Jorge Mario Bergoglio citáty

papež František, Franciscus · pseudonymy

Přidat do oblíbených Koupit knihy

argentinská, 1936

Citáty (27)

„...Mnozí katolíci, tvrdí, že jsou katolíci, ale zapomněli být křesťany a lidmi... Zdroj: https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=30117“

„„Díky různému původu synodních otců bylo téma migrace na synodě osvětleno z mnoha perspektiv, zejména z pohledu výchozích i cílových zemí. Nadto zaznělo také naléhavé volání církví, jejichž členové jsou nuceni k útěku před válkou nebo pronásledováním a spatřují v této násilné migraci hrozbu pro svou existenci. Právě skutečnost, že církev v sobě pojímá všechny tyto různé perspektivy, ji staví do situace, že v tématu migrace má pro společnost prorockou úlohu.“ Prosím zejména mladé lidi o to, aby nesedli na lep těm, kdo se pokoušejí je štvát proti mladým migrantům tím, že je líčí jako nebezpečné osoby, které jako by neměly stejnou nezcizitelnou důstojnost, která náleží každému člověku. (Christus vivit)“

„A když se ti podaří podívat se do tváře každého člověka a uvidíš velmi hluboko v jeho nitru to, co náboženství nazývá “Boží obraz”, začni ho navzdory všemu milovat. Nezáleží na tom, co dělá, ty tam vidíš Boží obraz.“

„Boží láska a náš vztah k živému Kristu nám nebrání snít, nevyžadují od nás, abychom omezovali své obzory. Naopak, tato láska nás podněcuje, povzbuzuje a vybízí k lepšímu a krásnějšímu životu. Slovo „neklid“ vyjadřuje mnohé touhy srdcí mladých lidí. Tak to řekl svatý Pavel VI.: „Právě v neuspokojení, které vámi zmítá, […] je podstatný prvek světla.“ Neuspokojený neklid společně s úžasem nad novými věcmi, které se vynořují na obzoru, v nich otevírá cestu k odvaze vzít život do svých rukou a přijmout odpovědnost za misii. Tento zdravý nepokoj, který se probouzí především v mládí, zůstává typickou vlastností každého srdce, které si uchovává mladost, pohotovost a otevřenost. Spolu s tímto hlubokým neuspokojením je v člověku přítomný pravý vnitřní pokoj. Svatý Augustin říkal: „Pane, stvořil jsi nás pro sebe a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě.“ (Christus vivit)“

„Bůh vždycky odpustí, my odpouštíme někdy, ale když je s přírodou špatně zacházeno, nikdy neodpouští.“

„Díky Boží Milosti a práci mnoha lidí dnes máme vakcíny, které nás ochrání proti Covidu-19. Dát se očkovat je skutek lásky.“

„Hľadáš vášeň? Ako hovorí jedna pekná báseň: Zamiluj sa! (alebo dovoľ, aby si sa zamiloval), pretože nič nemôže byť dôležitejšie, ako stretnúť Boha, čiže zamilovať sa do neho definitívnym a absolútnym spôsobom. To, do čoho sa zamiluješ, ovládne tvoju predstavivosť a všetko ovplyvní. Rozhodne o tom, čo ti pomôže ráno vstať z postele, čo budeš robiť večer, ako budeš tráviť víkendy, čo budeš čítať, koho spoznáš, čo ti zlomí srdce a čo ťa naplní radosťou a vďačnosťou. Zamiluj sa! Vytrvaj v láske a všetko bude iné. Táto láska k Bohu, ktorá zasiahne vášňou celý tvoj život, je možná vďaka Duchu Svätému, pretože, Božia láska je rozliata v našich srdciach skrze Ducha Svätého, ktorého sme dostali“

„Jediná situace, kdy se na někoho mohu dívat svrchu, je tehdy, když mu pomáhám vstát.“

„Ježíš kráčí mezi námi, jako to činil v Galileji. Chodí po našich ulicích, zastaví se a hledí na nás svýma očima, beze spěchu. Jeho volání přitahuje, okouzluje. Ale neklid a rychlý sled mnoha podnětů, které nás denně bombardují, působí, že tu není prostor pro vnitřní ticho, ve kterém člověk vnímá Ježíšův pohled a naslouchá jeho volání. Mezitím dostaneš mnoho atraktivních nabídek. Zdají se krásné a vzrušující, ale časem v tobě zanechají prázdnotu, nudu a samotu. Nedopusť, aby se ti to stalo, protože bouře tohoto světa tě strhuje na cestu beze smyslu, beze směru, bez jasných cílů, a tak tvé mnohé úsilí přijde vniveč. Ale hledej prostory klidu a ticha, ve kterých budeš moci uvažovat, modlit se, vidět svět kolem sebe jasněji. Pak budeš moci spolu s Ježíšem poznat, jaké je tvé povolání na této zemi. (Christus vivit)“

„K řešení situace tak složité jako ta, které čelí nynější svět, však nestačí, že každý bude lepší. Jednotlivci mohou ztratit schopnost a svobodu přemáhat logiku účelového rozumu a podlehnout konzumismu bez etiky a bez sociálního a ekologického cítění.“

„Křesťanská spiritualita nabízí alternativní způsob chápání kvality života a povzbuzuje k prorockému a kontemplativnímu životnímu stylu, takže člověk se dovede hluboce radovat, aniž by byl posedlý spotřebou. Je důležité osvojit si starodávnou pravdu, která je přítomná v různých náboženských tradicích i v Bibli. Jde o přesvědčení, že „méně je více“. Vskutku, neustálé hromadění možností spotřeby rozptyluje srdce a brání mu v tom, aby dovedlo ocenit každou věc a každý okamžik. Avšak pokojná přítomnost uprostřed každé skutečnosti – jakkoli může být nepatrná – nám otevírá mnohem širší možnosti chápání a osobní realizace. Křesťanská spiritualita nabízí růst v šetrnosti a ve schopnosti radovat se z mála. Je to návrat k jednoduchosti, která nám umožňuje zastavit se a vychutnávat malé věci, děkovat za možnosti, které nám život nabízí, aniž bychom se poutali k tomu, co máme, nebo zarmucovali kvůli tomu, co nemáme. To vyžaduje, abychom se vyvarovali dynamiky nadvlády a pouhého hromadění slastí.“

„Mít pochybnosti a obavy není hřích. Hříchem je dovolit těmto obavám, aby určovaly naše odpovědi, podmiňovaly naše rozhodnutí, kompromitovaly úctu a velkorysost, živily zášť a odmítání. Hříchem je upřít setkání druhému, jinému a bližnímu.“

„Mládí nespočívá ve věku, ale ve stavu srdce. Proto se tak stará instituce, jako je církev, může obnovovat a v různých obdobích svých nesmírně dlouhých dějin se omlazovat. Ve svých nejtragičtějších chvílích je ve skutečnosti volána k tomu, aby se vrátila k jádru své první lásky. Druhý vatikánský koncil pro připomenutí této pravdy o církvi prohlásil: „bohatá dlouhou minulostí, která je v ní stále živá, a na cestě k lidské dokonalosti v čase a k poslednímu určení dějin a života, je pravým mládím světa.“ V ní je možno stále potkávat Krista, „společníka a přítele mladých“ (Christus vivit)“

„Možná, že „my, kdo žijeme více méně bezstarostným životem, neumíme plakat. Určité životní skutečnosti je možno vidět jen očima očištěnýma slzami. Zvu každého z vás, aby se zeptal sebe sama: Naučil jsem se plakat? Naučil jsem se plakat, když vidím dítě trpící hladem, zdrogované dítě na ulici, dítě bez domova, opuštěné dítě, dítě, které bylo zneužito, dítě používané společností jako otrok? Nebo pláču umíněně – jako ten, kdo pláče proto, aby dostal ještě víc?“31 Snaž se učit plakat pro mladé lidi, kteří jsou na tom hůř než ty. Milosrdenství a soucit se vyjadřují také pláčem. Když ti nejde plakat, pros Pána, aby ti dal dar prolévání slz nad utrpením druhých. Až dokážeš plakat, budeš teprve schopen udělat něco celým srdcem pro druhé. (Christus vivit)“

„Nedopusť, aby tě okradli o naději a o radost, aby tě omámili a zotročili pro své zájmy. Odvaž se být někým víc, protože tvé bytí má větší hodnotu než cokoli jiného. Nepotřebuješ mít majetek nebo budit dojem. Můžeš být takový, jakého tě zná Bůh, tvůj Stvořitel, jestliže uznáš, že jsi povolán k mnoha věcem. Vzývej Ducha Svatého a kráčej s důvěrou k velkému cíli: ke svatosti. Tak budeš ne fotokopií, ale plně sám sebou. (Christus vivit)“

„Nedopusť, aby ti ukradli nádej a radosť. Maj odvahu byť niečim viac, pretože to, kým si, je dôležitejšie ako čokoľvek iné. Nepotrebuješ vlastniť ani sa navonok niečim zdať. Môžeš sa stať tým, čím Boh, tvoj Stvoriteľ, vie, že si, ak si uvedomíš, že si povolaný na veľké veci. Vzývaj Ducha Svätého a kráčaj s dôverou k veľkej méte: k svätosti. Takto nebudeš fotokópiou, budeš naplno sám sebou.“

„Nicméně není všechno ztraceno, protože lidské bytosti, které jsou schopny až do krajnosti se ničit, se mohou též přemoci, opět se rozhodnout pro dobro a obnovit se – nezávisle na jakékoli psychologické či sociální podmíněnosti, která je jim vnucována. Jsou schopni čestně na sebe pohlédnout, pocítit znechucení a vydat se novými cestami k pravé svobodě. Neexistují žádné systémy, které by mohly zcela přehlušit otevřenost dobru, pravdě a kráse či schopnost reagovat, kterou Bůh nadále vzbuzuje v hloubi našich srdcí. Každou osobu tohoto světa žádám, aby nezapomínala na tuto svou důstojnost, kterou jí nikdo nemá právo vzít.“

„Péče o přírodu je součástí životního stylu, jenž zahrnuje schopnost žít společně a ve společenství. Ježíš nám připomínal, že máme Boha jako našeho společného Otce, a to nás činí bratry. Bratrská láska může být pouze nezištná. Nikdy nemůže být kompenzací za to, co ten druhý dělá, ani zálohou na to, co od něj očekáváme. Proto je možné milovat i nepřátele. Tatáž nezištnost nás vede k lásce a k přijetí větru, slunce nebo mraků, ačkoli se nepodřizují naší kontrole. Proto můžeme mluvit o univerzálním bratrství.“

„Potrebuješ si uvedomiť jednu základnú pravdu: byť mladým neznamená len vyhľadávať krátko trvajúce pôžitky a povrchné úspechy. Ak roky tvojej mladosti majú viesť v tvojom živote k cieľu, musia byť časom veľkodušného darovania sa, úprimnej oddanosti a obiet, ktoré nás niečo stoja, ale robia nás plodnými.“

„Pozorný pohled toho, kdo je povolán být otcem, pastýřem nebo vedoucím mládeže, má rozpoznat ten malý plamen, který dále hoří, tu třtinu, která vypadá, že se láme, ale ve skutečnosti ještě zlomená není (srov. Iz 42,3). Je to schopnost vidět průchody tam, kde ostatní vidí jen zdi, je to umění objevovat možnosti tam, kde ostatní vidí jen nebezpečí. To je pohled Boha Otce, který je schopen ocenit a živit zárodky dobra zaseté do srdcí mladých lidí. Srdce každého mladého člověka musí být tedy považováno za „posvátnou půdu“, která v sobě uchovává semínka božského života a před níž si musíme „vyzout střevíce“, abychom se mohli přiblížit k tajemství a vstoupit do jeho hloubky. (Christus vivit)“

„Prosme Pána, aby osvobodil církev od těch, kteří ji chtějí nechat zestárnout, zastavit ji v minulosti, zabrzdit ji, znehybnit. Prosme také, aby ji osvobodil od jiného pokušení: od domněnky, že je mladá tehdy, když ustupuje všemu, co jí nabízí svět, že se obnovuje tím, že zakrývá své poselství a přizpůsobuje se ostatním. Nikoli. Církev je mladá, když je sama sebou, když každý den přijímá stále novou sílu z Božího slova, z Eucharistie, z Kristovy přítomnosti a z moci jeho Ducha. Je mladá, když je schopná vracet se stále ke svému prameni. (Christus vivit)“

„Setkání s Bohem se označuje „extází“ (ek-stasis) tehdy, když nás vyvádí ze sebe samých a pozvedá nás, jako by se nás zmocnila Boží láska a krása. Můžeme být ale vyváděni ze sebe také proto, abychom poznávali krásu ukrytou v každém člověku, jeho důstojnost, jeho velikost coby Božího obrazu a Otcova dítěte. Duch Svatý nás chce pohnout k tomu, abychom vyšli ze sebe, abychom objali druhé lidi láskou a usilovali o jejich dobro. Proto je vždycky lepší prožívat víru společně a projevovat svou lásku ve společném životě, ve kterém sdílíme s dalšími mladými lidmi své pocity, svůj čas, svou víru i své starosti. Církev nabízí mnoho různých příležitostí pro prožívání víry ve společenství, protože společně jde všechno snadněji. (Christus vivit)“

„Setkávání s Bohem musí vycházet zevnitř. Musím k Němu přistoupit a s pomocí jeho Slova kráčet vpřed, kudy On chce, abych šel. (Slova papeže Františka k významu modlitby v jeho životě z knihy „Papež František – muž modlitby“)“

„Tyto otázky je třeba si klást nejen ve vztahu k sobě a ke svým sklonům, ale spíš ve vztahu k druhým, s ohledem na ně, aby tak duchovní rozlišování postavilo můj život do vztahu k druhým. Proto chci připomenout otázku, která je tu významná: „Mnohokrát v životě ztrácíme čas tázáním se: ‘Ale kdo jsem já?’ Můžeš se ptát sám sebe, kdo jsi, a celý život hledat, kdo jsi. Ale zeptej se: ‘Pro koho tu jsem?’“ Jsi tu bezpochyby pro Boha. Ale on chtěl, abys byl také pro druhé, a vložil do tebe mnoho vlastností, sklonů, darů a charismat, které nejsou pro tebe, ale pro druhé. (Christus vivit)“

„Vybízím všechny křesťany, aby vyjadřovali tuto dimenzi svého vlastního obrácení a umožnili tak, aby se síla a světlo obdržené milosti šířily i do vztahů s jinými tvory a se světem, který je obklopuje, a vytvářely tak ono vznešené bratrství s veškerým stvořením, které svatý František z Assisi prožíval tak skvělým způsobem.“

„Zastav trochu ten sebevědomý pohled, prchavé a přezíravé komentování, které se rodí ze zapomenutí na jemnost, laskavost a úctu při setkání s druhými, zejména slabými, raněnými a také těmi, kdo jsou ponořeni ve hříchu a pochybení.“

„Žij a nechej žít. To je první krok k pokoji a k radosti.“