, tuhle knížku si můžou přečíst i ti, kteří třeba příběhům, odehrávajícím se na pozadí druhé světové války úplně neholdují. Jediné, co mě trochu mrzelo byl fakt, že jsem se díky pasážím ze současnosti občas zbytečně dozvěděla dopředu víc, než bych musela.

2 16.12.2022

• Milena Jesenská byla českou spisovatelkou, novinářkou a překladatelkou. Její eseje poprvé vyšly v roce 1926 a byly určeny především ženám. Zaměřila se na témata jako láska, móda, manželství nebo třeba obyčejné radosti života.

• Prostřednictvím svých textů na mě autorka působila jako dáma konvenční i nadčasová, někdy možná trochu rebelující. Provokovala soudobou společnost a nutila ji k zamyšlení nad fragmenty běžného života. Já osobně jsem před otevřením této knihy čekala především tu nadčasovost. Těšila jsem se, jak budu nad každou stránkou blaženě přikyvovat a říkat si: Přesněěě Mileno, to jsi trefila perfektně!

• JENŽE jsem jaksi převezla samu sebe. Otáčela jsem stránku za stránkou, vstřebávala informace i názory a začínalo to ve mně nebezpečně vřít. To jako opravdu?! Tohle si skutečně myslíš Mileno?!! Že já jsem si tě nenastudovala předem, nemusela jsem se teď tolik divit! A tak jsem si vzala krásný pastelově růžový zvýrazňovač, všemi tolik milované lepíky a rozhodla se pomstít.

• O další dvě kapitoly později mi to začalo být líto, protože jsem se konečně dostala k onomu blaženému přikyvování, na které jsem se tolik těšila. Kateřina Zbrklá, těší mě.

• Knížku si přečtěte, a pak mi napište, jaký dojem ve vás zanechala (nebráním se ani knižní štafetě). Já jsem byla ve výsledku spokojená

3 16.12.2022

• Jestli si někdo z vás myslí, že znám příběh o Harrym Potterovi třeba i pozpátku, knihovna je v obležení figurek Funko a každý rok vyhlížím nějakej cool adventní kalendář, nemohl by se splést víc. Sedmý díl čeká na přečtení už 2 roky a z hereckých mladíků mě nikdo neoslovil. Jsem na ty starý bardy. Takže miluju Alana Rickmana, tzn. postavu Severuse Snapea, která je v kombinaci s dabingem Aleše Procházky prostě...! Čili ano, knihu Toma Feltona jsem četla z obyčejný holčičí zvědavosti.

• Seznámila jsem se s Tomovým dětstvím, dospíváním i prvními zkušenostmi před kamerou. Mrkla jsem se do zákulisí při natáčení filmů o Harrym Potterovi a poznala spoustu lidí, kteří s tím vším měli co dočinění. Úplně nakonec vytáhl autor ze skříně jednoho zapomenutého kostlivce a nestyděl se povyprávět ani o něm.

• Ano, měla jsem po dočtení chuť zahodit rozečtenou knížku a okamžitě sérii o čarodějném chlapci dočíst. Ne, Alan Rickman nedostal s okamžitou platností kopačky. A ano, Tom Felton si získal nejen moje sympatie, ale jistým způsobem mi ukradl i kousek mýho srdce. Mám pocit, že je to neuvěřitelně citlivý a pokorný člověk, který by se pro druhé rozkrájel, a především pro ty, jež jsou jeho srdci nejblíž. Fascinovalo mě, jak se pokaždé v nějakém konkrétním životním období dokázal zastavit, všechno v sobě utřídit a rozhodnout se, jakým směrem se bude ubírat dál. Takových lidí moc nenajdete.

• Asi úplně nejvíc mě oslovily pasáže, ve kterých se zmiňuje o Emmě Watson. Jsem rozhodně s oběma zajedno. Chápu a věřím ️

• Snad mi odpustíte, že se tentokrát na hodnocení prostřednictvím hvězdiček vykašlu. Knížka rozhodně za přečtení stojí, ať už fanoušky Harryho Pottera jste nebo ne.

10 24.11.2022

• Knížka Havraní dvůr nemohla přijít v lepší moment. Otvírala jsem ji ve chvíli, kdy bylo zataženo, pršelo a všude kolem poletovaly zbytky barevnýho listí.

• Příběh vypráví o dívce, která pochází z velmi chudé vesnice. Grizelda, stejně jako mnoho dívek před ní, touží svůj osud změnit. A tak se vydá na cestu do tajemného kláštera, opředeného mnoha legendami. Doufá, že jí pobyt mezi tamějšími řeholnicemi časem zajistí lepší život. Krátce po vstupu do kláštera se však všechny její sny promění v noční můru.

• Ačkoli nepatřím do cílové čtenářské skupiny, byla jsem s příběhem moc spokojená. Možná tomu napomohl i fakt, že jsem ho z knihovny vytáhla v pravou chvíli. Měl perfektní atmosféru. Já osobně jsem do kostela vstoupila jen několikrát za život při různých příležitostech. Moc jsem nevyrostla, ale kdybych se v tu chvíli mohla zmenšit a být neviditelná, udělám to. A přesně takový pocity mnou prostupovaly, když Grizelda do kláštera vstoupila. Tíseň.
Strach z neznámého, tajemného, zlého. Fuj! Mrazí mě ještě teď!

• Kniha je primárně určená mnohem mladším čtenářům. A za mě, rozhodně ano! Temné prostředí, statečná dívka, magie, tajemství, přátelství, pomsta a přiměřená dávka násilí. Pokud bych měla volit mezi tímto titulem a mnohými dalšími, které do kategorie young adult spadají, volím rozhodně Havraní dvůr.

19.11.2022

Já vám teda řeknu - dostat se k nějaký tý romantice skoro až na konci srpna, to je docela prekérka. Ale co, nakonec pro vás jednu přečtenou mám...
Linda si vezme na hrb docela těžkej úkol. Rozhodne se odjet z Německa, aby předala dopis svého zesnulého pacienta jeho otci. A tím není nikdo jiný než charismatický Damián, který žije ve Španělsku a je proslulý svou prací s koňmi.
Nejspíš si nemusíme věšet bulíky na nos. Všichni víme, jak takový příběhy končí. Já jen chci, abyste věděli, že tenhle za přečtení stojí. Mě se líbil moc. A nejen proto, že mi prostředí koňský stáje není cizí. Čtivý, nepřeslazený, dotýkající se vážnějších témat. Krásný popisy, při kterých představivost pracuje na plný obrátky, to všechno okořeněný špetičkou erotiky. Co chcete v létě víc

19.11.2022

Dokážete si představit že:

● Snídáte horkou vodu a kukuřičnou placku?
● Vás znásilní a přesto je to jen a jen vaše vina?
● Vám budou pravidelně prohledávat dům či byt?
● Si nemůžete vybrat práci, auto nebo účes?
● Nemůžete věřit vůbec nikomu, protože vás může lusknutím prstu zradit?

● A to se svým výběrem ještě hodně držím při zemi...

● Procházet se díky Nině Špitálnikové a lidem, kteří s ní hovořili o KLDR, bylo fascinující. Bohužel ne v pozitivním slova smyslu. Možná nebudu jediným člověkem, kterého po dočtení napadlo, že se vlastně máme dobře a měli bychom si všeho kolem sebe více vážit.

11 19.11.2022

● Přiznám se, že jsem od Knihovny malých zázraků nečekala moc. Líbila se mi obálka (ne, teď se na mě takhle fakt nekoukejte). No, to jsem se zas jednou pořádně sekla!
● Celým příběhem prostupuje seznam osmi knih. Nacházejí ho různí lidé na různých místech. Vzbuzuje zájem, přiměje člověka, aby se zastavil, zapřemýšlel a třeba se ve vzpomínkách vrátil do míst, kde mu bylo dobře.
● Hlavními postavami jsou Mukéš, starý muž a vdovec, který při vyklízení věcí své manželky objeví její zamilovanou knihu. Příběh si přečte a ovlivní ho natolik, že se čtenářství rozhodne dát šanci. A proto se poprvé v životě odhodlá navštívit místní knihovnu.
● Alíše je sedmnáct let. Pracuje v knihovně, ale čtení je to poslední, co ji zajímá. Nicméně jen do doby, kdy najde seznam několika knih a setká se právě s Mukéšem...
● Už dlouho se mi do ruky nedostal takhle krásnej, cituplnej příběh. Je mi fuk, že Mukéšovi bylo nějakých osmdesát let. Já si ho zamilovala! Autorka perfektně vykreslila jeho charakter i všechny pocity, který se v něm odehrávaly během konkrétních situací. Nejednou se mi sevřelo srdce lítostí a kdybych v tu chvíli mohla, obejmu ho, co to půjde.
● Najdete tu lásku v mnoha různých podobách, přátelství, osamělost, smutek, snahu vyrovnat se s těžkou osobní ztrátou, touhu být něčeho součástí a spoustu dalšího.
● Tenhle příběh v sobě budu nosit ještě hodně dlouhou dobu. Jo, přesně takhle moc se mi dokázal propsat do srdce.

7 19.11.2022

• Tahle „cihlička“ má bezmála osm set stránek a já doteď děkuju všem dveřím, které v naší domácnosti doposud neztratily svůj klíč. I když mi chybí čas asi na všechno a neustále si přeju, aby měl den osmačtyřicet hodin, strávila jsem s ní nakonec krásný týden a půl.

• Bryce a Hunt prožili dost náročný chvilky. Není divu, že si po tom všem potřebují odpočinout a vrátit se zpátky do normálního života. Jenže hned zkraje je jasný, že to nebude úplně jednoduchý. Tahle dvojka a spousta lidí okolo nich, je neustále vtahována do soukolí všelijakých záhad a problémů. Neřešit je? Tak to pro nikoho z nich vážně nepřipadá v úvahu!

• Hrozně jsem si přála, aby měl druhej díl modrou barvu. A ono se mi to fakt splnilo! Někdy brblám, že Sarah svoje příběhy zbytečně natahuje, tady bych ale nevynechala ani jednu jedinou stránku. Miluju ten spletitej svět plnej nadpřirozenejch bytostí, moderních technologií i úplně obyčejnejch lidí. Nechybí čtivost, spousta akce, napětí, záhad i vyhrocených chvilek.

• Pokud by vás zajímaly vztahy a sex – jasný! Bylo všechno! Jenže momenty, na který jsem se těšila nejvíc, mě ve finále trošku zklamaly. Já bych si to teda rozhodně představovala jinak

• Mám samozřejmě i pár drobných výtek. Ne, že bych šla pro sprostý slovo daleko, ale tady jich teda bylo jako máku. Taky si nejsem jistá, jestli bych samou touhou neustále zatínala prsty na nohou – to už je taky docela klasika, ALE! Chyby v textu. Moc, moc, moc. Vím, co ta práce obnáší a jak z ní dokáže člověku hrabat. Zvlášť při takovým množství stránek. Jenže po nějaký době mě to prostě začalo štvát.

• Suma sumárum, bylo to skvělý a nemůžu se dočkat dalšího dílu. Pro jistotu jsem si závěr toho druhého sepsala v krátkých poznámkách na lepící papírek, abych byla v obraze a netápala jako teď.

• 5 ⭐️ / 5⭐️ a rozhodně můžu doporučit :)

2 19.11.2022

• Český autory mám fakt ráda. A ještě raději zkouším tvorbu těch, jejichž příběhy zatím neznám. Stejně tak to bylo se spisovatelkou Karin Krajčo Babickou, od které jsem přečetla román Tsunami.

• Ema plánuje oslavit své šedesáté narozeniny v kruhu rodinném. Těší se na dceru Adélu, která žije i pracuje v zahraničí. Když se však vydá ke dveřím, aby ji přivítala, zmrzne jí úsměv na rtech. Na prahu stojí někdo, koho by nečekala ani ve snu. Poté se retrospektivně vracíme do roku 2004, abychom se zúčastnili rodinné dovolené v Thajsku. Jen díky tomu lze zjistit, jaké tajemství Ema po mnoho let skrývá a proč ji neustále pronásledují výčitky svědomí.

• Pro tenhle typ knížek vedu pracovní název: „Vztahovky.“ A čtu je moc ráda, protože o mezilidských vztazích obecně přemýšlím docela dost a často.

• Měla jsem pocit, že je román Tsunami napsaný hodně lehkou rukou. To znamená, že se výborně četl, do děje jsem zaplula raz dva a kdybych nechtěla, nemusím u něj vlastně ani moc přemýšlet. ALE!

• Kdyby to skutečně bylo tak lehký čtení, jak se na první pohled zdá, nebudu mít nejspíš po prvních padesáti stránek takový divný, stísněný pocity. Měla jsem tušení, který se později částečně vyplnilo a přimělo mě zase trochu popřemýšlet.

• Vztahy jsou pro mě strašně neuchopitelný, spletitý a náročný. To, co je pro jednoho normální, je pro jinýho tabu. Mnohdy danou situaci nejsme schopni ovlivnit – prostě se stane. Jindy můžeme, ale něco uvnitř nás pohání dál. Soudíme a odsuzujeme. Brát se navzájem takový jací jsme, je pro mě v soudobý společnosti dost ojedinělej jev. Člověk prostě musí mít kliku na lidi kolem sebe.

• Hodnotím 4 ⭐️ / 5 ⭐️

5 19.11.2022

• Mám pocit, že se listopad nese ve znamení mnoha „poprvé“. Poprvé jsem si na hlavu musela narazit čepici, nohy mi podrazilo náledí, přečetla jsem knížku za jeden jediný den a seznámila se s tvorbou Jany Poncarové. Ano, mluvit dnes budu o její knížce Herečka.

• Jarmila Horáková byla mladá, nadějná a velmi talentovaná dívka, která se zamilovala do hraní i divadla samotného. Herečkou toužila být již v raném dětství a pomalými krůčky směřovala ke splnění svého snu. Během 20.let se společně s dalšími, dnes známými umělci, stala jednou z velmi výrazných tváří tehdejší avantgardy.

• Kdybych si knihu Herečka nepřečetla, vybavila bych si skupinu Devětsil jen jako pojem z hodin literatury a Jarmilu Horákovou neznala vůbec. Páni! Tenhle příběh měl ale atmosféru! Děj se mi odvíjel živě před očima – mohla jsem stát na prknech divadla, cítit specifickou vůni líčidel, vplout do kavárny a naslouchat vášnivým uměleckým debatám. Postava Jarinky mi nesmírně přirostla k srdci. Viděla jsem v ní kus sebe. Věčně usměvavou a dobře naladěnou, se sklony k melancholii a občasné touze uzavřít se sama do sebe.

• Doteď ale nedokážu zaujmout konkrétní postoj vůči postavě Olgy. Která tvoří druhou linku autorčina vyprávění. Mám s ní soucítit? Nesnášet ji? Hrozně nerada totiž vynáším soudy. Zvlášť o literárních postavách, které skutečně existovaly. A tak si nechávám tuhle cestu otevřenou.

• Herečka se mi moc líbila. Četla se skvěle, ačkoli měl příběh občas dost ponurou atmosféru, právě v souvislosti s Olgou. První setkání tedy dopadlo na výbornou. Hodnotím 5*/5* a doporučuji.

6 19.11.2022

● Jasminu Petlach bych jako spisovatelku neznala, nebýt toho, že se mi ozvala a nabídla mi svoji knihu k přečtení. Moc děkuji za projevenou důvěru, krásné věnování i trpělivost.
● Tematem knihy je válečný konflikt v Bosně a Hercegovině (1992-1995). Autorka vycházela z vyprávění přeživších i vlastních deníkových zápisků.
● Máme tu dvě hrdinky - Auroru a Evu. Obě prožily útrapy války jako ztráta domova, útěk, skrývání, pobyt v koncentračním táboře ad. Zatímco se Eva v dospělosti statečně vyrovnává se svou minulostí a je odhodlaná žít svůj život naplno s lidmi, které miluje, Aurora je uzavřená, vnitřně zraněná a vůči lidem nedůvěřivá.
● Po 80 stránkách jsem napsala Jasmině, že to asi nedočtu. Protože malý děti...já mám jedno svý a čtení těch hrůz mě bolí. Chápala to a poslala video, kde o svý knížce mluvila, abych pochopila, co za jejím psaním stojí. Pomohlo to a já se posunula až do konce.
● Bylo to silný, bolestivý a niterný čtení. Občas zabalený do pohádek o dracích, s postavami za který byste nejradši i dýchali. A posláním. Na to nesmím zapomenout.
● Hodnotím 4⭐️ / 5⭐️ a rozhodně doporučuju přečíst.

3 07.10.2022

Svoji knihovnu si bez knížek Markéty Lukáškové už neumím ani přestavit. Četla jsem prozatím tři a každá z nich mi dokázala něco předat. Zbylé dvě si šetřím. Asi je to postavený na hlavu, ale já si potenciálně dobrý příběhy prostě schovávám na tu nejlepší možnou chvíli. Okrádám se? No možná trochu :).

Historii zbožňuju. Ale nedokážu číst knížky, ve kterých jsou fakta. Což byl speciálně na vysoký vždycky dost velkej průšvih. Skoro nic si pak prostě nepamatuju. Televizní dokumenty vstřebávám snáz. Jenže když vyšla kniha, Co vás v dějáku nenaučili, rozhodla jsem se v tomhle směru trochu prolomit ledy.

Po přečtení prvních kapitol jsem naznala, že se bez zvýrazňovače, lepíků a Googlu rozhodně neobejdu. Troufám si proto tvrdit, že v mým případě kniha svoje poslání rozhodně splnila, protože JÁ si pěkně prosím některý věci dokonce i PAMATUJU! Nemluvě o tom, že mám v hledáčku několik dokumentů, na který bych se v budoucnu ráda podívala.

Pokud s přečtením váháte, můžu vás ujistit, že nemusíte. Co vás v dějáku nenaučili je kniha, která doslova lahodí smyslům. Líbivá na pohled, hořko – sladká uvnitř, s atmosférou, která vás pohltí na první nadechnutí. Mně se líbila moc a budu ráda, když si ji přečtete i vy.

4 05.10.2022

Po knize Deset malých černoušků od Agathy Christie jsem už po detektivce sahat nechtěla. Jednou se namlsáte a nemáte potřebu si tu chuť kazit. Jenže to jsem ještě neznala příběhy Jiřího Březiny.

Tomáš Volf plánuje dovolenou. Navštívit rodiče, pobýt na chatě, užít si par dní klidu. Jenže pak mu zavolá bývalá kolegyně Eva Černá, která hodlá v místě jeho původního bydliště vyšetřovat zmizení mladé dívky.

Tahle dvojka má za sebou už nejeden případ. Jenže já z toho neznala vůbec nic. Bylo to perfektní! Dvě dějový linky, krátký a čtivý kapitoly, sympatičtí vyšetřovatelé. Bylo to věrohodný, nepřekombinovaný a napínavý.

Rozumějte - já tu knížku jeden den začala číst a druhý ji dočetla. Tváře mi hořely, zamykala jsem se s ní, kde se dalo, jen abych mohla aspoň chvíli číst. Takže JO, takhle dobrý to prostě bylo! A proto hodnotím plným počtem hvězd a rozhodně doporučuji!

7 14.09.2022

Kdysi dávno, jsem viděla film Želary. A zařekla se, že už se na něj nikdy nepodívám. Působil na mě tmavě a ponuře, některé scény ve mně vzbuzovaly dokonce odpor. Proč, to nedokážu vysvětlit. Možná je to tím, že jsem snílek. Věci ve svý hlavě si mnohdy dost idealizuju. Tak třeba – když se řekne malá česká vesnice. Vidím domečky zalitý ranním sluncem, lidi s upřímnou povahou a ochotou si pomáhat, krásnou přírodu všude okolo. Ale to všechno jsou jenom představy. Mnohdy to tak nebylo a ani být nemohlo. Chod dějin udělal své.

Tenhle příběh měl pro mě hrozně dusivou a tíživou atmosféru. Právě proto se mi v souvislosti s ním hned vybavil film Želary. Měla jsem pocit, že je v tý knížce permanentně zataženo a hustě prší. Všude jsou obrovské kaluže, bláto, špína. Lidé žijí a zároveň tak nějak přežívají. Každý se snaží urvat si pro sebe aspoň kousíček něčeho lepšího. Jakkoli. Práce a zase práce. Tvrdá dřina. Vztahy a rodinné vazby. Vlastenectví, odvaha i strach. Idyla skrytá syrovostí. Četla jsem pořád dál a hledala světlý, hřejivý moment. Nenašla jsem ho.

Byl to velmi zvláštní a zároveň intenzivní čtenářský zážitek. Všechno se do mě tak nějak podivně propsalo. Paví hody mám neustále před sebou a asi je jen tak z hlavy nevymažu. A nejen je. Nicméně se nemusíte bát, příběh se čte velmi dobře. A pokud na něj budete mít dostatek času, proletíte jím, ani nebudete vědět jak.

Za sebe můžu rozhodně doporučit!

3 06.09.2022

Víte, jak se pozná dobrá romantika? Jednoduše - Kateřina čte a čte, neremcá nad zamilovanýma scénama, nehledá hlubší význam nebo ty svoje milovaný přesahy. Prostě si čtení užívá. Poslední song je moje druhá prázdninová oddechovka a musím říct, že sakra dobrá :)!

Riley miluje hudbu, jejím snem je stát na jevišti, ale má hodně omezené možnosti a váže ji slib k tátovi. Pokud během dvou let v New Yorku neprorazí musí se vrátit zpátky domů. Julian je členem populární kapely. Ví, co znamená být úspěšný a zároveň měl možnost na vlastní kůži vyzkoušet, jaká daň se za slávu platí. Jenže pak potká JI! Veškerá předsevzetí jdou do háje a kostlivci ukrytí ve skříni se začínají hlásit o slovo...

Na čtení mě nalákaly dvě věci - hudební tematika a New York. Velký, hlučný, plný lidí a příležitostí. Já vím, že ve skutečnosti bude nejspíš úplně jiný, než si ho maluju. Ale autorka dokázala celému příběhu vdechnout úžasnou atmosféru! Měla jsem chuť navštívit popisovaná místa, vytáhnou ze šuplíku vařečku a "potěšit" sousedy svým zpěvem nebo si jít zařádit na nějaký koncert. Prostě udělat NĚCO, abych se vším mohla ještě líp splynout.
Určitě si najdete oblíbenou postavu. Jednu nebo všechny. To je fuk. Ale budete ji mít. Hlavním hrdinům jsem fandila a záporáky nesnášela. Jinak to prostě uchopit nešlo.
Autorka navíc umí zahrát i na vážnější notu. Co tím myslím? Tak třeba závislost na drogách, společenský vztahy, rodinné vazby. Nevím, jak vy, ale já to tam viděla.

Za sebe vám tuhle knížku můžu jedině doporučit! Udělá vám radost nejen v létě, ale vždycky, když si budete chtít přečíst něco hřejivýho :)

4 30.08.2022

(SPOILER) S fantasy literaturou mám takový obyčejný vztah. Kdysi jsem ji nečetla vůbec, pak zkoušela a dnes si kousky do svý knihovny docela pečlivě vybírám.

Děj v několika bodech:
● Gambalou kdysi proudila magie, kterou vládli velcí čarodějové. Pak se vytratila a lidé na ni téměř zapomněli. Co se stane, když se jednoho dne vrátí?
● Bůh Zyrzir má učinit hod Kostkami osudu a předepsat tak dějiny na 50 let dopředu. Tenhle významný akt se ale neuskuteční. Kostky totiž někdo ukradne.
● Kaldur Silador je správcem královského trůnu. Jenže - kdo by chtěl zůstat JENOM správcem?

Šedesát stran stačilo k tomu, aby mě tenhle příběh pohltil. To už se teda žádné knížce dlooouho nepovedlo. Je to svižný, čtivý, rozehraný do vícero směrů, postavy přibývaly a mnohdy dějem řádně zamíchaly. Dobro, zlo, magický artefakty, mocní mágové, politika, intriky, láska, napětí...Užívala jsem si vážně každičkou stránku!

První díly sérií toho moc neprozradí. Popisují, seznamují, vysvětlují. Tohle ale není případ Zloděje osudů. A že těch pokračování ještě, doufejme, bude. Pokud máte rádi rozsáhlé příběhy a nečekáte, že na vás autor vybalí všechno hned na začátku pak věřím, že se vám kniha bude líbit. Já si ji vážně užila MOC!

Velké poděkování patří především autorovi, který se mi ozval, poslal svou knížku na recenzi, trpělivě reagoval na moje dotazy či komentáře a sdílel jako o závod. Děkuju za krásnej čtenářskej zážitek!

8 14.08.2022

Pro čtenáře, kteří tento žánr vyhledávají běžně, to možná taková pecka nebude. Všechno nejspíš hned odhadnou. Já jsem čtivec příležitostný, a proto jsem měla pouze drobná podezření, která se mi s blížícím se závěrem potvrdila.
Čili - svižné, čtivé, příjemně napínavé a s překvapivým závěrem. Ale mě stačí ke spokojenosti fakt málo :) Takže mně podobným čtenářům rozhodně doporučuji.

4 25.07.2022

Vážený pane Fajtle,

hned v úvodu se musím upřímně přiznat, že nebýt Pepy Pytláka Říhy, nejspíš bych se k Vaší knize nikdy v životě nedostala. V současné době vychází velké množství nových titulů, které člověka mnohdy osloví lákavými anotacemi nebo pestrobarevnými obálkami. Na staré a starší knihy se zapomíná. Troufám si říct, že takové knižní poklady mají možnost vypátrat především milovníci tajemných antikvariátů. A já bohužel antikvariátová holka nejsem. To už je ovšem jiná kapitola.

Boje a návraty mi učarovaly. Netrvalo mnoho stránek a byla jsem zamilovaná. Pepíček Strnad si mě bez mrknutí oka získal, nejspíš svojí veselou povahou. A rozhodně nemá smysl skrývat, že se s přibývajícími stránkami moje sympatie různě obměňovaly. To však nemění nic na faktu, že mě Váš příběh naprosto pohltil. Jen nerada jsem knihu odkládala a vracela se k povinnostem, protože jsem žila každodenností skupiny našich československých letců. Jejich radosti, smutky, lásky, strach nebo obavy. Hltala jsem vzdušné souboje, do kterých jste je posílal. Napětím jsem téměř nedýchala. Ne, nepřeháním. Tenhle stav jsem při čtení zažila jen jedinkrát v životě a myslela si, že se nebude nikdy opakovat.

Ani nevíte, kolikrát jsem se na Vás rozzlobila. Nenáviděla jsem okamžiky, kdy jste dopustil, aby se někdo z kluků nevrátil domů. Teprve v tu chvíli jsem si totiž uvědomila, jak moc mi chybí, jak moc ho teď v příběhu postrádám. Stejně tak jsem Vám měla za zlé zlomená srdce a nezáleželo na tom, zda šlo o dívku nebo smutek související se ztrátou dobrého přítele. Zároveň vím, že to prostě jinak nešlo. Protože válka...

Tohle všechno však vyvážil humor a spousta veselých příhod. Vaše kniha je psaná čtivě, poutavě a s obrovskou láskou k povolání, jemuž jste se věnoval. A já Vám za ni, tam nahoru, mnohokrát děkuji...

2 20.07.2022