Stanislav Komárek

česká, 1958

Nová kniha

Stíny v našich duších: Kronika virového šílení

Stíny v našich duších: Kronika virového šílení - Stanislav Komárek

Třetí díl memoárů Stanislava Komárka popisuje a komentuje těžko uvěřitelná léta koronavirové pandemie 2020-2022. Z jakého důvodu byla tato doba tak posedlá smrt... detail knihy

Související novinky

Oheň v těle, Hlubiny a další knižní novinky (42. týden)

Oheň v těle, Hlubiny a další knižní novinky (42. týden)
V následujícím týdnu od 14. do 20. října se můžete těšit na velké množství nových a dlouho očekávaných knih. My jsme... celý text

Populární knihy

/ všech 49 knih

Nové komentáře u knih Stanislav Komárek

Česko na křižovatce Česko na křižovatce

Ach jo.. Mlácení prázdné slámy (kromě p. Cílka) s řádnou agresivitou, nálepkováním, urážením lidí s jiným názorem, adorováním Západu bez jakékoliv kritiky a běda, když člověk náhodou chce hájit národní zájmy ČR, to je hned extremista! Chybí citace, odkazy na zdroje, protinázory.. Celé je to špatně a člověku je z toho smutno. U čtení části p.Koláře mi bylo chvílemi nevolno.. (Kolář hlasitě volá po demokratických hodnotách, ale rozplývá se nad činností elfů, kteří údajně bojují proti trollům. Není náhodou názorové bohatství znakem dekokracie? Kde má K. důkazy, že brexit je v zájmu Ruska? Chybí doložení, že je to fakt. Nerozdělují naši společnost náhodou právě největší neoliberálové?? Když protestuje milion chvilek, tak je to cajk, ale když žlutý vesty, tak se to K. nelíbí?? Ne, jako národ nemáme válečnou zkušenost, tu mají ti, kdo válku přímo zažili, nikoliv celý národ. A perla nakonec: skutečně bohatí lidé (tzv.mecenáši) nechrání naši demokracii, ale jen a jen své zájmy..To jste, pane Koláři, nevěděl?). Záměr knihy byl možná dobrý, výsledek je břečka, ve které se člověku snad ani nechce brodit..... celý text
HelenBarbora


Muž jako evoluční inovace? Muž jako evoluční inovace?

Řekněme si to po montypythonovsku: "I have a terrible feeling of déjà vu..." Čtu šestou Komárkovu knihu v řadě a začínám mít pocit, že jeho tvůrčí přístup spočívá v tom, že nejdříve ze svých předchozích knih vytrhá pasáže, které zrovna náhodou zapadají do tématu, o němž se rozhodl psát. Vybrané pasáže seřadí podle nově vymyšleného klíče a pospojuje určitým množstvím nového textu, načež vše ještě opepří oblíbenými metaforami, historkami, postřehy, citáty apod., taktéž v minulosti použitými. Voilà, nová kniha. Čtenáři Komárkem nepoznamenaní nicméně seznají, že autorovi není cizí postřeh, široký rozhled, smysl pro humor a u biologa nečekané literární nadání. V knize přináší řadu fascinujících poznatků etologie, antropologie, historie, biologie atp., které se dotýkají "mužství" a jeho obrazu. Jenže ona fakta prokládá svými úvahami, hypotézami i čirými spekulacemi, které mnohdy prodává také jako zaručené či alespoň s vysokou pravděpodobností platné. Čím méně se řídí radou dávanou ševcům o kopytě, tím hůř to dopadá. V případě jeho vývodů, které spadají do oblasti společenských věd a psychologie doporučuji značný skepticismus (ten je stejně super vždycky). Též se dopouští nenápadného, ale o to manipulativnějšího hodnocení různých popisovaných jevů. Nejvíc v paměti mi utkvělo, jak rozvíjí myšlenku tvrdící, že lidé vykazují i v dospělosti rysy, které u jiných primátů vidíme pouze u mláďat. Tento relevantní biologický poznatek pak uplatňuje při popisu naší společnosti. Některé společenské jevy, lidské činnosti a vlastnosti se pak v jeho pohledu jeví jako dospělácké a jiné zoufale juvenilní. Hádáte správně, nejinfantilnější je naše civilizace, zvláště v podobě osob mladších než autor. Že by děti měly dospělé poslouchat, to sice Komárek neříká, ale to přeci ví i to malé dítě. Trochu to připomíná Klausovo dělení jídel či sportů dle pravicovosti/levicovosti. Řízek měl být pravicový a salát levicový. Pobavilo mě, když se tím pak spíše z legrace zabýval Daniel Prokop ve Slepých skvrnách (doufám, že on a právě tam) a konstatoval, že to vychází spíše naopak. Nemám teď sílu vyjmenovávat všechny jednotlivé prohřešky, které mě iritovaly, tedy alespoň ty dva, které mě nakonec dovyprovokovaly k sepsání komentáře. Na str. 117 o větších chlapcích píše, že by nevyprodukovali "veleříši", ale cosi ve stylu Pána much. Žel pro Komárka existuje zdokumentovaný případ 6 chlapců ve věku 13-19 let (možná by se ale hádal, že tihle už jsou staří moc), kteří ztroskotali na pustém ostrově a přes rok na něm přežívali. V šesti lidech asi veleříši nevytvoříte, ale jinak bylo jejich společenství i přes hmotnou nouzi, zvláště počáteční, relativně idylické a Pána much, který má původ pouze v hlavě Goldinga, rozhodně nepřipomínalo. Na str. 121 pak předkládá jako fakt k uvěření, že dnešní doba předstírá, že nemá žádný život citový. Žijeme v té samé společnosti? Jistě by se dalo říci, že on to vlastně myslel tak a tak a já jsem to nepochopil a tudíž... jenže... to by znamenalo, že to myslel tak, jak to ani zdaleka neřekl. Neměl by tohle umět? Dodatek: Řadu dalších výtek, pod nichž bych se ve většině podepsal, uvádí Jan Lukavec v recenzi na iliteratura.cz .... celý text
Subjektiv


Lidská přirozenost: Od Charlese Darwina po Irenäa Eibl-Eibesfeldta Lidská přirozenost: Od Charlese Darwina po Irenäa Eibl-Eibesfeldta

"Komárek krásně a zajímavě píše, má často i pravdu, ale ono je poměrně snadné mít pravdu, když polemizujeme se sociobiologií 70. a 80. let (viz přehled použité literatury na s. 112–115). Laický čtenář by si měl být stále vědom, s jak fosilním myšlenkovým materiálem se v této knize potkává – a utkává." Podrobnou recenzi jsem publikoval už dříve s J. Zrzavým, odkaz na ni jsem vložil do sekce Recenze.... celý text
TGC



Evropa na rozcestí Evropa na rozcestí

Číst knihy tohoto chytrého muže je balzám, je to tak chytré, čtivé a přináší tolik informací. Oproti sociálním sítím, kde je všechno tupé a jednoduché je tohle opravdu balzám.... celý text
JanaProchazka


Jezovita Balbinus Jezovita Balbinus

"Kniha zajisté vzbudí i odpor, pozdní osvícenci se budu bouřit, že dávné tmáře líčím v příliš laskavém světle, příznivci jezuitů naopak, že příliš kriticky a jistě najdou nějaké věcné detaily, které zcela nesedí - dám jim radu, kterou mám už v memoárech - ať si o B. B. a jeho době napíší vlastní knihu, kde bude vše přesně tak, jak si představovali, že to „bylo doopravdy"." Já jsem si tuhle knížku užila, ostatně jako většinu knih Stanislava Komárka. Soudobé komentáře jsou vtipné, kontext doby edukativní, bavilo mě to.... celý text
hana1070