• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Wladyslaw Kluz

Světlo a stín

„Jak sám název udává, kniha nás vtahuje do centra utrpení, které prožívali věkově blízcí, ale splněním svého životního poslání odlišní - světec Maxmilián Maria Kolbe a velitel koncentračního tábora, Rudolf Höss. Život těchto dvou postav začínal podobně vzorným dětstvím, avsak životní postoje v dospělosti se lišili jako světlo a stín. Polák, Maxmilián Kolbe, přinesl dobrovolně oběť života za spoluvězně, který byl otcem rodiny, zatímco Rudolf Höss se snažil dělat životní karieru zaslepen nacismem. V závěru života Rudol Höss je si vědom, že nejednal správně a před popravou vyzývá své dopise děti, aby milovali svou matku a žili lépe než on. Doporučuji k přečtení!“... celý text
— Jana512

---

Světlo a stín

„Co dodat k předchozím vyčerpájícím komentářům? Snad jen: Když se Fritsch tázal otce Maxmiliána Maria Kolbeho, proč chce jít na smrt za jednoho z odsouzených, odpověděl: „Můj život už není nikomu potřebný.“ Po letech se ukázalo, že jeho nepotřebnost se stala největší potřebou pro: katolickou církev; lidskou, jedinou rodinu, Evropu, Polsko a k zasypání propasti nenávisti mezi národem polským a německým. Eicke, ideolog koncen tračních táborů, mluvil o potřebnosti útvaru SS a řekl: „Jenom SS mohou uchránit národně-socialistický stát od všech nebezpečí...“ Po letech se ukázalo, že potřebnost organizace SS, k jejímuž přednímu voji náležel velitel koncentračního tábora Auschwitz Rudolf Höss, se stala největší nepotřebností pro: německý národ, Evropu a svět.“... celý text
— Petrstik

---

Světlo a stín

„Být svědkem života těchto dvou mužů bylo obohacující a podnětné. Jednu výtku bych však měla, a sice k rozložení poměru stránek mezi nimi. Zatímco o Maxmiliánovi Kolbem máte možnost číst několik desítek stran, Rudolf Höss je po celou dobu ve značném oslabení. Odbytý v každém úseku čtyřmi, pěti stranami. A vždy jako druhý. Snad proto se ve mě kolem šedesáté strany vzbudila hloupá potřeba stranit a favorizovat. Ale kterého z nich? Každý si svou roli zvolil sám. Tu se naučil a hrál zatímco dějiny nepřetržitě plynuly kolem. Ze začátku jim byla radostí, pak jen hrozbou. A kdo-ví-proč se od ní nemohli, ani nesměli odvrátit. Byla jim souzena a visela jim nad hlavou jako Damoklův meč. Riziko jeho utrhnutí si uvědomoval jen jeden z nich, a to R. H. Začal mít strach. Ač se zdálo, že si svou roli podmanil a těší ho, přišly momenty, kdy myslel, že už dál hrát nedokáže. Takových bylo však málo. I kdyby nedělal nic, i tehdy by ho ta role vždy o trochu více zotročila. Naopak u M. K. jsem měla od určitého okamžiku pocit, že svou roli nehraje, ale žije. Že je výjimečným mužem, natolik silným, aby mohl ovládat on jí, nikoli ona jeho. Ano, byl hodný, nezištně pracující, umanutě věrný Neposkvrněné, a to všechno až moc, což je pro mě jako nevěřící, tak nějak těžko pochopitelné, krásně ale „osvítil“ svůj temný protipól a ukázal, že to jde i jinak. S dobrem po boku. Už jsem byla skoro rozhodnutá a chtěla to ukončit citátem slavného římského básníka Ovidiuse: „K odvaze nutí mne strach.“, protože jsem si říkala, že právě ten, se ke knize hodí. Jenže pak přišly věty R. H. : ,,Ale prosím, aby se při použití těchto poznámek nevynášelo na veřejnost to, co souvisí s mou manželkou a s mou rodinou, žádná hnutí mírnosti a mé nejtajnější pochybnosti. Ať ve mně veřejné mínění nadále vidí krvelačnou bestii, krutého sadistu, vraha milionů. Jinak si totiž široké masy nemohou velitele Osvětimi ani představit. Nikdy nepochopí, že on také měl srdce, že nebyl zlý.“ Chce se mi věřit, že to bylo chvilkové sundání masky, nikoli nandání jiné; jeho opravdová tvář a vymanění se z role těsně před nevyhnutelným spadnutím meče. Odvážné vymanění. A proto první místo dávám oběma. R. H. za ty věty a M. K. za to, že byl věrný své myšlence: Každou chvíli buď lepším. Zvláštní kniha!“... celý text
— milamarus

---

---

Světlo a stín

„Nádherně napsaná kniha - četla jsem jí spíše proto, abych zjistila podrobnější informaci o pateru M.M. Kolbem (před touto knihou jsem věděla pouze o jeho statečném činu v koncentračním táboře). Bezesporu velká osobnost katolické církve - a to nejen proto, že se obětoval za záchranu jiného, ale především proto, že ještě před válkou založil "Rytířstvo Neposkvrněné" a během své práce se dostal na misie až do dalekých asijských zemí. Srovnání s životní linkou velitele koncentračního tábora je výborným napadem (nejspíše proto také označení knihy Světlo a stín) - šokovalo mne, že i Hösse se "toužil" stát kněžím (nad touto kapitolou jsem dlouho přemýšlela a vlastně stále přemyšlím, jak člověk toužící sloužit Bohu a Kristu může změnit své postoje a názory tak moc, že se odkloní od základní morálky člověka a přikázání - Nezabiješ). Nádherná kniha jak pro věřící (především inspirace k lásce a pochopení Panny Marie) i nevěřící nadšence historie (okolnosti smrti P. Kolbeho a další osudy velitele Hösse).“... celý text
— Chemiczka