Populární knihy
Nové komentáře u knih Vladimir Bragin
Země temných trav
„(Knihu jsem četla pod názvem V zemi obřích trav, komentář se mi ocitl pod tímto vydáním.)
Chodila jsem do knihovny, která se pak několikrát přemístila, ale ta moje první byla nejlepší. Nikdy pro mě neměly knihy takovou sílu, jako na 1. stupni ZŠ. Plátěná taška, kterou jsem sotva nesla. Knihovnice se divila: a to všechno přečteš? A protože jsem nemohla vydržet, tak jednu jsem četla v chůzi hned cestou domů a bylo mi jedno, co si kdo myslí. Čtení v dětském věku je nejlepší zábava a musela bych psát dlouho, abych vyjmenovala všechny tehdejší oslňující oblíbence... :-).
V té staré knihovně jsem si půjčila i tuto sci-fi pecku. Od té doby jsem ji nečetla, ale naráz mi vyklouzla z paměti vzpomínka na ni a prostě nešlo si ji nepřečíst! Jenže už to bohužel není ten zázrak z dětství. Už mám jiné oči, trochu kritičtější, jiné zkušenosti a za sebou mnohé další knihy, další pecky...
Úvod knihy je poněkud zdlouhavý a závěr je hodně poplatný době vzniku. Budiž, tak to prostě je. Ale popis Země obřích trav (ZOT) a jejích obyvatel je bez konkurence, a boj o přežití dvou maličkých hrdinů je téměř neustále opravdu dramatický! Kouzelně vymyšlené a sepsané a nikoliv fiktivní! Jde o skutečné poznatky o říši hmyzu.
Musela jsem se zamyslet a hlavně politovat doktora Dumčeva. Prožil čtyřicet let, ale z jeho hlediska mnohem delší, nezměřitelnou dobu v ZOT. Když se vrátil mezi lidi, bylo to pro něj těžké. Přizpůsobil se dokonale podmínkám v ZOT a přežil... Ale jen tak honem se vrátit zpátky do bývalého života, když se změnil svět a jeho mládí uprchlo v dál... Přál si nabídnout světu vynálezy, které vymyslel na základě pozorování hmyzu, ale nikdo o ně nestál. Až nakonec drobná útěcha a smutný závěr.
Svět se mění, střídají se režimy, kácejí se říše, všechno je den za dnem jinak. Ale život jde dál... v té úžasné Zemi obřích trav :-).“... celý text
— alekis
V zemi obřích trav
„Náhodně objevený takový zastaralý sci-fi skvost, který příjemně překvapil. V roce 1948 divadelní režisér Grigorij Alexandrovič Nestorov náhodně cestou vlakem z Moskvy do lázní u moře zastaví na přenocování v maličkém městě Čensku, kde mu oknem vlétne do pokoje můra, která měla ke svému tělíčku připevněný dopis.
Nestorov pátrá po pisateli dopisu, zanese to přírodovědci Stěpanu Jegoroviči Tarasevičovi, který jej nejprve považuje za nejapný žert. Pak se ale zjišťuje, že dopis napsal doktor Sergej Sergejevič Dumčev, který zmizel před více než 40 lety v den své svatby.
Ač všechny indicie vedou k tomu, že Dumčev se zmenšil, pátrající Nestorov přemýšlí o neviditelnosti, zmizení a zmenšení ho ani jednou nenapadne, dokud se sám omylem nezmenší a tím se neocitne v Zemi obřích trav. Zde se příběh mění v akční dobrodružství spojené s podrobným popisem všeho hmyzu. Nestorov potkává Dumčeva, který zde žije téměř jako Tarzan. Společně se jim podaří se zase zvětšit a vrátit mezi lidi.
A teď přichází plno nelogičností. Dumčev přemýšlí, jak využít své znalosti z říše hmyzu. Ale za 40 let, co zmizel, bylo vše vymyšleno. Dumčev je zoufalý, že jeho vynálezy jsou překonané. A nikoho ani jednou nenapadne, že vymyslel pilulky na zmenšení a zvětšení. Prostě se o nich vůbec nemluví. Posledních několik stran se nějak zvrhlo v sovětskou agitaci, jak krásně a usměvavě si žijí sovětští lidé v roce 1948, jak je to svět míru, vědy. Dokud Dumčev byl zmenšený, byl to téměř akční hrdina, jen se vrátil do světa lidí, je z něho stařec a brzy také umírá - další obrovská nelogičnost.
I přes ten závěr, který mi zkazil dojem z knihy, je to velice zajímavá knížka a rád ji doporučím.“... celý text
— Adapa
V zemi obřích trav
„Cakala som trochu nieco ine.. pribeh z krajiny "obrich trav", ktory som myslela, ze bude tvorit celu knihu tvoril len asi 20%. Zvysok je naucny o risi hmyzu, objavoch.. a zaver bol uz vyslovene utrpenim - socialisticke ody na vtedajsie rusko a jeho vedu, nepochopitelne rozvlacny zaver. Skoda.“... celý text
— mora.nocna
V zemi obřích trav
„Hezky vyprávěný pohádkový příběh.“
— evka.jurca
Země temných trav
„Nádherná kniha, často se k ní vracím.“
— hnusák
