Citáty (39)

Ak chceš byť veľký, nič nezveličuj ani nevylučuj. Buď všetko v každej veci. Vlož sa do toho najmenšieho, čo robíš. Tak v každom jazere žiari mesiac celý, pretože žije vysoko. Oáza v neistote


Buď teda prirodzený a pokojný v šťastí i nešťastí, vnímaj tak, ako sa pozeráš, rozmýšľaj tak, ako chodíš a pred smrťou si spomeň na to, že aj deň zomiera a západ slnka je krásny a krásna je i noc, ktorá zostáva. Je to tak, a tak to má byť. Oáza v neistote


Budu vždycky pod velikým modrým baldachýnem němých nebes ministrantem nepochopeného obřadu, opatřen životem, abych jej mohl vykonávat, a – aniž bych věděl proč – budu dělat gesta a kroky, mít postoje a způsoby, dokud ta slavnost nebo moje role v ní neskončí a já si budu moci smět jít pro lahůdky k velkým stánkům, které jsou prý kdesi vzadu dole v zahradě.


Bůh mě stvořil jako dítě a nechal mě jím být navždy. Proč ale připustil, aby mě Život bil a bral mi hračky a nechal mě na hřišti samotného, abych si slabýma ručkama žmoulal modrou košilku ušpiněnou od nekonečných slz?


Celý vesmír je vězeňská cela a býti vězněm nemá co dělat s velikostí kobky.


Čo iné chce láska, ako iným nepatriť? Oáza v neistote


Hocičo si vezmeme z tohto daromného života, či je to sláva, uznanie, láska, poznanie či bytie, je to iba spomienka na dobrú hru, víťaznú partiu proti lepšiemu súperovi. Oáza v neistote


Je príjemné byť sám. Veľké a ušľachtilé je stále prosto žiť. Bolesť zanechaj na obetisku ako dar pre Bohov. Oáza v neistote


Jedni upierajú zrak do minulosti, vidia neviditeľné, iní sústredene hľadia do budúcnosti a vidia to, čo je vidieť nemožné. Oáza v neistote


Kdo nakonec jsem, když si nehraji? Ubohý sirotek opuštěný na ulici pocitů, třesoucí se zimou na nároží Skutečnosti, odsouzený k tomu, aby spal na schodech Smutku a jedl darovaný chléb Fantazie.


Když píši, slavnostně se navštěvuji.


Když už nemůžeme vytěžit krásu ze života, snažme se alespoň vytěžit krásu z této nemožnosti vytěžit krásu ze života.


Kočka se natáhne na sluníčko a tam spí. Člověk se se veškerou svou složitostí natáhne do života a tam spí. Ani jeden, ani druhý se neosvobodí z fatálního zákona být takový, jaký je. Žádný z nich se nepokusí zvednout tíhu bytí.


Literatura je ten nejpříjemnější způsob, jak ignorovat život.


Mám v sebe všetky sny sveta. Oáza v neistote


Mám viac duší, nie jednu, viac ja, nielen vlastné ja. Ľahostajný k ostatným žijem si a zavše ich zahriaknem : hovoriť môže len jeden. Oáza v neistote


Moudrý je ten, kdo vede jednotvárnou existenci, protože každá drobná příhoda má pak výsadu zázraku. Pro lovce lvů už třetí lev není žádným dobrodružstvím.


Můj imaginární svět byl pro mě vždy jediným opravdovým světem. Nikdy jsem nezažil lásky tak reálné, tak plnokrevné a vitální, jako s postavami, které jsem si sám vytvořil. Škoda! Stýská se mi po nich, protože pomíjejí stejně jako ty druhé…


Najlepšie je začať so snívaním cez knihy. Začiatočníkovi prídu vhod najmä romány. Naučiť sa úplne odovzdať čítaniu, naplno žiť s postavami z románu, to je prvý krok. Ak sa vám vaša rodina s jej zármutkami zdá nezáživná a odporná v porovnaní s románovými postavami, vedzte, že je to znak pokroku. Kniha nepokoja


Naša vôľa a naše myšlienky sú ruky za ktoré nás iní vedú tam, kam oni chcú a my netúžime ísť. Oáza v neistote


Nechcem tvoju lásku, Chloé, ťaží ma, lebo vyžaduje náklonnosť. Dôležitá je sloboda. Nádej je povinnosť sentimentu. Oáza v neistote


Nejbídnější ze všech potřeb - potřeba se svěřovat se a zpovídat. Je to potřeba duše být vnější.


Nikto nemiluje iného, iba to, čo je jeho vlastné, čo sa mu podobá. Že ťa nemilujú, nežiaľ. Majú ťa za to, čo si, a ty si cudzinec. Snaž sa byť tým, kým si, ich lásku ber čert, lakomec utrápený, verný sebe. Oáza v neistote


Od bohov žiadam len to, aby mi dovolili poprosiť ich o nič. Šťastie je jarmo a byť šťastný deprimuje, pretože je to emočný stav. Nemám strach, nenaruším svoj pokoj, chcem sa len povzniesť do výšok, kde niesú rozkoše ani bôľ. Oáza v neistote


Plují lodě do mnoha přístavů, ale žádná tam, kde by život nebolel, ani se nelze vylodit někde, kde se zapomíná.


Pretože jediný skrytý význam vecí je to, že nemajú žiadny skrytý význam.


Přikládat přílišný význam snu by vlastně znamenalo přikládat přílišný význam něčemu, co se do nás samých odpoutalo, co se podle možností stalo realitou, a tudíž pozbylo absolutního práva na naši ohleduplnost.


Rostlinná akademie zámlk… tvé jméno znějící jako vlčí máky… jezírka… můj návrat… šílená kněz, který se pomátl při mši… To jsou vzpomínky z mých snů… Nezavírám oči, ale nic nevidím… Věci, které vidím, tu nejsou… Vody…


Smrt je osvobození, protože umřít znamená nikoho nepotřebovat.


Ta nuda je tak nesmírná, ta hrůza z toho, že žiju, tak svrchovaná, že nevím o ničem, co by tu mohlo posloužit jako utišující prostředek, jako protilék, balzám nebo jako zapomnění. Spát mě nade vše děsí. Umřít mě nade vše děsí. Jít a stát představují tutéž nemožnou věc. Doufat a nevěřit se sobě rovnají v chladu a popelu. Jsem police prázdných sklenic.