Hamburská dramaturgie vydání

Brzy uplyne dvě stě let od doby, kdy Lessing psal články své „Hamburské dramaturgie”. Obnovujeme-li dnes její vydání, činíme tak proto, že mnohé Lessingovy estetické názory dosud nepozbyly své platnosti a že požadavky, které tento velký kritik kladl na divadelní umění své doby, jsou blízké úsilí naší současné estetiky. Lessing žije v době rozkladu feudálních zřízení, kdy mladá německá buržoasie se hlásí o svá práva hospodářská i politická. V umění se stává Lessing jejím prvním mluvčím. Jako dramatik je svou Minnou von Bamhelm a zvláště Miss Sarou Sampsonovou zakladatelem německého měšťanského dramatu. Jako estetik ostře vystupuje proti vyumělkovaným kriteriím feudálního umění, representovaného francouzským klasicismem. Nové Lessingovy estetické požadavky mají přímo revoluční význam. Proti Corneillovi, Racinovi a Voltairovi vyzdvihuje Lessing Shakespeara, v němž vidí vzor dramatika pravdivých lidských vztahů. Ironisuje neživotnost dramatických postav, sloužících jen dramatické zápletce autorově, a žádá vykreslení pravdivého lidského charakteru, který musí být podkladem každého slova a jednání na jevišti. Nikoli okázalé tituly, nýbrž lidské srdce má promlouvat k divákovi, který nalézá v divadle odpovědi na otázky života. Lessing se neomezuje pouze na text dramatu. Klade nové požadavky i na ostatní složky divadelního umění: na herectví, z něhož vylučuje deklamaci ve prospěch přirozeného projevu, na hudbu, která nemá překvapovat neodůvodněnými afekty, nýbrž být doprovodem a posilou dojmu divákova. Z toho je zřejmé, proč se vracíme dnes k závažnému dílu G. E. Lessinga, bojovníka za pravdivost dramatického uměni.... celý text