Fredrik Backman citáty

švédská, 1981

Citáty (90)

Říká se, že s věkem přichází moudrost, ale pro většinu z nás to neplatí, stárnutím jenom sbíráme zkušenosti s tím nejlepším i nejhorším. Výsledkem je spíš cynismus než chytrost. V mládí netušíme, co nejstrašnějšího nás může potkat, a ještě že tak, protože jinak bychom nikdy nevyšli ze dveří ven. A rozhodně bychom nepustili ven ty, které milujeme. Vítězové


S tebou jsem vždycky věděl, kdo jsem. Bylas moje zkratka. A každé ráno je cesta domů delší a delší


Smrt je podivuhodná věc. Lidé se chovají tak, jako by snad ani neexistovala, přestože je to jeden z největších důvodů žití vůbec. někteří si díky ní uvědomí, že žijí tvrdě, zatvrzele a nevraživě. Jiní potřebují vnímat její neustálou blízkost, aby si vůbec dokázali uvědomit, co je jejím opakem. A jsou i tací, kteří se myšlenkou na smrt zabývají natolik, že se usadí do čekárny dávno předtím, než se smrt ohlásí. Lidé se jí děsí, ale největší hrůzu mají převážně z toho, že si vezme někoho jiného než je samotné. Na smrti je nejstrašnější to, že by mohla projít kolem. A nás tu nechat osiřelé. Muž jménem Ove


Štěstí snadno bereme jako samozřejmost, máme-li ho odjakživa. Vítězové


Tenhle svět je občas plný nepochopitelného, nepředstavitelného, nezbadatelného a neúprosného zla. Násilí, křivd, chamtivosti a slepého vzteku. Ale taky je v něm spousta toho opačného. Slušnost mez cizími lidmi. Láska na první pohled. Věrnost a přátelství. Něčí ruka ve tvé dlani o nedělním odpoledni. Hrdinové, kteří povstanou, když se nikdo jiný neodváží. Chlápek v saabu, něco přes padesát let, který tě v zácpě u nájezdu na dálnici pustí před sebe. Dětský smích. Cheesecake. Co by můj syn měl vědět o světě


Ti, co svůj život odžili, tu zůstavili své milované a zanechali jim dny, jejichž součástí již nikdy nemůžou být. Babička pozdravuje a omlouvá se


To proto lidé dostávají šanci rozmazlovat vnoučata, tím totiž prosíme o odpuštění své děti. A každé ráno je cesta domů delší a delší


Tohle s námi smrt dělá, je jako telefonní rozhovor, teprve když to položíme, uvědomíme si, co všechno jsme měli říct. My proti vám


Tvoje babička byla stará. Ale ne pro mě! Znala jsem ji jen sedm let! Babička pozdravuje a omlouvá se


Univerzum je příliš velké na to, abychom se na ně zlobili, ale život je dost dlouhý, abychom si vzájemně mohli dělat společnost. A každé ráno je cesta domů delší a delší


Univerzum příliš velké na to, abychom se na ně zlobili, ale život je dost dlouhý, abychom si mohli vzájemně dělat společnost. A každé ráno je cesta domů delší a delší


V dospělosti prožíváme dny, kdy máme pocit, že meleme z posledního. Najednou nevíme, za co vlastně tak dlouho, úporně bojujeme, jsme pohřbení ve skutečnosti a všednosti a ptáme se, jak dlouho to ještě vydržíme. Skvělé je, že všichni takových dnů ustojíme víc, než si myslíme. Děsivé je, že nikdo neví, kolik přesně. Medvědín


V životě každýho chlapa nastane chvíle, kdy se musí rozhodnout, co bude zač. Jestli po sobě nechá šlapat, nebo ne. Kdo tomu nerozumí, nemůže rozumět ani těmhle chlapům. Muž jménem Ove


V životě nastanou chvíle, kdy před tebou bude někdo zpochybňovat, k čemu je modernímu muži ve vyspělé technologické společnosti nejlepší kamarád. Jenže tvoje máma pořád kupuje krámy v e-shopech. Co tři roky se stěhujeme. Je s tím spousta nošení. A vůbec, občas si člověk potřebuje s někým zapařit FIFU. Nejlepší kamarád se zkrátka hodí. Co by můj syn měl vědět o světě


Vášně jsou dětinské. Banální a naivní. Nedají se naučit, jsou instinktivní a zcela nás přemohou. Zaplaví nás. Očistí nás. Všechny ostatní emoce jsou spjaty se zemí, ale vášeň sídlí ve vesmíru. A proto je vášeň cenná, ne pro to, co nám dá, ale pro to, co nás nutí riskovat. Naši důstojnost. Nepochopení ostatních a nesouhlasné kroucení hlavou. Tady byla Britt-Marie


Ve které se nevyznáš, tu si vezmeš za ženu. A celý život si nad ní budeš lámat hlavu. Úzkosti a jejich lidé


Věc můžeš prohlásit za ztracenou, až když ji nedokáže najít ani tvoje máma. Babička pozdravuje a omlouvá se


Velká tajemství z nás činí malé lidi, zvlášť když patříme k těm, před nimiž druzí musí nějaká tajemství mít. Medvědín


Víš, co je na rodičovství nejhorší? Že tě budou soudit podle tvých nejslabších chvilek. Milionkrát uděláš něco správně, ale pak stačí jeden špatný krok a už navždycky budeš tátou, který se koukal do mobilu, když se jeho dítě v parku praštilo hlavou o houpačku. Nespustíme z nich oči třeba celé dny, ale pak si chceme přečíst JEDNU esemesku a všechny chvíle, kdy jsme se chovali správně, jsou k ničemu. Nikdo nechodí k psychologovi, aby s ním řešil, kolikrát jako dítě nedostal houpačkou do hlavy. Rodiče jsou definováni svými nezdary. Úzkosti a jejich lidé


Všechna manželství mají své špatné stránky, protože všichni lidé mají slabiny. A každý člověk, který s někým žije, se s těmito slabinami naučí zacházet jiným způsobem. Dá se na ně například nahlížet jako na velmi těžké kusy nábytku a jednoduše uklízet jen kolem nich. Zachovávat iluzi. Člověk samozřejmě ví, že se pod nimi hromadí špína, ale naučí se na to nemyslet, dokud si toho nevšimnou hosté. A pak jednoho dne ten kus nábytku někdo bez dovolení odstrčí a všechno se to vyvalí na povrch. Špína a rýhy. Neodstranitelné kazy na parketách. Jenže to už je pozdě. Tady byla Britt-Marie


Všechno je složité, dokud ti to někdo nevysvětlí. Babička pozdravuje a omlouvá se


Všechny sedmiletý děti si zaslouží mít superhrdinu. Babička pozdravuje a omlouvá se


Všichni lidé chtějí žít hodnotný život, ale hodnoty má každý člověk jiné. Muž jménem Ove


Vším, čím jsem, jsem díky ní, ona byla můj velký třesk. A každé ráno je cesta domů delší a delší


Vždycky jsem si říkal, že led je způsob, jak příroda člověku říká, ať dá vodě na chvíli pokoj. Medvědín


Z povolání učitelky ji často přepadá marnost, ale občas v něm prožívá i světlé chvilky, za které všechny ty odpracované hodiny a urážlivé výplatní pásky stojí: Když se jí povede někoho oslovit. My proti vám


Začíná to klíči a končí lidmi. A každé ráno je cesta domů delší a delší


Zamilovat se do ní bylo, jako by se mu nedostávalo místa ve vlastním těle. Proto tančil. A každé ráno je cesta domů delší a delší


Život jde dál. Nedává nám na vybranou. Vítězové


Život je víc než boty, ve kterých chodíte. Víc než člověk, kterým jste. Je to sounáležitost. Části vás samých v někom jiném. Vzpomínky na zdi a skříně a zásuvky s příbory, u kterých víte, kde co leží. Celoživotní přizpůsobování se a perfektní organizace, aerodynamické soužití dvou osobností. Společné prožívání všech obyčejných věcí. Tady byla Britt-Marie