Jodi Picoult citáty

americká, 1966

Citáty (174)

V nebi i v pekle sedí lidé u stolu plných lahodných jídel, ale nikdo nedokáže ohnout ruce v lokti. Takže všichni v pekle hladoví, protože se nemohou najíst. V nebi jsou ale všichni syti, protože na to, aby se nakrmili navzájem, ruce ohýbat nepotřebují. (Vypravěčka)


V sedmnácti člověk prožívá i malé krize nesmírně silně a je strašně důležité, aby mu někdo projevoval pochopení. Kdežto rodiče nad takovými věcmi jen obrátí oči v sloup, ušklíbnou se a prohlásí něco v tom smyslu, že to pomine, je to jen náladovost daná věkem - jako by tenhle věk byl nemoc nebo obtíž, která časem sama zmizí.


V tom je myslím podstata lásky. Že toho druhého člověka dobře znáte, a přesto byste na něm nechtěli vůbec nic měnit.


V životě jsem neviděla lepší matku, než je slonice. Možná kdybychom i my ženy nosily dítě v břiše dva roky, byla by to pro nás dostatečná investice, abychom všechny byly lepšími matkami.


Ve světě vlků panuje čest a přímost, které jsou osvobozující. Není tam žádná diplomacie ani zachování dekora. Svému nepříteli sdělíte, že ho nenávidíte, obdiv vyjádříte sdělením pravdy. Taková přímost ale mezi lidmi nefunguje, ti jsou mistři lstí a úskoků. Nevypadám v těch šatech moc tlustá? Stýskalo se ti po mně? Když se nějaký člověk na tohle vyptává, nechce znát skutečnou odpověď. Chce slyšet lež. Po dvou letech života s vlky jsem zapomněl, kolik lží je potřeba, aby si člověk vybudoval vztah. Vzpomněl jsem si na obrovského vlka v beta v Québeku, o kterém jsem věděl, že by bojoval na smrt, aby mě ochránil. Věřil jsem mu, protože on věřil mně. Ale tady mezi lidmi bylo tolik polopravd a milosrdných lží, že bylo těžké rozpoznat, co je skutečné a co nikoli.


Věřím v peklo...Ale to je tady na zemi.Zavrtí hlavou.Dobří líde a špatní lidě.Jako kdyby to bylo tak jednoduché.V každém z nás se skývá obojí.Nemyslíte si,že jedno vždycky nad druhým převařuje?To mi řekněte vy.(Vypravěčka)


Vidím sama sebe teď. A vidím sama sebe, jaká bych chtěla být za deset let. Nevím ale, jak se dostanu ze své nynější situace do té budoucí.


Víš, jaké to je, když věnuješ celý svůj život a svoje srdce druhému člověku, až ti už vůbec nezůstane, co bys mu ještě mohla dát - a pak si uvědomíš, že to pořád není to, co od tebe chce?


Vlci vědí, kdy je ta správná chvíle přestat hledat to, o co přišli, a soustředit se na to, co přijde. (Vlk samotář)


Všechno se nějak vyřeší, když věcem necháte volný průběh.


Všichni jsme schopní věcí, které jsme si ani nepředstavovali.


Všichni máme něco, co nás straší. A někteří z nás to vidí jasněji než jiní.


Všichni se pomaličku topíme pod přívalem našich názorů a nevnímáme, že pokaždé, když otevřeme pusu, trochu té vody polkneme.


Vzpomínáš si na tu noc, kdy jsme ho udělali? Tehdy jsem to nějak vytušila. Cítila jsem, že je to nějaké jiné než obyčejně. Jako bys mi dal sám sebe, abych tě v sobě zadržela a už si tě ponechala.


Vztek přichází s pošetilostí a končí s lítostí. Vlk samotář


Vždycky jsem chtěla být baletka. Víte, co mají baletky? Absolutní kontrolu. Když jde o jejich tělo, vědí naprosto přesně, co se kdy stane.


Vždycky jsem se divila, že Bůh je otec. Protože je to přece máma, kdo vás bezpodmínečně miluje.


Z čeho přesně máš tak hluboký strach?


Zamilujete se a otevřete ta tajná dvířka, abyste do nich vpustili svou spřízněnou duši. Jenomže nikdy nečekáte, že si budete tak blízcí, až to jednoho dne začnete vnímat jako narušení svého soukromí (Desátý kruh).


Zaslouží si všechny děti, aby se narodily? Zaslouží si všechny ženy rozhodovat o vlastním těle?


Zeptala jsem se ho, co na mně vlastně vidí. A on mi odpověděl, že svoji budoucnost.


Zygota, embryo, fetus, dítě - všechno to byli lidé. Ale v jakém okamžiku si taková bytost zasloužila právní ochranu?


Žije necelou hodinu a několik tisíc filozofických přesvědčení ode mě.


Žijeme v šíleném světě, když na potrat čekáme déle než na povolení nosit zbraň.