kní diskuze

... a vzápětí potom odkudsi shora zazněl Stephenův hlas, jenž žádal kapitána Aubreyho, aby vylezl nahoru a koukl se na něco úžasného; dostane se k němu snadno a rychle po těch lanech nalevo, na levoboku, když se bude dívat dopředu.
"Jak to, že jste ho k čertu nechali vylézt nahoru?" zamračil se Jack na Fentona. "Musí být až na salingu." A zavolal hlasitě směrem vzhůru: "Drž se tam. Nehýbej se. Jdu hned za tebou."
"Já se velmi omlouvám, pane," zkroušeně děl Fenton. "Říkali, že vylezou jen na hlavní koš: je tam s panem Jagiellem."
"Možná bychom to mohli nazvat fenomén hapax," prohlásil Stephen.
"Fenomén hapax," brblal Jack, který lezl rychle nahoru. Nebyli na salingu: nějakým zázrakem se jim podařilo dostat až k brámovému ráhnu a vylézt na něj. A tam stáli s nohama na šlapnicích a rukama peně svírajícíma různá lana a klidně se nakláněli přes ráhno. Zvláště rozjařenému Stephenovi to zjevně nedělalo žádné potíže, zatímco Jagiello byl poněkud méně veselejší než obvykle. "Támhle," křičel Stephen, když se Jack objevil na tenkých brámových úponách, "no není to nádhera?" Opatrně ukázal jedním prstem a Jack se podíval směrem k jihozápadu. V této výšce stáli nad nízkým povlakem mlhy zakrývající moře: nad nimi se klenulo jasné nebe a pod sebou neviděli vodu ani palubu, jen táhnoucí se hebkou mlhu, která najednou končila, jako by ji ukrojili; a od přídě až k pravoboku se z matnému bílého oparu tyčil vzhůru nekončený les stěžňů, které čněly do bezmračného nebe, nebe, které jako by patřilo do naprosto jiného světa. "No není to nádhera?" opakoval.
Jack byl v zásadě bodrý a dobromyslný, dnes však ještě nesnídal a v každém případě pohled na přítele, jehož život visí na uvolněném signálním lanku, byl na něj příliš. "Na palubě," zařval. "Uvažte signální lanko. Uvažte všechna lana hlavní brámové plachty," a dodal: "Jsem ohromen a vděčný. Stephene, pusť se toho lana, přidrž se ráhna a vrať se směrem ke stěžni. Budu ti říkat, kam máš šlápnout."

Myslím, že se klidně můžeš těšit dál, spoustě lidí se Nesbo líbí, jen nepřehnat očekávání - a hlavně - nesrovnávat...
On ten Larsson - by možná neměl být do kategorie severská detektivka vůbec řazen, protože ačkoli se tam policejně i novinářsky vyšetřuje, jde tam vlastně o jiné věci, než jestli vrahem je zahradník.

Milý marlowe, myslím, že budeš zklamán (Nesbo-em). Já jsem tedy byla. Jakož i Hypnotizérem manželů Ahndorilových. Jakož i Hoegovým Citem slečny Smilly pro sníh. Jakož i Paasilinnovou Starou dámou vařící jed... Proti monumentu Larsson je to všechno jen čajíček (vlažnej)...

PS: na ta Rejžkova Artefakta o Larssonovi upozornil v bookfan-siroční diskuzi Ronin Roujin; všichni mi tam mluví přímo z duše (překladatelka Haiderová, Tomáš Reichl z Hostu a taky jeden Švéd)

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10624468192-artefakta/213562227000011-artefakta-jana-rejzka/

Milénium je správně (je to z prvního dílu - Muži, kteří nenávidí ženy)! - zrovna jsem dumala nad další nápovědou :)

Tihle dva - Armanskij a Palmgren - jsou vedlejší postavy. Muži, jimž soucit a starost nejsou cizími pojmy. Soucit a starost s jednou z dvojice hlavních postav trilogie, která mohla a měla být - jak se to řekne - dekalogie? Ale už nebude, bohužel.

díky

Armanskij si vzpomněl na slova Holgera Palmgrena, který mu ji poslal. Každý by měl dostat šanci. Přemýšlel o své vlastní muslimské výchově, kdy se naučil, že jeho povinností před Bohem je pomáhat potřebným. V Boha samozřejmě nevěřil a v mešitě nebyl od pubertálních let, ale ------- ------------ považoval za člověka potřebného velké pomoci a podpory. V minulých desetiletích takovýchto skutků příliš nevykonal.

Tak to asi bude Lorna Byrne-ová a její kniha Andělé v mých vlasech?

s dovolením sem opíšu poslední hádanku Lensiiee (dnes v 10:27:11) - v následné při poněkud zanikla...

Já pro vás mám aktuálního českého autora. Jedná se o mladší, čerstvě ženatý ročník. Co se psaní týče, tak je neuvěřitelně plodný ( i když podle DK by jste to nepoznali). Rád si zahrává s češtinou. K zadání tohoto autora mě inspiroval A. P. Čechov ( v jiném vlákně) a jeho Trigorin.

U vlastních komentářů jsou, ale u jiných uživatelů ne, objeví se až když prokliknu na příslušnou knihu a najdu si dotyčného...
Ale je to drobnost, nic významného; všimla jsem si toho, protože to byl údaj, na který jsem se zřejmě v minulosti vždy zaměřila, zajímalo mě, jestli u známých přibylo něco nového...

díky! - skvělé a nesmírně zajímavé povídání Azity (Aizet?) Haiderové - jsem moc ráda, že jsem ji mohla konečně poznat - taky má nejradši Stiega Larssona - jako já! :)
Ale i vyprávění Tomáše Reichla (Host) a Carla Rustera (Švéd) je výborné. I s nimi se shoduji v názoru na naprostou unikátnost S. Larssona. On je zkrátka Mount Everest - ne, Everest ne, on je Olympus Mons!

Trochu teď postrádám datumy vzniku komentářů, když je prohlížím u jiných uživatelů, dříve tam byly.

Vynikající a naprosto správné!

Jsi na řadě :)

Ovšem že je!

No a tihle dva - Aubrey a Maturin (co je tak výborně v nestejnojmenném i stejnojmenném /čerpá asi ze všech knih, ale první část jeho názvu je podle 10. dílu/ filmu ztvárnili Russell Crowe a Paul Bettany) - tak rozdílní a přece kamarádi - si spolu občas rádi zamuzicírují - kapitán hraje na housle a doktor na violoncello, jestli se nepletu...

Ano, zahrála tu doktorku Arrowayovou opravdu krásně. Máš výkop :)

Je!

(přivítala bych zrušení omezení krátkosti textu...)

Hlavní hrdinka - Ellie - pak vyrostla (svoje kritické myšlení si zachovala) a díky největšímu objevu v historii lidstva, jak tu událost sama nazývala, se dostala tak daleko, jako nikdo z lidí. A to nejen v knize, ale i ve stejnojmenném filmu

- z té knihy jsem se dozvěděla o existenci newfoundlandských lavic, nad kterými se téměř po celý rok tvoří a vznášejí husté mlhy (a rovněž proč se tam tvoří)... (a Stephen tam měl poprvé možnost pozorovat tvora podobného tučňáku - alku velkou)

- je to sedmý, poslední do češtiny přeložený díl z 20 a 3/4 dílné série, ještě ho tu nikdo nečetl...

a teď dopíšu třetí útržek té ukázky, kde se objeví druhé klíčové jméno:

"Jsem si jist, že to bylo nezbytné," pravil Stephen.
Ta poznámka na obhajobu jeho kolegy byla nutná, nevycházela však z jeho vlastního přesvědčení, možná proto, že doktor na Benbow byl téměř neustále opilý, a když zrovna nebyl, pracoval velmi neobratně. Sluha na doktora Maturina vrhl pohled, který vyjadřoval vděčnost, a řekl: "A já doufám, že kapitám Aubrey se má taky dobře. Slyšel jsem, že se vylodil ze Shannon a zářil jako sám papež a vypadal, že je dvakrát tak vysoký."

Autorem tohoto románu je americký astronom a astrofyzik (během svého života napsal více než 600 vědeckých prací a článků), držitel spousty ocenění (Pulitzerova cena, Isaak Asimov Award, Konstantin Tsiolkovsky Medal, Hugo, Emmy...), z fotografií zdá se - veselý chlapík.