Alix diskuze

Ale politika přece je to, co z ní politici dělají, ne? Pokud ještě někdo věří, že je to čistá hra, mne už ty iluze opustily. Stačí jen pomyslet na to, jak moc nás politici milují vždycky před volbami. Když už je o nich rozhodnuto, paměť jim začíná vypovídat a sliby zůstávají na papíře. Mnoho lidí si to uvědomuje a to je taky důvod, proč volby vyhrálo ANO. Je neokoukané a přesvědčuje masy, že je to pravé, které dokáže všechno změnit. A masy demokraticky rozhodly, že tomu věří. Kolik z těch předvolebních slibů se asi splní???

Povídky Prám a Zkratka paní Toddové, pak Rose Madder a TO.
Ale, když tak přemýšlím, všechno, co napsal, je skoro geniální. Ne všechno, to ne! Ale skoro všechno.

bubka je binysek? Ten styl je stejný, ale proč to dělá?

Miloš Zeman je velice inteligentní muž. Ale je to taky velice pomstychtivý člověk, který neodpouští. A nezapomíná na ty, kteří mu "ublížili". Nikdy!

Je mi líto jeho manželky.....

Nightlybird tady nechal prázdné místo, aspoň pro mne ano. Když jsme si občas spolu psali, vždycky byl ke mně nesmírně laskavý, jeho komentáře byly vždycky trefa do černého a jeho charisma obrovské.
Noční pták už musel odletět do jiné krajiny, snad tam našel klid a mír...

Jejda, to mne potěšilo, že nejsem sama, co neumí skoro kváknout cizí řečí! Dvojjazyčné knihy jsou požehnáním, ale je to dřina. Mimo to, že se snažím číst, jsem si stáhla Duolingo a mohu všem jen doporučit. Je to milý prográmek v různých jazycích a nejen mluví, ale i učí výslovnost a překlady. Kdo nezná, zkuste!

No, já se tady cítím jako nedouk, protože čtu bez problémů jen v češtině, slovenštině a polštině. Němčinu jsem zapomněla, protože jsem ji necvičila a angličtinu se snažím naučit. Snažím se v angličtině číst, ale, jak už tady někdo napsal, je to těžká dřina a cítím se pak úplně vyčerpaná. Ale nevzdávám to a věřím, že bude líp. Takže, když tady vidím, že čtete knihy ve francouzštině, italštině a angličtině, etc., klobouk dolů a to myslím upřímně.

Myslím, že není možné říct, která kniha od SK je nejlepší. Každý z nás má tu svou, protože Mistr je neuvěřitelně variabilní. On prostě dokáže psát o čemkoliv a taky jakkoliv. V jedné knize se člověk bojí obrátit stránku / TO / a ve druhé jde všechno poklidnějším a zdánlivě líným tempem / Nespavost /. King je ale ve svých knihách nevyzpytatelný a nikdy nevíte, co na vás vybafne. Takže já bych radila dělat to tak, jak to dělám už roky já. Co vyjde, to přečtu. Nikdy jsem toho nelitovala...

Já bych nebyla tak kritická, zbělení kloubů si dokážu představit, stejně jako kousání rtů a hnědooké, či modrooké krasavce. Vlasy za ucho se zřejmě dělá jako určité něžné gesto, které my, ženy, oceníme, co si budeme povídat. Zbrocený potem podle mne znamená - celý zbrocený. Takže se to nedá aplikovat na mimino, které je jaksi mokré jen v určitých partiích. I to zatajení dechu bych brala. Co se týká nečisté pleti, v románu Stephena Kinga Christine, je jeden z hlavních hrdinů tímto kazem na kráse postižen docela dost. A není to žádný grázl, jen má prostě smůlu. Takže nelomím rukama a nevysunuji bojovně bradu. Jen jsem ráda za krásu českého jazyka.

Myslím, že nikdo nemá právo měnit původní rukopis autora. Pan Verne to napsal tak, jak to napsat chtěl. Právě tak a nijak jinak. A tak to má taky zůstat.
Připustila bych změnu zastaralých slov, kterým bychom třeba nerozuměli, ale jinak nic.
Budeme měnit Čajkovského, protože to dnešní generace nebere a uděláme z toho třeba rock?

"Kdyby jste" je špatně a "pomožte" se mi taky nelíbí.

Jana_Hlus a cecetka: Karolína Světlá se mi líbí pro její zvláštní, trošku naivní styl i když její romány a povídky jsou většinou docela chmurné. Božena se mi zase líbí proto, že se snaží ukázat svět, jaký by měl být. Její povídky i sama Babička, jsou plné světla a končí většinou nebo snad vždycky, dobře. Zvlášť u Boženy Němcové obdivuji, že během svého smutného a krátkého života dokázala vytvořit takovou krásu.

Nechci nikomu brát jeho názory a nechám si ty své, ale urážky nechápu. Tak o tom přestaňte diskutovat a běžte se bavit o knihách? Nejsem a nikdy jsem nebyla Havlův fanoušek, ale byl to asi první a poslední prezident, který nebyl politik a myslel si, že zvítězí s větrnými mlýny. Srovnání s Achnatonem je a není přesné, protože Achnaton žil "svou" pravdou, nenáviděl násilí, ale jelikož taky nebyl politikem, tak nevěděl, co způsobí. Pravda není jen jedna, univerzální, pravd je hodně, protože každý to chápeme a vidíme jinak. Každý máme svou pravdu a kdo rozhodne, že ta moje je ta pravá? Ti, co na mou pravdu házejí špínu nebo ti, kteří se zamyslí a zkusí přemýšlet, jestli to není třeba někde uprostřed? Život je přece plný kompromisů ...

Možná budu směšná, ale mám ráda Karolinu Světlou a Boženu Němcovou.

Proboha, jste na Databázi knih, uvědomujete si to vůbec? V tomto vláknu je tolik nenávisti, že je mi z toho špatně!

Měla jsem psa Bublinu, to je pes z Rychlých šípů. Teď mám psa Myšáka, je to Stuart Little. Manžel má pejska France II.

A já se zase vrátím ke své oblíbené knize, Odviate vetrom.
"Aj zajtra je deň!"

Nepamatuji si, kolikrát jsem dala "odpad", ale moc to určitě nebude. Přesně ale vím, že jsem to dala knize Divoká Jasmína a Popel ve větru. Čistokrevná červená knihovna ze starých časů mne nechává v klidu, ale toto bylo tak příšerné, že jsem se nedokázala ovládnout. A dala jsem odpad. Proč, to jsem napsala ve svém komentáři. Ale připouštím i když s hrůzou, že každý má jiný vkus.

Moje teta mi před lety docela vnutila Soudné sestry a já jsem T. P. propadla. Je mi celkem jedno, v jakém chronologickém pořádku to čtu, protože vždycky je tam nějaké vysvětlení nebo odkaz, co a jak bylo. Dnes, když už mám nakřečkovaných docela dost prattchetovských knih, se snažím je znovu číst chronologicky, ale ono to je vcelku jedno. Akorát pozorný čtenář si všimne, že s některými postavami zřejmě Terry už zřejmě nepočítal, ale pak si to rozmyslel. V jedné, nevím ale ve které knize, je popsáno, jak se Knihovník stal opem. Je tam popisován jako malý a smutný orangutánek. V dalších dílech ovšem nabral na síle, objemu i významu a to je fajn. Proměna kocoura Silvera v muže mne ohromila a docela mne zamrazilo v zádech, když jsem si ho představila, ach! Ale zase nemám ráda Toničku Bolavou. Leze mi na nervy. No, každý si tam najde, co je mu libo. Jen se mi zdá, ale je to jen můj názor, že čím víc se mistr Pratchett blížil ke svému osobnímu seznámení se Smrtěm, tím víc to na jeho knihách bylo znát.

"Chápete lidi? A oni vás? Komunikace a porozumění - věčný problém."

Nejsem si jistá, co je to u vás, ale moje babička říkala angreštu "kudlače".