Nevinnost je nemyslet přehled
Fernando Pessoa
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33503/bmid_nevinnost-je-nemyslet-sGY-33503.jpg
4
20
20
Alberto Caeiro je jedno z fiktivních alter-ego portugalského básníka a prozaika Fernanda Pessoy (1888-1935). Stvořitel Pessoa určil Albertu Caeirovi jen krátký pobyt na tomto světě, a to převážně ve venkovském domku na kopci kdesi ve středním Portugalsku. Udělil mu však také roli Mistra svých dalších básnických osobností a souběžně s jeho tvorbou rozvíjel jejich vzájemné styky a diskuse. Význam heteronyma Alberta Caeira shrnuje překladatelka v doslovu. Texty doprovázejí faksimile Pessoova rukopisu, horoskopy a podobizny jeho heteronym a další bohatý výtvarný materiál.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Nevinnost je nemyslet. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (6)
Krásné básně. Álvaro de Campos se mi líbí víc, ale i "materialistický" radikalismus a prostota Alberto Caeiry mají něco do sebe. Krásné vydání s autorovými rukopisy na protistraně a dvěma dopisy Fernanda Pessoy přátelům, jež osvětlují mimo jiné vývoj a význam jeho heteronym.
„Byl tu sice Fernando Pessoa, ale to je totéž, jako by tu nebyl.“ píše Álvaro de Campos (jeden z Pessoou vymyšlených básníků) ve svém textu o Albertu Caeirovi (jiném z Pessoou vymyšlených básníků). A s Pessoou kniha skutečně nemá téměř nic společného. Je prostou součástí vesmíru, jak ho Pessoa stvořil.
Přestože ve sbírce Caeiro opakuje v podstatě stále to samé „je to, jak to je, jinak by to bylo jinak“ nebo „jenom vidím věci a nepřemýšlím o nich“, četba mě podezřele fascinovala. Asi proto, že součástí díla totiž není jenom ta nejprimitivnější a nejnaivnější materialistická bukolika (ve které se pořád sem tam najde zajímavý nápad), ale i mimoliterární komunikace, prostě celý svět schovaný za jedním jménem. Nevím, jaký by byl můj názor na básně samotné, určitě stále kladný, ale vracet by se mi k nim asi nechtělo. Takhle mě to ale nutí objevovat další a další střípky mozaiky jménem Pessoa.
Malý bonus: v rukopise (faksimile) to vypadá, že je jedno datum přečmárané z 8. 3. 1913 na správné 8. 3. 1914; myšlenka, že ještě v březnu si nedokázal (ať už Caeiro či Pessoa) zvyknout na „nový“ rok, je mi víc než sympatická.
Související novinky (1)
36 nových eknih zdarma ke stažení
25.08.2021
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Nevinnost je nemyslet v seznamech
| v Přečtených | 24x |
| v Doporučených | 1x |
| v Mé knihovně | 14x |
| v Chystám se číst | 7x |
| v Chci si koupit | 2x |
Štítky knihy
portugalská literaturaAutorovy další knížky
| 1999 |  Kniha neklidu |
| 1998 |  Bankéř anarchista |
| 2008 | Nevinnost je nemyslet |
| 1968 | Heteronyma |
| 2010 | Dopisy přátelství, lásky a magie |
Zpočátku jsem měl s tou poezií "odosobnělosti", s tou naivní jednoduchostí veršů problém, ale v heteronymní sféře, kde se pro Pessou vše vzájemně propojuje, byl Alberto Caeiro ostatním "mistr" a hádám (rozumím tomu záměru) je něco jako "génius nad naše chápání, který to prostě uměl a zemřel mlád", takový wolkerovský, ortenovský typ (Hrabě asi moc ne). Poezie je to ale z toho soudku, kde se dost opakuje a nejen to může pro omezenou mysl působit jaksi rušivým, nedostačujícím dojmem, neboť jednoduše nevidíme, protože je to tak hluboké ve své jednoduché a před našima očima skryté povaze (nedávno jsem četl Roberta Saxe a ten jde v tom minimalismu ještě víc na dřeň) a nebo je to Pessoa, který si Caeiru zidealizoval, ostatně sentimentálně se na něj dívají i jeho další heteronyma - je to jeho část, kterou držel v upřímné lásce, jako mladšího bratra. Ono, Pessoa se navíc hrabal a potuloval v např. i okultní tématice a tak to opravdu nelze brát jen na lehkou "naivní" váhu, bez nějaké symboliky, hloubky... z jeho pár vět je mi i jasné, že má i (minimálně) ponětí o alchymii, o hermetismu... ale taky je to pořád člověk, co definitivně netrpěl nějakým přebujelým sebevědomím (to sázené vejce mě dostalo) a tak si utvářel typicky bohatý vnitřní svět, jako to zbývá pro všechny, kteří mluví pravdu a jsou izolovaní od telenovely povrchních denních lží a přetvářek. Každopádně, kniha je editorky vyšperkovaná - máme fotku originálních rukopisů nalevo a pak překlad napravo, nehledě na samotné ilustrace nejvíce zmiňované a nejklíčovější trojice Pessoových heteronym - Reis, Campos, Caeiro, posléze pak i osobní dopisy, které dost silně prohlubují celou zkušenost (podobně jako u Kafky), skvělý množství materiálu, který doslova vybízí k tomu se v té provázanosti hrabat a propadat do skládačky hlouběji a jak Pessou přítel nabádal, aby dokončil a publikoval, Pessoa nakonec lišácky skončil tak, že nechal tu sílu bobtnat a tvořil fragmenty, tu "editorskou nudu" pak nechal na ostatních plebs, k přehrabování. A oni se v tom hrabou dodnes. Dojem se s přibývajícími stránkami zlepšil. Pessoa je holt Pessoa a vždycky si mě v momentech získá, ačkoliv tohle bylo místy tak odosobnělé, až mi to místy evokovalo moje vlastní výlety mimo tělo - zapomenutí, kdo jsem. Nebýt je někdy... nebýt.
"Nemám žádnou filozofii: mám smysly...
O přírodě nemluvím proto, že bych věděl, co je.
ale protože ji miluji, a kvůli tomu ji miluji,
protože milující nikdy neví, co miluje,
ani neví, proč miluje či co je to milovat...
Milovat, to je věčná nevinnost,
a jediná nevinnost je nemyslet..."