Vladimír Mikeš | Databáze knih

Nová kniha

Co to tu šumí? Blankytný vesmír: Básně z let 2019 až 2022

Co to tu šumí? Blankytný vesmír: Básně z let 2019 až 2022 - Vladimír Mikeš

Kniha obsahuje výběr z básnické tvorby Vladimíra Mikeše. Navazuje na předešlou sbírku Odkud to přichází? (2021) a editoři Antonín Petruželka a Jonáš Hájek za sp... detail knihy

Nové komentáře u knih Vladimír Mikeš

Tanec živlů. Poezie starých Aztéků Tanec živlů. Poezie starých Aztéků

Knihu, jež se mi dostala do rukou a jejíž čtení jsem.odkládala na dobu " podzimní' , dobu studených dešťů a teplých, bylinkový čajů , jsem si užila. Co hodně kladně hodnotím, jsou jakési vysvětlivky k době i k tématu. MOTÝL Nač myslíš nač myslíš příteli o čem sníš? Píseň není ti slastí? Netoužíš po květech boha? Potěš se vedle bubnů Jdi pryč, jak chce tvé srdce Kvetoucí motýl poletuje; Saje med z našich květů propléta se našimi snítkami a našimi vějíř a našimi dýmkamI a těší se z života mezi bubny Ó užívejte... celý text
Villon


Francouzský symbolismus Francouzský symbolismus

Pro nedělní chvilku poezie jsem vybrala verše mně neznámého Alberta Samaina .... O něžných verších sním, jež chvění nitra zvíří verších, jež o duši zavadí jak chmýří , o plavých verších, v nichž se vláčný smysl lije jako když pod vodou vlá hříva Ofélie, o verších z večera podzimu, uhranutí chvil v ženském obřadu mollových slabik smrti, o něžných verších sním umírajících jako růže .... / úryvek ze sbírky V zahradě infantčině /... celý text
intelektuálka


Odkud to přichází? Odkud to přichází?

Tak kvalitní básně aby v dnešní době člověk pohledal. Připadalo mi jako bych četla autorův deník psaný formou veršů. Líbilo se mi jak lehce dokázal vyprávět o odlišných tématech - rodině, válce, komunismu, náboženství a mnohých jiných námětech uplynulého století. Plně souhlasím s udělením ceny Magnesia litera za nejlepší poezii.... celý text
amejzlík



Odkud to přichází? Odkud to přichází?

skvělé básně, co, chytnou za srdce
corpse.bride


Odkud to přichází? Odkud to přichází?

Za protektorátu visely v řeznictví nápisy Děkujeme vám, že nemluvíte o politice. Nemluvili jsme o ní, nebylo o čem, hovořily o ní atrapy salámů v prázdném krámě. Uf, podobná setkání mám rád, i když mě často na nějakou dobu zaseknou. Já jsem vlastně vůbec nevěděl, do čeho jdu. Líbila se mi obálka, zpracování knihy, čekal jsem klasické básně. Tohle je v podstatě básnická (nerýmovaná) reflexe uplynulého století, od konce první republiky, přes okupaci, druhou světovou válku, poválečné nadechnutí, únor 48, padesátá léta, 68, normalizace, polistopadová euforie, Havel, Zeman, Bureš v subjektivních vzpomínkách. Historické detaily se mísí s osobními vzpomínkami, postřehy a poznámkami. Autorovi v době psaní bylo přes devadesát a ten odstup, poznání, (ne)smíření a smrt již na dohled číší z každého slova (a o to jsou ta slova krásnější). Občas je to tak brutálně, syrově a nemilosrdně silné, že jsem musel přestat číst, dát si čas rozdýchat, co jsem si právě přečetl, nechat to pořádně do/vyznít, usadit se, rozchodit to. Po What Good Girls Do od Jonathana Butchera je tohle letos druhá kniha, která mě fakt zasáhla. () Na mrtvé si člověk zvykne, oči měli zavřené, byli vyhublí na kost, už ani jako lidi nevypadali. Smrti jsme se dotýkali dřív než dívčích těl, asi proto jsme potom žasli na jejich zázrakem.... celý text
eraserhead