Salman Rushdie citáty

britská, 1947

Citáty (8)

...neboť děti jsou nádoby, do kterých dospělí nalévají jed, a byl to jed dospělých, který nás všechny zahubil. (Děti půlnoci)


Co se nedá změnit, musí se vydržet. Děti půlnoci


Jenomže teď seděl starý Azíz ponořený do ptačího švitoření, zatímco Táí prostě a velkolepě kráčel životem dál. (Děti půlnoci)


Kým čím jsem? Odpovídám: jsem souhrnem všeho, co se událo přede mnou, všeho, čím jsem byl co jsem viděl co jsem udělal, všeho, co bylo uděláno mně. Jsem všemi vším jejichž jehož bytí ve světě mělo vliv na mé bytí a bylo jím podobně ovlivněno. Jsem vším, co se stane po mém odchodu a co by se nestalo, kdybych tenkrát nepřišel. Nejsem v tomto ohledu nijak zvlášť výjimečný. (Děti půlnoci)


Pojď, synku, pojď sem a dovol, abych tě měl rád. (Děti půlnoci)


Proč, jediný ze všech těch více než pěti set miliónů, bych měl já nést břímě histori? (Děti půlnoci)


Realita je otázkou perspektivy; čím víc se vzdalujete minulosti, tím vám připadá konkrétnější a přijatelnější – jakmile se ale blížíte k přítomnosti, připadá vám chtě nechtě stále neuvěřitelnější. Představte si, že jste ve velkém kině, sedíte nejprve úplně vzadu a postupně se posouváte dopředu, řadu za řadou, až už skoro lížete filmové plátno. Tváře hvězd se ponenáhlu rozpadávají do roztančených zrnek; drobné detaily narůstají do groteskních rozměrů; a potom se iluze rozplývá – či spíše vychází najednou najevo, že je sama realitou... (Děti půlnoci)


Ve smrti i v životě hájil Haníf Azíz věc pravdy a rozprášil iluzi do větru. (Děti půlnoci)