Nové komentáře u knih Wolfram Kinzig
Pronásledování křesťanů v antice
„Kniha je sice útlá, ale doslova nabitá informacemi. Autor svojí analýzou období perzekuce křesťanů ve starověkém Římě vyvrací několik zažitých mýtů. Jako příklad uveďme představu o celoříšském pronásledování, které se až do doby Valeriána a později Diokleciána nikdy neuskutečnilo. Vlastně i v době Diokleciána postupovali východní císaři mnohem tvrději než jejich západní kolegové.
Zároveň kniha nabízí chronologii jednotlivých etap pronásledování křesťanů, přičemž z textu zřetelně vyplývá konflikt mezi tradiční římskou pragmatičností v kulturních i náboženských otázkách a touhou sjednotit náboženské systémy v římské říši v souladu s císařským kultem obdodí dominátu. Je rovněž zajímavé sledovat, že císaři, jejichž vládu považujeme všeobecně za říši prospěšnou (Markus Aurelius, Caracalla, Septimus Severus, Dioklecián), prosazovali tvrdý postup vůči křesťanům. Ale v každém období nelze brát římskou říši za homogenní celek, v nemž by se protikřesťanská politka uskutečňovala zcela dle stejných pravidel.
Autor se kráce dotkl i otázky pronásledování křesťanů u Gótů, Peršanů a Arménů, což jsem v české odborné literatuře zaregistroval jenom okrajově.
Knihu mohu všem zájemcům o antické křesťanství jenom doporučit. Z mé strany bych uvedl jenom jedinou výtku. V tématu jsem se celkem orientoval již před četbou a z tohoto důvodu mi chybělo vysvětlení, proč se autor v některých příkladech přiklonil k té či oné dataci. Stejně tak jsem postrádal alespoň drobný odhad, kolik vlastně mohlo existovat v římské říši před nástupem Diokleciána křesťanských kostelů. Z tohoto důvodu rovněž doporučuji přečíst i doslov Vlastimila Drbala.“... celý text
— Rilian
