Hermann Broch citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

rakouská, 1886 - 1951

Citáty (4)

„I tak poznal, že štvanci, kteří hledají nepomíjejícnost a absolutno ve věcech pozemských, nalézají vždy jen symbol a náhražku toho, co hledají, nedovedouce to pojmenovat: neboť smrt bližního nerozlítostňuje a nermoutí, tolik jsou posedlí vlastní smrtí; ženou se za vlastnictvím, aby se sami stali vlastnictvím, protože od něho očekávají stálost a neměnnost, která je má obklopit a chránit, a nenávidí ženu pro níž se slepě rozhodli, nenávidí jí, protože je pouhym symbolem, který vztekle rozbíjejí, když se opět cíti vydáni na pospas strachu a smrti.“

„Jestliže myslíte na rozmnožení lidského rodu, pak je to ovšem nepřirodzené. Ale považujete za přirozenější, že jednou s jakýmsi pánem, který teď někde žije, někde jí a pije a vykonáva svou práci a snímž se jednou hloupou náhodou seznámíte a který vám při vhodné příležitosti řekne, jak ste kŕasna, a který při tom klekne na jedno koleno, že pak s dotyčným pánem po vyřízení několika formalit budete mít děti: zdá se vám to snad přirozené?“

„Neboť člověk se síce domníva, že se rozmýšlí a rozhoduje mezi spoustou možností, a ve skutečnosti pendluje pouze mezi útěkem a tohou a všechen útěk a všechna touha směřují nakonec k smrti.“

„Při probouzení mívá člověk velký strach. Vrací se s okleštěnými právy a bojí se síly svého snu, který se neproměnil v čin, ale snad v nové poznání. Vypuzen ze sna putuje snem. A nepomáha mu ani, že má v kapse pohlednici, kterou si muže prohlížet; před soudem platí za falešného svědka.“