Etty Hillesum citáty

nizozemská, 1914 - 1943

Citáty (12)

Aj keby jestvoval iba jediný slušný Nemec, bol by hoden ochrany pred celou tou barbarskou bandou a kvôli tomu jednému Nemcovi by človek nemal rozosievať nenávisť na celý národ.


Je to vlastně náš jediný mravní úkol: zkypřit v sobě široké plochy pro setbu pokoje, pro stále větší míru pokoje, aby jej člověk mohl vyzařovat na druhé. Čím víc je pokoje v nás, tím klidnější bude i náš rozbouřený svět.


Kousek nebe snad bude k vidění vždycky a vždycky budu mít kolem sebe tolik prostoru, abych mohla sepnout ruce k modlitbě.


Myšlenky na mně stále ještě visí jako příliš velké šaty, do nichž teprve musím dorůst.


Někdy mám dojem, jako by každé vyslovené slovo, každé vykonané gesto jen přispívalo mezi lidmi k obrovskému nedorozumění. V takovém okamžiku bych se nejraději ponořila do hlubokého mlčení, a to bych nařídila i všem ostatním lidem. Ano, každé vyřčené slovo více prohlubuje nedorozumění na této příliš zaměstnané zemi.


Nelze předčasně obětovat část svého života smrti tím, že se jí člověk bojí a brání se jí, odpor a strach nám ponechávají pouze žalostně scvrklý zbyteček života, skoro se to životem ani nedá nazvat. Zní to téměř paradoxně: snaží-li se člověk vytěsnit smrt ze svého života, nikdy nežije plnohodnotně, a podaří-li se mu ji přijmout do svého života, rozšíří a obohatí jej.


Neustálé hltání knih už od dětství vlastně u mě neznamená nic jiného než lenost. Nechávám druhé místo sebe formulovat to, co bych měla říct sama. Všude hledám potvrzení toho, co ve mně bouří a pracuje, jenže bych si měla zjednat jasno vlastními slovy.


Pokud máte dostatek energie pro malé věci v životě, pak si ji máte také pro velké věci.


Přesto nepokládám život za nesmyslný, Bože, nemůžu si pomoct. Bůh před námi nemusí skládat účty za nesmyslnost, kterou si sami připravujeme. My se budeme zodpovídat! Už jsem zemřela tisícerou smrtí v tisíci koncentrácích. Vím o všem a nové zprávy už mě neznepokojují, Všechno si uvědomuju. Přesto pokládám život za krásný a smysluplný. Každičkou jeho minutu.


Vědění je síla, ale moudrost sama je svoboda.


Vnímám všechno jako jediný celek a stále více začínám chápat, ale zatím jen pro sebe a aniž bych dosud dokázala komukoli přiblížit, jak to spolu souvisí. Chtěla bych žít dlouho, abych to později byla schopna vysvětlit, ale jestli mi to nebude dopřáno, bude pokračovat v mém životě někdo jiný na tom místě, na kterém byl můj život přerván, a proto jej musím žít do posledního dechu tak dobře a přesvědčivě, jak jen to dokážu, aby ten, kdo přijde po mně, nemusel začínat úplně znova a už to neměl tak těžké. Nedělá tak člověk také něco pro budoucí pokolení?


Život nelze zachytit několika formulkami. Právě tím se ale člověk nakonec nejvíc zabývá a jeho rozumu to dává příliš zabrat. Snaží se vměstnat život do několika frází, jenže ono to nejde, protože on je nekonečně mnohostranný a nelze jej postihnout ani zjednodušovat. Přesto by člověk mohl být prostý.