Hamburská dramaturgie
Gotthold Ephraim Lessing
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/303964/bmid_hamburska-dramaturgie-tIs-303964.jpg
5
4
4
Brzy uplyne dvě stě let od doby, kdy Lessing psal články své „Hamburské dramaturgie”. Obnovujeme-li dnes její vydání, činíme tak proto, že mnohé Lessingovy estetické názory dosud nepozbyly své platnosti a že požadavky, které tento velký kritik kladl na divadelní umění své doby, jsou blízké úsilí naší současné estetiky. Lessing žije v době rozkladu feudálních zřízení, kdy mladá německá buržoasie se hlásí o svá práva hospodářská i politická. V umění se stává Lessing jejím prvním mluvčím. Jako dramatik je svou Minnou von Bamhelm a zvláště Miss Sarou Sampsonovou zakladatelem německého měšťanského dramatu. Jako estetik ostře vystupuje proti vyumělkovaným kriteriím feudálního umění, representovaného francouzským klasicismem. Nové Lessingovy estetické požadavky mají přímo revoluční význam. Proti Corneillovi, Racinovi a Voltairovi vyzdvihuje Lessing Shakespeara, v němž vidí vzor dramatika pravdivých lidských vztahů. Ironisuje neživotnost dramatických postav, sloužících jen dramatické zápletce autorově, a žádá vykreslení pravdivého lidského charakteru, který musí být podkladem každého slova a jednání na jevišti. Nikoli okázalé tituly, nýbrž lidské srdce má promlouvat k divákovi, který nalézá v divadle odpovědi na otázky života. Lessing se neomezuje pouze na text dramatu. Klade nové požadavky i na ostatní složky divadelního umění: na herectví, z něhož vylučuje deklamaci ve prospěch přirozeného projevu, na hudbu, která nemá překvapovat neodůvodněnými afekty, nýbrž být doprovodem a posilou dojmu divákova. Z toho je zřejmé, proč se vracíme dnes k závažnému dílu G. E. Lessinga, bojovníka za pravdivost dramatického uměni.... celý text
Divadelní hry O literatuře Umění
Vydáno: 1951 , Československý spisovatelOriginální název:
Hamburgische Dramaturgie, 1767
více info...
Přidat komentář
Další z vynikajících Lessingových děl. V obecnosti působí jako rozvinutější recenze Maffeiovy verze Euripidovy tragedie Meropa. Avšak jedná se i o rozumně a střízlivou argumentací podloženou reakci na blahosklonnou reakci Voltairovu a prudkou, až hrubou a lživou reakci de la Lindellovu. Dočkáme se zde opět šarmantního Lessingova humoru, jež je tradičně okořeněn rozumnou dávkou ironie.
Stal jsem se opět svědkem osvícenosti, moudrosti a vzdělanosti Gottholda Ephraima Lessinga, což prostřednictvím tohoto díla mohu doporučit i vám.
A. G.
Autorovy další knížky
| 1954 |  Moudrý Nathan |
| 1943 | Emilia Galotti |
| 1941 |  Hamburská dramaturgie |
| 1954 | Hry, básně, bajky, epigramy |
| 1932 | Bajky |
Četla jsem osmnáctiletá, především ze zvědavosti: jelikož ji napsal můj milý Lessing a jelikož jsem o ní dlouho slýchala. Bohužel na mě byla Dramaturgie příliš složitá. Potřebovala bych nesrovnatelně větší zkušenosti s divadlem a znalost starších her, z nichž mnohé od Lessingovy doby upadly v zapomenutí, abych si ji mohla vychutnat. (Autor totiž ani nenaznačuje obsah kusů, o nichž referuje.) Mea culpa.
Přesto knížka obsahuje duchaplné, vtipné a dobově charakteristické úvahy, jež mě dokázaly zaujmout. Jako kritik nebyl Lessing nikdy nespravedlivý, to spíš hodný a starostlivý, otecký k našemu německému divadlu.
* "... Ale u nás? Máme je (= jídlo), a tím je to odbyto. Naši velcí se učí přežvykovat především a šťáva z francouzského románu je ovšem chutnější a stravitelnější. Zostří-li se jejich chrup a zesílí-li jim mozek a naučí-li se zatím německy, přečtou si snad jednou i -- Agathona." (recenzovaná hra)
* "Cožpak si někdo dovede představit, že by Němec zatím myslil, že by sám v sobě našel odvahu zapochybovat o výtečnosti nějakého Francouze?" (ironicky)
*"Ten dobromyslný nápad, opatřit Němcům národní divadlo, zatímco my Němci ještě žádným národem nejsme! Nemluvím o politickém zřízení, nýbrž jen o mravním charakteru. Mělo by se skoro říci, že záleží v tom, že nechceme mít žádný vlastní charakter. Jsme ještě stálými zapřisáhlými napodobiteli všeho cizího, a zvlášť jsme ještě stále nejoddanějšími obdivovateli nikdy dost neobdivovaných Francouzů. Vše, co k nám přichází z druhého břehu Rýna, je krásné, rozkošné, nejmilejší, božské; raději zapřeme zrak a sluch, než abychom na to měli pohlížet jinak; raději přijímáme neotesanost za nenucenost, drzost za grácii, grimasu za výraz, cinkot rýmů za poesii, skučení za hudbu, než abychom zapochybovali v nejmenším o převaze ve všem, co je dobré a krásné a vznešené a slušné, která uchránila tento obdivuhodný národ, tento první národ světa, jak se často sám velmi skromně nazývá, před spravedlivým osudem."