alekis komentáře u knih

Anotace hodně vypovídá a kniha stojí za přečtení..

Příběh mě zavedl do starých časů a byla to zajímavá a zábavná cesta. Hlavní postava je fiktivní, jinak se v knize vyskytuje mnoho skutečných osobností, z nich asi nejznámější císař Nero. Nejde ale o učebnici historie a tak jsem se nijak nenudila, ani nepřeskakovala zdlouhavé pasáže.
Naopak, autor mě dokázal vtáhnout do doby starého Říma a moje představivost, díky jeho způsobu vyprávění, docela pracovala.
Mohla bych vytknout, že některé věci pouze naznačil a do hloubky víc nešel, nepropracoval je, ale to by musel napsat tak dvakrát víc textu.

Pokaždé, když čtu nějakou dobře zpracovanou knihu z časů "před mobily", znova si uvědomím, jak vyspělé byly civilizace v dávnověku, jak byli lidé schopní a tvořiví, a musím o tom znovu s potěšením číst... Závěrem si mohu jen povzdechnout, neboť jsem o tom přesvědčená, že přes veškeré úsilí historiků a archeologů toho stejně víme jen velmi málo.

Nezbývá, než se zneviditelnit, to je podmínka, odcestovat časem do minulosti, a všechno si tam prohlédnout :-).

20.12.2024

Kniha je napínavá a zábavná, a v rámci žánru, romantického čtení pro ženy, je kvalitním čtením.
Příběh obsahuje všechno, co má mít a kriminální linka, tak ta teda píše! Až jsem měla pocit, že autorka musela držet všechny čtyři palce, aby měl padouch volné pole, mohl patřičně řádit a nebyl dlouho odhalen.
To všechno si jistě zaslouží kompletní souhvězdí. Jenže kromě podrobně vykreslených charakterů a mezilidských vztahů je tu jedna úžasná nadstavba a tu musím zdůraznit.
Autorka mi nádherně přiblížila prostředí, malé město a jeho okolí, přírodu, neskutečné Skalisté hory, jezero i divokou řeku, louky na svazích plné květin, lesy a v nich zvířata - naštěstí nedošlo k setkání s medvědem... :-)
Je to tak sugestivně popsáno, že jsem celým srdcem zabažila ocitnout se tam, užít si to, možná i žít tam... a třeba potkat i takového hrdinu, jakého potkala Reece v románu :-).
Tak snad v příštím životě :-).

6 16.12.2024

Narazila jsem - kde jinde než na DK, na detektivku, která má bezmála 100%. A protože Nero Wolfe je pro mě neznámá veličina, muž, který pěstuje orchideje a je vypasený jak louka na podzim, protože rád jí - toť vše, co vím, byla volba jasná.
Naštěstí nejsem sama, kdo plave proti silnému proudu. Ono to nebylo špatné, opravdu hodně děje, Nero kontroloval skleník, jak mu to tam roste a Archie brouzdal po městě a získával informace. A závěr byl překvapivý, pravý pachatel byl pro mě záhadou...

Jenže - na začátku přijde do domu večerní host - mladá dívka, která něco od NW potřebuje, potřebuje pomoc, ale... Ještě týž večer je nalezena uškrcená.
Na pár prvních stránkách jsme ji poznali, zaujala mě... a najednou byla mrtvá a stala se z ní jen jakási suchopárná rekvizita, víc jsme se o ní nedozvěděli, přestože díky ní se spustilo vyšetřování, ona stála - tedy, spíš ležela v márnici - úplně stranou.
Kniha ve mně zanechala rozporuplný dojem, jak Nero Wolfe, tak Archie Goodwin jsou každopádně zajímaví týpkové a kamarádi do pranice... ale s dalšími jejich případy se prozatím určitě neseznámím.

3 15.12.2024

Inspirace jako už mnohokrát nalezena na DK a třešinka na dortu: celou sérii mi daroval kamarád - spřátelený uživatel! Veliké díky, kámo!! :-)
Kniha je taková mozaika z drobnějších příběhů, není přímočará, odvádí nás chvíli vpravo, chvíli vlevo. Poznáváme hodně lidí, starších i mladších obyvatel malého anglického města, poznáváme část tamního policejního sboru... až nakonec poznáme také pachatele, který páchal, až nakonec spáchal...
A to jsem poměrně dlouho, než byla naznačena opravdu silná indicie, měla v merku úplně jiného týpka. Ovšem, to u mě není nic mimořádného :-).

Jak jsem řekla, je to mozaika, každý kamínek vypráví něco jiného a dohromady je z toho obraz. Každého takový způsob vystavění krimi příběhu asi bavit nebude. Je tam příliš mnoho obyčejného každodenního života lidí - ale to je na tom to zajímavé a to dodává tu pravou šťávu. Vskutku vynikající!
Kniha mě bavila, přečetla jsem ji skoro jedním dechem. A to čtu vprostřed noci pouze velice mimořádně :-).

5 10.12.2024

Velmi dlouhá až zdlouhavá kniha. Přečetla jsem všechno, ale velké nadšení (viz komentáře níže) necítím.
Bohužel, očekávala jsem víc. Nechci knihu zavrhovat, protože své příznivce má a jistě bude mít.

4 07.12.2024

SPOILER jen malý :-)
Inspirace nalezena na DK, jinak bych si na Endera asi nevzpomněla... A přitom jsem kdysi v šerém dávnověku přečetla Enderovu hru a byla jsem z ní nadšená!
Bohužel, Hra je zapomenuta.
Návrat do světa, v kterém lidstvo bojuje se skoro neporazitelnými termiťany, a účastní se ho nejen dospělí, ale též mimořádně nadané děti, byl neplánovaný, nečekaný a přímo skvělý! Geniální autor... geniální kniha!

Hlavní hrdina Fazolek... dítě bez rodičů, bez povědomí, kdo je, maličký nejen věkem, ale i postavou... Prožíváme s ním jeho krušné dětství, plné nebezpečí, na ulicích Rotterdamu.
A pak se ten drobek ocitne na vesmírné stanici, kde se spolu s mnoha dalšími dětmi, které jsou zpravidla o něco starší, ale hlavně větší než on, podrobuje výcviku. Má ukázat, co v něm je... a je v něm toho strašně moc!

Doporučuji seznámit se s Fazolkem, je tak nesmírně zajímavý! Číst ale tuto knihu jako vůbec první z Enderovského světa (když to tak nazvu) bych odložila až po přečtení Enderovy hry. V závěru se mi totiž spojily obě knihy - Hra i Stín, vybavila jsem si již zapomenuté a pochopila jsem souvislosti.

Víc bych ke knize nic nepsala, podle mého je to další hvězda žánru sci-fi. Pouze dodám, že autor, jemuž z plna srdce tleskám, nás upozorní na jednu důležitou skutečnost. Pokud se sjednocené Zemi podaří porazit termiťany, pravděpodobně znovu dojde k situaci, která vládla před útokem mimozemšťanů. Jednota se ihned rozpadne. Zas tady bude boj o to, kdo bude na prvních příčkách a mocnosti budou chtít pro sebe získat vysoce inteligentní a skvěle vycvičené děti, budou chtít využít jejich schopnosti.

To mě tedy velmi zaujalo, o takovém, velice pravděpodobném výsledku by mě nenapadlo uvažovat. Přečetla jsem si anotace k dalším dílům série a podle všeho se autor věnuje sice teoretickým, ale ve skutečnosti docela dobře možným situacím na planetě, mezi jednotlivými státy - ale do toho asi už nepůjdu.
Zachovám si Fazolka, Endera a ostatní takové, jací jsou v 1. části. Jak vyrostou a co z nich bude... asi už nikoliv, i když možná...

Vynikající, dramatická, napínavá, ale i poučná kniha. Moc doporučuji.
:-)

8 07.12.2024

Po přečtení knihy Chlapec na mostě, což je druhá část série (byť časově popisuje dobu, která se stala o dvacet let dříve), jsem se pro připomenutí vrátila k 1. části, takže připisuji ještě druhý komentář.
Řekla bych, že jsem dobře udělala, neboť po roce se už hodně věcí vytratilo.

Vím, není možné, znám to podle sebe, že se nepodaří nikoho přesvědčit, aby se zájmem přečetl něco, co ho nepřitahuje, nebaví po nahlédnutí na začátek, nebere ho sci-fi atd., vůbec nikoho se nepodaří přesvědčit k přečtení, když nechce...

Přece jen - nezbývá, než to znovu zkusit a napsat: je to skvělá kniha - potažmo obě dvě, je šíleně napínavá, dramatická a přes ten děsuplný námět a zpracování je i zábavná... A každému, kdo si chce představit, jaký ještě jiný svět může být po apokalypse, neboť jsme přečetli mnoho takových příběhů a viděli i nějaké postapo filmy, vřele doporučuji přečíst.

Po druhém přečtení 1. části - a soudím, že časem dojde i na repete dvojky, se mi ještě pár věcí ujasnilo, tak jen doplním, že autor si dal práci nejen co se týče děje, ale i záležitostí ryze odborných - naštěstí toho ale není přes míru.

Když ve mně zůstane ještě po nějakou dobu silný dojem, silné pocity ze čtení, tak mohu konstatovat pouze: jo, je to super, je to výborné, nemá to chybu!
:-)

9 30.11.2024

Zajímavá historická detektivka s perfektně popsaným prostředím, ve které vystupuje kromě vymyšlených také hodně tehdy skutečně žijících lidí.
Vyšetřování několika vražd se odehrává v období Spartakova povstání... a letmo je zmíněn rovněž jeho krutý konec, ukřižování 6000 zajatých vzbouřenců podél slavné Via Appia.
Ale Spartakovi otroci, několik let nahánějící hrůzu Římu, nejsou ani omylem těžištěm příběhu. Ten se odehrává v Neapolském zálivu, blízko Pompejí a dalších mně méně známých sídel, ve vile, kde byl zavražděn významný občan, a po něm ještě několik dalších.

Autor mi dokázal přiblížit dobu i vztahy mezi jednotlivými složkami společnosti velmi dobře. Kniha mě pobavila a rovněž poučila o době, kdy ještě Pompeje stály v plné kráse a Řím vzkvétal, přes všechno soupeření o vládu, o moc, a přes všechny (letmo zmíněné) války, rozbroje a půtky.
Vytkla bych snad jen přílišnou rozmáchlost, v tomto případě bych uvítala text trochu stručnější. Jinak doporučuji a doufám, že se s vyšetřovatelem řečeným Hledač ještě setkám.

6 27.11.2024

SPOILER
Nesmírně sugestivní příběh, absolutní drama na kvadrát! Celou dobu jsem při čtení trpěla jak Job.
Už mám pár knih žánru postapo za sebou, ale toto..! To prostě nevymyslíš!

Jak je tady víckrát uvedeno, kniha časově předchází 1. část, Všemi dary obdarovaná. Ta mě velice zaujala, takže jsem samozřejmě věděla, že musím, musím přečíst i Chlapce!
Jenže... Je mnohem těžší na čtení, ještě mnohem depresivnější a zkraje to byl boj. Nejraději bych knihu opustila, nesnáším, když čtu fikci a tetelím se přitom hrůzou o postavy (což se mi celkem běžně stává). Pak musím udělat přestávku, rozdýchat to, a až potom se ke knize zas mohu vrátit.

Vo co gou.
Expedice cestuje Anglií na sever s plánem dojet do Skotska. Zpočátku jdeme možným nebezpečím vstříc víceméně krok za krokem, poznáváme postavy, ještě k nim máme spíš neurčitý vztah... A pak to jede! Velkou rychlostí, ale ještě pořád tápeme, vlastně až do konce, a čekáme, co se vyvine.
A nejlepší je, že se tu všechno mele! Vnitřní soupeření o to, kdo je alfa uvnitř těsného prostoru transportéru Rosie. Vnější nebezpečí, které není možné podcenit ani omylem... Protože hladovci a vetešáci nejsou jediní. Připojuje se ještě třetí skupina... A všichni něco chtějí - od lidí. Od pár lidiček, cestujících zničenou zemí s mlhavým cílem, který by snad mohl přinést řešení a zachránit lidstvo... Že by?
A potom přijde to nejhorší, neboť i když v posledním opevněném místě, Majáku, přežila v podstatě jen hrstka lidí, tak jak je u nich obvyklé, jejich vůdci začnou politikařit a bojovat o moc. Ačkoliv je jen naznačeno, pro představu stačí. Strašné!

Jak píše níže kamarád marlowe, který mě na tuto četbu upozornil, tak i já "i v tomto případě vřele doporučuji".
Dodávám: je to šílené, je to síla... A je to fakt depka! :-)
Obě knihy, podle mého názoru, bez váhání řadím na velmi vysokou pozici na žebříku sci-fi literatury.

8 25.11.2024

Přečetla jsem první část Zimních letopisů a když to řeknu po pravdě, velký výkřik nadšení se nekonal.
Ale když to řeknu po pravdě - není to špatné čtení. Autor vymyslel zas jiný neobyčejný svět, než jaké znám od dalších spisovatelů fantasy, poctivě ho popsal a otevřel čtenářům cestu k následujícím dílům.
Myslím, že to půjde, že ty dva zbývající dám :-).

Jen mi není jasný závěr - autor nám popisuje prostředí, nacházející se na blíže neurčených místech, a to z více hledisek, a montuje do toho přitom pozemské věci, jako kdyby Letopisy byly součástí naší, lidské historie. To jsem nepochopila, zbývá mi dočíst ještě maličko, ale protože to až tak nesouvisí s dějem, tak nevím, zda už neotevřu rovnou druhou část.

Takže, znova vzhůru na Led, i když... Ačkoliv nemám ráda horko, tak velkou zimu vůbec nemusím... Brrr! :-).

5 20.11.2024

Kniha, přestože je zařazená do žánrů, které bych asi už neměla číst, mě hodně oslovila...
Tak dokud mám dojmy aspoň trochu v sobě. Sáhla jsem po ní, protože jsem chtěla nějaký jednodušší příběh, snadný na čtení. Je snadný, autorka a následně překladatelka svoji práci odvedly dobře. Děj kráčí svižně kupředu a čtenář-ka se ani chvíli nenudí.
Děj asi nemá cenu popisovat, pro mě to bylo zajímavé a zábavné čtení... až na to... Na co?

Jde o americké mariňáky na misi v Afghánistánu. Vůbec nehodlám rozebírat, jestli zásahy tohoto druhu jsou oprávněné, či ne. Příběh mladého muže, hlavní postavy knihy, se totiž dá naroubovat na všechny vojáky všech dob a epoch. Nebudu víc blíže rozvádět, snad je jasné, co chci říct...

Autorka v závěru děkuje mnoha lidem, doporučuji doslov aspoň proletět očima. Tím se dost vysvětluje.
Totiž, nehrály mi dvě věci: autorka je Němka... a je to žena, tak odkud tolik celkem reálných popisů z vojenské mise?
Jenže - žije v USA a především, spousta lidí jí poskytla informace, rozdělili se s ní o své zážitky. Tudíž je zřejmé, z čeho vycházela.

Takže jako už tolikrát si znovu potvrdím, že lidé, kteří prošli traumatizujícími zážitky, a pak se z nich nějak dostali a vrátili se do svých předešlých životů, už nikdy nejsou stejní. Jsou poznamenaní, někdy opravdu hodně, a věřit, že tomu tak není, že mezi svými blízkými se "rychle dají zase dohromady", je iluze.

Komentář se mi natahuje, přesto bych přidala informaci, které se mi kdysi dostalo: měla jsem možnost mluvit se staršími manželi, oba už jsou na pravdě Boží, pán seděl jako politický vězeň v 50. letech jedenáct let! Paní s malou dcerkou se protloukala, asi to bylo hrozné. Paní k tomu nakonec řekla (a to podtrhuji): vrátil se jiný člověk.

Lidská dušička je vlastně hrozně křehká, je to velký boj udržet se v rovnováze. A pro válečné veterány, když skončí nějaká válka a oni se vrátí domů, změnění těmi děsnými zážitky, a najdou zpravidla hodně věcí, které dříve znali a doufali je zas najít, také změněných, je ten boj ještě těžší.
Jo, je to boj, ten život...

4 19.11.2024

Muž kráčí životem jak v zeleném poli
Až se mladé osení v zralé žito promění...
Čas všechno odnese... srdce až zabolí...

Nevybíráme si, do které doby se narodíme, neovlivníme, co nám přinese a co nám vezme, jak v ní budeme žít svůj život...

Tento příběh se odehrává v době, kdy je bratr Žižka již po smrti a husity vede Prokop Holý. A do Čech přichází obrovské křižácké vojsko...
Mladý zemanský synek Jašek, věrný odkazu svého otce i sám sobě, se vydá spolu se starým zbrojnošem Ondřejem, na těžkém selském koni, budícím posměch lépe vybavených rytířů, a s otcovým starým mečem, který se mu v první šarvátce zlomí, s křižáky bojovat...
Netuší, co všechno se bude dít, jaké lidi na své spletité cestě potká, ani kolik přátel i nepřátel pozná...

Myslela jsem, že si beru k přečtení další kriminálku s Otou Finkem a zatím jsem se ocitla v 15. století. Krása! Jak píše níže česneksmedem: "Ať psal Jaroslav Velinský jakýkoliv žánr, je to prostě vždy dost dobré."
Plně souhlasím a doporučuji přečíst, a to již od věku starší mládeže, která podle všeho o husitech mnoho neví - protože dnes vedou boj jiní "hrdinové".

Moc jsem se pobavila, díky autorovi jsem si dokázala dobře představit popsané situace, chvěla jsem se o osud sympatických postav, a těšilo mě, že přes nástrahy a pasti většina z nich vyvázla z nebezpečí.

Je to vymyšlené, ale moc dobře napsané. A zatímco pro nás je minulost cosi vzdáleného, a přes všechny fikce i dokumenty je její obraz více či méně zkreslený, pro lidi, kteří žili v té své dané době to byla přítomnost a proto se ničemu nedivili a přijímali ji takovou, jaká byla... tak jako my musíme přijímat tuto svoji dobu, ať se nám to líbí, nebo ne.

8 15.11.2024

Ó, když si tak představím pěkné středověké mučeníčko! Nádhera! Kdo stál za zmařením života, za utržením křídel a rozšlápnutím krásného motýlka, zasloužil by profesionální torturu v temném vlhkém podzemí. A hladové krysy! A obří pavouky s kusadly! A krvelačné netopýry hraběte Drákuly!
Rozšmelcovat na cimpr campr, neboť důvod k likvidaci mladé vietnamské dívky byl vskutku hodně diskutabilní...

Krimoška je to skvělá a Ota Fink je pořád frajer a lamač srdcí. Do osidel mu tentokrát padne někdejší miss...
Ale vůbec ze všeho nejlepší je epizoda - jak uvedeno v anotaci - s ostrými hochy z Military klubu, tohle prostě nevymyslíš a nemá to chybu! Srandy kopec, a pan Velinský je krom jiných kvalit spisovatelských navíc neskutečný vtipálek! Na to dávám krk! :-)

10 12.11.2024

Tak tohle byla fakt bomba! Příběh je to velmi dramatický, zamotaný, zasukovaný, až zauzlený... a bestiální vrah... Brrr! Nesmím spoilerovat! Škoda, užila bych si to! Taková malá psychoanalýzička... Roznesla bych tě na kopytech, padouchu!

Ota Fink, zralý muž, již trochu méně zdatný, ale co se týče žen a dívek, pořád švarník udatný, má i nyní své nezpochybnitelné kouzlo. A vo tom to je! Ať to má trochu šťávy!
Ze tří momentálně přečtených "discretovek" byla tato asi nejlepší, i když dobré byly všechny!
Oto, chci tě poznat blíž! :-)

10 12.11.2024

Přečetla jsem v krátkosti za sebou tři první příběhy ze série Discret, takže tento byl trochu smeten dvěma dalšími. Nezapůsobil tolik, jako oba následující.
Přesto jde o zajímavý krimi příběh a Ota Fink, Velinského alter ego (tak se aspoň domnívám), sice dospěl do let, je to trochu stařík, ale nic mu to neubralo na vtipnosti.
Autor píše zásadně obecnou - nebo hovorovou - jak to nazvat? - češtinou. Musela jsem si nejdřív zvyknout na jeho styl. Mám totiž za sebou asi pouze dvě krimošky z Otova mládí, kdysi dávno přečtené, takže vše zapomenuto. A teď - zdá se, že nastal čas se s tím sympatickým detektivem blíže seznámit :-).

11 12.11.2024

Příběh samotný není až tak špatný, ale konečné odhalení se mi zdálo být tak chabé, až pochabé, že cítím jisté zklamání. Čekala jsem víc.
Holt, občas to nevyjde, přesto však, u vědomí toho, že jsem mnohé knihy začala číst a brzy odložila, zatímco touto jsem se přece jen prokousala až do konce... snad to mělo něco málo do sebe.

7 02.11.2024

Anotace je dostatečně vypovídající, takže mi zbývá jen konstatovat, že ti seveřané jsou fakt trochu divní lidi.
Osobně tuto knihu vůbec nedoporučuji, byl to omyl. Snad jen popisy prostředí a Yvonniných procházek čtvrtí rodinných domků byly příjemné na čtení.
Jinak byl příběh poměrně o ničem, protože takové podivné mezilidské vztahy, jaké v něm autorka popisuje, se mi zdají strašně přitažené za vlasy i na tom dalekém severu... I když prý tam lidi zhusta páchají sebevraždy, či v lepším podléhají alkoholu, jelikož dlouhé studené zimy a tma je k tomu prostě jaksi navádějí.
Hodnocení jsem dala trochu nadsazené, kvůli těm hezkým popisům malého místa v krásném Švédsku...

7 02.11.2024

Moje první kniha od autorky. Čekala jsem cosi jiného, prostě zase ten klasický román pro ženy, a dostala jsem chmurnou baladu o vině a trestu.

Musím vytknout příliš mnoho... já tomu říkám keců. Jo, autorka se vykecává, někde opravdu přespříliš. Část podrobností nebyla až tak nezbytná, ale sem tam je dobré rozkrýt pozadí dějů a vysvětlit, proč to a proč ono.

Takže na závěr snad podotknu, že přes to množství informací, někdy možná až přehnaných, je to velice zajímavý a napínavý psychologický příběh.
Je jasné, že autorka umí! A je jasné, že karma... ach jo... ta karma... ta umí být krutá.

13 30.10.2024

Znova jsem se ocitla v Baltimoru, ovšem v nějakém úplně jiném, než v knize Nevermore Baltimore, v jiné době a možná i v jiném vesmíru. A nemělo to chybu, tady tato návštěva velkého amerického města opět stála za to!

V závěru na posledním řádku vzkazuje autor: "České Budějovice 1. 11. - 29. 12. 2010", tudíž tato poměrně rozsáhlá kniha nabitá dějem vznikla během dvou měsíců!!
Dnes mi nějak scházejí slova, napadá mě jen obyčejné: jděte do toho, lidi, je to fakt super!

7 30.10.2024

Na špici pyramidy, tvořené nejlepšími knihami, které jsem četla, sedí Osamělá Holubice a jen tak sleduje cvrkot. Možná bude muset kousek místa uvolnit, pokud objevím další pecku, ale zatím... je to její flek a jen tak ji odtamtud nikdo nedostane.

OH jsem četla poprvé asi před 15 lety, tentokrát ale, možná tím, že už jsem starší a rozumnější, to byl úplně jiný, mnohem silnější zážitek. Miluju objemné knihy, kdy čtení trvá poměrně dlouho a naplní mě pocity až po okraj. Ovšem, čekala jsem, že mi Holubice vydrží na delší dobu... ale kdepak...

Chtěla jsem napsat nějaký nádherný a přitom úderný komentář... ale spousta čtenářů už popsala knihu tak dobře, že by to z mé strany bylo jen nošení dříví do lesa.
Takže co mohu říct, ať neopakuju slova chvály ostatních? Je to hodně dlouhá kniha a přesto, měla jsem ji přečtenou tak rychle, jak to jen šlo.
Podívala jsem se také na seriál, je velmi dobrý, ale knihu nenahradí. Čekala jsem, že spatřím nahatého Vočka, kterému rozbouřená voda strhla veškeré oblečení včetně bot a vzala mu i to nejdůležitější, pušku, jak spěchá prérií pro pomoc... ale filmaři mu nechali podvlékačky... Takové to triko spojené s kaťaty, říkalo se tomu tak?
Prostě, v knize je spousta věcí trochu, místy i trochu víc, jinak. Přesto stojí za to vidět i film, protože my, lidičky z dolíku vprostřed Evropy, si jen podle textu těžko představíme, co znamená hnát stádo 3000 mil téměř stále jen divočinou, přes hory a doly, přes řeky a nebo zas místy, kde žádné řeky nejsou a dobytek i lidi padají žízní. Takže obraz doplní text knihy, který je ale mnohem bohatší, pestřejší, a popsané drama, věřte nevěřte, má mnohem větší sílu a dopad!

Zima se blíží a bude dlouhá. Osamělá Holubice nabízí vskutku tu nejlepší zábavu! Vzhůru na Divoký Západ! Dokud ještě existuje! Dokud poslední zbytek Divočiny navždy a úplně nepohltila civilizace...