Stanislav Komárek citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1958

Citáty (24)

„- „Možná by bylo možno zhruba interpretovat jako jednu z krizí maskulinity minulých ér rozhraní bronzové a železné éry ve starém Řecku, kdy tradiční válečnický hrdina v bronzové zbroji, živá a nepříliš sofistikovaná bojová mašina s jakýmsi prvobytným „rytířským“ kodexem, ustupuje „muži nového typu“, lstivě úskočnému skrčkovi železné éry typu řekněme Odyssea.““ — Muž jako evoluční inovace?

„... jak divná a přízračná je celá hra světa, to běsné střídání ročních období, let a jednotlivých pokolení za sebou, jako když v zrychleném tempu táhnou mraky nad vrcholky lesa. V šíleném a smysluprostém tempu narůstají a zase opadávají listy, rostou a stářím se hroutí stromy, jedna generace plodí druhou a mizí ve hrobech. Pro koho je celé tohle divadlo, kdo se tím vším vznikem a zánikem baví? Jedna vlna na mořské pláži zase zahlazuje to, co její předchůdkyně do písku nakreslila, a tak až do zbláznění.“

„... Je poněkud těžké uvěřit, že facka udělená rudým komisařem kulakovi je aktem spravedlivé třídní msty, kdežto jevově podobná facka udělená opačným směrem je typickým případem kontrarevolučního teroru. Obdobné typy úvah jsou sice velmi rozšířené, ale mimořádně zavádějící; představují aktuální zamilování se do pojmů a slov bez zájmu o povahu sledovaného děje.“

„… nové paradigma přijíždí v zásadě na pancířích vítězů… Ostatně „německý“ způsob uchopování světa, zároveň komplikovaný a těžkopádný i hluboký a pronikavý, natolik do temných hloubek potrefuje přirozenost člověka i ostatních živých organismů, že možnost jeho (i nevědomého) zneužití je skutečně velká.“

„Biologické procesy, například mutační, podléhají sice v globále statistickým zákonitostem, ale lokálně mohou tvořit „ohniska smysluplnosti“, žádající si společné interpretace (třeba přímo interpretace genetického zápisu). Tímto lokálně smysluplným „natřásáním“ veškerenstva dochází k projevům intencionality, které by vlastně neměly v karteziánském světě co dělat (…).“

„C.G.Jung ve svých esejích o Indii zdůrazňuje, že indická duše nevykazuje zdaleka tak výraznou polaritu ve směru persona-stín i vědomí-nevědomí jako duše evropská. To, co pociťujeme jako „kultivované“, i to, co pociťujeme jako „primitivní“, se v ní pestře proplétá – i nejrafinovanější íránský intelektuál má v sobě cosi naivně dětinského i spontánně samoprůběhového, i nejprostší venkovan v těchto krajích má některé rysy uhlazenosti, uměřenosti a kultivovanosti, tak vzdálené evropsko-selskému křupanství.“

„Estetický faktor je mocný hybatel přírody, zejména pohlavního výběru.“

„Je tragické, že myšlenkový schematismus nás vždycky nutí nějakou kulturu buď ´žrát i s chlupama´, nebo ji celou paušálně odmítnout. Děsivé i krásné věci se dají najít ve všech společnostech, u těch malých, jako je naše, je snad výhoda, že nejsou jen málo děsivé i jen málo krásné.“

„Jistě bych chtěl na světě podle možností ještě pár let pobýt, zažít pár jar a napsat pár knih, ale i kdyby na mne snad zítra spadl strop, stálo to za to. Na rozdíl od mnoha akademických kolegů ani nemám dojem, že jsem byl nedoceněn a nepochopen. Svět je přes všechna svá ošemetná specifika přece jen krásné místo. Díky! Díky!! Díky!!!“

„Kardinální otázka po bytostné odlišnosti či úplné identitě lidské kultury s přírodou je klasickou "paotázkou", kdy odpověď není ani tak výrazem poznání, ale budoucích ideologicko-politických orientací a implikací. Proto se jedná při probírání této problematiky mnohev víc o otázku "věrovyznání" a "pravověrnosti" nežli čeho jiného. Není vcelku divné, že environmentální hnutí vykazuje parareligiózní rysy a řada jeho členů skrytě touží i po mučednictví, byť ne asi úplném; ochrana a šetření přírodních zdrojů a lovné zvěře měla u lovecko-sběračských národů vždy povahu náboženských zápovědí, tabuových zákazů.“

„Kde jsou hranice lidské svobody, vidíme nejlépe, pokoušíme-li se udržet prst v plameni svíčky; kde jej počátek svobody biologické, vidíme, srovnáme-li tvary listů rostlin na téže louce.“

„Kdyby termiti pořádali ve svých oborech koncerty, spadal by jejich výzkum pochopitelně do oboru entomologie, ne muzikologie. (kriticky)“

„Když muž podvádí svou ženu, je to proto, že muž je sobecké prase, naproti tomu když žena podvádí svého muže, je to proto, že její muž je sobecké prase.“

„Není pochyb, že industriální velkochovy potraviny živočišného původu zlevnily, otázka je, za jakou cenu. Není ovšem rovněž pochyb, že tento fenomén bude jednou jmenován jedním dechem s inkvizicí i výše zmiňovanými koncentráky - i tam byla viděna jejich naprostá nezbytnost, ovšem kdo dnes vzdechne po rejdech ďáblových a kdo by si přál Bělomořsko-baltský kanál za takových obětí?“

„Není vůbec pochyb o tom, že celoplanetárně začíná čínská éra, ne-li čínské tisíciletí. Evropa probudila Čínu a teď s ní už brzy nesnese poměření. Čína je rozhodně jednou z nejpůvodnějších kultur celé planety – do technologického a ideologického vlomení se Evropy v polovině minulého století přejala ze zahraničí v zásadě jen buddhismus a několik méně významných domácích zvířat. Skoro vše ostatní vzniklo v Číně, autochtonně. Evropa se v tomto směru jeví jako snůška importů. Čína představovala div intelektuality a organizace už před dvěma tisíci lety a řadu oblastí potom už neinovovala. Těžko si představit společnost, která by vycházela z rozdílnějších myšlenkových východisek nežli ta naše. Ve srovnání s Evropou, a také s islmámským světem, je Čína nesrovnatelně ´materialističtější´ a zcela nemetafyzická. Proto ostatně Čína nevyvinula něco analogického vědě západního typu, která je svým způsobem myšlení typicky metafyzická (byť někdy tvrdí opak). Čína je zemí jaksi hluboce a v dobrém slova smyslu materialistickou, která chápe hmotu jako cosi aktivního, stále jsoucího v proměně, nikoli jako pasivní výplň prázdnoty, jak byla v novověku reduktivně pochopena v Evropě.“

„Obzvlášť bizarní je tato optika v pohledu na člověka, který sedí u okuláru mikroskopu v „godlike position“ jako vševědoucí zkoumající subjekt a na podložním sklíčku se tentýž člověk zároveň svíjí jako chuchvalec biomolekul a pudů.“

„Ostatně orientální smysl pro tělesnost byl v Indii kompenzován učením o klamnosti celého jevového světa, o závoji mája. Není to vůbec náhodou – každá kultura ve svých učeních zdůrazňuje právě to, co je pro ni nesamozřejmé a co by mohlo upadnout v zapomnění. Na mysl přichází otázka, proč křesťanský svět se stejnou úporností zdůrazňuje potřebu lásky.“

„Otázka po descartesovském obratu už nemůže znít „Co znamená vrána?“ (…), ale tak nanejvýš „Jaké je postavení vrány v evolučním dendrogramu čeledi Corvidae?“. Otázka „K čemu je vrána?“ je v tomto kontextu zcela zakázána, otázka „Proč je vrána?“ by za sebou táhla odpověď o evolučních mechanismech jejího vzniku (…).“

„Otázky a odpovědi na Karlově universitě – A.D. 1400: Proč jsou labutě bílé? Protože je Stvořitel bílými míti chtěl. A proč tomu tak chtěl? Inu, nevíme, ale Stvořitel ve své moudrosti jistě věděl, co činí. – A.D. 2007: Proč jsou labutě bílé? Protože bílá barva se v selekčním procesu prosadila. A proč se prosadila? To nevíme, ale protože se prosadila, nějakou výhodu vzhledem k reprodukci přinášet musela. – Z toho srovnání je patrné, jak radikálně se podařilo zatočit se středověkým obskurantismem.“

„Pražské sémantické pole je od nepaměti víc rozvlněné a stín magistra Kellyho nedovolí josefinismu, aby zapustil kořen. Skutečnost přechází plynule v sen, někdy zlý. Málokteré jiné město likvidovalo tolikrát vlastní elitu s takovou úporností a zlobou. Styl jednání je, podobně jako v Mnichově, oproti Vídni vždy o poznání drsnější, při dlouhém úpadku mezilidské komunikace za minulého režimu to vyniklo s brutální důrazností. Praha neplatí v německé literatuře darmo za město melancholie a nešťastných lásek. Neveselými osudy ostatně není zvykem se tajit – obecně vybičovaná závistivost potřebuje něco, čím by se uklidnila. Udržování dokonalé fasády není nutností - obecná podezíravost v ní tuší jakousi čertovinu. Nedůvěřivost, praktická i intelektuální, patří od nepaměti k obrazu města, kde se zdají krom tajných nauk odedávna prosperovat zejména hereze všeho druhu, též poezie. Kde má Vídeň mírně kašírovaný rozverný úsměv, nabízí Praha pitvorně malebný škleb. Extrémy byly tehdy přímo vedle sebe, světová úroveň i nejapná neomalenost se stýkaly bez jakékoliv střední polohy. Jinak je atmosféra Prahy nesrovnatelně okcidentálnější než ta vídeňská, však městské splašky neplynou darmo do Hamburku. Od třicetileté války pak Praha a její české zázemí byly nepoměrně k jiným územím střední Evropy ušetřeny bezprostředních válečných zkáz a vysokých ztrát na životech. Stará česká přežívací strategie minimalizuje rizika a udeří teprve tehdy, když tak lze učinit bez nebezpečí. Nejtypičtější českou vlastností je asi schopnost anticipace. Schopnost doběhnout jiné, zejména cizí a vládnoucí, je fatálně spjata se schopností být doběhnut sám a nezištný národní buditel plynule přechází v denuncianta v jedné osobě.“

„Proč se vlastně cítí skoro každý za mlada tak osamělý, nepochopený, a vlastně si tak málo rozumí? - jako by mu nepřiložili návod k použití sebe samého... V tomto věku má dojem, že krom malé skupinky blízkých přátel je obklopen mořem blbů a protivů – teprve mnohem později pozná, že minimálně s šesti z deseti lidí, které potká v tramvaji, by klidně mohl být kamarád, kdyby na to přišlo. Proč jen mají pubescenti takovou přilnavost k smrti, zániku a morbidním tématům a chytají život za ten nejponuřejší konec?“

„Výtka typu, že Čína nedodržuje lidská práva, je asi podobně přiléhavá, jako že Spojené státy porušují rovnováhu sil jin a jang ve světě (oboje je z hlediska druhé strany pravda).“ — Zápisky z Orientu

„Zatímco zvířata z Tolstého povídek jeví typické vlastnosti ruské duše a jejich život probíhá v intencích služby, utrpení a sem tam nějaké vášně, jsou zvířecí hrdinové Ernesta T. Setona osrstěnou inkarnací amerických selfmademanů s jejich tvrdostí, vytrvalostí a smyslem pro fair-play.“

„Život sám je záležitostí riskantní, nezdravou, nebezpečnou a končící smrtí.“