Mojepočteníčko komentáře u knih

Já vám pořád přemýšlím, co k této knížce povědět.

Základ celého děje je postavený na setkání několika nesourodých postav, které společně stráví jeden víkend na horské chatě. A tím v podstatě všechno začíná.

Víte, já mám pocit, že takový dlouhotrvající tmavý večer má v životě každý z nás. Může mít podobu prožitého traumatu (Valérie), touhy, kterou je obtížné naplnit (Jaromír), ztráty (Veronika) nebo životní změny, na kterou nejsme tak úplně připravení (Petr).

Pak už je jen na nás nebo náhodě, jaké množství světla a v jaké podobě do něj vpustíme, aby se nám na světě dýchalo snáz. Nic nám ovšem nezaručuje jeho stabilitu a věčnost.

Kdybych to chtěla hodně zjednodušit, řeknu, že je to taková hutnější vztahovka se spoustou aspektů k zamyšlení.

Bylo to moje první čtenářské setkání s autorem, které rozhodně pokládám za zajímavé :)

Doporučuji :)

4 20.07.2024

Jestli jsem se za dobu, co jsem s Matějem doma, něco naučila, pak to, že maminky jsou opravdu velmi specifickou skupinou osob :D. A najít spřízněnou, navíc nesoudící duši, je fakt sakra těžký. Přitom by stačila jen nepatrná špetka pochopení a tolerance. Nebo ne :)?

Maminkoff je knížka, která zpracovává příběhy čtyř žen - maminek. Jana, Marcela, Kristina a Zuzana. Podíváte s nimi do jejich dětství, prozradí vám něco o svých snech, vztazích, současných partnerech a samozřejmě mateřství.

Musím říct, že to pro mě byla velmi příjemná a čtivá oddechovka s takovým tím ženským přesahem, který mám moc ráda. Snad mi rozumíte :)

Zpočátku jsem měla dojem, že autorka trochu tlačí na pilu a chce hned do prvního příběhu nacpat co nejvíc, abychom se v něm poznaly. Ale záhy mě to přešlo.

Další pravdou je fakt, že jsem se ve finále našla ve všech. A nebylo to jen souznění s tím, co bezprostředně souvisí s rolí matky.

Co říct na závěr?

Maminky, dívejte se kolem sebe s otevřenýma očima.
To, že dítě pláče, sedí na zemi a nedá si říct, nemusí nutně znamenat, že je nevychovaný.
To, že dítě svačí čokoládovou sušenku, neznamená, že ho jeho máma špatně stravuje jen proto, že vy byste svému dítěti něco takovýho nenabídly.
To, že se maminka, kterou potkáte na pískovišti, netváří moc mile, nemusí nutně znamenat, že se jí nelíbíte zrovna vy i váš potomek.
A takhle bych mohla pokračovat donekonečna :)

Doporučuji!

2 20.07.2024

Spisovatelka @nguyenphanquemai_ získala čestné místo v mojí knihovně díky knize Hory zpívají. Její další příběh - Dítě prachu jsem si tedy rozhodně nemohla nechat ujít :)

Žádné odlehčené čtení to teda rozhodně nebylo. Válka ve Vietnamu, rodinná tajemství, potlačovaná traumata, osudy žen, které byly nuceny pracovat jako společnice poskytující sexuální služby, postavení vietnamských žen ve společnosti obecně, osud Ameroasiatů a spousty ameroasijských dětí....

Tahle knížka v sobě měla všechno, co na příbězích miluju. Několik vypravěčských linií, kus historie, propojení osudů, postavy, kterým fandíte, lásku, silné momenty, nečekané rozuzlení, ochutnávku z vietnamské kultury a tradic.

Za sebe rozhodně a velmi ráda doporučuju obě autorčiny knihy :)

3 20.07.2024

Srdce nemá vrásky! Má jizvy, ale vrásky nemá a na lásku není nikdy staré!
Tak pod tohle se s chutí podepíšu milé dámy! Co vy :)?

Když se mrknete na instagramový profil Blanky Malé, spatříte nejenom krásnou a sympatickou ženu, ale také skvělou vypravěčku. Přečetla jsem obě její knížky a soudím, že si to s klidem můžu dovolit tvrdit.

Pokud jste četli Lásku ve špičce italské boty (a já doufám, že jo), pak vězte, že i tentokrát se setkáte s hlavní hrdinkou Blankou a její osudovou láskou - pohledným, Agostinem.
Budete s nimi cestovat, vdechovat vůni moře, ochutnávat znamenité pokrmy, sklízet úrodu, prožívat silné okamžiky nebo dělat nepříliš snadná, zato nutná rozhodnutí.

Příběh je protkaný jednoduchými ilustracemi, které text krásně doplňují a nechybí ani spousta tradičních italských receptů.

Bylo to skvělé, letní, oddechové a velmi inspirativní čtení. Doporučuji :)

4 20.07.2024

Pocity jsou úplně malé chlupaté potvůrky. A je jich spousta. Věřím, že je dobře znáte. Aspoň tedy většinu z nich :)

Když otevřete tuhle krásně (jako fakt moc, MOC krásně) ilustrovanou knížku, dozvíte se, co pocity dělají v noci.
Čím se baví, nad čím přemýšlí, kde spí, jestli je jim teplo nebo zima, jestli mají společnost nebo jsou naopak samy. Kolik rošťáren se jim zrovna prohání hlavou a jestli je jim na světě dobře.

Vezměte ji do ruky před spaním, listujte v ní, když vám bude smutno, prohlédněte si ji se svými dětmi a vysvětlete jim, jak se to s těmi pocity vlastně má...

Knihovničku určitě ráda doplním i o předchozí autorčinu knihu - Co dělají pocity?

Bylo to pohlazení po duši...doporučuji!

5 20.07.2024

Jsem moc ráda, že se tahle dětská prosba prozatím u nás doma bytem nerozléhá. Leč, předpokládám, že mě nemine :D.

Přečíst si knížku - Mami, pocem! byl z mojí strany tak trochu podraz, protože maminkám je čtení tohoto příběhu zcela zakázané. Jenže zakazaný ovoce vždycky chutná tak nějak líp a tohle nemělo chybu. Aspoň vím, nač se připravit :).

Maminka se po rodičovské dovolené chystá do práce. A tak se Vojta společně se svou mladší sestřičkou rozhodne, že udělá všechno proto, aby s nimi zůstala doma.
Nápadů má vážně spoustu. Nestačila jsem se divit, ale zároveň mi obou sourozenců bylo tak trochu líto. Báli se, že by se jim během jejich pobytu ve škole a školce mohla ztratit. A ztracenou maminku vážně nikdo mít nechce....

Možná, že i vy řešíte doma něco podobného. A tak bude skvělý, když si Vojtu ke společnému povídání vezmete na pomoc.
Kromě plánu, jak maminku udržet doma, má pro svoje čtenářské kamarády připravenou spoustu úkolů, do kterých se na stránkách knížky můžete pustit :).

Úsměvné a trefné vyprávění s přesahem. Doporučuji :)

3 20.07.2024

Velké knižní dobrodružství je takovou knížkou o knížkách. A já jsem moc ráda, že jsem se s ní, jako budoucí navrátilec k učitelství, mohla seznámit :)

Na vzniku knihy se podílí nemalý počet lidí. Vše začíná nápadem autora, pokračuje procesem vznikání a končí momentem, kdy se dostává do rukou nám, čtenářům.

Druhy vazeb, písma i papíru.
Pojmy jako autor, redaktor, ilustrátor, grafik nebo tiskař. A spousta dalších.
Informace o distribuci a vhled do marketingu.
Knihkupec, knihkupectví, knihovník a knihovny. Tím však tahle jízda zdaleka nekončí.

Knížka je překrásně graficky zpracovaná, přehledná a já ji hodlám dětem předložit do posledního písmenka :).

20.07.2024

Cesta ke knihám Martina Moravce i ke sledování Marka Dvořáka byla pekelně dlouhá, a pokud by vás zajímala, celé povídání najdete na mém instagramovém profilu, který uvedu na konec :)

Knížka byla skvělá od začátku do konce. Popřemýšlela jsem si o životě, dozvěděla se spoustu informací a utvrdila se v tom, že vždycky je lepší udělat něco, než nic.

Sbírku nemám kompletní, dvě knihy mi chybí, ale tuhle skutečnost rozhodně brzo napravím :)

(IG profil: moje_poctenicko)

5 20.07.2024

,,Usmála se nedešifrovatelným úsměvem ženy, která zná ženská kouzla. Neodpověděla. Může tu být někdo jiný. Ale v danou chvíli, tady s ní, si byl jist vlastními schopnostmi. Jelikož věděl, že to tak bylo dáno: že se spolu seznámí a při seznámení se prolnou. Mělo se to stát a stalo se to."

Román V osamění (Dorothy B.Hughes) je prvním svazkem nové edice s názvem "Svět zločinu" kterou pro čtenáře připravilo @nakladatelstvi_maraton. A byl skvělý :) !

Podíváte se s ním do poválečného Los Angeles a užijete si život vyšší střední třídy. Práce, společnost, drinky, obědy, kluby, večeře, zajímavá setkání, obyčejné starosti...zkrátka všední život.

Dix Steele, hlavní hrdina našeho příběhu, je bývalý voják a flamendr, žijící z peněz svého strýce. Právě na něm krásně vidíte, jak kniha krásně dostává svému žánru (psychologická noir próza).

Na jednu stranu šarmantní, milý, okouzlující muž, na druhou člověk vznětlivý, agresivní, vypočítavý, upadající do deprese, případně melancholických stavů zamilovanosti. Velice obtížně ovládá svoje emoce, neustále spřádá plány, případně vyhodnocuje vlastní pocity.

Touží být NĚKÝM, něco znamenat, vyšplhat po společenském žebříčku mezi lidi, kterými ve své podstatě pohrdá, protože KDYSI někdo pohrdal jím. Protože NIKDY nebyl pro nikoho nenahraditelným.

Víte, kým je, co dělá, znáte zrnka jeho minulosti, přesto netušíte, co se za jeho jednáním skrývá a hlavně - jak ho doopravdy vnímá okolí. Napětí stránku po stránce stoupá, příběh vrcholí, a přesto v závěru neodkryje všechny karty. Nechává prostor čtenářům.

Báječný to bylo! Doba, prostředí, postavy, detektivní zápletka, psychologie hlavního hrdiny, komplet zpracování. Za sebe můžu jedině doporučit :)!

20.07.2024

Ostrov temnoty má podle mě všechno, co takový spisovatelský debut mít má. Spoustu věcí, které hodnotím kladně, drobnosti, které bych chtěla jinak a nadějný výhled do budoucna :)

Freya má věčně hlavu plnou otázek. Myšlenky často kumulují jedna přes druhou a jestli něco nesnáší,pak je to neznalost odpovědí. Bývá impulzivní, často jedná proti tomu, co se na první pohled jeví jako správné.

Na rodné Orkneje se vrací coby reportérka a osud jí do nových začátků přihraje rovnou případ dvou dávno ztracených, mladých lidí...

Jestli mám na začátek vypíchnout něco, čeho si na příběhu cením nejvíc, pak je to fakt, že autor do Freyi vložil kus sebe samotného, aby poukázal na formy neurologických rozmanitostí a zdůraznil závažnost celého tohoto tématu.

Sami během čtení poznáte, kolik obyčejných věcí je pro Freyu těžké zvládnout. Ať už v rovině osobní, partnerské nebo pracovní.

Severská příroda, moře, ledový vítr a nevlídné počasí, které na ostrově panuje, atmosféru příběhu krásně doplňují.

Pro začátek dostáváte prostor, abyste se důkladně seznámili s prostředím, mentalitou tamějších obyvatel, hlavní hrdinkou, její minulostí, životem i prací.

Freya má potenciál dál růst a rozvíjet se nejen v rovině osobnostní, ale i pracovní. Čili nechybí příslib do budoucna, který nás, čtenáře, dokáže nalákat na další čtení :)

Musím se ale přiznat, že mi v textu vadily vulgární výrazy - těch by mohlo být o něco méně a závěr bych se nebála protáhnout o pár stránek navíc. Bylo to na mě přespříliš rychlé.

Knížku určitě můžu ke čtení doporučit a budu se těšit na další autorovy příběhy :)

3,5*/5*

20.07.2024

Lenochod Jimmy a jeho backup band se zpočátku tvářil jako takovej obyčejnej pohodovej letní román. Mladý lidi, spousta řízný muziky, vzpomínání na starý časy a pár kostlivců ve skříni, co se najednou hrabou ven....

Chviličku jsem s textem trochu bojovala. Autor totiž k vykreslení prostředí či situací používal taková...na mě až moc barvitá, rozvitá a vzletná přirovnání. Záhy ale tenhle dojem opadl a já si příběh konečně začala užívat.

Asi sami dobře víte, že starý rány lze velmi snadno otevřít. Otázkou je, jestli jim dáte možnost, aby se tentokrát zahojily líp - správně.
Pohltí vás festivalová atmosféra a solidní nášup muziky. Ze všech těch muzikantskejch pojmů mi šla hlava kolikrát doslova kolem :)
Ozve se i autorovo fantaskní "JÁ" - v těhle závěrečnejch pasážích bych řekla, že byl doopravdy ve svým živlu :)
Vina, odpuštění, starý lásky a přátelství.
Svižný, čtivý, zábavný i k zamyšlení.

Tohle všechno tam najdete a fakt vás to bude bavit. Doporučuju ;)

3,5*/ 5*

2 20.07.2024

Krajina roztavených zvonů je druhou knihou, kterou jsem od Jana Štiftera přečetla. Předcházely jí Paví hody, které se mi svou ponurou atmosférou moc líbily, a proto jsem se pustila i do této.

Je to takové moc hezky učesané povídkové čtení - jedna rodina, několik generací, dvě staletí.

Neznámá epidemie, běžné společenské záležitosti, pátrání po rodinné minulosti, pocit vykořenění i vhled do budoucnosti. Vše propojené generačními vazbami.

Asi je těžké hodnotit knihu v rozsahu "líbilo - nelíbilo'.
Já osobně si na povídkách cením toho, že jsou syrové, pochmurné, poetické i melancholické.

Nabízí vhled do způsobu života i myšlení různých lidí.

Jsou doplněné ilustracemi, které hezky korespondují s vyprávěním, obálku nevyjímaje.

Na druhou stranu se musím přiznat, že jsem si z knihy sama pro sebe nedokázala nic vzít. Možná mi dokonce nějaké souvislosti unikají.

I tak vám ale knížku určitě doporučit můžu. Bude záležet jen na vás, jak s ní sami v sobě naložíte :)

4 09.07.2024

Zbožňuju příběhy, které se odehrávají v rámci našich dějin. Jen si poslední dobou vybírám spíš ty útlejší. Jedním z nich je i Svátek hada od Lucie Hlavinkové.

Knížka má sice lehce přes 200 stránek, nicméně tematicky i obsahově toho dokázala pojmout opravdu hodně.

Tři postavy - Helena, Roman a Michal, které poznáváme jako děti vyrůstající v Podkarpatské Rusi. Jenže čas neúprosně běží a zakrátko sledujeme proměnu jejich životů během druhé světové války.

Sovětský svaz, Moskva, Praha, výslechy, gulagy. Neustálé putování, přátelství, strach, láska i nenávist. Rodinné vazby. Naděje.

Mnoho zajímavých jmen.

A všechno, co bylo "PO"...

V příběhu se navíc objevuje motiv hada, kterému můžete přisoudit hned několik významů: pokušení, přetvářka, varování, trauma promítající se opakovaně do života, hrozba i předtucha.

Celé je to moc hezky napsané, založené na skutečných událostech i lidských osudech (Letos jsem se již podruhé setkala s Helenou Frischerovou), doplněné o krásnou obálku.

Klidně bych uvítala, kdyby byl román delší a podrobnější. Ať už se jedná o historické události v daných lokalitách, hlavní postavy nebo postavy vedlejší. Helenu, Michala i Romana jsem měla moc ráda, ale v tempu, jakým román disponuje, jsem se s nimi nestihla propojit tak, jak bych bývala potřebovala.

Doporučuji a další knížky Lucie Hlavinkové si do knihovny určitě doplním :)

3 04.07.2024

Asi se mi budete smát, ale já už jsem si strašně dlouho nepřečetla knížku, která by tu moji věčně zasněnou duši zabalila do hřejivý deky a nechala ji tam tak dlouho, jak sama bude chtít...

Přírodu jsem milovala vždycky a les dvojnásob. Jako malá holka jsem ho měla denně takřka na dosah. A čím jsem starší, tím víc toužím po tichu. Po vlastním prostoru na myšlenky a nekonečné přemítaní.

Usedlost je kniha, která mi ten pocit dala. Zachycuje proměnu jednoho místa a jedné rodiny po dobu čtyř století. Zachycuje severskou historii a nechává promlouvat různé postavy včetně přírody samotné.

Je melancholická, poetická a k zamyšlení.
Nechybí mytologie, pověsti, pověry a fantaskní prvky.
Mluví o vztahu lidí k přírodě, o tom, co po nás zůstane a o tom, co předáváme dál.
Připomíná dobu, kdy si člověk na živobytí vydělával tvrdou prací a neměnící se koloběh života.

Má krásný ilustrace a číst se vám bude skvěle, protoze @turtschaninoff je skvělou vypravěčkou :) Doporučuji!

5 01.07.2024

Kdyby nebylo Alexandry Lappiere a překladu Jany Chartier, asi bych jen těžko věděla, že existuje nějaká Morganova knihovna, natož abych se setkala s Belle Greene. Oběma dámám tedy patří mé vřelé a upřímné poděkování.

Belle da Costa Green byla krásná, cílevědomá, učenlivá a velmi odvážná. Ve 20.století se stala nejlépe placenou ženou Ameriky, řídila Morganovu knihovnu, stala se obávanou rivalkou při dražbách vzácných tisků, měla moc i váženost. A to z jednoho prostého důvodu - překročila hranici.

Změnila osud svůj i celé své rodiny. Už NIKDY Afroameričankou, NAVŽDY bílou.

Celoživotní tajemství, lež, podvod?...Možná...

Skvělý životopisný román! Čtivý a plný informací. Co postava, to výklad. Zasazení do kontextu, děj bez mezer a otazníků.

Pokaždé, když takovou knihu čtu, uvědomuju si, co všechno už patří minulosti a jak moc je historie našeho lidstva bohatá.

Stavby, móda, společnost, korespondence, umění, cestování a spousta dalšího.

Kniha pro všechny milovníky odvážných žen, které dokázaly změnit svůj osud a nesmazatelně se zapsaly do historie...

Doporučuji :)

7 01.07.2024

České autory čtu. A čtu je hodně. Můj seznam knih je téměř nekonečný. Takže když se mi ozvala @tereza.herzogova , jestli bych si nepřečetla její novou knížku, s nadšením jsem tuhle možnost přiznala. Děkuju :)!

Já vám asi nepovím, o čem knížka byla. Spíš vám řeknu, že Šarka je holka do nepohody. Učí češtinu, píše knížky, je pohotová a má smysl pro humor. Umí snít i stát nohama pevně na zemi. Je vnímavá, lidská, chybující. Moc jsem si ji oblíbila. Měly jsme toho hromadu společného :)

Celá knížka pro mě byla neuvěřitelným pohlazením po duši.
Ze života a o životě s krásnými popisy různých míst nebo třeba proměn přírody.
Mým nejoblíbenějším slovním spojením se staly "krásně rozestlaný oči" :)
Čtivé, oddechové, k zamyšlení, s přesahem...

Doporučuji :) !

4 01.06.2024

Jít s někým na rande je občas tak trochu ruská ruleta. Zvlášť, když toho druhého absolutně neznáte. Oťukávačka. Poznávání. Hledání společného.
Nejspíš vám asi došlo, že jsem Eragona nečetla. Leč v knihovně mám celou dračí sérii a viděla jsem film.

Byla to slušná "cihlička", takže jsem si pomohla doposloucháváním audioknihy, kterou načetl jeden z mých tří nejoblíbenějších "dabing-herců" Martin Stránský.
Vážení, to byla pecka! Martin je vážně mistrem svého hlasu. Měnil ho postavám tak, že mi pusa div nezůstávala dokořán a já k poslechu využila každou volnou chvilku.

Ráda bych vám řekla, že se Paolinimu podařilo dobře navázat na předchozí sérii, ale v tomhle případě nemůžu sloužit :)
Číst můžete i bez přečtení Eragona, jen se vám možná nepodaří napojit na hlavního hrdinu. Což se stalo mně. Ale celkový dojem mi to nezkazilo.

Příběh mě moc bavil a určitě stojí za to, abyste si ho přečetli, případně poslechli :)

1 01.06.2024

Ukazovala se všude a já ji odkládala, co to šlo. Jenomže draky MILUJU, a když jsem ji konečně otevřela, záhy jsem všechno to nadšení kolem pochopila :).

Byla jsem vtažena a pohlcena během několika málo stran. Pusu jsem samým napětím otevřela už při první Violetině zkoušce, velmi rychle jsem odhadla Daina a hledala cestu ke Xadenovi. Co vám budu - dostal mě :D
Všude byla spousta draků a já se v mezičase chodila dívat z okna našeho bytu a očima pátrala po obloze, kdy přiletí ten můj (ne, nejsem pošahaná, svýho draka už si přeju setsakramentsky dlouho :D)
Líbila se mi Violetina nedokonalost, která nezmizela jako mávnutím kouzelnýho proutku. A jedno máme dokonce společné - dáváme lidem, kteří nás zraní další a další šance, než se spálíme úplně.
Bože a ta chemie a napětí mezi postavami :)!

Nebudu lhát, že jsem mezi řádky cítila inspiraci jinými autory. A taky mě úplně nebavil závěrečný střet. Nechybělo mu nic, co by měl mít, jen se mi to nějak...táhlo.
Poslední věty jsem přečetla s úžasem, který jsem doprovodila ne zrovna slušným komentářem :D

Miluju to! Takže jo, tentokrát jdu s davem. Potřebuju další díl a nepřestanu vyhlížet svýho draka :D

5 01.06.2024

Knihy Markéty Lukáškové mám doma všechny. A všechny, které jsem četla (Losos v kaluži, Panda v nesnázích, Majonéza k snídani), miluju.

Tentokrát autorka vytvořila příběh, který se odehrává v 50.letech, kdy jsou u moci komunisté.
Hlavní hrdinkou je mladá židovská dívka Ada a já pokládám za zázrak, že se s ní i s její matkou po ukončení druhé světové války na stránkách této knihy vůbec shledávám.
Ani 50.léta však nejsou k jejímu původu shovívavá.
Jenže pak se objeví Karel, který Adin život může změnit. Pokud ovšem ona sama bude chtít. Jak asi odpoví? ANO či NE?

Ačkoliv má Ada za sebou těžkou a bolestnou minulost, autorka ji nerozebírá do detailů a soustředí svou pozornost na život po válce. Jde o první část příběhu, díky které získáte vcelku jasnou představu o životě postav i situaci v naší zemi.
Následují dvě další - ANO a NE; V pasáži s názvem ANO na mě Ada něčím působila trochu nepřirozeně, ale nejspíš to bylo jen tím nádechem detektivna a předpokladem, že okamžitou a správnou odpovědí by mělo bylo NE. Na druhou stranu si cením toho, že jsem nedostala odpovědi na všechny otázky a tajemství zůstalo neodhalené.
Část s názvem NE mi dějově sedla víc a moc se mi líbilo celkové zakončení knihy.

Čtivé, poutavé, s přesahem...

Budu moc ráda, když si knížku pořídíte, dáte novému příběhu Markéty Lukáškové šanci a užijete si ho stejně jako já :)

2 17.05.2024

,,Jak může Královna moří považovat city za slabost, když jsou to právě emoce, co lidi spojuje a poutá k sobě navzájem, díky čemuž jsou pohromadě silnější? Silnější spolu, jako rodina."

Lira - princezna a siréna v jednom. Krásná dívka, vábivý hlas, rychlé tělo a vražedné ruce. Miluje trofeje v podobě lidských srdcí z těl urozených princů.
Elian je rovněž princ. Před vladařskými povinnostmi však utíká na svou loď, k posádce, se kterou pravidelně brázdí vody moří a oceánů. Je lovcem sirén...

Tohle je příběh, který se mi neskutečně rychle dostal pod kůži. Asi to bude tím, že miluju vodu, mám ráda mytologii a oba hlavní hrdiny jsem si oblíbila na první dobrou.
Chvílemi jsem si říkala, že tohle putování se do jedné knížky vejít nemůže. Ale děj plynul přirozeně, nebyl zbytečně rozvleklý ani přespříliš osekaný.
Moc se mi líbil vývoj vztahu mezi hlavními hrdiny. Abych řekla pravdu - dlouho jsem netušila, do jak velké míry je příběh nakonec vzájemně prováže :)

Jediné, nad čím jsem se pozastavila, byly závěrečné kapitoly, ve kterých probíhal souboj dvou postav. Vzhledem k vývoji děje mi to přišlo jako trochu moc velká divočina, kterou bych úplně nepotřebovala. Ale celkový dojem to neovlivnilo :)

Knížku vám rozhodně můžu doporučit. Bavila mě, výborně se četla, má spoustu sympatických postav, nechybí zvraty, záporáci ani jemná romantická linka. Za mě perfektní kombinace všeho, co mám ráda :)

06.05.2024