intelektuálka
diskuze
Protože i já se chystám volit, ráda si tu pročítám názory. Někdy je tu přání otcem myšlenky. Padlo tu tolik urážek, že si nejsem jistá, zda některé nejsou žalovatelné.
Zastávám stanovisko, že každý bude volit toho, koho si vybral. Negativní posuzování spíše odrazuje a mluví tu o profilu diskutujícího.
AŤ bude zvolen kterýkoliv z kandidátů, pro mne se toho moc nezmění.
Nejjasnější den, na svět tmy dává zapomenout zář.
V plamenech hoří. Mou láskou k tobě plane světa tvář.
Sophia de la Martiniéres - Světlo za oknem
Viki, děkuji za doporučení, ty dvě poslední knihy budou pro mého muže, ty neznáme.
Tak koukám, jak jsou názory rozdílné. Já Hlavu XXII. četla kdysi dávno a už se k ní nevrátím. Za to k Remarqovi se vracím často. Mně je blízký jeho pohled na svět.
A myslím, že by encyklopedie měl ten seznam doplnit. Určitě je tu dost čtenářů, kteří by to uvítali.
Encyklopedie - dívala jsem se na Váš seznam válečné literatury. Asi polovinu těchto knih máme v knihovně - i můj muž čte války. Ale třeba Hlava XII. - to podle mne není čtení pro ženy.P ro mě byla drsná i Sophiina volba nebo Jákobovy barvy.
Nero - asi je to tak už od pravěku, muž bojovník a žena udržovatelka ohně a rodu.
To, co nám dala historie těžko změníme. A ještě bych za ženy dodala - ochránkyně slabších - tedy dětí.
Encyklopedie - už je to dlouho, v dětství jsem četla hodně ruskou literaturu, vzpomínám na Příběh opravdového člověka - moc nás tenkrát nebylo, na Rusko se pohlíželo negativně, ale já politiku do čtení netahám.
V poslední době se mi hodně líbila Hana Androníková - Zvuk slunečních hodin.
Přes dobu vánoční jsem si vybrala jinou literaturu - ale E.M.R. mám doma stále.
Zdravím Olomouc, encyklopedie.
Ano, čtu od mládí válečnou literaturu - můj oblíbený je E.M. Remarque.
A hodně tu o tom píšu, aby mladší generace měla motivaci.
Já nesnáším, když na mě u čtení někdo mluví. Umím se tak ponořit do knihy, která mě zaujme, že nevnímám. A o ušpiněných knihách ani nemluvím...
Já to mám jako odkaz svých rodičů, kteří prožili obě světové války a jejich život tím byl hodně poznamenán. Zajímá i děsí mě to od mládí a vím zcela jistě, že už bych to nikdy nikomu nepřála, aby mladí chlapci umírali pro prospěch a moc jiných.
Odpuštění je těžké. Ať ho nabízíš.....nebo přijímáš.
Ch. Martin - Hora mezi námi
Ale pomáhat potřebným můžeme všichni - jsou tu charitativní organizace, jsou tu lékaři bez hranic, přispívám slepcům, postiženým dětem i pacientům s rakovinou...
A doufám, že jim ta pomoc dojde...
A jinak: Sarah, Eicherik a Triatlet diskutují slušně, nemusí urážet..
Nevím, zda je správné hodnotit pozitivně jakoukoliv okupaci. Vždy je to zásah do svrchovanosti státu. A ti, co ji prožili asi viděli více než ti, co to znají z doslechu.
Už tu padlo tolik urážek - vzpamatujte se lidi.
Jsme svobodná země, nesnižujte názory jiných. Raději čtěte!
Já asi mám štěstí na lidi - setkala jsem se s lékařem z Rostova na Donu, říkal, my nesouhlasili s rokem 1968, ale nemohli nic dělat, měli jsme rodinu.
A potom dívkou, která prchala s mámou z Moldávie, kde jí zabili otce. Ještě nebyla plnoletá, tady vystudovala vysokou školu a píše dopisy, kde není znát, že je odjinud. A čeština není lehká...A oba jsou velmi hrdí.
Souhlasím kapříku ale přes to všechno v sobě nenosím nenávist.
A u prostých rusů - s těmi soucítím.
Ano, dnes jsem na Jana Palacha vzpomněla. Mladý život a tak drastická smrt...
A co dál? 20 let útlaku, potom chvilka naděje a teď? Stačí kouknout na diskusní příspěvky...
Z brněnského štatlu je toho hodně /kniha Štatl/
Mně se třeba líbí: Jak zkalil Žanek Husuj v Kostnici: hicna na cemr, hicna na vampnu...
Stvořitel přivedl na svět všechny pozemské bytosti, nakonec stvořil muže a ženu.
A stvořil je tak, že dokážou poznat tělo své i toho druhého, ovšem duše opačného pohlaví je jim navěky vzdálena. Jen na takovémto pomezí totiž mohou najít správnou cestu.
Calvin Sashone, Creative Mythology
Také to nevidím moc optimisticky, ani na východ, ani na západ. Jsme přece Evropa!
