HTO
diskuze
R. Dawkins, Obsluhoval jsem sobecký gen a dostal čtyři pence?
Je zajímavé, jak je to lehké, když člověk něco zná – Bouvarda a Pécucheta bych byl poznal už podle té první věty.
Je to tak nádherná knížka, že jsem ji dokonce loni během jednoho odpoledne přečetl pětkrát: 2x Hilského překlad, jednou překlad Zd. Wattersonové, slovenský překlad a originál. Ale miluju ji už přes dvacet let.
knedlik: Až budete mít chvíli, jistě si knížku Na Plechárně přečtěte! Doktor, její hlavní postava, je jednou z nejúžasnějších, které jsem na stránkách knih potkal, a ta kniha je prostě kouzelná. Oba české překlady jsou výborné, ale v Hilského je navíc slovo „pejsek“ (vyšlo v jednom svazku s Plání Tortillou, taktéž úžasnou). Ale hlubokosklon za uhádnutí autora.
Z jedné z mých nejoblíbenějších:
„Někdo by měl napsat zasvěcený rozklad omravním, fyzickém a estetickém vlivu fordky model T na americký lid. Celé dvě generace Američanů znají lépe spirálová pera fordky model T než klitoris, planetární systém ozubených koleček než hvězdy sluneční soustavy. Model T vlastně narušil pojem soukromého vlastnictví. Kleště přestaly být soukromým majetkem a hustilka patřila tomu, kdo ji měl v ruce poslední. Většina miminek tohoto období byla počata ve fordce model T a byla i robata, která v ní spatřila světlo světa. Teorie anglosaského domova doznala změn tak pronikavých, že se z nich už nikdy úplně nevzpamatovala.
Vůz vytrvale stoupal do carmelského kopce, minul silnici na Jánském vršku a právě se chystal zdolat poslední a nejpříkřejší úsek, když motoru došel dech, zajíkl se a zalkl.“
A vložil jsem vám pro radost a poučení autora a knihu: http://www.databazeknih.cz/knihy/dejiny-textu-krest-sv-vladimira-171070
Ota Pavel. Smrt krásných srnců / Jak jsem chytal ryby (my to máme jako jeden svazek).
Nedopsaná kniha? Jsem si jistý, že to není Švejk, tak to máme jednu nápovědu.
Ten Nabokov mě napadl, i pro to, že ho mám ležet tady, ale proč jsem to nenapsal, to zůstane jednou z velkých záhad tohoto století. Buď za to může Tesla, který může za všechno, nebo někdo zazvonil a já na to zapomněl, což se mně jeví pravděpodobnějším.
Hemingway, ale ne Komu zvoní hrana ani Fiesta. Lepší znalci, do toho.
Stydím se. Upnul jsem se na Slovensko a jinam můj mozek nezamířil.
Jé! A já to pochopil tak, že autor je Slovák, to jsem ale osel. Vytvořil jsem díky tomu ovšem několik teorií, částečně šílených. No ano, to by mohl být Munthe, Kniha o životě a smrti.
Omlouvám se kní za přílišné zjednodušení; mne taky těší, že jsou ty diskuse dvě, a když jich bude ještě víc, budu ještě radši.
Omluv netřeba! To byla jen mimochodná poznámka (mimochodná jako žirafa). Právě toto vydání si liboval nightlybird, že získalo 1.cenu za ilustrace a polygrafickou úpravu v národní soutěži pro Mezinárodní výstavu knižního umění v Lipsku 1965.
Jé, tahle kniha už byla i v druhém klubu. Dostal jsem z ní chuť pořídit si terária se žábami (což říkám jako poděkování, aby nevznikla mýlka).
„Teprve z rozhovoru, který jsme spolu cestou vedli, vyšlo najevo, že je zřízencem zoologické zahrady, a Markus Aurelius že je lev.
Jsem rozhodně aspoň průměrně statečný muž, ale dovedete si představit, jak mi bylo. Nerad na to vzpomínám. Nakonec to dopadlo dobře. Zřízencům zoologické zahrady se totiž podařilo lva chytit, když usnul unaven marnými útoky na motorový vůz elektrické trati čislo 12. Mého zásahu nebylo tedy potřebí, ale správce zoologické zahrady přes to vřelými slovy ocenil ochotu, s kterou jsem přispěchal na pomoc ohroženému obyvatelstvu města Prahy, a projevil potěšující míněni, že snad příště mi bude dopřáno uchopit některého z dravců vlastníma rukama za uši. Snad si myslil, že po tom bůhvíjak toužím.“