Elena Ferrante citáty

italská, 1943

Citáty (53)

Ačkoli píšu v próze, nejsem proto o nic méně básníkem.


Bez lásky vyprahne nielen život ľudí, ale aj miest. Geniálna priateľka


Budoucnost našich děl je ještě záhadnější než budoucnost naše.


Cítila jsem lítost nad světem těch ztracených starých lidí, zmatených mezi obrazy sebe sama sahajícími do zašlých věků, kteří si se stíny věcí a osob z minulosti v jedné chvíli notují a vzápětí s nimi bojují. Tíživá láska


Co je to plebs, jsem zjistila v téhle chvíli a bylo mi to mnohem jasnější, než když se mě na to před lety zeptala moje učitelka. Plebs jsme byli my. Plebs byly ty tahanice o chleba a o víno, ty hádky, koho obsloužili dřív a líp, ta špinavá podlaha, po které číšníci chodili sem a tam, ty stále vulgárnější přípitky. Geniální přítelkyně


Čtenářky a čtenáři, přívětiví i znechucení, jak to má být.


Dětství je továrna na lži, které mají neukončené trvání. Tíživá láska


Doufám, že s nevyplněným časem stáří se úžas vrátí.


Džentlmen nie je krásny bežne, džentlmena si všimneš, je výnimočný. Tí, čo odchádzajú – tí, čo zostávajú


Hledala jsem ten správný krok pro dospělou osobu, která nemá naspěch. Tíživá láska


Chápu, proč my ženy stále více čteme romány. Když totiž fungují, tak pomocí vymyšlených událostí sdělují pravdu. Informační trh má v boji o publikum stále větší tendenci dělat z nejhůř snesitelných pravd strhující, líbivé lži jako z románu.


Chuť vyjádřit svět slovy sama o sobě nezaručuje dobré výsledky.


Je ohromující, jakou vizionářskou sílu mohou stránky knihy vyvolat, když z nich čerpá velký talent.


Jeden lékař mi jednou řekl, že i čtení a psaní vyžadují tomu přizpůsobený typ organismu a že ten můj vhodný není.


Každé rozhodnutí má svůj příběh, spousta okamžiků našeho života se tísní někde v koutě a čeká na své vyústění a vyústění nakonec přijde. Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou


Každý intenzivní vztah mezi lidskými bytostmi je plný železných pastí, a když člověk chce, aby vydržel, je třeba se naučit, jak se jim vyhnout. Příběh ztracené holčičky


Keď má úloha, ktorú si dáme, neodkladnosť vášne, neexistuje nič, čo by nám mohlo zabrániť doviesť ju do konca. Tí, čo odchádzajú – tí, čo zostávajú


Možná nejsem tak ošklivá, pomyslela jsem si, možná se na sebe jen neumím dívat.


Musela jsem přestat být studentkou, abych se neočekávaně opět naučila žasnout.


Někdy se domníváme, že smíření nastane tím, že dokážeme zapomenout na utrpěné křivdy. A možná je to pravda, ale ne ve vztazích s matkami.


Nemám zájem napsat něco, co ještě nikdo nenapsal. Zajímá mě obyčejnost, nebo lépe řečeno to, co jsme v zájmu svého klidu oblékli do hávu obyčejnosti.


Po našem dětství se mi nestýská, je plné násilí. Dělo se nám kdeco, doma i mimo domov, den co den, ale nepamatuju si, že bych si někdy pomyslela, že život, který nám připadl, je nějak zvlášť ošklivý. Život už byl zkrátka takový. Vyrůstaly jsme s povinností ztěžovat ho druhým dřív, než ho ti druzí ztíží nám. Mně by se samozřejmě líbily zdvořilé způsoby, které kázala paní učitelka a pan farář, ale cítila jsem, že tyhle způsoby se do naší čtvrti nehodí, i když je člověk holka. Geniální přítelkyně


Poddat se nespavosti mi pomůže víc než přípravky na spaní.


Pokud uděláme chybu, čtenářky a čtenáři mají právo spisovatele potrestat tím, že přestanou jeho díla číst.


Pravda je, že přítelkyně je věc stejně vzácná jako pravá láska.


Pravděpodobně tím, jak stárnu, zestárla i moje nespokojenost, jako by se utlumila.


Přejeme si, abychom měli co nejdelší život, který by ale skončil, jakmile se zhorší natolik, že už žádná péče nezaručí jeho snesitelnost.


Překlad je naše spása, vytahuje nás ze studny, v níž jsme náhodně skončili, když jsme se někde narodili.


Přestat ji mít ráda mi dlouho připadalo jako jediný způsob, jak mít ráda samu sebe, nebo jak vůbec mít své já, které bych mohla mít ráda.


Psaní nemáme odkládat na dobu, kdy toho dost prožijeme, budeme mít načteno, budeme mít vlastní psací stůl ve vlastním pokoji s vlastní visutou zahradou nad mořem, vystavíme se extrémním zážitkům, budeme žít v nějakém podnětném městě, uchýlíme se do horské chatrče, budeme mít děti, budeme mít za sebou cesty po světě.