Josef Formánek citáty

česká, 1969

Citáty (14)

A co naše láska, borůvka malinká? Kdosi ji sezobl. Zob, a je po ní. Chutnala hořce, chutnala sladce, tmavě modrá na jazyku. Šílím po ní, praskají mi klouby, jak se snažím chytit si ji do dlaně, do srdce, do vzpomínek, navždy.


Lidé většinou před tichem i tygrem utíkají.


Nedělej si nepřítele z toho, koho sílu neznáš.


Nech přijít zlo a mluv s ním. Věř své duši.


Nejde útéct před problémy. Jdou s vámi.


Neočekávej, že všichni porozumí tvojí cestě, pokud nikdy nekráčeli tvým směrem. (Syn větru a prsatý muž)


Pochopil jsem, že dobro děláme už jenom tím, že odvádíme svou práci nejlíp, jak umíme, jsme milí na naše okolí a snažíme se držet slovo. Kniha o tichu


Pokora je umění jen a jen přijímat. Názor druhého, práci, do které se ti nechce, snášet dobré a zlé stejně. A hlavně si nemyslet, že jsi něco víc.


Roztříštěni na kousky, hledáme se. Děláme cosi, aby to tak nekřičelo. Ale prázdnota přece nemůže křičet.


Toto je můj příběh. Doufám, že za něj dostanete hodně peněz, protože ve vašem světě sasareu - bílých cizinců nic jiného kromě nic nemá smysl.


Ve vás je ta síla, která vás dokáže zničit, nebo postavit na nohy.


Všechno si způsobujeme sami. Bolest. Radost. Lásku. Jak může někdo milovat toho, kdo se sám nemá rád? Čemu se vzpíráme? Osudu, který je pro nás připraven v milionech verzí? Přesto je napsán a je jen na nás, co si vybereme. I já. Čekám na ten nejlepší osud, a ještě nevím, jaký jsem si svými činy vybral.


Vždycky povstaňte jako fénix z popela. Ve Vás je ta síla, která vás dokáže zničit nebo postavit na nohy.


Zdá se nám mylně v každém okamžiku, že hrajeme hlavní roli. Co je smutnějšího než člověk do počtu, se sny a jinými pošetilostmi?