evelinaevelina
diskuze
V rámci téhle "akce" by možná stálo zato se potkat s pár útlými dílky z Malé řady nakladatelství Volvox Globator( dokonce do 100 stran a malého formátu :-)
Vezměte to jako ochutnávku od autorů, na kterých větší díla jste ještě nenašli čas nebo odvahu.
Já takhle dnes smazala jeden svůj knižní rest a přečetla Pilgram.
http://www.databazeknih.cz/edice/mala-rada-327/strana-1
http://www.databazeknih.cz/edice/mala-rada-327/strana-2
...plus bych připsala Kafkovu Proměnu a Wernische
http://www.databazeknih.cz/knihy/doupe-latinaru-11520
http://www.databazeknih.cz/knihy/promena-30545
knedlík: každá diskuse většinou v nějakém momentě a na určitý čas sklouzne "z tématu" - je to jako všude, když lidé mezi sebou povídají Ať je to sebeodbornější hovor. Ale většinou se zase najde někdo, kdo to nastaví zpět :-)
Do vlákna "Nezávaznej pokec" myslím že nikdo moc přispívat nebude, aspoň to je má zkušenost z jiných diskusí. Chybí tam většinou to smysluplné téma, od kterého se odvíjí odborná i neodborná debata.
Můj osobní názor pro Dell: tohle vlákno budou chudáci moderátoři tvořit zbytečně. Nebo pro takovou konverzaci, kterou si radši ani nechci představovat.......
Já byla ubytovaná v domácnosti - a občas jsem právě utíkala k těm Číňanům a Indům. Neustálá dušená zelenina různě tvrdá nebo rozvařená, maso nejčastěji hovězí nebo skopové povětšinou podešvovité (rostbíf nedali ani jednou :-( ani těm jejich pudinkům jsem nepřišla na chuť - řekla bych, že na anglickou kuchyni si člověk musí prostě zvyknout - nebo zajít na dobrou véču do kvalitnější restauračky - nebo radši jen do pubu :-) - to jak vaří teď by asi ani ten Shakespeare kdyby procitl nejedl
V téhle vaší diskusi jste mi připomněli, že sice nevím jak Shakespeare jídlem hostí nebo spíš nehostí v Hamletovi, ale vzpomněla jsem si na existenci Shakespeare Cookbook , a jak jsem nevěřila, že něco takového skutečně někdo napsal :-))
koka: o islandském dnu vím....bohužel také vím, že tam moc nebudu :-( podle programu tipuji že stihnu možná až tak Velorexy (vezou tam jeden od nás, v ČT jsme ho vynalezli :-) na Islandu a jejich metal - určitě je to ale od tebe výborná připomínka pro pražské
binýsek: v ruštině nevím...v islandštině:
- dcera - je jasná, matka je skoro vždy
- syn - matka vybere někoho z rodiny
- adopce - přebírá příjmení nových rodičů, jestli se nemýlím, tak v případě minima odložených dětí kde není znám ani jeden rodič právo na výběr jména může mít stát a do určité doby také může být bez "příjmení" tam tedy opravdu přesně nevím :-)
- přistěhovalci - když chtějí islandské občanství, musí přijmout islandské "příjmení"
Island a tykání - jsem velice ráda, že zachovávají v překladech tykání, kdyby ne, spousta čtenářů by si vůbec neuvědomila, nepídila by se,proč že to tak je - je to podle mne právě obohacení čtenáře o další vědomosti, kniha není jen o obsahu.
Navíc - jak jinak lépe by" pasovalo" užívání jmen, která jsou na Islandu brána jako hlavní a my pro ně máme nepřesně označení pouze jako křestní.To, co nazýváme příjmeními oni odvozují od jména rodiče a přidávají koncovku podle pohlaví. Například Yrsa Sigurdardóttir (jen tak mimochodem měla by přijet v květnu na Svět knihy do Prahy) je tedy především Yrsa (řazeno pod "Y" ve všech knihovnách) a potom dcera Sigurdara. Nebo Sigurjón Birgir Sigurðsson (umělecké jméno Sjón - zkratka ze Sigurjón - aby se odlišil) je příjmením syn Sigurðse. I průměrý čtenář podle koncovek pozná tradici přidělování příjmení na Islandu - takže další nový poznatek pro něho.
Tady jsme už u zvyklostí překladů - a u nahozené otázky, jestli překládat do češtiny jména. Přeložit pouze jméno - Jiří Bird, je samozřejmě nesmysl - překládat celé také, některá příjmení ani jak víme nejdou. A překládat pouze jména....je to pak nedodělek podle mého. A to se nezmiňuji o ženských příjmeních :-) ty by to zamotaly úplně - už mnou zmiňovaná Yrsa by byla v překladu dcerou Sigurdara a podobně.
Jestliže je Island zemí dost odlišnou od naší, tak pak by to mělo být znát i z překladu z lingvistického hlediska. To není myslím o kvalitě překladu. (Teď mám na mysli i překlady děl z jiných zemí než z Islandu, našemu národu ne tolik blízkých.)Jen ať to čtenář vidí, cítí. Ten zvídavý a přístupný bude možná nakonec rád, ten tvrdohlavý prostě knihu odloží...
Rozdíl vidím ale třeba už v několikrát přeložených klasických dílech, kde příjmení buď nejsou nebo křestní, které je v historii používáno i jinde než v knižním díle - např král Jindřich. Tohle vše je skutečně o překladatelském úzu i citu. Ale domnívám se, že právě nyní s hojnějšími překlady z jazyků a zemí, na které český čtenář není ještě zvyklý, se určitý standard překladu začíná tvořit - tak hlavně aby byl nejen lahodící oku českého čtenáře, ale i smysluplný.
Navíc i česká ženská příjmení při překladech do cizích jazyků dělají problém, takže možná na cizozemské databázi knih někdo řeší překlady z češtiny :-) .....četl jste někdo českého auora v cizím jazyce a vybavíte si jak tam překládají ženská česká příjmení? Zajímalo by mě to .
Ještě poznámka na okraj, jen tak pro zajímavost: Oficiálními úředními jazyky Islandu jsou Islandština a islandský znakový jazyk neslyšících.
A koho by víc zajímalo, jak je to s tykáním, vykáním a onikáním jinde, tak zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zdvo%C5%99ilost_v_r%C5%AFzn%C3%BDch_jazyc%C3%ADch
Tvůj dnešní příspěvek je obzvláště lákavý , Pajonku. A to odtud, i ze "stovky". Ten báječný den mají v knihovně a Hoši z Brazílie - to asi skouknu, už kvůli Gregory Peckovi.
Takže - díky.
Tak tak, Jana Krejcárková (Černá), souputnice Bondyho a spol.
Zkus tedy nyní zahájit hledání někoho dalšího :-)
Surrealisté jsou mými oblíbenci....takže, pokud neodbočíme v literárním směru daleko, ale pouze mezi autory, kteří ze surrealismu vycházeli a zamíříme do českých vod, tak budeme hledat ženu, jež žila skrznaskrz bohémsky, přitom střídajíc partnery a rodíc děti jak na běžícím páse. Její nejvěrnější ji občas láskyplně říkali "Honzo".
Odkaz k otevření byl, děkuji. Žádný z antikvariátů není blízko, tak asi využiju internetovou objednávku.
Sice nic nenahradí ten pocit návštěvy již zmíněného krámku, přehrabování se a radosti z nalezeného - ale i kdyby kniha nebyla v moc dobrém stavu, tak jak jsem se dívala, z ceny moc nezchudnu :-)
Tak s Weinbaumem, kterého jsem si z tvé dnešní nabídky vybrala,budu mít smůlu - v knihovně Odysseu na Marsu nemají, datum vydání je dávné, antikvariát ve městě nemáme. Takže jedině snad ta Síň slávy.
S Mailerem jsem se zatím setkala pouze v Dávných večerech a s Duchem děvky. U prvního zmíněného jsem přečetla oba díly a byla spokojená, u Ducha jsem se spokojila s "jedničkou" (nijak tedy po pravdě nenadšená), a tak nějak jsem autora opustila...Možná mu dám zas šanci s tím Lesním zámkem.
Tak jo, tip mám (audioknihu jsem tedy neposlouchala), ale počkáme, jestli se ozve i někdo další - ať nezadávám hádanky tak často :-)
Má to něco společného s Vinárnou U pavouka nebo se Salónem Cimrman?
Film tedy vzdávám, jedině že bych sehnala tlumočníka.
A obávám se, že i s četbou cizojazyčných knih mám problém - samotné mi vadí, že vrcholným zážitkem místo radosti nad obsahem knihy u mě je, když se po stránce zaraduji, že vím o čem byla.
Ale narazila jsem (paradoxně nyní při zkoumání Komacui(a?) na knihu Jaroslava Velinského Engerlingové. Autor mi nic neříká a anotace vypadala zajímavě (jenže to anotace často, že).
Nějaké lepší info by bylo?
Tak jsem ten tip zadala do LEGIE a opravdu se ukazuje, že to byl zajímavý autor, do češtiny bohužel přeloženo žalostně málo z jeho tvorby (román žádný, pouze snad povídka).
Ale odhalila jsem, že to dílko, které popisuješ bylo zfilmováno - Zítra už nad ostrovy nevyjde slunce (1973), tak to zkusím odněkud stáhnout a mrknout se.
Pajonku, napadá mě, jestli jde dodatečně dopisovat název diskuzního vlákna. Protože tvůj nápad posunout zdejší diskuzi od třetí světové války k alternativní hiostorii jako takové vypadá výborně. Už jen proto, že nebude tak specifický, tak zcela jistě přibude zájemců.
A jsem zpět u názvu diskuze - ten by byl zavádějící, nedostačující.
Naprosto správně! Můžeš chystat novou ukázku.
Jen tak úplně mimo - zrovna hláška ohledně nástupu do auta se u nás stále hojně užívá, když někomu tato činnost trvá (podle soudu toho druhého) moc dlouho :-)
