braunerova
diskuze
Jedna návštěvnice Limy na cestovatelském webu napsala, že z kolonizace říše Inků je jí zle a že kdyby byla Španělka, musela by se za své předky hluboce stydět. Vzpoměl jsem si na to teď, při čtení Dějin dobytí Peru od Prescotta. Tahle kniha na mě hluboce zapůsobila. Vyšla v USA v 19.století a tak bez rozdílu rasy, barvy pleti a víry je tam hrdinství nazýváno hrdinstvím a lumpárna lumpárnou. Prescott se snaží být maximálně objektivní a na každé stránce dokazuje, že historie není černobílá. A já měl najednou pocit, že ta dáma z Limy se hluboce mýlí a že Španělé mají být na co hrdí.
Raksa.A: Dík za info, Dějiny Číny už mám v knihovně, byla to docela fuška je sehnat. To se teda do nich hned pustím.
Právě jsem dočetl Dějiny Ruska od Švankmajera a jsem jimi úplně nadšen. Nemluvím teď o názorech, politiku sem nechci tahat. Myslím tím jakým způsobem je tato literatura faktu zpracována. Přijde mi mnohem těžší napsat čtivě dějiny národa než třeba popsat nějakou bitvu nebo válku. Je to moje první kniha z edice Dějiny států. Má někdo zkušenost s jinými Dějinami z této edice? Které byste doporučili resp. nedoporučili z hlediska čitelnosti?
RamonVarga: Přečetl jsem už skoro všechny díly s Falcem a vedle Robertse je považuji za nejlepší antické detektivky. I když J.M.R. se mi líbí o něco víc.
no jasně Maddox, vůbec jsem si to nespojil. To je skvělé čtení.
Ritchie, kterého Robertse myslíš? Našel jsem jen ženské romány od N.Roberts :)
Tak to vám závidím. Já nestíhám číst a tak kupuji knihy do zásoby. Než jsem se dostal k prvnímu dílu, měl už jsem jich koupených 5. Tak jsem je musel přečíst :(
Jo a ty kočky komunikují telepaticky, abych byl úplně přesný :)
Kouzelné kočky - Poslední z faraonovy družiny (Luděk Václav Wellner), Pán dvou zemí (Judith Tarr). Superhrdinové - třeba celá série Římané (Anthony Riches). Přídávám malou ukázku:
"Mezitím se Marcus ve změti nepřátel tak rychle rozháněl sekerou, že bojovníci kolem něj buď zkrvaveni padali k zemi nebo před rozběsněným Římanem s hrůzou prchali. To už ale vedle Kádira stálo deset dalších Chamáťanů, kteří bojovníky po Markově pravici pobíjeli takovou rychlostí, že další a další nestačili nastupovat na jejich místa.".
R.E.M: v historických románech pravidelně čtu o mluvících kočkách, magických silách a superhrdinech. Proti těmhle knihám je VV vrchol realistické tvorby a historické přesnosti. Před časem mi známý, který moc nečte a když už tak modernu, nadšeně vyprávěl o Přemyslovcích a bitvě na Moravském poli. Kdyby VV psal 100% pravdivě, tak tihle lidé by jeho knihy nečetli. Liberec a hrad Rohozec prostě zná každý čtenář. Autor beletrie proto musí volit kompromis mezi čitelností a přesností. Tyhle detaily si ale stejně nikdo nezapamatuje, vidíš že sama už si nevzpomeneš ani na ty odhalené nepřesnosti :)
R.E.M. prosím, uveď nějaké příklady kdy "kašle" na historickou věrohodnost. Znovu jsem procházel komentáře v epopeji, pár příspěvků zmiňuje historické chyby, ale kupodivu nikdo žádné konkrétní neuvádí.
Já jsem byl naopak Přemyslovskou epopejí od Vondrušky nadšený. A na žádné významnější historické přešlapy jsem nenarazil. Vytýkat autorovi, jak jsem četl v komentářích, že není historicky přesný, neboť používá slovo kníže, mi přijde v případě beletrie ujeté.
Obdobně jako Richieho a Pajonka i mě občas zarazí název předmětu nebo místopisný název, který evidentně do antické doby nepatří, např. šavle, třmeny apod. S hodnocením těchto omylů jsem ale opatrný. Nemusí se vůbec jednat o chybu autora, ale o chybu v překladu. Obzvlášť u takových autorů, kteří mají historické období důkladně nastudované a rukopis dávají ke korektuře odborníkům. Ovšem uznávám, že práce překladatele historického románu je obzvláště obtížná. Zatímco literatura faktu se dá přeložit víceméně otrocky, v románu kromě překladu je nutné vystihnout ducha knihy a "překlopit" ho do uvažování příslušného národa. V případě historického románu se pak musí autor i překladatel navíc poprat s odbornou terminologií a rozhodnout, zda dá přednost správnému pojmenování nebo srozumitelnosti pro čtenáře.
Jestli autor použije pro označení např. bojového umění moderní název, není na tom nic špatného, koneckonců jde o román a ne literaturu faktu.
Souhlasím se všemi diskutujícími. Nejsem historik, takže samozřejmě neřeším třmeny u římské jízdy a další "drobné" omyly. Stejně tak pokud jde o jazyk, dnes stejně nikdo neví, jak tenkrát lidé mluvili. Z knihy si běžný čtenář stejně zapamatuje jen hlavní události. Pokud autor vše uvede na pravou míru v historické poznámce, je to v pořádku. Jen mě štve, že se to neuvádí v popisu, takže si musím knihu koupit, abych to zjistil. Navíc nakladatelé, jakmile je v knize uvedené nějaké historické jméno, šoupnou to hned do kategorie Historické romány, asi se to lépe prodává. Jako třeba román Pán dvou zemí od J.Tarr, kde se vedle Alexandra Velikého prohání kouzelná kočka a duch královny Nefertiti :(
Nebaví mě číst historické romány, ve kterých autor zkresluje historická fakta. Sdílím názor řady spisovatelů, že autor románu by se měl vždy držet faktů a svou fantazií popsat to, co se mohlo stát. Historický román by měl čtenáře nenásilnou formou seznamovat s dějinami a ne ho zblbnout. Pokud autor dějiny vědomě překrucuje a vytváří alternativní historii, patří jeho kniha do žánru fantasy nebo scifi. Pokud píšete komentáře, zkuste toto prosím uvádět, je to další vodítko zda knihu koupit či ne.
Všem zájemcům o antické Řecko doporučuji Čas vítězů od Lídy Schellenbergové. Autorka ani kniha mi nic neříkali, ale román je to výborný.