Hannah Arendt citáty

německá, 1906 - 1975

Citáty (13)

Aby si byla ve všech nezákonných akcích, kriminálních nebo politických, jista, bude skupina kvůli vlastní bezpečnosti požadovat, aby každý ‚jednotlivec provedl neodvolatelný čin‘ a tím spálil všechny mosty k řádné společnosti, než bude přijat do společenství násilí. Ale jakmile bude přijat, podlehne opojnému kouzlu ‚uplatňování násilí, jež spojuje lidi dohromady, neboť každý jednotlivec tvoří článek násilí ve velkém řetězu, součást velkého organismu násilí, který se pne vzhůru‘. (O násilí)


Často se říká, že bezmocnost plodí násilí a psychologicky vzato je to jistě pravda, přinejmenším u osob s vrozenou silou, morální nebo fyzickou. V politickém slova smyslu to znamená, že ztráta moci se stává pokušením k nahrazení moci násilím. (O násilí)


Hněv není automatickou reakcí na bídu a utrpení jako takové. Nikdo nereaguje hněvem na nevyléčitelnou chorobu nebo na zemětřesení, tudíž ani na sociální podmínky, které se zdají být nezměnitelné. Hněv vzniká pouze tam, kde je důvod domnívat se, že by se změnit daly a že se nemění. Jenom tehdy, kdy je uražen náš smysl pro spravedlnost, reagujeme hněvivě a tato reakce nemusí v žádném případě odrážet pouze osobní bezpráví... (O násilí)


I když se násilí vědomě pohybuje v neextrémistickém rámci krátkodobých cílů, jeho nebezpečí bude stále spočívat v tom, že v něm prostředky převáží cil. Jestliže se cílů nedosáhne rychle, nebude výsledkem pouze porážka, ale také zavedení praxe násilí do celé politicky organizované společnosti. Jednání je nezvratné a návrat ke statu quo je vždy v případě porážky nepravděpodobný. Praxe násilí, tak jako každé další jednání, mění svět, ale s největší pravděpodobností ve svět, v němž je jen více násilí. (O násilí)


Je snazší dělat experimenty se zvířaty, a to ne pouze z důvodu lidskosti, neboť není slušní zavírat nás do klecí; potíž je i v tom, že lidé mohou podvádět. (O násilí)


Má-li být autorita vůbec definována, musí být v protikladu s donucováním násilím i k přesvědčování argumenty.


Na slova je možné se spolehnout jen tehdy, kdy si je člověk jist, že jejich funkcí je odhalovat, a nikoli zastírat. (...) Užívat rozumu, jestliže je využíván jako past, není ‚racionální‘; právě tak jako použití střelné zbraně v sebeobraně není ‚iracionální‘. (O násilí)


Na slova je možné se spolehnout jen tehdy, kdy si je člověk jist, že jejich funkcí je odhalovat, a nikoli zastírat. (O násilí)


Ne-li společensky, pak aspoň intelektuálně je Amerika i Evropa v téže situaci: vlákno tradice je přetrženo a minulost musíme objevovat sami, to jest, musíme číst autory minulosti tak, jako by je před námi nikdo nečetl. Mezi minulostí a budoucností


Nikoho, koho naučíš myslet, si pak nemůžeš podřídit tak, jak si to dělal předtím. Ne ze vzpurného ducha, ale kvůli zvyku zkoumat všechno, když má pochybnosti.


Pokud užíváme nepolitických, biologických pojmů, pak ti, kteří glorifikují násilí, se mohou odvolávat na nepopiratelnou skutečnost, že ve světě přírody nejsou destrukce a tvoření ničím jiným, než dvěma stránkami přirozeného procesu. Kolektivní násilný čin, pomineme-li zcela přitažlivost, která je mu vlastní, se potom může zdát být stejně základním a přirozeným pro kolektivní život lidstva jako boj o přežití a násilná smrt pro trvání života v živočišné říši. (O násilí)


Silné pocity bratrství vyvolané kolektivním násilím svedly mnoho dobrých lidí v naději, že skrze ně vznikne nové společenství a s ním ‚nový člověk‘. Tato naděje je iluzí jednoduše proto, že žádný lidský vztah není pomíjivější než tento druh bratrství... (O násilí)


V přímém střetu mezi násilím a mocí lze jen stěží pochybovat o výsledku. Kdyby se Gandího mocná a úspěšná strategie nenásilného odporu setkala s jiným nepřítelem než s Anglií - se Stalinovým Ruskem, Hitlerovým Německem nebo i s předválečným Japonskem - výsledkem by nebyla dekolonizace, ale krveprolití a poroba. (O násilí)