JaMar28 diskuze

Zrovna čtu Římanku od A. Moravii. Asi 100 stran za sebou a zatím dobré. A pak se chystám buď na Idiota nebo na Zápisky z mrtvého domu od Dostojevského, ale nevím, co z toho si vybrat.

Nejspíš proto, že Nobelovu cenu neudílejí všichni světoví čtenáři, ale okruh nějakých...Ani nevím, kdo vlastně tu cenu uděluje. :) Osobně ji vážně moc neberu. Ani tak Nobelovu cenu míru. V exaktních oborech smysl má, ale literatura mi přijde příliš subjektivní. Navíc udělování té ceny musí být kulturně podmíněno. Pochybuji, že by cenu dostal autor, který by byl třeba otevřený neonacista, byť by mohl být sebenadanější. Stejně tak pochybuji, že výbor, který cenu uděluje, má třeba přehled o tom, co je z literárního hlediska významné dejme tomu v Zimbabwe. Přitom kdoví - třeba tam loni vzniklo dílo, o kterém se bude učit ještě za 1000 let, ale nikdo si ho nevšiml. :)) A to je poslední věc, o které pochybuji - že odhadnou, co je pro literární dějiny opravdu významné. Vždyť jsou plné toho, že nějaký autor je ve své době kritikou a kolegy vyzdvihován a jiný zatracován, zatímco o 200 let později si role zcela prohodí.
Naproti tomu exaktní obory jsou v dnešní době vcelku jasné - je fuk, jestli gravitační vlny objevil Němec, Ind, nebo Uganďan a je fuk, jestli to byl komunista, nácek, nebo demokrat. A s klidem se dá říct, že v budoucnu bude jejich objev pořád významný a nepřijde se s tím, že gravitační vlny nebyly významným objevem.

Jako děcko bych nejspíš skončil v Biflomoru, ale za pár let by mě vyrazili pro prokrastinaci. :)

V žádné knihovně by podle mě neměl chybět Příběh umění od E. Gombricha. To je taková Bible kunsthistoriků a asi nejlepší kniha o umění, která kdy byla napsána. Její kouzlo spočívá v tom, že se nejedná o suchou výkladovou učebnici, ale o komplexní poutavě psané dílo, ukazující provázanost umění od pravěku po 20. století. Čtenář se v ní nedozví jen JAK se co dělalo umění v historii, ale hlavně PROČ se to dělalo, proč to ti lidé zobrazovali tak, jak to zobrazovali, co tím mysleli a podobně. Je to úžasná kniha, která podle mě bude bavit i člověka, který se o umění zajímá pouze okrajově.

woodward: Ateismus má více možných definic. Víra v neexistenci boha je pouze jednou z nich. Další (kterou zastávám např. já) možná definice je ta, že ateismus je absence víry v boha. Nevíra a bezbožnost. Aby byl ten zásadní rozdíl pochopitelnější, ukažme si to na příkladu dítěte, které slovo bůh nikdy neslyšelo, nikdo mu jeho princip nikdy nevysvětlil a neseznámil ho s tím. Takové dítě bude přirozený ateista, ale zároveň se nedá říct, že věří v neexistenci boha, protože vůbec neví, co to nějaký bůh je a neřeší ho.
Myslím si, že podobně to má většina ateistů - prostě boha neřeší, je jim ukradený a berou ho jako něco navíc, co v životě nepotřebují. Vnucovat jim názor, že oni vlastně "taky jen v něco věří" považuji za podpásovou taktiku, jak z nich udělat také věřící a tím vlastně spor teismus x ateismus vyřešit plichtou.
Ovšem ta snaha má jednu zásadní slabinu - věřící v boha aktivně věří v existenci nějakého boha nebo bohů. Ateista ve smyslu neznaboh ale jen pasivně v boha prostě nevěří (nevěřit v existenci nerovná se věřit v neexistenci, čeština není matematika), maximálně vyjádří názor, že si myslí, že neexistuje. Ovšem mluví tak stylem, jako by například odpovídal na otázku, zda bude zítra pršet. Myslím si, že zítra bude pršet. Myslím si, že Slavie letos zaboduje. Myslím si, že bůh neexistuje. Takto to pojímá ateista (mohu-li za ně mluvit). Zkuste si místo toho ale dosadit víru. Já nábožensky věřím, že zítra bude pršet. Nábožensky věřím, že Slavie letos zaboduje. Na tom je myslím si dostatečně vidět, jak je argument "ale všichni ateisté jsou taky věřící" nefunkční.

Ale dá se to shrnout i jednodušeji: Je-li je ateismus vírou, pak nesbírání známek je koníčkem.

To je pravda, jenže ta předchozí otázka mě prostě nutí na něco odpovědět.

Já se připojím ke Coelhovi, který na mě působí trošku jako pozérský "filozofzakaždoucenu!", dále pak Neruda a neskonale nudné Povídky malostranské, které jsem dočetl jen s maximálním sebezapřením, zklamal mě i Poláček a Bylo nás pět (seriál je daleko lepší), potom guru určitých ezoterických kruhů Depak Chopra, od něhož jsem četl jakýsi náboženský román a málem se u toho ukousal nudou, nesmím zapomenout ani na Bukowského, jehož macho buranský styl na mě zkrátka nepůsobí, ještě mě napadá Exupery a jeho Malý princ s nesmírně "překvapivými" poučeními a pointami...Nu, to je asi vše, co mě v současné chvíli napadá.

Dotazník bych vyplnil, ale nechápu, proč u otázky "Které autory dystopického žánru jste už četli?" chybí možnost "jiné". Nečetl jsem nic z toho, takže bohužel nemohu vyplnit.