Alix
diskuze
Ach jo, mám dojem, že všichni, kteří jsou starší než já, jsou nechutně moudří. I já občas bývám nechutně moudrá ke své devatenáctileté neteři, ale jelikož ona neví, že musí ty kopance od života dostat, nevěří mi a myslí si, že jsem hloupá já. Ani se nedivím, asi to tak už v životě chodí. A Číňani na to snad mají monopol. Tahle věta je z knihy Zkazky o šesteru cest osudu, ale musím říct, že občas se tam dějí věci, že by člověk nevěřil, takže bych to s tou moudrostí zas tak neřešila, ale tato věta se mi hodně líbí.
Ani nechci nic psát, jen si tady odpočinout, jestli dovolíte.
Asi jsem to už kdysi psala, ale, nešť!
Měj statečnou hruď a opatrné srdce,
buď vlídný v moudrosti a neústupný v jednání.
Pchu Sung-Ling
Odváté větrem, Foxové z Harrow, Chaloupka strýčka Toma, Dobrodružství Toma Sawyera, Dobrodružství Huckleberryho Finna. Ale to jsou knihy o otroctví v 19. století.
woodward, když je z okna krásný výhled, proč by mne to nemělo těšit? Tomu bych se nedivila
Se čtenáři a nečtenáři je to ovšem zapeklitá věc. Jedna skupina čte takřka všechno a všechno ji zajímá, druhá nečte nic, protože ji nic nezajímá. Pak je třetí skupina, kterou zajímá jen něco. Netroufám si žádnou z těch skupin soudit nebo kritizovat, ale jen a jen za sebe mohu říct, že mne zajímá všechno, Jestli si mohu dovolit mluvit za sebe, tak čtení je pro mne něco jako droga. Poznávám jiné světy, vracím se do historie, prožívám dramata a chechtám se jako blázen u knih, které jsou natlakované humorem. Nesoudím ty, kteří nečtou, spíš je mi jich líto, protože přicházejí o zážitky, které jsou nepopsatelné.
Jiná kategorie jsou ale děti, tam mi to vadí a myslím, že počítač, tablet a mobil, se jim do ruky dostat neměly. O sluchátkách ani nemluvě, to bych je vyliskala hned!
tester, ty jsi ale vtipálek! Ti, co nečtou se tady mohou vyjádřit, proč ne, ale kde je tady najdeš?
Eumenida, zkusila jsem, ale nic jsem nezjistila a nic jsem nenašla. Trošku mne tak napadlo, že to možná někdo prodal. Já jsem nebyla přímý dědic. Už se to nedovím a už nikdy nic tak krásného neuvidím.
Eumenida, vůbec si netroufám odhadnout, jak stará ta kniha byla, ale byla nádherná, těžká a velká. No, je to pryč......
V naší rodině čtou všichni, takže, aniž mne k tomu někdo nutil, jsem jaksi taky začala číst. A vím i přesně, jak se to stalo. Tatínek mi četl Zahradu od Jiřího Trnky a v určitém stadiu přestal a řekl mi, že teď už to musím zvládnout sama. Tak jsem začala a knihám naprosto propadla.
Jenže ono to není vždycky tak jednoduché a nemusí to u každého vyjít. Moje nejlepší kamarádka má tři děti. U těch dvou starších jsem se snažila ze všech sil a výsledek byl nulový. U té nejmladší jsem se nesnažila vůbec, protože jsem to považovala za ztrátu času a ona mi dnes plundruje knihovnu. Tak nevím....
Když jsem byla malá, babička mi četla pohádky bratří Grimmů z veliké a krásné knihy, ve které byly nádherné ilustrace a byla psaná švabachem. Babička mi to četla a když se občas zarazila, protože nemohla najít to správné slovo, tak jsem si stěžovala, že zbytečně zdržuje. Tehdy jsem ještě nechápala, že to jaksi "na živo" překládá. Připouštím, že ty pohádky většinou byly hororové, ale jako dítěti mi to tak nepřipadalo. Za vinu přišel trest a to bylo správné. Dnes už nevím, kdo z rodiny si tu knihu vzal a je mi to líto, protože bych za ni dala skoro cokoliv. Nejhroznější pro mne byla pohádka, kdy se spousta dětí prohání po zamrzlém rybníku a blíží se bouře, o které děti nemají ponětí. Jen stará babička, která bydlí u rybníka, to vidí a aby zachránila děti, podpálí vlastní dům, protože ví, že se tím pádem děti rozběhnou právě k tomu hořícímu domu a zachrání se.
Krutost pohádek mne, jako dítě, nešokovala, dobro zvítězilo nad zlem a tak to bylo správné. Dnes nechápu, že jsem z toho neměla noční můry, ale asi to tak nějak v dětství má být.
Eumenida, mluvíš mi z duše! Ambru a Nanu jsem úplně nenáviděla, ale jak šel čas, soustředila jsem se v každé z těch knih na něco jiného a našla tam zajímavé věci, které jsem nevnímala, když jsem to četla třeba v sedmnácti. U Ambry jsou to historická fakta z doby, kdy se po Cromwellově smrti vrací na trůn Karel II Stuart. U Nany mne zase fascinoval takový skoro plíživý rozklad některých hlavních osob. Takže jsem už neřešila, že Ambra i Nana byly v podstatě hloupé nány, pokud nechci použít silnějších slov, ale v podstatě se mi obě staly průvodkyněmi určitého období. To, že byly to, co byly, jsem pak už zas tak neprožívala.
Lora. Greenova: Od H. G. Wellse mohu doporučit to pravé ořechové, pararelní realitu! Sežeň si knihu Lidé jako bozi, je to úžasné a podle mne je to přesně to, co hledáš.
moserova, koukla jsem a taky asi půjdu sežrat nějaký ten sýr!!!
Dell, teprve dnes pročítám diskuzi zpětně a jestli mohu za sebe něco doporučit z žánru detektivního, tak já jsem si předevčírem vytáhla z knihovny zapomenutou P. D. James, "Rubáš pro slavíka". Že jsem nepřišla na to, kdo a co, to je u mne normální. Ale především se mi strašně líbí popisy. Lidí, věcí i činností. Pro mne je to úplná lahůdka, takže, doporučuji!
Možná teď budu fakt vypadat jako idiot, ale opravdu bych byla ráda, kdyby mi někdo srozumitelně vysvětlil, PROČ je číslo šelmy 666? Já jsem to totiž fakt nikdy nepochopila.
Jsem ráda, že žiju takový život, jaký mám. Jsem ráda, že nemusím řešit takové bláboly, jaké jsem tu četla a z kterých je mi skoro na zvracení. Jsem ráda, že slova "pochopení, smíření, láska a soulad" pro mne nejsou prázdná slova. Pro mne ne.
Ale je mi líto, svým způsobem, tvora, kterému je cizí všechno to, co jsem napsala.