alekis komentáře u knih

Kniha, přestože je zařazená do žánrů, které bych asi už neměla číst, mě hodně oslovila...
Tak dokud mám dojmy aspoň trochu v sobě. Sáhla jsem po ní, protože jsem chtěla nějaký jednodušší příběh, snadný na čtení. Je snadný, autorka a následně překladatelka svoji práci odvedly dobře. Děj kráčí svižně kupředu a čtenář-ka se ani chvíli nenudí.
Děj asi nemá cenu popisovat, pro mě to bylo zajímavé a zábavné čtení... až na to... Na co?

Jde o americké mariňáky na misi v Afghánistánu. Vůbec nehodlám rozebírat, jestli zásahy tohoto druhu jsou oprávněné, či ne. Příběh mladého muže, hlavní postavy knihy, se totiž dá naroubovat na všechny vojáky všech dob a epoch. Nebudu víc blíže rozvádět, snad je jasné, co chci říct...

Autorka v závěru děkuje mnoha lidem, doporučuji doslov aspoň proletět očima. Tím se dost vysvětluje.
Totiž, nehrály mi dvě věci: autorka je Němka... a je to žena, tak odkud tolik celkem reálných popisů z vojenské mise?
Jenže - žije v USA a především, spousta lidí jí poskytla informace, rozdělili se s ní o své zážitky. Tudíž je zřejmé, z čeho vycházela.

Takže jako už tolikrát si znovu potvrdím, že lidé, kteří prošli traumatizujícími zážitky, a pak se z nich nějak dostali a vrátili se do svých předešlých životů, už nikdy nejsou stejní. Jsou poznamenaní, někdy opravdu hodně, a věřit, že tomu tak není, že mezi svými blízkými se "rychle dají zase dohromady", je iluze.

Komentář se mi natahuje, přesto bych přidala informaci, které se mi kdysi dostalo: měla jsem možnost mluvit se staršími manželi, oba už jsou na pravdě Boží, pán seděl jako politický vězeň v 50. letech jedenáct let! Paní s malou dcerkou se protloukala, asi to bylo hrozné. Paní k tomu nakonec řekla (a to podtrhuji): vrátil se jiný člověk.

Lidská dušička je vlastně hrozně křehká, je to velký boj udržet se v rovnováze. A pro válečné veterány, když skončí nějaká válka a oni se vrátí domů, změnění těmi děsnými zážitky, a najdou zpravidla hodně věcí, které dříve znali a doufali je zas najít, také změněných, je ten boj ještě těžší.
Jo, je to boj, ten život...

1 19.11.2024

Muž kráčí životem jak v zeleném poli
Až se mladé osení v zralé žito promění...
Čas všechno odnese... srdce až zabolí...

Nevybíráme si, do které doby se narodíme, neovlivníme, co nám přinese a co nám vezme, jak v ní budeme žít svůj život...

Tento příběh se odehrává v době, kdy je bratr Žižka již po smrti a husity vede Prokop Holý. A do Čech přichází obrovské křižácké vojsko...
Mladý zemanský synek Jašek, věrný odkazu svého otce i sám sobě, se vydá spolu se starým zbrojnošem Ondřejem, na těžkém selském koni, budícím posměch lépe vybavených rytířů, a s otcovým starým mečem, který se mu v první šarvátce zlomí, s křižáky bojovat...
Netuší, co všechno se bude dít, jaké lidi na své spletité cestě potká, ani kolik přátel i nepřátel pozná...

Myslela jsem, že si beru k přečtení další kriminálku s Otou Finkem a zatím jsem se ocitla v 15. století. Krása! Jak píše níže česneksmedem: "Ať psal Jaroslav Velinský jakýkoliv žánr, je to prostě vždy dost dobré."
Plně souhlasím a doporučuji přečíst, a to již od věku starší mládeže, která podle všeho o husitech mnoho neví - protože dnes vedou boj jiní "hrdinové".

Moc jsem se pobavila, díky autorovi jsem si dokázala dobře představit popsané situace, chvěla jsem se o osud sympatických postav, a těšilo mě, že přes nástrahy a pasti většina z nich vyvázla z nebezpečí.

Je to vymyšlené, ale moc dobře napsané. A zatímco pro nás je minulost cosi vzdáleného, a přes všechny fikce i dokumenty je její obraz více či méně zkreslený, pro lidi, kteří žili v té své dané době to byla přítomnost a proto se ničemu nedivili a přijímali ji takovou, jaká byla... tak jako my musíme přijímat tuto svoji dobu, ať se nám to líbí, nebo ne.

5 15.11.2024

Ó, když si tak představím pěkné středověké mučeníčko! Nádhera! Kdo stál za zmařením života, za utržením křídel a rozšlápnutím krásného motýlka, zasloužil by profesionální torturu v temném vlhkém podzemí. A hladové krysy! A obří pavouky s kusadly! A krvelačné netopýry hraběte Drákuly!
Rozšmelcovat na cimpr campr, neboť důvod k likvidaci mladé vietnamské dívky byl vskutku hodně diskutabilní...

Krimoška je to skvělá a Ota Fink je pořád frajer a lamač srdcí. Do osidel mu tentokrát padne někdejší miss...
Ale vůbec ze všeho nejlepší je epizoda - jak uvedeno v anotaci - s ostrými hochy z Military klubu, tohle prostě nevymyslíš a nemá to chybu! Srandy kopec, a pan Velinský je krom jiných kvalit spisovatelských navíc neskutečný vtipálek! Na to dávám krk! :-)

9 12.11.2024

Tak tohle byla fakt bomba! Příběh je to velmi dramatický, zamotaný, zasukovaný, až zauzlený... a bestiální vrah... Brrr! Nesmím spoilerovat! Škoda, užila bych si to! Taková malá psychoanalýzička... Roznesla bych tě na kopytech, padouchu!

Ota Fink, zralý muž, již trochu méně zdatný, ale co se týče žen a dívek, pořád švarník udatný, má i nyní své nezpochybnitelné kouzlo. A vo tom to je! Ať to má trochu šťávy!
Ze tří momentálně přečtených "discretovek" byla tato asi nejlepší, i když dobré byly všechny!
Oto, chci tě poznat blíž! :-)

8 12.11.2024

Přečetla jsem v krátkosti za sebou tři první příběhy ze série Discret, takže tento byl trochu smeten dvěma dalšími. Nezapůsobil tolik, jako oba následující.
Přesto jde o zajímavý krimi příběh a Ota Fink, Velinského alter ego (tak se aspoň domnívám), sice dospěl do let, je to trochu stařík, ale nic mu to neubralo na vtipnosti.
Autor píše zásadně obecnou - nebo hovorovou - jak to nazvat? - češtinou. Musela jsem si nejdřív zvyknout na jeho styl. Mám totiž za sebou asi pouze dvě krimošky z Otova mládí, kdysi dávno přečtené, takže vše zapomenuto. A teď - zdá se, že nastal čas se s tím sympatickým detektivem blíže seznámit :-).

9 12.11.2024

Příběh samotný není až tak špatný, ale konečné odhalení se mi zdálo být tak chabé, až pochabé, že cítím jisté zklamání. Čekala jsem víc.
Holt, občas to nevyjde, přesto však, u vědomí toho, že jsem mnohé knihy začala číst a brzy odložila, zatímco touto jsem se přece jen prokousala až do konce... snad to mělo něco málo do sebe.

7 02.11.2024

Anotace je dostatečně vypovídající, takže mi zbývá jen konstatovat, že ti seveřané jsou fakt trochu divní lidi.
Osobně tuto knihu vůbec nedoporučuji, byl to omyl. Snad jen popisy prostředí a Yvonniných procházek čtvrtí rodinných domků byly příjemné na čtení.
Jinak byl příběh poměrně o ničem, protože takové podivné mezilidské vztahy, jaké v něm autorka popisuje, se mi zdají strašně přitažené za vlasy i na tom dalekém severu... I když prý tam lidi zhusta páchají sebevraždy, či v lepším podléhají alkoholu, jelikož dlouhé studené zimy a tma je k tomu prostě jaksi navádějí.
Hodnocení jsem dala trochu nadsazené, kvůli těm hezkým popisům malého místa v krásném Švédsku...

7 02.11.2024

Moje první kniha od autorky. Čekala jsem cosi jiného, prostě zase ten klasický román pro ženy, a dostala jsem chmurnou baladu o vině a trestu.

Musím vytknout příliš mnoho... já tomu říkám keců. Jo, autorka se vykecává, někde opravdu přespříliš. Část podrobností nebyla až tak nezbytná, ale sem tam je dobré rozkrýt pozadí dějů a vysvětlit, proč to a proč ono.

Takže na závěr snad podotknu, že přes to množství informací, někdy možná až přehnaných, je to velice zajímavý a napínavý psychologický příběh.
Je jasné, že autorka umí! A je jasné, že karma... ach jo... ta karma... ta umí být krutá.

9 30.10.2024

Znova jsem se ocitla v Baltimoru, ovšem v nějakém úplně jiném, než v knize Nevermore Baltimore, v jiné době a možná i v jiném vesmíru. A nemělo to chybu, tady tato návštěva velkého amerického města opět stála za to!

V závěru na posledním řádku vzkazuje autor: "České Budějovice 1. 11. - 29. 12. 2010", tudíž tato poměrně rozsáhlá kniha nabitá dějem vznikla během dvou měsíců!!
Dnes mi nějak scházejí slova, napadá mě jen obyčejné: jděte do toho, lidi, je to fakt super!

7 30.10.2024

Na špici pyramidy, tvořené nejlepšími knihami, které jsem četla, sedí Osamělá Holubice a jen tak sleduje cvrkot. Možná bude muset kousek místa uvolnit, pokud objevím další pecku, ale zatím... je to její flek a jen tak ji odtamtud nikdo nedostane.

OH jsem četla poprvé asi před 15 lety, tentokrát ale, možná tím, že už jsem starší a rozumnější, to byl úplně jiný, mnohem silnější zážitek. Miluju objemné knihy, kdy čtení trvá poměrně dlouho a naplní mě pocity až po okraj. Ovšem, čekala jsem, že mi Holubice vydrží na delší dobu... ale kdepak...

Chtěla jsem napsat nějaký nádherný a přitom úderný komentář... ale spousta čtenářů už popsala knihu tak dobře, že by to z mé strany bylo jen nošení dříví do lesa.
Takže co mohu říct, ať neopakuju slova chvály ostatních? Je to hodně dlouhá kniha a přesto, měla jsem ji přečtenou tak rychle, jak to jen šlo.
Podívala jsem se také na seriál, je velmi dobrý, ale knihu nenahradí. Čekala jsem, že spatřím nahatého Vočka, kterému rozbouřená voda strhla veškeré oblečení včetně bot a vzala mu i to nejdůležitější, pušku, jak spěchá prérií pro pomoc... ale filmaři mu nechali podvlékačky... Takové to triko spojené s kaťaty, říkalo se tomu tak?
Prostě, v knize je spousta věcí trochu, místy i trochu víc, jinak. Přesto stojí za to vidět i film, protože my, lidičky z dolíku vprostřed Evropy, si jen podle textu těžko představíme, co znamená hnát stádo 3000 mil téměř stále jen divočinou, přes hory a doly, přes řeky a nebo zas místy, kde žádné řeky nejsou a dobytek i lidi padají žízní. Takže obraz doplní text knihy, který je ale mnohem bohatší, pestřejší, a popsané drama, věřte nevěřte, má mnohem větší sílu a dopad!

Zima se blíží a bude dlouhá. Osamělá Holubice nabízí vskutku tu nejlepší zábavu! Vzhůru na Divoký Západ! Dokud ještě existuje! Dokud poslední zbytek Divočiny navždy a úplně nepohltila civilizace...

Chceš do Baltimoru?
Vykutej v sobě spoustu vzdoru. Najdi odvahu zdolat nejvyšší horu.
V nočních ulicích Baltimoru, marná lásky snaha,
každá další ulice, každý nový směr je jen nová překážková dráha!
Pod příkrovem trosek z každé strany na tě černé stíny ječí:
Nebezpečí! NEBEZPEČÍ!!
Vycedíš krev, pot a slzy z všech pórů...
pokud vstoupíš za tmy do Baltimoru!

Já jsem magnet - na viry. Když se do mé blízkosti nějaký dostane, nějaký obzvlášť ohavný, způsobující kupříkladu téměř nezastavitelný kašel, který já samoléčitelka léčím jak se dá, až do úplného vyhynutí - jenže koho? Mě, nebo těch potvor? Tedy, každý, který zjistí, že jsem nablízku, na mě skočí a sevře mě v silném obětí. Bodaj by vás čert vzal, mrňavé zákeřné potvory!

Proč tu píšu o mých virózách, copak tohle je komentář ke knize, nebo samoléčitelská zpráva?
Ale jo, svůj smysl to má. Byla jsem moc chorá a ještě pořád jsem, a to obvykle není chuť do čtení, ba skoro ani do života...
Jenže - četla jsem, až jsem přečetla! Strašně mě to bavilo! Začátek neurčitý, střed mnohem lepší... a konec napínavý jak šráky!

Noční Baltimore... Nevstoupila bych tam! Ani omylem! Ani bohovi! Ani za nic, ani za ty miliony dolarů!

Ale otevřít knihu - teda, čtečku, začíst se, díky živému popisu poznávat město, které úplně změnilo svou tvář, cítit pach ropy, v bídném osvětlení mezi troskami, v skoro hmatatelném ovzduší nebezpečí vnímat ploužící se lidské postavy a zdeformované zvířecí stíny... a netušit, co na mě za příštím rohem vyskočí ze tmy...
Jo, to mělo grády! Fakt, mělo to grády a virus nevirus, ten si mohl klidně v mých ubohých plicích dělat čerta kus - já jsem (na něj) kašlala a kašlala a byla jsem v Baltimoru!
Doporučuji všemi deseti!
:-)

11 02.10.2024

Byl odcizen trakař! Byl učiněn pokus ukrást psa vzácného plemene, přivezeného až z Anglicka! A na vývěsním štítu krámu hokyně Háty se objevila utržená noha, shnilá a seschlá, patřící viselci z Šibeničního vrchu!
Toto jsou jenom drobečky z velkého koláče, takové malé ochutnání, protože případů, které musí podrychtář Václav tentokrát vyřešit, je mnohem víc.

Moc děkuji příteli z DK za darování tohoto dílu: díky, kámo! A konstatuji, že všech pět knih mi přineslo neskonalou zábavu a rovněž jakés takés historické poučení.
Dlouho jsem se takto příjemně nepobavila! Vnímám, že autor musel věnovat spoustu práce třeba jen popisu města. Co se týče historických událostí, vo tým žádná, zde nezbývá než tleskat... a na stránkách je přiblížená také spousta běžného života lidí a hodně humoru a díky tomu jsou příběhy mnohem zajímavější a čtivější.
Moc se mi líbilo roztomilé slůvko ponůcka, chvíli trvalo, než jsem (už v 1. díle) pochopila, že je to... :-)

Vlastním pět knih Pavla Hrdličky, snad se mi podaří zkompletovat celý jeho opus. A pokud je nějaká možnost - někde - projít se časy, tak doufám, že všechno o čem psal, si teď může vychutnat, spatřit to doopravdy. Kdo ví?
:-)

11 27.09.2024

Každý člověk, od počátku věků, udělal nejméně jednou blíže neurčený krok, který mu ovlivnil, změnil život k horšímu. Namátkou: špatný výběr školy, zaměstnání, partnera, lokality a mnoha a mnoha faktorů, z nichž se lidské životy skládají...
Je skvělé, když je to krok správným směrem. Je hrůza, když je to šlápnutí vedle, které se někdy dá, mnohdy ale nedá napravit.

Takový nešťastný krok učiní Paul Higgins, když se ožení s Bett, a zkazí si tím život... Tohle se píše v anotaci, takže ne že zas někdo fofrem ozlomkrk poběží nahlásit mi spoiler!
Napadá mi ale... když to tak vezmu, nebýt toho kroku, nezískal by cosi velmi cenného...

Autorka zas předvedla svoji neskutečnou schopnost vykreslit lidské povahy a každému z hlavních aktérů naložit od obojího - to dobré, i to zlé, vymyslet příběh s vícero zápletkami... a nakonec ho uzavřít tak vtipným překvapením, že jsem opět konstatovala, jak nádhernou zábavou pro mě toto čtení bylo!

Ano, bylo to drsné. Je to velmi smutné, číst o vzájemné nenávisti dvou lidí, pro něž, pro oba dva, nakonec musíme mít pochopení a soucit. Ale závěr, který jsem tak trochu před koncem předvídala, je opravdu moc dobrý, až vtipný - to prostě nevymyslíš!
Co ještě říct? Tuším, že autorka byla neskutečně zajímavá a inteligentní žena, přála bych si ji poznat. Škoda - zas se opakuji, že je na DK téměř neznámá, škoda, že u nás vyšlo tak málo jejích knih...

6 23.09.2024

Anotace je zbytečně příliš podrobná, popisuje se v ní děj málem do poloviny knihy. Mám ráda, když si o knize něco přečtu, jak v anotaci, tak v komentářích, ale co je moc, to je moc! :-(
Jinak konstatuji, že autor(ka) píše perfektně, svižně, má prostě styl. Děj je napínavý, nesmím zde nic popsat blíž, neboť zas by se nahoře objevil ten protivný spoiler.
Přesto snad mohu naznačit, že Emma, na to jak je to mladá bytost, v začátku osmnáct a na konci snad dvacet dva let, zažije bezpočet dobrodružství a naučí se bezpočet zvláštních dovedností.
Kromě dvou zcela nečekaných zmrtvýchvstání a neskutečně sladkého a růžového happyendu je to vynikající a nesmírně zábavná kniha, v žánru "pro ženy" jedna z velmi dobrých.
Dobrodružství nečeká! Vzhůru spolu s Emmou do dálek! Prožije si bolesti, ale i radosti, nalezne svou nádhernou lásku... a snad, pokud neumřeli, žijí šťastně až dodnes... :-)

4 21.09.2024

(SPOILER) Tento díl byl pro mě asi nejzábavnější, ale zároveň se v něm autor hodně věnoval popisu historických faktů. Tedy skutečnostem, o kterých jsem neměla pojem.
Všechny doby jsou tak nesmírně bohaté na události, v každém i nemenším místě se děje - a dít bude nějaká tamní historie, a každý účastník vidí a vnímá věci jinak.
Ale dosti úvah. Náš detektiv Václav s přehledem například vyřeší jednu vraždu, která byla prezentována úplně jinak, byla totiž omylem zařazena do série několika dalších dosti smutných násilných úmrtí.
Jenže stalo se, že byl posléze sesazen z funkce podrychtáře, upadl do deprese, neholil se, nestříhal, nemyl, nejspíš ani nehty na rukách a nohách si nekrátil, šťoural se s nimi v smrdutých zubech... teda s těmi na rukách, a byl z něj prostě takový hodně odpudivý mrzutý chlápek středního věku... Naštěstí ne napořád. Jinak by s ním jeho paní Kateřina asi těžko vydržela.

A tak se dočteme o mnoha dobrodružstvích, a nakonec jako třešinka na dortu, jak Václav a ještě několik postav, nám dobře známých z předešlých knih... plus jeden navýsost zajímavý člověk s přezdívkou Kotrmelec, vysvobozují českého krále Václava IV. ze zajetí ve Vídni.
A že přitom proteče hodně mázů piva i vína a sní se mnoho pečených kolen a jiných delikates, není třeba zdůrazňovat.

Skvělá kniha, hodně zábavná. Ale protože už se na podrobné studium historie nedám, na rozdíl od obdivuhodného autora, pana Hrdličky, tak se můžu jenom zamýšlet - bylo to opravdu tak?
Přála bych si, aby se to opravdu tak stalo, a aby parta vcelku obyčejných (tedy, svým původem) lidí jen tak mírnyx týrnyx vyfoukla nejvyššího monarchu země České jeho věznitelům před nosem :-).

P. S Musím dodat, neboť je to důležitá informace, že Václav je znovu podrychtářem a uvidíme, co ho ještě v ulicích středověké Prahy potká :-).

11 16.09.2024

K přečtení doporučuji rozsáhlý komentář níže, jehož autorem je přítel marlowe.
Doplním, či snad se budu opakovat, ale vzal to nešť, že příběhy podrychtáře Václava jsou zajímavé, ale též nenásilně poučné, je v nich hodně humoru... a také docela dost mrtvol, bohužel. Václav svádí neustálé boje s nadřízenými, se svéhlavými biřici, občas s manželkou Kateřinou, a hodně ho tíží neplánované výdaje...
Život zkrátka byl, je a bude boj. Václave! Držím ti palce!

13 14.09.2024

Tentokrát to podrychtář Václav vůbec nemá lehké, musí řešit tolik věcí, že nejen jemu, ale i mně jde z toho chvílemi hlava kolem... Ale jeden kriminální čin vyřeší hladce: na přelomu století se vynoří na Starém Městě prorok předpovídající konec světa... a Václav snadno zjistí, co za tím stojí :-). No jako obvykle - mamon.

Mě tyto detektivky velmi baví, i když autor do knihy vložil hned několik příběhů, které se mi potom trochu pletou. Ale stále více nabývám dojmu, že mnohé události i popsané postavy jsou skutečně historické a kromě dramatu a vždy přítomného humoru se čtenářka mnohé dozví... a pocitově se ocitne v dokonale popsané staré Praze z přelomu 14. a 15. století.

12 14.09.2024

Tato kniha má zas tu nešťastnou nálepku, kterou nic neodlepí, a moje hodnocení už vůbec.
Tak málo přečtení... a takový zážitek! Kdo chce číst příběh dobře napsaný, zajímavý, se spoustou dramatických událostí, ale také skvělých myšlenek, toto všechno si může dopřát v Roku neviňátek, ale i v jiných knihách autorky.

Moc ráda bych tady popsala, pokusila se rozebrat chování, a příčiny chování některých postav. Jenže tím by se pokazil zážitek případných čtenářek - a doufám, že i čtenářů. Takže mohu jen doufat, že kdo chce, tuto autorku si najde...
Za sebe doporučuji vřele a je jen velká škoda, že u nás bylo vydáno jen tak málo knih od C. C.

7 14.09.2024

Další dávka známého, ale už dost dávno nevychutnaného elixíru. Soudce Ti v tuto chvíli vítězí a ostatní četba jde na chvíli stranou.
Stručně: hodně zapeklité případy, mnohá nebezpečí, mnoho zmařených životů... a navrch - ohrožení samotného života hlavní postavy!
Soudce přežil a my víme, že padouchové, jejichž zločiny tak bravurně vyřešil, nepřežijí. Trest je nemine!
Co ještě dodat? Ohledávači mrtvol, zvláště těch několik měsíců starých, opravdu nemají hezkou práci...
:-)

9 07.09.2024

Jsem veliká milovnice (dobrých) historických detektivek a tato byla výjimečně dobrá! Moje první setkání s autorem a s podrychtářem Václavem, a těším se na další.
Atmosféra doby, popis Prahy, dění, obyvatel, a k tomu kouzelná staročeština - co nevím, si domyslím, žádná křeč...
No prostě, klasa!
Jak píše kdosi v komentáři níže, škoda, že už další knihy pan Hrdlička nenapíše... Ale dík i za toto, nemá to chybu!
Příběh je spleten z více zajímavých kriminálních událostí, ovšem ta hlavní, tak za ni si bezskrupulózní padouch zaslouží nejvyšší trest, neb je vinen spoustou ošklivých věcí.
V tomto případě bylo dost brzy víceméně jasné, o co kráčí... což mi nijak nevadilo, pobavila jsem se opravdu dobře.

Podrychtář Václav je koumák, je to muž statečný, schopný a přemýšlivý. Navíc je to dobrý manžel, aby zachoval mír v domě, své Kateřině koupil předraženou luxusní kabelku, kterou ona měla zamluvenou za podstatně méně :-).
Musím tady mlhavě prozradit, čím mě pobavil.. Odkryl, jakožto absolvent jedné pražské vyšší školy, kdo je autorem hanlivých veršíků, které se objevují na vratech pana purkmistra, a rovněž, kdo za tím vším stojí a proč...
Držím Václavovi palce, ať se mu i nadále daří a zlosynové, či případné zlodcery, ať se strachem třesou :-)!

11 06.09.2024