InaPražáková
diskuze
Díky za odstranění vyhledávaných knih pod komentáři. Nápomocné to nebylo a takhle je víc místa, hezčí vzhled.
No, Sinuhet má podtitul, u některých vydání zde zapsaný i do názvu, viz https://www.databazeknih.cz/dalsi-vydani/egyptan-sinuhet-patnact-knih-ze-zivota-lekare-sinuheta-ii-dil-131757. Tam číslovka je. Stejně tak Tatérka vyšla na Slovensku poprvé letos - diskuse, zda vydání překladových knih zadání odpovídají nebo ne, jsou tu každý rok a k jednotnému výkladu se nedošlo. Bylo nás pět opravdu je kniha inspirovaná skutečností, Poláčkovými vzpomínkami na dětství. Zařazení je to volné, ale platné. Třeba u dětského čtenáře myslím i logické.
Já si plním tak, abych neměla pochyby, a taky u některých knih zvedám obočí, ale zastávám se těch, kteří mají volnější výklad, občas je dobré zapátrat, jestli je skutečně čemu se vysmát. (Ostatně kolik čtenářů si do letošního bodu "kniha o oblíbeném místě" zařadí naučnou literaturu? Beletrie odehrávající se na určitém místě už je taky volný výklad, a podle mě mnohem volnější než výše zmíněné.)
Sešly jsme se dvě chvilku po sobě, umírá se opravdu všude. Nechala bych na dalších, ať si vyberou, s čím se v knize potkali :-)
Čtu Vycpaného barbara, historický román, jehož jednou hlavní postavou je Angelo Soliman, černoch žijící v 18. století ve Vídni, který mluvil několika jazyky, byl výborně vzdělán ve všemožných oborech (například sestavoval mineralogické sbírky) a účastnil se kulturního života nejvyšších vrstev. Leč bylo mu to málo platné, po jeho smrti převážil zájem o jeho viditelnější specifičnost, byl stažen z kůže a zařazen do sbírek téhož muzea, pro které dřív určoval horniny.
V jiné časové linii knihy druhý hlavní hrdina, Solimanův přítel Ferenc Kazinczy, pozoruje z okna svého domu masový hrob, který mu vykopali kousek za plotem a do něhož shazují oběti epidemie cholery, tenkrát pro většinu lidí neznámé a nepochopitelně se šířící choroby.
Pokračovat může ten, kdo čte o nějaké nepravděpodobné nebo nezvyklé události, něčem, nad čím zůstává rozum stát.
lancelot: https://www.databazeknih.cz/knihy/dievca-so-siedmimi-menami-277220
Ajrad1981: Taky se mi to stalo. Zatím jsem vždycky našla ke každému tématu knihu, která mě podle popisu zajímala, a s jednou výjimkou mi odhad vyšel. Výjimka byla loni u vánočního tématu, kdy jsem čekala lehce hororové povídky... a nestálo to za nic. Část jsem přečetla s nadějí, že je to jen jedna, dvě, tři slabé a zlepší se to, zbytek jsem si nemoudře vzala s sebou na dvouhodinovou večerní cestu autobusem. Být doma, knihu odložím, takhle jsem dočetla zrychleně a pak jsem hodinu koukala z okýnka, za kterým byla tma. Ale ve výzvě jsem ji nechala, na jinou knihu k tématu nebyla chuť a jako památníček se to hodí. Jinak občas čtu i knihy, o kterých tuším, že mě bavit nebudou, abych si ověřila, že jsem nezměnila vkus, ale tohle nebyl ten případ, nadávala jsem si, že jsem nevybavená další knihou.
Koko, děkují za klidnou reakci. K prvnímu a poslednímu odstavci se netřeba vyjadřovat, na dotaz, kde jsem vzala vybídnutí k výběru knih dle intelektuálnějšího měřítka - doslovně nikde, ale myslím, že ducha citátů níže uvedených to vystihuje.
"Keby sa knihy vyberali podľa nejakých tematických okruhov, tak by to dávalo zmysel, pretože by tam bol prítomný nejaký kultúrny kontext, ktorý je dôležitou podmienkou "konzumácie" tohto špecifického produktu. Ale vyberať knihy podľa vonkajších "fyzických" znakov je "kravina" ..."
"Když si vybavím to množství (tisíce!) zdejších komentářů, odsuzujících různé názorové manipulace (komunistů, katolíků, muslimů, marketingových machrů, dietářů, ideologů všech barev a pod.) a vidím, jak nikdo nevidí, co za manipulaci ČV je, a jak se jí poddávají ..."
"Nejde primárně o vzdělání ani o četbu - potíž je s tím myšlením. To dneska fakt nefrčí." - "nefrčí...a je jedno, jestli se jedná o výběr četby, nebo politické reprezentace."
Běžně do vyhrocených témat nepřispívám a ani teď nechci mávat něčím praporem, natož pozvedat zbraň. Ale Koka nadhodila v posledním příspěvku otázku, kterou bych jí možná mohla zodpovědět.
Koko, ČV je pro mě hra a potěšení, a to tím víc, čím méně sleduju její oficiální vlákna (která ve mě vzbuzují podobný, byť asi ne tak mohutný pocit jako ve Vás) a oficiální propagaci. Baví mě hledat knihy dle témat, zvláště dle těch, která na první pohled vypadají uhozeně, protože je pro mě jednak prostě zábava zjistit, jestli skutečně existuje smysluplná beletrie, která by se zabývala jídlem (existuje, a ta kniha se dostala do mého výběru nejlepších loni přečtených knih), nebo zkoušet zadávat měsíce do vyhledávače a objevit tak asi 30 knih, které neznám, a z nichž na jednu už se strašně těším (Únor a kultura); jednak mi otevírají cestu ke knihám, o kterých bych jinak v životě nezjistila, že existují, byť se mi zamlouvají samy o sobě a těším se na ně. Čtení je pro mě potěšení, čtení dobrých knih ještě víc, tím mi ČV poskytuje zábavu i potěšení.
Píšete, že hravost a potěšení v souvislosti s ČV kolem sebe nevidíte - nu, já ho s nikým nesdílím, protože to ke štěstí nepotřebuju. Pár uživatelů, které mám v oblíbených, a tedy rámcově sleduju, Výzvu plní, ale do diskusí s ní spojených myslím nepřispívá žádný - asi tedy také své potěšení veřejně nesdílejí. Ti, kteří jsou nejvíc slyšet, jsou jiný typ čtenářů, který Výzva nezkultivuje ani nezkazí, protože je podle mě prostě zanechá zcela nezměněné. Že někdo něco shledává zábavným a jiný ne, to je obvyklé, já se třeba nesměju u Cimrmanů a Monty Pythoni jdou úplně mimo mě, ale vím, že se u obojího dost lidí válí smíchy a nijak mě to neudivuje, vkus je věc různorodá.
Mohla bych si hrát i bez Výzvy, leč nemám na to fantasii, umím pro sebe formulovat kritéria, podle nichž považuju za vhodné číst (nezanedbávat literaturu 19. století ani zcela novou, nevyhýbat se neznámým autorům), ale tak kouzelně ujeté kategorie a v jejich rámci výlety neznámými směry prostě vymyslet nedokážu, k tomu se mi ČV hodí. Vzhledem k počtu knih, které ročně přečtu, mě ani nijak neomezují, spíš naopak.
A závěrem, Vaše ani ničí jiné stěžování na nerozum plnitelů se mě nedotýká, čtu si po svém a schválení nepotřebuju, nicméně přiznávám, že kdyby mi někdo, jak tu padlo výše, v hospodě do očí řekl, jestli nejsem divná, když si neumím vybrat knihu podle intelektuálnějšího měřítka, nebo že mě lituje coby oběť manipulace, asi bych se snažila honem změnit téma, nebo si šla se svou limonádou sednout k jinému stolu.
https://www.databazeknih.cz/knihy/netrpelivost-srdce-14002
Můj první Zweig, a určitě ne poslední. Civilně a s porozuměním podaný rozbor toho, k jak strašným koncům vede dobrý úmysl a ušlechtilá vlastnost, když člověk neumí říct ne. Nejlépe napsaná a celkově nejlepší beletrie roku.
https://www.databazeknih.cz/dalsi-vydani/maso-160451
Dystopie, která se vyrovná 1984 a jiným klasickým dílům žánru. Nezdržuje se teoretizováním, jde rovnou k jádru, čímž na mě bezprostředně zapůsobila ještě víc. Jako bonus má vydání z roku 1991 tvar gilotiny a "krvavou" grafickou úpravu. Největší objev roku.
https://www.databazeknih.cz/knihy/pruvodce-povetrim-a-tmou-129058
Tenká knížka, ve které se toho objektivně moc nestane, nicméně rozebírá klasická dilemata počátku dospělosti a hledání vlastní cesty značně neobvyklým způsobem. Jako by mi autor hodil rukavici a pak se na mě permanentně šklebil, když ji nechci brát vážně. Vítěz a zakládající člen kategorie Autor, který si mě tento rok namazal na chleba.
https://www.databazeknih.cz/knihy/za-tajemstvim-pohadek-332228
Aneb psychoanalytické vysvětlení, proč jsou pohádky zásadní pro vývoj člověka na úrovni rodu i jednotlivce. Navíc se to výborně čte.
Nejlepší nebeletristický text roku.
Já se hlásím, že je mi formát obrázku putna. Byť časté změny detailů vzhledu nechápu, mandle mi nezvedají, na to mám vážnější věci. A čistě ze zvědavosti - když se všechny ikonky tak hezky zakulatily, zakulatí se i obrázky knižních obálek? Skýtalo by to nové možnosti obtékání obrázku obálky anotacemi, což by nepůsobilo tak přísně, komisně, možná pro některé čtenáře dokonce odpudivě jako ostrý hranatý sloupec.
(Nejen) pro děti velmi doporučuji Tonke Dragtovou.
https://www.databazeknih.cz/knihy/dopis-pro-krale-29492 je klasický dobrodružný příběh, žádná erotika, žádné naturalistické násilí, jedna z mých nejmilejších dětských knih a podle mě jedna z nejkvalitnějších.
Zajímavě vypadá i její druhá u nás přeložená kniha.
A jinak to tu využiju k šíření Obyčejných lidí, vynikající psychologická studie psaná vybroušeným stylem. Téma to splňuje také.
https://www.databazeknih.cz/knihy/obycejni-lide-56370
Víc knih najednou až na výjimky nečtu, jednak se mi u u beletrie pak pletou příběhy, jednak čím delší dobu knihu čtu, tím hůř si ji pamatuju. Když už, prokládám naučnou literaturu nebo poezii beletrií. Většinou proto, že číst delší dobu jen poezii nevydržím a do MHD si ji už vůbec brát nemůžu. Šetřím si těžší knihu na chvíle klidu a odpočaté hlavy.
K dočítání se nenutím. Pokud mi kniha nepadne do nálady, počkám, pokud mi vůbec nesedne a nemám od ní jiná očekávání než pobavit, odložím, nemusím si rozumět s každým autorem. Pokud mě zajímá nějaké odborné téma, dočtu i publikaci, která mě nudí, povídkovým souborům taky dávám šanci, co kdyby druhá, třetí, pátá povídka byla dobrá.
Pokud je u knihy uvedeno více autorů, v profilu v Hodnocených se dá dohledat podle kteréhokoliv z nich, v Přečtených se ve vyhledávání zobrazuje jen první z autorů u knihy uvedených. Šlo by to prosím rozšířit i na Přečtené?
R.E.M.: Vůbec Vám to nevymlouvám, zajímala jsem se, jak kdo čte, kvůli pocitu, že můj postup asi není úplně běžný, že mně osobně občas přemýšlení o zápletce přebíjí ostatní složky, což mě žere. Stíhat rovnoměrně všechno by byla paráda, pak bych četla doslov na konci, jak je zařazen. Co jste psali vy ostatní mě zajímá pro porovnání a prostě ze zvědavosti.
Rozdělení podle očekávání od knihy dává smysl. Lehčí žánry, jak psala Hraboshka, moc nečtu, možná proto mi nevadí znát děj předem, k tomu mě asi víc baví "jak" než "co" (možná i proto je nečtu), ale obecně vám rozumím.
Zajímavě se mi s tématem diskuse prolnula právě čtená detektivka, v níž autor od začátku okatě prezentuje (naznačuje je příliš slabé slovo), že vrahem je zahradník. Přitom se postavy tváří, že hlavní je pátrání. Autorovi šlo o jiné věci, než je prostá detektivka, takže čtenáři znemožnil soustředit se jen na tipování vraha, musí si v knize najít jiný cíl. Vzhledem k této diskusi mě to pobavilo.
Děkuju za reakce, je zajímavé je číst.
Pocit, že čtu nepořádně, jak píše Hraboshka, jsem mívala taky, stejně tak jsem se snažila číst díly sérií postupně, ač třeba přímo nenavazují, pak jsem to pro sebe zavrhla jako zbytečný formalismus a necítím změnu k horšímu. Postupné řazení ctím jedině u povídkových sbírek, pokud je sestavoval autor, tam předpokládám úmysl a význam.
Druhé čtení je vždycky jiné a zpravidla lepší než první, kdybych mohla každou knihu číst víckrát, můžu se poprvé věnovat jen příběhu. Tedy číst je i můžu, ale přijde mi to jako škoda času, když je tolik jiných knih, které si chci taky přečíst. Navíc mám velkou většinu vypůjčenou, takže nemám tolik času si s nimi hrát a snažím se napoprvé pochytit co nejvíc.
V čem se liší spoilery ke klasice a k Zaklínači? Jen přemýšlím dál, u obecně známé klasiky se třeba míň dojmete, takže se dá odhadnout, že nevyspoilerovat vám škola polovinu děje, bavili byste se víc?
Vzala jsem včera do ruky novou knížku, podle zvyku jsem ji prolistovala, přečetla doslov, úvod a první odstavec, na dnešek jsem si nechala čtení samotného textu. Napadlo mě při tom, že možná není obvyklé začínat čtení doslovem, zkusím se tedy zeptat - v jakém pořadí čtete části knihy?
Než začnu číst knihu, ráda si ji "očichám", naladím se na ni, takže vždycky začínám doplňujícími texty, pokud jsou, tak i recenzemi. Nevadí mi, když se předem dozvím, že Romeo si Julii nakonec nevezme, spíš naopak, protože když mě příliš zaujme zápletka, stává se mi, že si po dočtení nepamatuju kusy děje, o jazyku nemluvě, jak jsem očima jen rychle skákala po řádcích. Když se u takové nepozornosti přistihnu, přečtu si závěr knihy, abych se mohla víc soustředit na nuance textu, moment překvapení tolik nepotřebuju.
Tudíž mě napadá druhá otázka - vadí vám, když znáte konec předem?
Petass: Co Sto roků samoty? V tabulce nejsou, ale Petra v nich je.
Stuka: O zdejší diskuse nejde, výzva se plní čtením knih k tématu, zobrazuje se v profilu uživatele. Diskuse mají sloužit jako inspirační zdroj, co číst, v praxi se tam najde zpočátku několik užitečných příspěvků nebo debat k tématu, pak se tituly opakují, protože mnozí zpětně nečtou, a občas se objeví někdo, kdo "vychrlí seznam". Tihle uživatelé myslím nepochopili, co je účelem, že knihy se mají číst, ne vyjmenovávat. Alespoň tak si chrliče vysvětluju.
Smysl to nemá žádný, resp. jaký tomu kdo dá. Jestli někoho motivuje hrneček, taky je to důvod. Mně třeba výzva loni i letos ukázala několik knih, o kterých bych jinak nezjistila, že existují, ale jsem strašně ráda, že jsem je objevila, letos Harníčkovo Maso, které zná málokdo a je to podle mě velká škoda, a Němcova Průvodce povětřím a tmou, což byl pro mě velmi intenzivní čtenářský zážitek. Komiks bych taky do ruky nevzala, přitom to bylo fajn. Ukazuje mi knihy mimo můj běžný výběr a opakovaně se ukazuje, že je to dobře. Někdo se třeba rád dívá na vyplněný seznam, někoho to motivuje ke čtení vůbec... Velmi pravděpodobně taky dost lidí fixluje, nu, třeba i za to hrníček stojí, každý po svém.
