Ace_McIntosh diskuze

Přesně tak, je to nezásadnější kniha letošního roku, sám již vlastním tři kopie a dalších deset jsem pořídil jako vánoční dárky iliterátům z řad mého příbuzenstva a přátel, k nimž se tato esenciální literatura ještě nedostala.

Správně, slovo tedy předávám zpět :-)

Titul další knihy v sobě ukrývá kus sušeného, avšak nezdrobnělého ovoce, název písmene čtený odzadu a občana vojenskou službou povinného.

Pokud mohu, tipnu si: Kvantová teorie nikoho nezabije?
http://www.databazeknih.cz/knihy/kvantova-teorie-nikoho-nezabije-31443

Pejsánku, ačkoli Váš příspěvek nebyl adresován na mou osobu, cítím imensní obligaci poděkovat Vám za, mnou velmi vítaný, tip na knížku jak má být. Velké a těžké knihy jsou podle mého gusta – obsahují mnoho vědění, skvěle se čtou v tramvaji, letadle i doma a nemůžu je smazat tlačítkem Delete. Ihned běžím do knihovny tuto knihu vyhledat a zapůjčit si ji.

Jinak, abych se neodchýlil od tématu, právě již potřetí čtu oblíbené a uznávané literární dílo „Vaříme s Láďou Hruškou levně a chutně“ od Ladislava Hrušky. Tento brilantní kulinářský elaborát jsem si pořídil ihned, jakmile začal být na trhu k disposici a již po prvním „začtení se“ do jeho podmanivých stránek mi začalo být jasné, že mám tu čest s nadčasovým literárním skvostem, ze kterého budou lidé čerpat vědění (primárně týkající se přípravy frugálních, byť výživných pokrmů) po celá staletí, ne-li tisíciletí. Také proto jsem nesmírně hrdý na to, že mohu stát u samého zrodu fenoménu, jenž bude formovat myšlení mnoha a mnoha generací našeho potomstva.

Půjčování knih zlepšuje imunitu – osobně jsem nad tím takto nikdy nepřemýšlel, ale nyní si v retrospektivě uvědomuji, že na tom něco opravdu bude! Od doby, kdy jsem si z úsporných důvodů pořídil čtečku elektrických knih (k nimž mám jinak drahný odpor, neboť co lze smazat tlačítkem „Delete“, není dle mého soudu kniha), jsem mnohem více nemocný – tedy ve srovnání s časy, kdy jsem po knihovnách prolézal kvanta plesnivých, zaprášených knih prolezlých roztoči, jež se předtím protočily pod rukami (a zřejmě i jinými částmi těl) nespočetného množství čtenářů.

Takže jste mi nasadili pěkného brouka do hlavy. Další minus pro čtečku í-buků (musím otevřeně přiznat – lituji, že jsem si tento Luciferův vynález vůbec pořídil) a další plus pro knihovnu. Asi se plácnu přes kapsu a zase si zaplatím legitku do knihovny, abych se zocelil.

Vůni papíru žádný í-buk nemá nikdy šanci nahradit! To je prostě fakt. A žádný umělý sprej to nezmění.
Nehledě na to, že takové moderní vymoženosti jako elektrické čtečky a počítačové tablety jsou inhibitorem představivosti a pouze přispívají k všeobecné degeneraci společnosti. Není nad voňavou knížku, kterou můžu potěžkávat, ohmatávat, poslouchat její šustění a očuchávat od rána do večera. Jaký í-buk mi tohle nabídne?

A to jsem ani nezmínil hliněné destičky. Nádherná rurální vůně zeminy, ještě libější a pronikavější než v případě papíru – to je pak zážitek jak má být. Knihy na hliněných destičkách mají navrch větší hmotnost než papírové, takže mám vždy pocit, že čtu pořádnou knihu, ne nějaké virtuální nic z neviditelných jedniček a nul. Ba co víc – snadno s nimi mohu přetáhnout každého dotěrného í-bukáře, který mi bude pořád nutit ten diabolický vynález!

Mimochodem, souhlasím s uživatelkou knihomoli v tom, že přívlastek „analogový“ zní ve spojení s knížkami obzvláště otřesně. V tomto případě bych, vzhledem k faktu, že se jedná o živou knihu, použil spíše označení „biotický“.