Marek Vácha citáty

Marek Orko Vácha · pseudonym

česká, 1966

Citáty (36)

Věřím, že láska je pro Boha tak důležitá věc, že kvůli dvěma lidem může stvořit celý vesmír s galaxiemi a kvasary a hvězdokupami, a že když láska nás lidí pomine, tak že jej může srolovat jako plány, pozhasínat hvězdy a jít domů, neboť důvodem stvoření je láska.


Věřím, že život s Bohem je především jiskřivá radost. Je to můj život, život, který mám jako možnost, kterou jsem dostal. Čas, který mám do smrti, je svěřený majetek, možnost. (…) Přiznávám, že nevěřím moc na žádnou speciální Boží vůli na každý den, že Bůh není ten přísný otec, který by mi takzvaně pro mé dobro nařizoval každý krok. Věřím v Boha a věřím, že Bůh věří ve mně. Věřím, že určité dobré projekty, které když neuděláme my, nebudou udělány vůbec. (…) Věřím, že mě Bůh nestvořil jako automat, který se má pořád ptát, věřím, že nikde v nebi neexistuje na A0 papíru narýsovaný červeným perem klikatý nárys pro můj život, od věků určený, nýbrž že máme spolu, já a Bůh, budovat svět, že stvořitelskou jiskru přenesl Bůh i na mě, že oba jsme Tvůrci, že já i Bůh musíme napnout síly, aby byl svět zbudován, že jsem obrazem Božím právě pro tuto vlastnost. Že neexistuje speciální boží projekt pro každou minutu mého života, nýbrž že my dva tvoříme svět, že jsem starším synem z podobenství a že i mně Bůh říká „všechno, co je moje, je i Tvoje“ a že to mám vzít vážně.


Vlastností zla je, že se samo přifukuje a zdá se větší, než ve skutečnosti je. (Nevyžádané rady mládeži)


Všichni přemýšlejí, kdy se člověk stal člověkem, kdy už to nebyl Australopithecus, nýbrž Homo. [...] Já si tedy ve své definici člověka myslím, že homo vzniká ve chvíli, kdy udělá nezištný dobrý skutek, první skutek lásky. To je samozřejmě obraz, metafora, mezitím uplynuly tisíce let. str. 27-28 Když za nás Bůh netahá kaštany z ohně


Žehnám váhavým a nechápavým, zmatkařům a antihrdinům života, kteří jsou příliš nejistí na to, aby řekli správné slovo ve správnou chvíli, a pak si to dlouze vyčítají. Kteří jsou měsíce a roky hluboce zamilováni, jen se to nikdy neodváží ani naznačit, natož pak říct, neboť se domnívají, že stejně nemají šanci. Kteří byli vychováni zároveň do lásky a citlivosti a zároveň do velkého strachu z hříchu a z porušení různých náboženských pravidel. Nechci říct, že je to tak všechno správně a že bychom na sobě všichni neměli pracovat, ale v tuto chvíli nic nežádám, žehnám a přijímám věci a povahy tak, jak jsou.


Život přede mnou leží jako široká pláň a jedna cesta znamená vzdát se všech ostatních cest. Pokud se ptám na Boží vůli, Bůh, podle mé zkušenosti, vždycky mlčí a nechá mě, abych na svých rozhodnutích vyrostl.