kní
diskuze
"Ne pane: jsem Bullock, příďová četa, pravoboční směna, na staré dobré Surprise."
"Jistě," kývl Stephen a potřásl mu rukou. "Myslel jsem tím, že jsem vám tu nohu zachránil. Neuřízl jsem ji."
"Neuřízl, pane," souhlasil Bullock, "když jsem ale byl na Benbow u Bahamských ostrovů, schytal jsem to tyčovou střelou z děla do nohy; a protože nás už neošetřoval doktor Maturin, nedělali s tím okolky a ufikli mi ji."
Ta ukázka je dosti zajímavá, ale neměla jsem tušení, o co jde. Když se k tomu ale nikdo neměl, zkusila jsem google - takže ne já, to on tě zachránil :)
zadám kousek své myheartovky (je to ze str. 36 a 37):
Sluha tam stále stál, dřevěnou nohu měl zapřenou ve štěrku a čekal na Stephena: tedy, čekala na něj osoba oblečená v té příšerné oranžové a fialové livreji admirálovy domácnosti; vypadal však jako silná osobnost, měl dlouhý cop a milý vrásčitý obličej a nebylo tedy pochyb, kdo je a odkud pochází.
"Doufám, že se máte dobře, pane?" zeptal se a kloubem zkřiveného ukazováčku se dotkl prostředku čela.
"Velmi dobře, děkuji," odpověděl Stephen a zkoumavě se na něj podíval. Když tento obličej viděl naposledy, byl mrtvolně bledý a leskl se potem a ten muž měl zuby zatnuté do rukojeti nože, aby nenaříkal, zatímco Surprise se sotva ploužila na západ do Fort Williamu, ošklivě poničená čtyřiasedmdesátidělovou francouzskou lodí. "Vy nejste ta amputace," podotkl.
A tak každou neděli po většinu školního roku měla Ellie chodit na pravidelná diskusní sezení do nedalekého kostela. Byla to jedna z těch vážených protestantských církví, neposkvrněná rebelantským evangtelictvím. Chodilo tam pár středoškoláků, několik dospělých, hlavně ženy středního věku, a instruktorka, pastorova žena. Ellie nikdy pořádně nečetla Bibli a tíhla k možná poněkud kritickému názoru svého otce, že to je \"napůl barbarská historie a napůl pohádka\". O víkendu před první hodinou si tedy pročítala ty pasáže Starého Zákona, které jí připadaly důležité, a snažila se zachovat si chladnou hlavu. Hned si všimla, že v prvních dvou kapitolách knihy Genesis byly dva různé a vzájemně si odporující příběhy. Nechápala, jak mohlo být světlo a den předtím, než bylo stvořeno Slunce, a nedokázala přijít na to, kdo to přesně byl, koho si vzal Kain. Příběhy o Lotovi a jeho dcerách, o Abrahámovi a Sarah v Egyptě, o zásnubách Dinah, o Jakobovi a Ezau ji ohromovaly. Chápala, že ve skutečném světě může dojít ke zbabělostem - že synové mohou oklamat a podvést starého otce, že může nějaký muž zbaběle souhlasit se sváděním vlastní ženy králem, nebo dokonce podporovat znásilnění vlastních dcer. Ale v téhle svaté knize nebylo ani slovo protestu proti těmto násilnostem. Naopak to vypadalo, jako by kniha takové hříchy schvalovala, nebo dokonce chválila.
Ono by se hrnulo, ono by se angažovalo, kdyby se vědělo....
- tohle jsem taky nečetla, pokud jsou to Nazí a mrtví od Normana Mailera - ?
možná si nevšiml (HTO) - já ho nenápadně upozorním
To znám, to je z tý pohádky, co si nemůžu vzpomenout, jak se jmenuje! Jsou tam tři psi a svítěj jim oči a jeden je větší než druhý a třetí má oči jako kola od vozu... tři něco? ... pomůžu si oklikou - na csfd to vezmu přes Petra Kostku, ten tam myslím hrál - no - a mám to - Křesadlo ... :)
To nevím, ale kniha inspirovala vznik několika filmů i seriálu/ů...
Zajímavé také je, že hlavní hrdina (jehož jméno tvoří název knihy), skutečná historická osobnost, figuruje zde v databázi i jako autor jedné knihy.
První ukázka byla pro knihu spíše netypická, tato druhá je z přesně opačného pólu:
Tódži udělal několik kroků vpřed a řekl posměšně: "Snažíte se z toho vyvléknout? Jestli nedokážete zasáhnout letícího racka do křídla, tak to řekněte a omluvte se."
"Kdybych měl něco takového v úmyslu, tak bych tady nestál. Když racci ke mně nepřiletí blíž, useknu pro vás něco jiného."
"A to jako co?"
"Udělejte pět kroků a uvidíte."
Tódži se k němu přiblížil a vzkřikl: "A co teď?"
"Teď bych rád použil vaši hlavu, když jste po mně požadoval, abych dokázal, že se nevychloubám. Mnohem logičtější by bylo useknout vaši hlavu než zabíjet nevinné racky."
"Pomátl jste se?" zvolal Tódži. Instinktivně hlavou ucukl, protože v té chvíli mladík tasil meč a švihl jím. Byl to tak rychlý pohyb, že devadesát centimetrů dlouhý meč vypadal jak kratičká jehla.
"Co děláte?" stěžoval si Tódži, když se zapotácel dozadu a ohmatával si límec. Naštěstí mu hlava zůstala sedět na krku a vyvázl z toho bez šrámu.
"Už rozumíte?" řekl mladík. Otočil se k němu zády a odešel k hromadě zavazadel.
Tódži rozpaky zčervenal, nedokázal nic udělat. Když se podíval na sluncem zalitou palubu, uviděl na ní něco podivného, vypadalo to jako štětka. Zmocnila se ho hrozivá předtucha. Sáhl si na hlavu a zjistil, že přišel o svůj culík. Krátký, dopředu stočený culík, který byl opravdovou chloubou samurajů. Tvářil se vyděšeně, snažil se jej na vrcholu hlavy nahmatat, ale páska, kterou měl vlasy sepnuty, byla rozvázána. Vlasy mu visely zplihle dolů, čímž zvýraznily jeho vyholené temeno.
No po takové hvězdné nápovědě...
Bílý papír před sebou viděl jako velký vesmír nebytí. Jediný tah štětce v něm mohl stvořit bytí. Mohl si v mysli vybavit déšť nebo vítr, ale cokoli by namaloval, zůstalo by v obrázku navždy jako odraz jeho duše. Pokud by bylo jeho srdce nečisté, byl by nečistý i obrázek. Pokud by jeho srdce bylo netečné, byl by takový i obrázek. Pokud by se pokusil předvést jen svůj um, nešlo by to nijak skrýt. Lidské tělo se vytratí, ale tuš žije dál. Obraz jeho srdce bude dýchat i dlouho po jeho smrti.
(Obávám se, že F5 mého mini umí pouze zvýšení jasu obrazu...)
To je tedy záhada. V komentářích se mi smazání podařilo, v diskuzi ne.
Funguje.
Ale totéž, zdá se, zlobí v diskuzi - chtěla jsem smazat neaktuální příspěvek (anonci na přímý přenos, který už skončil), a nejde to.
Hlásím, že nelze mazat komentáře, ačkoli ta volba u nich je, smazání se neprovede. Z osobního profilu/komentáře to nejde vůbec, ani úpravy, objeví se hláška:
Warning: mysql_fetch_array() expects parameter 1 to be resource, boolean given in /var/www/databazeknih_cz/www/helpful/ajax/showComment.php on line 26
Z profilu knihy/autora komentář sice zmizí, ale po obnovení stránky se znovu objeví.
Nechápu, jak jsem něco takového mohla nečíst - ale asi nečetla - nebyla by nějaká nápovědička?
