kní
diskuze
Ajo! A víš, že na Járu jsem měla podezření? Několikrát jsem si tu větu řekla nahlas a snažila jsem si vybavit hlas, který to říká v originálu, ale jsem t.č. nějak out of order... Dík, že jsi mě nenechal tonout v nevědomosti a vyber něco dalšího.
Opravdu? Já? O jakém cirkusu? (bude to se mnou vážnější, než jsem si myslela...)
Jsi chytrej - a máš pravdu!
A já mám sklerózu - tu větu ZNÁM - ale odkud?!?
Na obalu té knihy je spousta jelenů s podivuhodnými parohy.
Ne-e, tyziku.
Je to však pohádka. Jedna z mnoha, které kniha obsahuje.
Autorem je český (moravský) malíř, hudebník, fotograf a divadelník. Za sebe dodávám, že je také mimoň a podivný úžasník (úžasný podivník).
Byl jednou jeden malinkatý lesíček.
Droboučcí broučínci v něm cupitali po cestičce mezi kapradinkami. Kolem ševelily lístečky a poletovaly padáčky se semínky pampelišek. Vzdoušek nad cestičkou, plný muchniček, se tetelil v šňůrkách slunečního světýlka a stínky traviček hladily broučínky přes krovečky. Byl to jejich lesíček. Tady znali každičkou jehličku, každičký kouteček. Rostlinky i lesní plůdky se chvěly na tenounkých nožičkách. Štíhlounké houbičky houpaly na kloboučcích slimáčky. Pavučinky mezi smrčky blýskaly stříbřitými světýlečky, kolem kytiček se rojily včeličky a v úžlabince bublal potůček. Ráchaly se v něm žabičky.
Tak to zkusím já - co se poezie týče téměř absolutní ignorant:
Tristan Corbière - Žluté lásky
Přiznám se - ty verše mi cosi připomínaly - pak jsem si vzpomněla - Villona! U sbírky Žluté lásky je uvedeno, že Corbière byl předchůdcem prokletých básníků, jinde ho mezi ně zařazují, zatímco Villon k nim je řazen jenom někdy...
Proč bych to uvítala (viz minulý návrh): nikoli proto, abych se kochala vlastními výtvory. Ale - příklad: vidím, že někdo z mých oblíbených uživatelů hodnotil knihu, kterou jsem též četla, kliknu na ni - a napadne mě, že bych taky měla co podotknout - a nepamatuji si, jestli jsem tu knihu už komentovala nebo ne - i musím projet všechny komentáře - a někdy je jich opravdu hodně - jestli se náhodou nenajdu...
Uvítala bych velice, pokud by to nebylo technicky nějak přenáročné, aby u knihy při výběru řazení "komentáře oblíbených uživatelů zobrazovat přednostně", úplně nahoře byl i ten můj, pokud existuje, samozřejmě (tak jako je v hvězdičkovém "hodnocení mých známých", tam je taky moje hodnocení nahoře).
Rozumu a citu bych se nebála, ten je stejně dobrý, jako Pýcha a předsudek. Jinak na "dobré pořadí" nemám žádný vzorec, sama jsem taky začínala Pýchou (když jsem na ni narazila v antikvariátu - no nekup to za pade!?). Pak jsem vyrazila do knihovny a půjčila si všechny ostatní, z čehož mi vznikl v hlavě guláš. Pamatuju si jen, že jednu jsem nedočetla, částečně kvůli časovému presu, musela jsem knihy už vrátit. Možná to bylo Opatství Northanger nebo Mansfieldské panství, teď nevím. Připadalo mi totiž, že ta ironie tam už byla příliš viditelná. Ale svůj názor ještě budu korigovat - od té doby jsem si všechny austenovky pořídila a až je najdu, zase si je přečtu :)
Já bych prosím věděla o jednom příhodném nápisu - je na zdi v hospově U Járy v Praze na Žižkově poblíž divadla Járy Cimrmana:
"Děti bez dozoru budou prodány do cirkusu."
(333 vsuvka: Angličan Carl Honoré napsal Chválu pomalosti, Čech Petr Ludwig zase Konec prokrastinace. Moderátoři Jan Lukeš a Jan Schmid hledají způsob, jak si člověk rychlé moderní doby může uchovat duševní zdraví celkovým zpomalením životního režimu, aniž by přitom upadl do opačného extrému, chorobného odkládání povinností
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096008034-tristatricettri/ )
Ano, samozřejmě, úžasné Žítkovské bohyně úžasné Kateřiny Tučkové.
(tu celoplošně potetovanou odvážnou ženu bohužel neznám)
Ta kniha je krásná. Na horní části desek (a nejspíš i na přebalu, ten ale nemám k dispozici) je část reprodukce obrazu Antonína Mánesa Krajina [Bouře u Cibulky], dolní část je smetanově bílá.
Autorka - spisovatelka a kurátorka a milá tvář - rodačka brněnská - bude mít 31. října narozeniny (kterým se říká Kristovy roky).
Když člověk tuhle její knihu čte, přistihuje se často při tom, jak si polohlasem trpce mumlá: "svině komunistický"...
obávám se, že ani ty ostatní nejsou veselejší (ani nevím, jestli o indiánech vůbec existuje netragické počtení, asi ne)
tyzik nic, tak s dovolením něco opíšu já:
T. S., nar. 24. 7. 1910, svobodná, pochází z malozemědělské rodiny, organizována nebyla nikde ani před válkpou, ani po roce 1945, je bezpartijní. Její poměr k dnešnímu lid. dem. zřízení nedá se hodnotit kladně, jakož i ke kolektiv. práci v JZD, do nějž se se svým polem o výměře 1,6 ha odmítá zapojit. Účastna veřejného života není, avšak za nečinnou se pokládat nedá, neboť se stýká s mnoha občany, kteří ji vyhledávají pro její údajné léčitelské schopnosti, což dělala jak za války, tak i nyní. Tuto její pověst odsuzují místní soudruzi proto, protože se jedná o podvod na důvěřivých a nepokrokových našich československých občanech. Z tohoto důvodu jsme nuceni hlásit, že charakterové vlastnosti má špatné, neboť se soustavně obohacuje na úkor společnosti, a to příjmy za zmíněnou léčitelskou činnost spojenou s černým obchodem s bylinami.
Rodinný život taktéž nevede spořádaný, je známo, že se stýkala s J. R., nar. 17. 1. 1884, bydlištěm ...... č. p. 98, kterýžto byl bratrancem její matky, a z tohoto nesezdaného svazku vzešly dvě děti, které obě krátce po porodu zemřely, 1939 a 1942. Dodávky plní.
Práci čest!
třeba Zlomený šíp od Elliotta Arnolda, Škola Malého Stromu Forresta Cartera nebo Odvedu vás do Sierry Madre téhož autora
Světoznámou kavárnu jednu znám docela dobře (pečou tam skvělé "buchteln" neboli buchty - jako od babičky, jen jsou menší) - Hawelkovi ve Vídni - ale ta to jistě nebude, představa vídeňana utíkajícího před býky... :)
