John Green

Tento autor mi otevřel oči. Dnes už vidím svět jinak a lépe. Miluji Hvězdy nám nepřály, je to dokonalé dílo a taky Hledání Aljašky. Tato dvě díla pro mě znamenají hodně. A to nejsmutnější na těchto dílech je, že jsou strašně moc smutná, ale přesto mi přijdou mnohem veselejší než můj žvot. Protože i když v nějaké z těchto knih zesnul měl naplněný život-podle mě. Měli skvělé životy, ale já pouze existuji, oni žili. To je na všech dílech tohoto autora to nejlepší.

Jako první knihu jsem od Greena četla Hvězdy nám nepřáli.. Brečela jsem, smála se, rozčilovala se.. Hned jak jsem to přečetla jsem chtěla darovat krev a kostní dřeň. Pak přišlo Hledání Aljašky, není kniha s kterou jsem se tak ztotožnila. Greenovi knihy jsou pro mě ,,oddychovka", od těžké fantazi. Knihy po kterých šatnu, když je mi smutno...

Jako bylo kdysi trendem tohoto autora číst, přijde mi, že v poslední době je v kurzu se od něj odvracet a považovat ho za autora braků. Souhlasím s tím, že s klasickou literaturou se nedají knihy srovnávat, ovšem nemám za to, že jsou to texty špatné. Jsou čtivé, jednoduché a mnohokrát i zábavné.
Vždy jsem oceňovala styl, kterým Green vytvářel své postavy. Ač se mnohdy jednalo o klišé (například v podobě klasických nerdů), postavy uměly i překvapit.
Citáty, kterých jsou knihy plné, taky nejsou úplně špatné výtvory. Pronáší je obvykle postavy, které už v životě něčím prošly, proto mi přijdou uvěřitelné.
Příběhy jsou malinko přitažené za vlasy, ale jak říkám… jako odpočinková četba není John Green určitě volbou špatnou.

Greena som zbožnovala v posledných ročníkoch základnej a prvých ročníkoch strednej školy, no postupne, ako mi roky pribúdali, som z neho vyrástla, jednoducho som už nebola cieľovka jeho kníh a prestali ma baviť, pripadali mi slabé. Oceňujem, že sa v knihách dotýka citlivejších tém - nevyliečiteľná choroba, smrť, samovražda, LGBTI tematika, psychické poruchy atď, ale predsa len jeho štýl je určený len pre istú vekovú skupinu.

Od autora jsem četla tyto knihy: Hvězdy nám nepřály, Hledání Aljašky, Papírová města, Sněží, sněží... a Příliš mnoho Kateřin. Poslední dvě jmenované jsou dle mého názoru hodně podprůměrné, zbylé jsou opravdu originální a dobré, i když já nejsem cílová skupina, tak i přesto jsem spokojená. Chystám se ještě na knihu Jedna želva za druhou, tak doufám, že mě nezklame. Knihu Will Grayson, Will Grayson číst nebudu, námět mě nezaujal.

PS: Kniha jedna želva za druhou byla skvělá.

Tohoto autora mam rada i kdyz mi to s jeho knihami prijde trochu jako na houpacce. Jedna je skvela a druha nebavi. Mne osobne tedy nebavil od nej asi jen Will Greyson. Jeho byl proste o dost slabsi. No a Kateriny me nelakaji ale ostatni knihy jsem vzdy cetla s velkym nadsenim, byly napinave, ctive, romanticke. On opravdu rozumi svym ctenarum

Dříve patřil mezi mé nejoblíbenější autory. Teď se mi trochu změnil styl. Ale Johnovy knihy si vždy s radostí přečtu.

Knihy Johna Greena mám ráda. Není to žádné velkolepé dílo, ale ráda s k nim vracím. Mám doma všechny jeho knihy. Začalo to samozřejmě s knihou Hvězdy nám nepřály ta je přímo dokonalá. Příliš mnoho Kateřin mě až tak nezaujala, ale dočetla jsem. Sněží , sněží neurazí. Nápad mi to přišel skvělý. Hledání Aljašky ,Papírová města a Will Grayson, Will Grayson jsou pro mě ovšem srdcovky. K těm se prostě budu vracet stále dokola, i když je budu znát nazpaměť. Nedávno jsem zakoupila nejnovější knihu Jedna želva za druhou, a jsem zvědavá jaký názor si na ni udělám. :)

Sice si o knihách Johna Greena nemyslím, že by to byly nějaké literární zázraky, ale oceňuji, že přivedl ke čtení i dost nečtenářů. Vzpomínám na rok 2014 kdy byly jeho Hvězdy na vrcholu popularity a moje spolužačky na základce, co v životě přečetly jen Honzíkovu cestu v první třídě to hltaly. Já sama od něj četla čtyři knížky s tím, že Hvězdy hrajou hlavně na dojemný příběh, Aljaška byla dobrá, Will Grayson je od něj má nejoblíbenější, ale zásluhou druhého autora a Papírová města byl naprostý, ale naprostý průšvih.

Podtrženo sečteno, sice průměrný autor, ale musí se mu nechat, že jeho jazyk je čtivý. Nicméně v pubertě už nejsem, takže po jeho knížce už asi nesáhnu. :)

Pravý opak Hledání Aljašky. Příliš mnoho Kateřin, nemá tak poutavý příběh jako Aljaška, příběh je nudný, postavy taktéž

asi nejsem úplně cílová skupina, ale jeho knihy mi připadají přitažené za vlasy, v tom smyslu, že ti rozervaní teenageři jsou "velmi moudří", pronáší hluboké myšlenky ve správný čas, nabízí pomocnou ruku ve správný čas, atd. Prostě to těm postavám nevěřím, plus přemíra patosu, ale to k pubertě i k usa patří, ... ale číst se to dá :-)

John Green mi ukázal spoustu věcí, které mi změnily pohled na lidi, věci, a i situace, které se mi odehrávaly v životě, a měla jsem jeho knihy moc ráda, kdybych měla databázi knih v té době, všechny knihy mají pět hvězdiček, ale s odstupem času příběhy vidím tak, jak opravdu jsou, a moje oblíbená papírová města jsou sice skvělá, ale vlastně i trochu nudná.
John píše vytrženě ze života, jeho postavy jsou normální teenageři, kteří si žijí své životy, a jakoby jen psal o každodenních problémech, kterými si projde spousta lidí, co jeho knihy čtou.

Od tohoto autora jsem už pár knížek četla. Hvězdy nám nepřály... No.. Zrovna tahle kniha mi přišla hrozně nudná a depresivní. Hledání Aljašky... Ta nebyla až tak hrozná, ale pořád byla ta z těch nudnějších... Papírová města jsem ani nedočetla.
Zaráží mě, že v každé jeho knize je smrt. Jako kdyby se v tom vyžíval a doufal, že někoho rozbrečí... Tenhle spisovatel dle mého názoru nestojí za pozornost.

Stále nevím, co si o tomto autorovy myslet. Četla nebo rozečetla jsem od něj tři knihy a na každou z nich mám úplně jiný názor. Jako první jsem četla Hvězdy nám nepřaly jelikož byl okolo nich velký boom. Byla to promě průměrná knížka, krásný příběh, ale styl psaní autora mě nijak nezaujal.
Po delší době jsem to dvakrát zkusila s Hledáním Aljašky, ale ani jednou jsem se nedokázala dostat přes prvních sto stran. Prostě jsem se vůbec nedokázala začíst.
Teď mám rozečtená Papírová města a je to jediná z těchto tří knih, která mě zatím opravdu baví.
Asi si budu muset přečíst i další knihy, ať si na Johna Greena udělám ucelený obrázek, zatím mám jen rozpolcené pocity z toho, že na každou knihu mám jiný názor.

Četla jsem od Greena 4 knihy. Líbila se mi pouze jedna- Hledání Aljašky. Ostatní mě moc nezaujaly, např. Příliš mnoho Kateřin mě strašně nudila, to samé Papírová města. Co se týče Hvězdy nám nepřály- taky žádná sláva. Bylo to sice hodně dojemný, ale podle mě z toho lidi (především mladší čtenáři) dělají nějakou strašně úžasnou knihu, přitom nic moc. Stejně tak John Green je hodně uznávaný spisovatel, nechápu proč. Knížky jsou fakt hodně oddechové a moc se pro mě nehodí, protože už jsem náročnější čtenář. Těm nenáročným čtenářům takové knihy asi nevadí.

já tohoto autora zbožňuji je tak jiný než ostatní jeho knihy nekončí nějakým a žili šťastně až do konce navíc umí přesně vylíčit každou chvíli a přesně proto nás dohání k slzám.

Hvězdy nám nepřály se mi vážně líbilo a film byl jeden z velmi mála,který jsem obrečela.

Četla jsem od něj 3 knihy. Jediná věc, která mi na nich vadí, a projevila se hlavně v knize Hvězdy nám nepřály, je to že teenageri tu svým způsobem nejsou teenageri. Chovají se zde přiliš dospěle, přemýšlí o smyslu života, rozebírají básně,..... U Hvězd mě to už velice vadilo, protože rozhovory Hazel a Guse byly chvílemi pro mě opravdu nesmyslné. Pokud vám to však nevadí knihy nejsou přiliš dlouhé, celkem čtivé a nehrají si na klasický happyend. Dále i to, že mám osobně pocit, že Green si hraje na filozofa. U Hvězd si ukousl sousto, které dle mého příliš nezvládl.

Svěží, vtipné, plné života i přes někdy nelehká témata.Tak na mne působí knihy Johna Greena. A vždycky díky jeho stylu omládnu.