Lenochod Jimmy & jeho backup band
Pavel Bareš
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520219/bmid_lenochod-jimmy-jeho-backup-band-651a9e6ccf6e3.jpg
4
105
105
Lenochod Jimmy a jeho backup band to do rádií nikdy nedotáhli. Svoji kariéru v hudebním šoubyznysu zakončili úplně stejně, jako ji začali: coby podprůměrná středoškolská garážovka, která svým fanouškům kromě chronického pískání v uších nikdy nepřinesla žádnou přetrvávající hodnotu. O patnáct let později si Dylan huntuje záda při kancelářské práci, Jess si ničí nervy jako učitelka na své alma mater a Casper se marně snaží uchopit otěže rodinného života. Z divokého mládí stráveného na pódiích zahulených klubů jim zbyly jen zastřené, hořkosladké vzpomínky. Alespoň do té doby, než se na scénu vrátí bývalý spoluhráč Ollie s nápadem natolik absurdním, že ho nejde odmítnout: Lenochod Jimmy a jeho backup band se dají znovu dohromady. Společně vyrazí na tentýž fesťák, na kterém se před patnácti lety všechno podělalo, vrátí zpátky čas a splní si svoje mladistvé sny dřív, než se všichni do posledního stanou oživlými mrtvolami v zajetí dospělých povinností. Lenochod Jimmy & jeho backup band je kniha o hudbě a moci, která v ní dřímá; o dospělosti a strachu z ní; o přátelství, ztrátě, bolesti a smíření. Je o tom, jak důležité je, aby basa držela tempo s bicími, a o tom, že občas nemusíte hrát zase tak dobře, když aspoň hrajete dost nahlas.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) První půlka knihy mě opravdu bavila, knihu jsem poslouchala a vůbec jsem nevěděla do čeho jdu, takže, když se v druhé půlce začali dít VĚCI, tak jsem chvíli opravdu nechápala a myslela jsem si, že se mi kniha přepla na něco jiného. Ale nakonec to zas tak zlé nebylo, příběh mám v hlavě i teď cca 3 týdny po přečtení, takže TEN ZVRAT na mě opravdu zapůsobil.
Skvělý začátek, parta se po mnoha letech dává dohromady a postupně odkrýváme, jak se v minulosti odvíjela dráha jejich kapely. V druhé půlce se všechno zlomí a kniha se překlopí do fantasy. Prvotnímu rozčarování navzdory jsem knihu zhltl a užil si ji neskutečně.
(SPOILER)
První půlka super generační výpověď, která mě bavila a s napětím jsem očekávala kam se děj vyvine.
No, pak se vyvinul tak, že jsem zůstala zírat s otevřenou pusou. Jakoby autora vzal někdo po hlavě a otěže řízení příběhu převzal někdo jako Jiří Kulhánek. Když jsem se s tím na pár stránkách duševně srovnala, bylo to vlastně docela dobré čtení.
Jak říká klasik ústy pana Součka v Obecné škole: " Hudba je zbraň. " :)
Autora jsem neznala a od knížky jsem nevěděla, co čekat, tak nějak se mi líbila obálka :-)
Hodně moc mě bavila první půlka, proplétání začátků bandu se současností vyhořelých třicátníků. Konfrontace snů a reality. A jeden blázen s nápadem na návrat. Příběh byl zajímavý a spolu se "záležitostí" z minulosti, by, myslím, utáhnul celou knihu.
Pak však přišla jiná realita, což mě trošku zaskočilo, na absurditku jsem i tak přistoupila a bavila jsem se, souboj byl super, a konec se mi líbil.
Celou dobu jsem měla pocit, že čtu knihu britského autora, humor mi seděl a vůči sprostým slovům jsem asi imunní, pro mě nevyčnívaly.
Pěkné byly obrázky s texty, hezky uváděly kapitoly.
Sekačkám zdar a vrhám se na Kronos.
Pavel Bareš je moje velké, milé literární překvapení poslední doby. Vlastně ani moc nevím, co jsem čekala, ale dostala jsem toho hodně. O "Lenochodovi" bych řekla, že to je povinná četba pro všechny muzikanty, co začínali v panelákové sušárně či v babiččině garáži. A taky pro jejich rodinné příslušníky. Mnohému jsem až teď porozuměla a stejně tak mnohému nebudu rozumět asi nikdy. Možná proto, že jsem nikdy v žádné garáži nebušila do starých zavařovacích hrnců. Snad v příštím životě....
Jo, a abych nezapomněla, ani milovníci fantasy nepřijdou zkrátka.
"Dlužíme to svejm patnáctiletejm já."
Lenochoda Jimmyho jsem poslouchala jako audioknihu. Autora jsem poznala už několik let zpátky díky Projektu Kronos. Jeho styl psaní je hodně charakteristický, je drsnější, s nikým se nemaže a nenajdete tu prostě huňaté běhající lamy pod duhou při západu slunce. A taky už to od toho čekáte.
Audio verzi namluvil Ondřej Novák, a ten hlas k tomu pěkně sedí. Je to o dospělácích, kteří se potkávají po x letech poté, co se jim rozpadla kapela a chtějí zase hrát. Hlas Ondřeje Nováka příběh doplnil přesně, jak měl, aby to fungovalo. V knize je spousta zvukových doplňků v rámci textu, s čímž si také uměl poradit. Díky tomu kniha opravdu rezonuje nejen přes písmenka, ale také přes zvuky a hudbu. Přijde mi to fakt dobře promyšlené spojení zvuku, hlasu vyprávějící příběh lidí nejen ohledně kapely, ale také jejich osobních životů a volby cest.
Absolutně jsem nečekala tu jednu zápletku, kterou tu nechci spoilerovat, ale vůbec bych neřekla, že se do toho něco takového vmísí. No a co musím u autora vyzdvihnout je to, jak on je jediný, kdo mi do obličeje nasype horu sprostých slov, a já to kousnu. Nesnáším sprostý slova v knihách, nesedí mi tam. No dobře občas je možná toleruju, ale nemůžu si pomoct, u Pavla to prostě funguje, a naopak by to bylo dost podivný bez nich.
Rocková jízda parafrázující poměry v šoubysznysu. Pavel Bareš umí napsat vtipnou, svižnou knihu, a je vidět, že popis života rockové kapely, koncertů a festivalů je pro něj hračka.
Lenochod Jimmy a jeho backup band se zpočátku tvářil jako takovej obyčejnej pohodovej letní román. Mladý lidi, spousta řízný muziky, vzpomínání na starý časy a pár kostlivců ve skříni, co se najednou hrabou ven....
Chviličku jsem s textem trochu bojovala. Autor totiž k vykreslení prostředí či situací používal taková...na mě až moc barvitá, rozvitá a vzletná přirovnání. Záhy ale tenhle dojem opadl a já si příběh konečně začala užívat.
Asi sami dobře víte, že starý rány lze velmi snadno otevřít. Otázkou je, jestli jim dáte možnost, aby se tentokrát zahojily líp - správně.
Pohltí vás festivalová atmosféra a solidní nášup muziky. Ze všech těch muzikantskejch pojmů mi šla hlava kolikrát doslova kolem :)
Ozve se i autorovo fantaskní "JÁ" - v těhle závěrečnejch pasážích bych řekla, že byl doopravdy ve svým živlu :)
Vina, odpuštění, starý lásky a přátelství.
Svižný, čtivý, zábavný i k zamyšlení.
Tohle všechno tam najdete a fakt vás to bude bavit. Doporučuju ;)
3,5*/ 5*
Tohle byl celkem horký kandidát na pět hvězd. Příběh mě nesmírně bavil - prostředí hudebního festivalu mi bylo blízké. Napsané je to nesmírně čtivě, člověk hltá stránku za stránkou a chce vědět, jak to sakra bude dál a taky, co se vlastně sakra v minulosti stalo. Ačkoliv, to nám tak trochu dojde i mezi řádky.
Jenomže pak tam přišel zvrat, který to přehoupl do úplně jiné kategorie, jak už tady bylo mnohokrát zmiňováno, a byť mi to až tolik nevadilo (spíš jsem zůstala s otevřenou tlamičkou, co se to sakra právě stalo), přesto to příběhu trochu ubralo. Převážně tedy souboj, který se stal dost - ty jo teď nevím, jak to vyjádřit - překombinovaným je nejspíš to správné slovo.
Nicméně je vidět, že autor má nesmírně živou a neotřelou fantazii. Skvěle jsem se bavila. :-)
Budu opakovat trochu předřečníky, když zmíním, že by "Lenochod" nejspíš obstál i bez fantasy zápletky, která se navíc objeví až poměrně pozdě, takže kdo neví, toho může překvapit možná i nepříjemně. Nevadila mi zas tak moc, i když jedna část je tam možná až zbytečně natahovaná, trošku jsem v ní přeskakovala. Což je poměrně paradoxní, protože jsem si doma pochvalovala, jak dobře se Lenochod čte, i když můžeme mít zprvu dojem, že se v něm nic neděje. Pak když byla akce, přeskakovala jsem.
Nicméně i přes tyto drobné výtky musím říct, že se to skvěle četlo, charaktery byly pěkně vystavěné, je to napsáno takovým lehkým perem. Do toho až britský humor, který mi sedl do neustálé představy, že čtu zahraničního autora. Zábavná skoro oddechovka (i když i tu najdeme dosti závažné téma). Jen tak dál, Pavle Bareši, a klidně příště bez fantasy příkras, ten čistý příběh byl skvělý.
Z Mety jsem byla neskutečně nadšená a všude jsem ji doporučovala, takže jsem měla velmi vysoká očekávání, která se bohužel nenaplnila. Nápad byl určitě zajímavý, ale nějak jsem se při čtení nudila. Muzikanti jsou většinou skvělé postavy, ale tady se pro mě sešla skupinka dost nesympatických postav. Když jsem si na poněkud svérázné muzikanty zvykla, přišel ke konci zvrat, který na mě už byl už moc.
První kniha, kterou jsem od autora četla, se mi četla opravdu dobře. Styl, kterým je napsaná mi hodně vyhovoval, ale co se mi líbilo nejvíce byly jednotlivé postavy. Jsou skvěle vykresleny a mají v sobě neuvěřitelnou opravdovost. U knihy jsem se dobře bavila, ale vzhledem k příběhu mi bylo zároveň i hodně smutno (díky právě již zmíněným propracovaným postavám). Z knihy mám ve finále asi dobrý pocit, ale souhlasím však s většinou, že ten fantasy prvek byl už trochu moc a vůbec tam být nemusel. Závěrečná bitva byla sice zajímavá, ale hodně zdlouhavá a musela jsem se do čtení trochu nutit. Musím ale uznat, že je to hodně originální příběh, který si své čtenáře určitě najde a pravděpodobně si od autora přečtu i další knihy.
Členové kapely Lenochod Jimmy se po patnácti letech vrací na místo činu - festival Rottenbury, aby se znovu pokusili prorazit a dali do kupy své životy, poznamenané odchodem klávesisty. Závěrečná epická bitva, kdy na sebe protivníci hází tóny a akordy, evokuje bitvu čarodějů s firebally. Psychologický román o vyhořelých třicátnících se nečekaně mění ve fantasy s oživlými zombíky, aby ťal i do hudebního byznysu, kdy jsou zpěváci a kapely jen otroky svých producentů.
Není to špatná kniha, vidím tam i spoustu pozitiv, ale mě prostě nesedla
Stane se. Nemůže mi sednout každá kniha
Uf. Tohle mě hodně překvapilo – hlavně proto, že ta knížka není nikde zařazená jako fantastika. První dvě třetiny byly super, dospělý román ze života, navíc ve vtipném prostředí kapely, Bareš očividně ví, o čem píše. Ale pak najednou nekromancerský rituál a show jak ze Scotta Pilgrima?!? Nejdřív mě to teda dost vytočilo a uvažoval jsem, že přestanu. A to čtu fantastiku jakože hodně, skoro výhradně. Ale sem to prostě nepatřilo. Ale dobře, dojel jsem to a když jsem si řekl, že teda přistoupím na jeho hru, tak jsem se vlastně dobře bavil – jenom to prostě najednou bylo něco úplně jiného. Škoda, jako vážné dílo a rocknrollové dílo by to byly dva super samostatné příběhy. Tenhle slepenec... No nevim. Asi ne.
Po Projektu Kronos a Metě se mi konečně dostala do rukou další kniha mého oblíbeného autora a musím říct, že mě opět nezklamal, i když k téhle knize mám i trochu výtek.
Příběh je velmi čtivý, hra s jazykem velmi živá a neskutečně příjemně působící při čtení. Bohužel jsem nikdy neměla žádnou kapelu, ne že bych se o to někdy nepokoušela, a tak mi hudební slang nic neříká, tudíž jsem hromadě slov nerozuměla. Ale to mi vůbec nevadilo. Vše se dá dohledat, pokud chcete. Zároveň mám velmi ráda Pavlův specifický humor a tady ho bylo využito opravdu na maximum.
K Pavlovi prostě patří skoky v čase a to se mi právě neskutečně líbí a jsem ráda, že ani tady o ně nejsem ochuzena. A miluju, že si musím spoustu věcí i domýšlet a uvažovat, ve kterém čase se právě nacházím. Při čtení ale brzy chytnete rytmus a přijde vám to pak velmi automatické. Vůbec jsem se neztrácela.
Teď něco málo k postavám. Bože můj! Pavel jim vtiskl život a to tak extrémně, že jsem měla pocit, že je znám a že sedí se mnou v místnosti. Dokonalý! Jsou parádně propracované! Štvou vás, rozesmějí vás, každý je jiný a přitom je spojuje jeden nezapomenutelný okamžik, se kterým se vyrovnávají celý život. A TO BY MI V TÉHLE KNIZE ÚPLNĚ STAČILO!
A teď už se dostávám k té výtce: tu sci-fi zápletku bych tam úplně mít nemusela. Než přišla, čtení jsem si užívala, pak ale nastal zlom a a já se musela přesvědčit, že čtu stále tu samou knihu. Začala jsem se ztrácet, přišlo mi to dlouhé a chaotické a za mě zbytečné. Chápu Pavlův záměr, proč tam tahle část je, ale na mě byla trochu moc. Už tak byla kniha skvělá a postavy dokonale vykreslené. Příběh se mohl opravdu točit jen kolem traumatu a postav s nimi spojenými, i tak by to stačilo a knize to čtivost určitě neubralo.
Hvězdičku z hodnocení ubírám hlavně kvůli za mě nepotřebné zápletce. Knihu hodnotím ale velmi kladně.
Wau, tohle byl dost ulítlý a bizarní příběh, ale zároveň se mi děsně líbil. I když při "rozuzlení" na festivalu, jsem knihu četla z otevřenou pusou a nevěřila tomu co se děje. Tahle pasáž byla za mě trochu zmatená a zvláštní a mohla by být trošku kratší. Ale celkově knížka byla fakt super, byla nepředvídatelná a zcela jiná oproti ostatním. Líbilo se mi jak se protínal děj z minulosti a ze současnosti.
Tohle šlo teda bohužel mimo mně. Ale dočetla jsem to, což znamená, že tak hrozné to není, protože když je pro mně kniha nečitelná, tak ji normálně odkládám :)
Vtipné mi to nepřišlo, děj za mně naprostý zmatek, nevěděla jsem v které době se nacházíme, no a ta zápletka, kterou autor do příběhu přidal, tak to už vůbec ne. Ale bavily mně postavy a taky jaký vliv na ně měla událost, která se odehrála v jejich mladém věku.
To byl prostě omyl. Moje chyba. Protože kvůli své lehké dyslexii jsem si spletla Bureše a Bareše... Po Infériu jsem chtěla další Burešovu knihu.
Od P. Bareše se mi líbil Projekt Kronos, ale z dalších knih jsem už nebyla nijak odvázaná. Jeho jazyk mi nesedí. Zase citoslovce na celý řádek, koktání v textu mě taky nebavilo. Tyto efekty mi vadily i v předešlých knihách. No prostě moje chyba a omyl.
Ale když už jsem to měla půjčené, tak jsem to dočetla. Možná jsem měla raději počkat na audioverzi. Tam by mohli jazykové efekty zkorigovat do poslouchatelné formy.
Pokud jde o děj, tak nějak mě to začalo bavit asi v půlce, než se to zvrtlo někam, kde to pro mě bylo už úplně mimo.
Kdybych měla odpovědět na komentář uživatele zpetkeknize, tak
- klácení smíchy jsem nezaznamenala a nijak zvlášť mě ani neláká jízda na sekačce, i když tady bych mohla říct, že to bylo lehce vtipné
- postavy mi byly absolutně lhostejné
- absolutně neodhadnete, co se stane na další stránce - to jediné sedí, ale nepovažuju to za výhru, hlavně skoky v čase jsou pro mě zmatečné
- hru s jazykem jsem neocenila (viz výše) - neoslovuje mě styl psaní v citoslovcích apod.
Celkově mohu říct, že příště už si na záměnu Ba a Bu dám pozor, alespoň v případě těchto dvou pro mě stejně se jmenujících autorů. Budu se muset víc soustředit i na křestní jména.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Projekt Kronos |
| 2020 | Meta |
| 2019 | Kronovy děti |
| 2021 | Kronův odkaz |
| 2023 |  Lenochod Jimmy & jeho backup band |
4,5*/5*
Velice umně napsaný mezigenerační román, který mapuje přechod do dospělosti, mezilidské vztahy, realizováni snů a taky posmrtný život.
Od Bareše jsem četla 3 knihy a vždy jsem byla víc než spokojená, což jsem vlastně i tady. Kniha mě od první strany vtáhla, prostředí mě úplně pohltilo a autorův humor mě nutil číst dál a dál.
Nejvíce mě bavila první polovina a skoky do minulosti. Jako teenageři postavy dělaly strašné vylomeniny :)
Proč nedávám plný počet: zaprvé jsem měla ze začátku problém s terminologií (v oblasti rocku a kapel se moc neorientuji) a zadruhé mi moc nesedl fantastický prvek. Byl sice zajímavý, ale za mě trochu přitažený za vlasy.
Každopádně Lenochoda Jimmyho & jeho backup band vřele doporučuji, a pro fandy Pavla Bareše je to nutnost!