Mojepočteníčko komentáře u knih

Příběh, vycházející ze života skutečných postav, dvou sester Augusty a Milady Nekolových

Jak už autorka sama v doslovu uvádí, kniha nemá mít charakter dokumentu nebo monografie. Je to román, který vypráví o pevném sesterském poutu dvou dívek, do jejichž životů podstatně zasáhla první světová válka.

Líbilo se mi to a moc! Jen si neumím vybrat, která ze dvou sester mi byla bližší. Augusta energická, talentovaná, impulzivní, milující, tak trochu bohém, jak už to vzhledem k umělecké profesi bývá. Milada rozvážná, praktická, milující, obětavá, rozhodná, možná občas trochu sobecká a marnivá.

Příběh je rozdělen na několik částí a já moc oceňuju fakt, že ukončení každé z nich, dává čtenáři prostor pro vlastní zamyšlení. Abyste mi lépe rozuměli autorka například dovede hlavní hrdinku k nějakému rozhodnutí, ale vy už se nedozvíte nic navíc. Poté zkrátka děj plynule pokračuje dál v části následující.

Je to kniha, která vás mimo jiné provede počátky 20. století, seznámí vás s každodenností obyčejných lidí, společenskými konvencemi, postavením žen či s životem obyvatel měst i vesnic za první světové války a jejími následnými dopady.

Doporučuji :)!

4 23.09.2023

Tohle bylo takjiný

Horké léto, čtyři mladí lidé, velké přátelství a každodennost plná radostí i problémů, které spolu prožívají.

Frieder se potýká se školou. Nepodaří se mu projít z matematiky a latiny. Rodina odjíždí na tradiční dovolenou, on k prarodičům, kde se má za úkol připravovat na reparát.

Johann je pohodář, kterému se život obrátí vzhůru nohama díky nečekané osobní ztrátě.

Alma je za každých okolností sama sebou.

Beate je důvodem, pro který Frieder na počátku všeho prostě...skočí.

Vůbec neumím vystihnout pocity, který jsem při čtení měla. Snažím se knížkám věnovat každou volnou chvilku, jenže tenhle příběh byl pro mě napsaný jazykem tak jiným...krásným, že se to prostě uspěchat nedalo.

Letní atmosféra je nezaměnitelná – chvílemi lehká, prodchnutá první velkou láskou, dobrodružstvím a mladickou nerozvážností, jindy zase tíživá a dusivá, jako okamžik před velkou bouřkou. To když se mladí hrdinové ocitají v složitých životních situacích.

Ať chcete nebo ne, s Velkým létem se vrátíte zpět v čase. Já jsem se tomu neubránila.

Skvělá knížka a jedno velké doporučení!

Hodnotím 4,5*/5*

4 19.09.2023

Ráda vyhledávám knihy, které nějakým způsobem zpracovávají asijskou historii, tradice, kulturu, politiku nebo jenom život sám.

Kim Čijong zrovna o jednom takovém obyčejném životě hovoří. O tom svém.
Provede vás dětstvím, dospíváním, první láskou, prvním zaměstnáním až do chvíle, kdy se stane matkou a díky své nové životní roli musí prakticky opustit vše, co doposud získala.
A taky se dozvíte, co všechno to pro vás znamená, když se do korejské rodiny narodíte jako dívka...

Tohle je knížka, kterou bych si vybrala, kdybych chtěla někoho seznámit s tím, jakým způsobem přistupuje systém ke korejským ženám, jak se vyvíjel a v průběhu let proměňoval.

Román svým zpracováním možná tak trochu připomíná dokument (autorka vycházela ze svého života), avšak tato skutečnost na čtivosti a poutavosti rozhodně neubírá.

Bylo to zajímavý, poučný a šokující čtení. Sama za sebe velmi oceňuju kapitolu s názvem 2016 a následný doslov, který danou problematiku shrnuje, doplňuje a prohlubuje.

Líbilo a určitě můžu jen doporučit!

2 17.09.2023

Večer. Konečně ze mě opadlo všechno napětí a únava z četby. Abych vám to blíže vysvětlila - jsem hodně vnímavá, citlivá a prožívající. Platí to jak v reálném životě, tak při čtení. A Srpny mi daly doopravdy hooodně zabrat

Daniela i její mladší sestra Jana jsou vystaveny jak fyzickému, tak psychickému násilí ze strany matky. Když Daniela pochopí, co se v jejich rodině odehrává, rozhodne se, že nebude mlčet. Konfrontuje matku, otce i mladší sestru. Nikdo z nich však není ochoten cokoli uznat.
Díky studiu na vysoké škole se Daniele z toxických rodinných vztahů podaří částečně vymanit. I když rodina reálnost jejích domněnek popírá, hluboko v sobě ví, že si nic z toho, co se kdy stalo, nevymyslela. A pak potká Štěpána

Tenhle příběh byl..vyčerpávající. Otáčela jsem poslední stránky, celé tělo mě brnělo, nemohla jsem se pořádně nadechnout, přemlouvala se knížku nedočítat a tíhu toho všeho si rozdělit. Nechat na později. Nešlo to. Pak mě pohltila obrovská únava

Pro Danielu jsem si přála úplně jiný konec. Toužila jsem po jejím vysvobození, jako snad ještě nikdy po ničem.
Nechtěla jsem přihlížet
Nechtěla jsem se loučit takhle
Ale stalo se...

Důležité téma (gaslighting), toxické vztahy, stírání hranice mezi realitou a fikcí, manipulace.
Text, který si vás první stránkou omotá kolem prstu, vyždímá z vás duši a na konci úplně obyčejně vyplivne. Doporučuju!

5 14.09.2023

Autorovu předchozí knížku plnou skřítků, jsem zaznamenala, ale doma ji nemáme. A protože mám sama věčně hlavu kdesi v oblacích, rozhodla jsem se, že mi Sny Macieje Szymanowicze uniknout rozhodně nesmí.
Jak už jsem zmínila výše, tentokrát se můžete proletět světem snů. Knížka vám i vašim dětem prozradí, odkud se sny berou, kdy přibližně vznikly, že nesní jenom lidé, ale také knihy (no samozřejmě), domy, dopravní značky, kostýmy nebo třeba číslice s písmeny.
Mohou se sny někdy splnit? Jak toho dosáhnout? A v jaké poloze se nejlépe sní? Ani tentokrát vás knížka nenechá na holičkách. Ilustrace jsou propracované, krásně barevné a do detailu vyvedené.
Vše je doplněné o krátké texty či komentáře plné fantazie a humoru. My dospěláci navíc mnohdy odhalíme nejednu skrytou legrácku.
V současné době nejvíc oceňuju pestrost námětů k ukazování, popisování a vyprávění, kterou mi knížka poskytuje v okamžiku, kdy ji vezme do ruky můj syn.
Doporučuju! Před spaním, během dne, ve chvilkách volna, kdykoli.

1 30.08.2023

Co kdybyste si mohli přát...

Tak třeba jakou barvu očí nebo vlasů bude mít vaše doposud nenarozené dítě. Jak moc je pro vás tato představa lákavá?

Benedict Lambert je uznávaným vědeckým pracovníkem v oblasti genetiky. On sám přišel na svět postižený a pokřivený, ačkoli jeho rodiče žádné známky jinakosti nevykazují. Jeho celoživotní výzkum se tedy odvíjí od něj samotného. Benova touha po obyčejném životě a vůle žít, však není o nic menší, než u lidí, které vnímáme jako normální.

19. století přineslo mnohé, mimo jiné v něm byly položeny základy genetiky, o které se zasloužil Gregor Johann Mendel. Překvapí vás, když prozradím, že Benedict je jeho pra pra pra synovcem? Jablko zkrátka nepadá daleko od stromu. I když je to o nějakou tu generaci dál.

Tohle byla hodně slušná dávka historie i biologie. A já před autorem hluboce smekám, protože se jeho příběh i přes kvantum odborností výborně četl. Vstřebala jsem spoustu informací, o kterých jsem před tím neměla ani páru a věřím, že nic z toho jen tak nezapomenu.

Román vás přivede k zamyšlení nad tím, co všechno vlastně může ve skutečnosti znamenat vědecký pokrok. Zírala jsem na stránky s otevřenou pusou a říkala si: No jo, ono to vlastně sedí (slušněji řečeno ).

Benedict vás přesvědčí o tom, že to poslední, co k vlastnímu životu potřebuje, je lidský soucit. I na tomhle mínění něco je, nemyslíte?

Simon Mawer navíc umí napsat závěr, který vás rozzlobí, překvapí, vezme za srdce či šokuje. V tomto případě volím poslední zmíněnou variantu.

Doporučuji!

7 30.08.2023

Jméno Rudolf Vrba mi nebylo neznámé, nicméně jsem doposud nečetla žádnou knihu, která by se zabývala jeho životem. Autor mapuje Vrbův život od dětství a mládí, přes pobyt v Osvětimi, útěk, poválečné aktivity až do jeho smrti v březnu 2006.

Sama pro sebe jsem si knihu rozdělila na dvě poloviny část před útěkem a část od samotného útěku do konce.

První polovina na mě působila trochu kostrbatě. Možná to bylo tím, že autor je novinář a v okamžiku, kdy měl propojit fakta s nějakými pocity či emocemi hlavní postavy, tak to prostě nefungovalo. Vím, že překlad ani korektura textu nejsou jednoduchou záležitostí, leč nějaké nedostatky v tomto ohledu byly a celý text pak na mě působil trochu nekompaktně. Navíc mi bylo líto, že pro zdůraznění jakékoli příšernosti, využil autor zmínku o dětech, mnohdy i několikrát po sobě.

Druhá polovina, útěkem počínaje, už pro mě byla stravitelnější i přínosnější. Nejspíš za to může skutečnost, že se autor více zaměřil na práci s různými fakty. Překvapilo mě, že ačkoli Vrba a jeho společník vynesli na světlo první popis všeho, co se v Osvětimi děje, nebyla jejich zprávě přikládána důležitost, kterou si nepochybně zasloužila, výpovědi byly často zpochybňovány a celý proces její distribuce na patřičná místa byl velmi pomalý.

Díky této knize vnímám Rudolfa Vrbu jako statečného muže, který výrazně zasáhl do historie a zároveň jako muže, jež se celoživotně potýkal s nejrůznějšími soudy z řad veřejností a zároveň bojoval s přízraky minulosti, které se výrazně podepsaly na jeho osobnosti, ačkoli si to on sám nejspíš nechtěl úplně připustit.

Hodnotím 3,5*/5*

2 26.08.2023

Pokaždé, když se na obloze objeví velké, bílé, naducané mraky, představuju si, že se v nich ukrývá úplně jiný svět. No, nemýlila jsem se

Trojstředí neboli svět rozdělený na tři území - pevninu, vzduch a moře, stejně jako se jejich obyvatelé dělí na suchozemce, vzduchoplavce a mořeplavce.
Lampář, lodivodka a kluk z továrny na slzy jsou tři, osudem propojené postavy, zastupující vždy jedno dané území.

Lodivodka má významné poslání, lampář chce prostě jenom domů a kluk zase touží po svobodě a znovunalezení svého otce. Každý z nich je jiný a přesto musí kus své životní cesty ujít společně

Je to příběh, u kterého nemusíte moc přemýšlet. Nebude před vámi mít žádné tajnosti, ale ani vám neodkryje celou pravdu. Nezahltí vás množstvím náhlých zvratů a přesto vás dokáže překvapit. To je docela dobrý základ pro něco dalšího, nemyslíte ?

Nejoblíbenější postava? Jednoznačně lampář Straat. Možná, že není vzorem všech ctností, ale jeho srdce na pravém místě rozhodně je. Aspoň mně to tak připadalo. Zamiloval se, chyboval, dokázal se správně rozhodnout, případně položit svůj vlastní život za druhé. To snad o něčem svědčí .

Celé je to taková pohádka pro dospělé, kterou bych se ale nebála nabídnout ani mladším čtenářům. Ano, jsem si vědoma několika sprostých slov, nicméně je vnímám spíše jako citoslovce spojené s něčím nečekaným. Navíc jsem přesvědčená, že dnešní mládež disponuje mnohem jadrnějším slovníkem. Takže mi to ve své podstatě nepřekáží.

Lampář, lodivodka a kluk z továrny na slzy je knížkou, která se mi moc líbila, určitě ji můžu doporučit dál a potěšilo by mě, kdyby se autorka o světě, který vytvořila, rozepsala víc ve svých dalších knihách

1 21.08.2023

Všechno, co se týká lásky, je svým způsobem hrdinství

Magdalena vyrostla na statku spolu se dvěma staršími bratry, smála se, pracovala a žila vcelku poklidným rodinným životem. Jenže pak přišla druhá světová válka, Němci jim všechno vzali a rodině nezbylo nic jiného než se přemístit do Lidic k příbuzným. Odtud se Magdalena vydává za prací zpět do města s nadějí, že se jí válku podaří nějak přežít.
Službu nakonec získává ve vile u židovských manželů. V tu dobu ještě nikdo netuší, že brzo okusí zradu z řad blízkých lidí.
Magda je vlastenkou celým svým srdcem. Nikoho tedy nepřekvapí, že se vlivem prožitých, velmi bolestných událostí nakonec stává platnou členkou domácího odboje

Válečné romány jsou moje parketa, takže vítám témata, o kterých toho nemám načteno tolik a členství v odboji, navíc líčené pohledem ženy, je zrovna jedním z nich.

Magda pro mě byla (a vlastně stále je) velmi neuchopitelná. Neuměla jsem ji odhadnout, překvapovala mě, neustále se měnila, dělala rozhodnutí, za která bych ji chtěla strašně moc vynadat (takový Karel by si rozhodně zasloužil svatozář) Na druhou stranu byla chytrá, svá, řídila se svou intuicí, byla odvážná, a to se mi líbilo.

Když se na tenhle příběh dívám s odstupem času, něco mě nutí neustále nad ním přemýšlet. Je to jeho závěr. Doposud nevím, zda Magdu za její rozhodnutí a čin obdivovat nebo ji odsoudit, ačkoli její chování plynulo z minulých zkušeností a z dobrého úmyslu něco napravit. Snažím se na to dívat z různých stran a pořád to zůstává takovébolavé.

Čili na závěr - druhá světová válka (zvládnou přečíst i ti, kteří tomuto tématu kvůli krutostem zrovna nehoví), odboj, život mezi partyzány z pohledu ženy i romantická linka. Pokud hledáte něco jiného než děj, odehrávající se uprostřed pekla koncentračního tábora, věřím, že se vám bude knížka líbit.

2 21.08.2023

Krev nade vše...

Surová sedma má svých sedm šampionů. Potomci rodin, jež založili město Ilvernath, se nyní mají utkat v nelítostném turnaji. Úkolem každého je, vyřadit všechny své soupeře. Bez slitování.
Účastníci turnaje mají k dispozici pouze svou vlastní mágii a taky určitou dávku prohnanosti. Vítěz bere vše. To znamená vládu nad tajným zdrojem obrovského množství vysoké mágie. A za to přece zemřít stojí. Nebo ne?

Asi takhle - určitě vám neřeknu, jestli příběh podobný Hunger games je, nebo není. Knížky jsem nečetla, viděla jsem pouze jeden film. Z toho si úsudek neudělám. A když napíšu, že je to líznutý Harrym Potterem, tak mě nejspíš přerazíte :) Čili jakémukoli přirovnání jsem se rozhodla vyhnout obloukem.

Zpočátku mi to čtení moc nešlo. Měla jsem pocit, že se to vleče, nic se neděje a všechno to popisování a představování je zbytečný. Ale samozřejmě nebylo. A nebylo to ani tak hrozný. To jenom já mám moc vysoký nároky a to nejlepší bych z příběhu nejradši vymáčkla hned.

Bylo potřeba sžít se s atmosférou, prostředím, herními principy a strategiemi, případně charaktery postav.

Objevilo se několik momentů, které bych mohla označit za syrové, kruté a velmi krvavé, ale určitě jich nebylo tolik, aby se pro mě v příběhu staly tím stěžejním.
Mnohem víc mě bavilo pozorovat různorodou partičku mladých lidí, rozdílnost jejich původů i povah, spletité rodinné vztahy a vztahy mezi nimi navzájem, odhodlání a touhu něco změnit.

Čím víc jsem se blížila k závěru, tím víc děj nabíral na obrátkách a závěr? Perfektní! Svého oblíbence jsem sice nenašla, ale nevadí. Rozhodně budu chtít vědět, jak to celý nakonec dopadne. Se vším a se všema :)

Líbilo, s radostí doporučuju dál :)

1 15.08.2023

Zas jedna do duše vepsaná...

Pokaždé, když si přečtu knihu, jež se dotýká asijské historie, kultury a tradic, zjišťuju, kolik vědomostí mi stále chybí. Co všechno mi protéká mezi prsty, když se opakovaně vracím ke svým oblíbeným tématům. První reakcí po přečtení takové knihy, je většinou vyhledávání dalších faktů a touha po zaplnění prázdných míst v mojí hlavě. Hory zpívají.

Příběh plný vietnamské moudrosti, říkadel, přísloví, písní, tradičních vietnamských pokrmů i rituálů, protkaný silou rodinného pouta a bezbřehou mateřskou láskou.

To vše však bylo vykoupeno krutými historickými událostmi jako velký hladomor, pozemková reforma nebo válka, která rozdělila jeden národ na dvě poloviny.

Pokud se do knížky pustíte, čekejte děj rozdělený do dvou časových rovin, silnou a statečnou ženu Dieu Lan, která musela udělat mnoho bolestných rozhodnutí, aby mohla přežít. Taky sympatickou Huong, která miluje příběhy a vyrůstá se svou babičkou, protože oba rodiče narukovali do války. Ani ona však nebude mít v příběhu snadné postavení.

Počítejte se silným příběhem, s popisy válečných míst, které jsouřekněme syrové, ačkoli nejsou za každou cenu vyvedené do detailu. Taky s postavami, které jsou válkou poznamenané na těle i na duši. S otřesnými životními podmínkami. S nelidským a krutým zacházením.

4,5*/5*

8 12.08.2023

P - O - H - Á - D - K - A

Ani nevím, proč jsem si zpočátku pod Márinkou představovala něco jako Malou čarodějnici, pod Krákem havrana Abraxase a místo Jagy škodolibý obličej neoblíbené tety Bimbuly...tolik na úvod

Márince je dvanáct let, žije v chaloupce na muřích nožkách, která se sama od sebe stěhuje z místa na místo a její babičkou je baba jaga. Ať už se ocitnou na jakémkoli místě, dveře chaloupky se noc, co noc otvírají duším zesnulých a Jaga je po tradičním obřadu vyprovází na jejich poslední cestu. No a přesně tohle jednou čeká i Márinku.

Jenže ta touží po něčem úplně jiném. Opravdovém přátelství a obyčejném životě, který není svázán žádnými pravidly. Nic z toho totiž doposud nepoznala.

Překrásný, magický, pohádkový příběh.
O tom, jak moc důležitý je umět snít a taky si přát.
O tom, že každé naše rozhodnutí sice nemusí být správné, ale i tak se ze svých chyb můžeme poučit.
O tom, že přátelství může mít neskutečně mnoho podob.
O tom, jak je krásný mít někoho rád a vzájemně si pomáhat.

Budu se k ní vracet, budu si v ní listovat (má totiž boží obálku a nádherný doprovodný ilustrace), budu ji jednou číst svýmu synovi. Aby věděl

4,5*/5*

4 12.08.2023

Kdysi jsem propadle fenoménu s názvem Za zavřenými dveřmi. Respektive - byla to moje mamka, která si z knižního katalogu vždycky vybrala ty největší pecky, aniž by jakkoli sledovala, co se zrovna vydává nebo co aktuálně mezi čtenáři frčí. Knížka se mi líbila, a tak jsem se rozhodla, že tvorbu B. A. Paris po několika letech vyzkouším znovu. Ano, dnes bude řeč o Vězeňkyni.

Z Amelie se v šestnácti letech stane sirotek. Myslí si, že nikoho na světě už nemá, a tak se rozhodne zmizet do Londýna, kde se protlouká na vlastní pěst. Její život ze dne na den změní sympatická Carolyn. Poskytne jí práci i domov, čímž Amelii přiblíží ke splnění jejího snu, studovat na vysoké škole.
Dívka se postupně vrací do života, získává nová přátelství a poznává spoustu nových lidí. Během luxusní party se seznamuje s Nedem Hawthorpem, vlivným a bohatým mužem, který jí nabídne práci a po nějakém čase i výhodný obchod

Přiznám se hned - nesedlo mi to. Omluvte proto prosím, že se při psaní tohoto povídání omezím jen na to, co se mi líbilo nebo mi naopak scházelo.

Potěšily mě krátké kapitoly, střídání minulosti s přítomností, mojí oblíbenou postavou se stal Hunter a líbil se mi ten drobný záblesk naděje na konci příběhu.
Amelie se mi naopak nelíbila vůbec, a to ani v případě, že omluvím její věk. Chybělo mi napětí, prožití jakýchkoli emocí během čtení (se mnou to fakt ani nehlo) a pasáže z přítomnosti (pobyt během únosu) mě příliš nebavily.

Pokud si chcete přečíst psychologické drama / thriller, po kterém se relativně klidně a dobře vyspíte, věřím, že se vám Vězeňkyně bude líbit

Moc děkuji do @albatrosmedia za poskytnutí knížky v rámci spolupráce

3 01.08.2023

Kde jsi, když nejsino, to bych taky občas ráda věděla

Hlavní hrdinkou tohoto příběhu je Dáša nebo Daisy, chcete-li. Kdysi se zamilovala do fajn kluka a toho kluka si taky potom vzala. Stala se z ní manželka, později i matka a nejspíš o tom všem taky měla nějakou představu.
I když se snaží dělat všechno správně, právě tak, jak se od ní očekává, zjišťuje, že vlastně asi všechno dělá jenom špatně a taky, že její třináctiletý vztah zkrátka nefunguje. Jenže opustit společensky dané vzorce chování, které se s rolí vzorné manželky a matky pojí, není jednoduché. A Dáša se už opravdu potřebuje znovu pořádně nadechnout

Je to příběh o představách, touhách, očekáváních, pravidlech, svobodě, velkých životních krocích a bolesti, která z toho většinou pramení, o touze vymanit se ze stereotypu, nárocích, které klademe jeden na druhého, odvaze, chuti skutečně žít a nikdy s tím nepřestávat.

Seznámila jsem se se spoustou komentářů, které se k této knize vážou a je mi moc líto, že se někteří čtenáři omezili na slova jako: brak, nedá se to číst, je tam hromada vulgárních slov, žádná vysoká literatura to není apod. V tom poselství tohoto příběhu určitě netkví.

Líbilo se mi to. Moc. Dokonce tak moc, že jsem stránkám s konkrétními pasážemi ohnula rohy. A rohy já stránkám neohýbám NIKDY

Za knížku moc děkuju do @albatrosmedia Bylo to pravdivý, smutný, bolavý, ale skvělý!

Hodnotím 4.5*/ 5*

5 01.08.2023

Už je to dávno, co mi historička Mary Chamberlainová učarovala svým románem Švadlena z Dachau (To si prostě musíte přečíst!). Její další kniha s názvem V zapomnění pro mě tudíž byla jasnou čtenářskou volbou.

Betty je 26 let, žije v Londýně se svým otcem a ze všeho nejméně touží prožít další válku. I proto se zapojuje do aktivit, které usilují o jaderné odzbrojení. Na schůzi mírových aktivistů se seznámí se sympatickým Johnem, spřátelí se a zakrátko v sobě najdou zalíbení.
Jenže každý z nich v sobě uchovává tajemství. Pro Betty jsou to vzpomínky na život v Německu ke konci druhé světové války, pro Johna zase práce, kterou byl nucen pod nátlakem vykonávat, aby se vyhnul trestu.
Betty i Johna jejich staré životy dostihnou a velmi výrazně ovlivní jejich vztah. Boj s minulostí a hledání pravdy začíná

I když jsem vám právě prozradila, že se hlavní hrdinové budou mít rádi, nečekejte prosím romantiku. Je to historický román, odehrávající se v roce 1945 (minulost Betty a Johna) a 1958 (jejich současnost). Hlavním tématem je zde konec druhé světové války, zvěrstva, která Rusové páchali na německých dívkách a ženách, vývoj jaderné zbraně, politika či mocenské souboje vysoko postavených lidí. Z toho lidského hlediska pak rodinné vztahy, mezilidské vztahy, vykořenění nebo důsledky válečných traumat.

Překlad je výborný, příběh je dynamický i napínavý, autorka vás nechá v očekávání až do samého konce, budou se ve vás střídat různé pocity a tohle všechno si myslím, že k dobré knížce prostě patří :)

Myslíte si, že to není nic pro vás? Ale je, věřte mi! Za Mary Chamberlainovou dám klidně obě dvě ruce do ohně a radím - vyzkoušejte ji!

Za knížku moc děkuji nakladatelství Argo, které mi ji poskytlo na recenzi v rámci spolupráce :)

2 26.07.2023

Romány od Jenny Colgan zbožňuju už několik let. Je to jedna z mála romantických autorek, který jsem ochotná číst a odpustit jim sem tam nějakej ten kýč. Poslední dvě léta jsem se k jejím příběhům nějak nedostala. Tuhle tradici se mi podařilo obnovit až letos. A tadááá - Pět set mil od tebe je tu.

Tahle knížka vypráví o invazi londýnských dívek do Skotska. Dobře, možná trochu přeháním, ale na místě, kam se hlavní hrdinka Lissa nedobrovolně vydává, se o tom takhle povídá. Je to zdravotní sestřička, která byla svědkem úmyslně spáchané dopravní nehody. Celá situace s ní hodně otřásla, a proto má absolvovat výměnný pracovní pobyt na venkově, aby si trochu vyčistila hlavu.

Cormac je zdravotní bratr, a právě s Lissou si na 3 měsíce prohodí pracovní místo. Zakrátko si začnou vyměňovat zprávy a....

Tohle byla fofr jednohubka. Jako vážně. Nestihla jsem se zamilovat, představit si, jak hlavní hrdinové asi vypadali, užít si krásy Skotska ani na samým konci udělat předlouhé áááách. Bylo to čtivý a taky svižný, ale možná až moc. Mám pocit, že tuhle knížku autorka spíchla horkou jehlou a já si pořádně nedokázala užít podstatu celýho příběhu. A závěr teprve ne.

Nechyběla závažnější témata a možná jsem objevila náznak pootevřených dveří, které povedou k dalšímu vyprávění. Uvidíme, kdo ví

Pokud s knížkami této autorky začínáte, sáhněte pro začátek například po Báječném krámku s čokoládou nebo Ostrovu s vůní čerstvého chleba. Zkrátka a dobře - nejdřív se zamilujte. Pak budete schopni užít si všechny bez ohledu na to, jak dokonalé či nedokonalé její příběhy budou. Stejně jako já

Hodnotím 3,5 * / 5*

2 22.07.2023

Letos jsem se po moři plavila už několikrát. Ale tahle cesta byla bezesporu ta nejkomplikovanější a nejnáročnější. Přesto bych se na ni nejraději vydala hned znovu...

Joe stojí na nádraží a ať se snaží sebevíc, nemůže si vybavit vůbec nic. Přistoupí k němu cizí muž, který ho odvede do nemocnice. Zde je mu diagnostikována zvláštní forma epilepsie. A není zdaleka jediným, kdo se s touto nemocí potýká.
Návrat k původnímu životu je těžký. Tím spíš, že se mu do rukou dostane necelou stovku let starý dopis. Pohlednice s majákem a krátkým stručným vzkazem. Když se naskytne nabídka, aby v rámci své profese na tento maják odcestoval, téměř neváhá. Cesta by mu totiž mohla poskytnout odpovědi na otázky, které ani po dvou letech nepřestal hledat.

Tohle bylo vážně skvělý! S-K-V-Ě-L-Ý! Příběh zasazený do 18. 20. století, Francie na kordy s Anglií, moře, bitevní lodě, námořníci, intriky, cestování časem a citlivě zasazená romantická linka.

Kdysi jsem řekla, že určitý druh literatury už vyhledávat nebudu (nemůžu být konkrétnější, abych vám neprozradila zbytečně moc). A kdybych věděla, že se s tím setkám v tomhle příběhu, nevím, jestli bych ho chtěla číst. Ale tohle celý bylo takzmatený, zamotaný a zároveň perfektně poskládaný, že se mi napětím tajil dech a na konci zbylo zlomený srdce.

Zamilovala jsem se do příběhu i do postav. A vám tuhle knížku rozhodně doporučuju přečíst!

19.07.2023

Když se při čtení knížky vrátíte v čase o 20 let zpátky, začnete uvažovat nad pořízením letenky, dostanete chuť studovat nový světový jazyk a začne vás honit mlsná, tak už to něco znamená.

Blanka Malá napsala knížku, ve které vypráví nejen o své dlouholeté lásce k Itálii a všemu italskému, ale také o svém životě. A řeknu vám, byla to vážně jízda!

Tahle knížka je skvělá! Svižně napsaná, vtipná i vážná, inspirativní, voňavá po moři a letním sluníčku, se spoustou receptů, který můžete vyzkoušet. Příběh doprovázejí jednoduché, krásné ilustrace a část z něj se odehrává na místech, který mám ráda a nedaleko kterých žiju

A možná taky není od věci si připomenout, že i když něčeho nemůžeme dosáhnout hned, přijde čas, kdy se nám naše přání splní. To si pro sebe z tohoto příběhu odnáším já a budu moc ráda, když si z něj něco odnesete i vy až si ho přečtete

2 12.07.2023

Všichni zpívali jako o života, protože život samotný, protože s touto hudbou nejde ztratit lidskost ani sám sebe, s touto hudbou se člověk přestane bát, dýchá a jde dál.

To nejlepší na konec, říká se. A v případě poslední přečtené červnové knížky to rozhodně platí.

V tomhle žánru mám načteno - to víte. Zároveň ho odmítám hodnotit slovy líbilo - nelíbilo, to víte taky. Zpočátku jsem měla pocit, že Jana Mirovská, která knížku napsala, zkraje úplně nevěděla, jak do psaní správně šlápnout. Bylo totiž znát, že je jí Eva velmi blízká a je pro ni důležité, aby se všechno povedlo tak jak má.

A stalo se. Začetla jsem se. Bezhlavě a úplně. Prožila všechno od první do poslední stránky. Obdivovala jsem Evičku za její houževnatost, vnitřní sílu, schopnost radovat se z maličkostí a předávat tenhle dar i lidem okolo sebe.

Moc se mi líbilo, že autorka zbytečně nezabředává do obecně známých detailů, pouze sem tam vypíchne nějaký důležitý fakt či událost. Text je doplněn o dobové fotografie a pasáže, ve kterých autorka reflektuje vše, co ji samotnou během psaní provázelo.

Evin příběh je napsán čtivě, citlivě a s láskou. Na samém konci mi zbylo zlomené a zároveň šťastné srdce. A přesně tak to má být.

3 12.07.2023

Až vám bude třeba smutno, nezbyde moc místa v batohu, nebudete vědět, co číst dál a nebo se vám nebude chtít číst vůbec, věřte, že tohle je knížka, po které rádi sáhnete kdykoli.

Věděli jste, že Korejci neumí přečíst psací písmo? V létě nosí ponožky, kdežto v zimě chodí bosi? Že jejich čaj úplně jako čaj nechutná, krátké sukně jsou fajn, kdežto výstřihy už moc :) ?

Katka do svého obrázkového příběhu shrnula nejet hromadu zajímavostí, ale přidala do ní i kousek ze svého života. Knížka je krásně graficky zpracovaná, dozvíte se spoustu informací (aspoň v mým případě to rozhodně platilo) a nejednou se zasmějete.

Líbilo a doporučuju :)

4 12.07.2023