John Green citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1977

Citáty (141)

„- čas je skutečně děvka. Položí každého. (Hvězdy nám nepřály)“

„,, Dám si zabijáka do pusy, ale nedovolím mu zabíjet.'' ( Hvězdy nám nepřály)“

„... je zákon přírody, že lidi od divadla mají doteky rádi.“ — Will Grayson, Will Grayson

„... lidi nás opouštějí, nebo nás nemilují, nebo nás nechápou, nebo my nechápeme je, a ztrácíme a zklamáváme a zraňujeme jeden druhého. (Papírová města)“

„...a oni mě potřebovali-jako kometa potřebuje ocas. (Hledání Aljašky)“

„" -připadalo mi, že se na to celé koukám odjinud, jako bych sledovala film o svém životě, místo abych ho žila." (Jedna želva za druhou)“

„"...a myslel jsem na to, že kdyby lidi byli déšť, já bych byl mrholení a ona hurikán."Hledání Aljašky“

„"Ale tou dobou už jsem začínala zjišťovat, že příběh je život o vás, ne příběh, který vyprávíte vy sami." (Jedna želva za druhou)“

„"Být dítě jsem uměla báječně. To, co jsem teď, mi hanebně nejde" (Jedna želva za druhou)“

„"Jeden z problémů s bolestí, ať už duševní, nebo fyzickou, je ten, že ji vlastně jinak než metaforou zachytit nemůžeme. Nedá se popsat třeba jako stůl nebo tělo. Svým způsobem je bolest protiklad jazyka." (Jedna želva za druhou)“

„"Není nutné trpět." Já tedy myslím, že přesně tohle svědčí o hlubokém neporozumění tomu, jaký průšvih je lidský život...“

„"Opravdová hrůza není bát se, ale nemít v tom na vybranou." (Jedna želva za druhou)“

„"Spirála má totiž tu vlastnost, že jak se po ní jednou vydáte směrem dovnitř, nikdy neskončí. Jen se pořád a donekonečna utahuje." (Jedna želva za druhou)“

„"To je nechutný, blil jsem, když jsem uklízel to předtím, a když jsem uklízel tohle, blil jsem znova. To je jako perpetuum mobile. Kdybys mě krmil, tak bych asi zvracel věčně."“

„"Tohle je penis," řekla Margo, "asi jako Rhode Island je stát. Možná má skvělou historii, ale velký rozvodně není."“

„"Vy všichni kouříte, protože si to užíváte. Já kouřím, abych umřela." Hledání Aljašky“

„A já jsem se zamilovala jako když člověk usíná: pomalu a pak najednou docela.“

„Ale já neměl odvahu a ona měla kluka a já byl nemotorný a ona byla nádherná a já byl beznadějně nudný a ona byla nekonečně fascinující. Šel jsem tedy zpátky do svého pokoje, plácl sebou na spodní postel a myslel jsem na to, že kdyby lidi byli déšť, já bych byl mrholení a ona hurikán. (Hledání Aljašky)“

„Ale já prachy nepotřebuju. Potřebuju svůj život.“

„Ale já věřím na opravdovou lásku, víš? Nevěřím, že všichni mají nárok mít oči, nebýt nemocní a tak, ale každý by měl mít opravdovou lásku a ta by měla trvat aspoň tak dlouho jako jeho život (Hvězdy nám nepřály)“

„Ale mě by to nevadilo, Hazel Grace. Byla by pro mě čest nechat si od tebe zlomit srdce. (Hvězdy nám nepřály)“

„Ani románům, ani čtenářům neprospívají snahy uhodnout, jestli se v knize skrývají nějaká konkrétní fakta. Takové pokusy zpochybňují samotnou možnost, že smyšlené přiběhy mohou být důležité, což je něco jako základní předpoklad našeho lidského druhu.“

„Až se někdy v budoucnosti objeví v mém domě vědci s robotickýma očima a nabídnou mi, ať si je zkusím, řeknu jim, ať si je strčí někam, protože nechci vidět svět bez Augusta Waterse.“

„Bez bolesti by člověk nepoznal radost“

„BiPAP mi v podstatě sebral kontrolu nad dýcháním, což mě dost štvalo, ale skvělé na něm bylo, že dělal při dýchání různé zvuky - hučel při nádechu a vrčel, když jsem vydechovala. Pořád se mi zdálo, jako by to byl drak, který dýchá stejně se mnou, jako bych měla ochočeného draka, který leží stočený vedle mě a záleží mu na mně tolik, že vyrovnává svůj dech s mým. Myslela jsem na to, když jsem usínala.“ — Hvězdy nám nepřály

„Bledule ví o slunci víc, než celé pole slunečnic.“

„Bolest si vyžaduje procítění. (Hvězdy nám nepřály)“

„Byla uzlem všech spojení, která vytvářel jeho mozek - osou kola.“

„Celý život strávíš v labyrintu a myslíš na to, jak z něj jednou unikneš a jak to bude skvělý, a protože si představuješ budoucnost, dokážeš jít pořád dál, ale nikdy neunikneš. Budoucnost prostě používáš k tomu, abys utekl před dneškem.“

„Celý život strávíš v labyrintu a myslíš na to, jak z něj jednou unikneš a jak to bude skvělý, a protože si představuješ budoucnost, dokážeš jít pořád dál, ale nikdy neunikneš. Budoucnost prostě používáš k tomu, abys utekl před dneškem. (Hledání Aljašky)“