Leigh Bardugo citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1975

Citáty (219)

„„Dobrý zloděj je jako dobrý jed, kupčíku. Nenechává stopy." Prohnilé město“

„„Jsem podnikatel. Nic víc, nic míň." „Jsi zloděj, Kazi." „Neřekl jsem to snad právě?" - Kaz Brekker (Šest vran)“

„„Jsi šílenec.“ „A ty jsi vyrobený ze dřeva.“ - Droessen (Princ vojáček, Trnitá řeč)“

„„Mluví tiše. Neflirtují s každým chlapem, co jim přejde přes cestu." „Já flirtuji i se ženami." „Já myslím, že bys flirtovala i s datlovou palmou, kdyby ti věnovala pozornost."“

„„Osud má s každým plány," broukla Inej tiše. „A někdy ne osudu zapotřebí trochu pomoct." - Kaz Brekker (Prohnilé město)“

„„Přišel bych pro tebe. A kdybych nemohl chodit, tak bych se pro tebe doplazil a probojovali bysme si cestu ven, i kdybysme byli bůhvíjak zřízení - vytasili bysme nože a odjistili pistole. Protože tak to děláme. Bojujeme do posledního dechu." - Kaz Brekker (Prohnilé město)“

„„Strach je jako fénix. Může tisíckrát shořet a stejně vždycky znovu vstane z popela." - Zoja Nazjalenská“

„„Tvým bohem je chamtivost, Kazi." „Ne, Inek. Chamtivost se mi klaní. Je to moje věrná služebnice a spolehlivá pomocnice." - Kaz Brekker (Šest vran)“

„„Utrpení je jako všechno ostatní. Když s ním žiješ dost dlouho, zvykneš si na jeho chuť." - Kaz Brekker (Prohnilé město)“

„„Víš, jaká je potíž s hrdiny a světci, Nikolaji?“ zavřela jsem knihu a zamířila ke dveřím. „Vždycky skončí mrtví.“ Alina-Griša Bouře a vzdor“

„„Vrány si pamatují lidské tváře. Když je někdo krmí nebo je na ně milý, tak si ho zapamatují. Zrovna tak když se k nim někdo chová špatně. Nezapomínají. Řeknou si mezi sebou, na koho si mají dávat pozor a o koho se mají starat." - Kaz Brekker (Prohnilé město)“

„„Wylane Van Ecku, ty jsi lhal Kazu Brekkerovi." Jesper si přitiskl ruku na prsa. „A prošlo ti to! Dáváš hodiny lhaní?" - Jesper Fahey (Prohnilé město)“

„A jestli jsem se v Ketterdamu něco naučil, pak to, že člověk má vždycky co ztratit. - Kaz, str. 285“ — Prohnilé město

„A to je přesně to, co tě nakonec dostane: touha po něčem, co nemůžeš mít. - Kaz, str. 335“ — Prohnilé město

„Ale co my ostatní? Nuly a nicky, neviditelná děvčata? Učíme se nosit hlavu zpříma, jako by nám na ní seděla královská koruna. Učíme se vyždímat kouzlo z obyčejných věcí. Takhle člověk přežije, když není vyvolený, když mu v žilách nekoluje královská krev. I když mu svět nic nedluží, stejně od něj člověk něco chce. - Inej, str. 366“ — Prohnilé město

„Ale doufám, že nezapomínáš živit svou duši stejně, jako živíš svou mysl. - Aparátus, str. 136“ — Světlo a stíny

„Ale i tak vždycky věřil, že si v sobě navzdory svým zločinům a selháním uchoval poctivé jádro, které se nedá zlomit. - Matthias, str. 93“ — Prohnilé město

„Ale se studem přišel i hněv. I kdyby to všechno věděl, tak co má být? Jakým právem mě soudí? - Alina, str. 205“ — Světlo a stíny

„Bereš vůbec někdy něco vážně? - Ne, pokud je to možné. Život je jinak příšerně nudný. - Alina a Sturmhond, str. 83“ — Bouře a vzdor

„Býka tíží jho, ale cítí pták tíhu svých křídel? - Baghra, str. 230“ — Bouře a vzdor

„Byl jsem stvořen, abych tě bránil. Dokud mě smrt tohoto závazku nezprostí. - Matthias, str. 323“ — Šest vran

„Byl jsi dítě, které jsem vzal z nalezince. Krmil jsem tě pilinami, až jsi byl víc dřevo než chlapec. - Droessen (Princ vojáček, Trnitá řeč)“

„Co je nekonečné? Vesmír a chamtivost člověka. - str. 156“ — Světlo a stíny

„Co je nekonečné? Vesmír a chamtivost člověka. (Griša)“

„Copak nejsme všichni vším ? ( Griša- Zkáza a naděje )“

„Copak nejsme všichni vším? - Morozov, str. 75“ — Zkáza a naděje

„Čekání je důležitá součást života zločinců, což mnozí nechápou. Chtějí jednat, místo aby v klidu sbírali informace. Chtějí hned vědět, aniž by dokázali trpělivě poznávat. Někdy to nejlepší, co může člověk udělat, je prostě čekat. Když nemá rád člověk bouřku, musí počkat, až přejde - ne se do ní hnát. - Kaz, str. 152“ — Prohnilé město

„Čím míň budeš mluvit, tím větší budou mít tvá slova váhu. - Nikolaj, str. 168“ — Bouře a vzdor

„Člověk má vždycky co ztratit.“ — Šest vran

„Člověk má vždycky co ztratit. - Nina, str. 198“ — Šest vran