Koka
diskuze
Každému, komu vadí a koho pobuřuje skutečnost, že nějaký pracovník veřejnoprávní TV (anebo státní či obecné instituce, případně jiné instituce hrazené z veřejných rozpočtů) dostal 17 průměrných platů odstupného, naléhavě doporučuji: zajímejte se o platové podmínky a znění kolektivních zmluv v těchto institucích dřív, než je komukoliv vypláceno odstupné. Pokud jste (jsme) svou předchozí lhostejností, nezájmem nebo nedostatečnou erudovaností připustili, že je vůbec někde legálně a dle přijatých a schválených pravidel možné proplatit odstupné v takovém násobku platu, nikdy jsme / jste se o znění kolektivní smlouvy v ČT nezajímali ani se neobrátili na radu ČT s dotazem či upozorněním, pak doporučuji mlčet.
A upřednostňovat a vychvalovat kapitalismus a rovné podmínky na webu, na němž jisté (myslím, že nemalé) procento uživatelů doslova okrádá svého zaměstnavatele tím, že pracovní dobu tráví na Databázi knih, v pracovní době píše své komentáře ke knihám, opravuje údaje, "moderuje" nevhodné či chybující uživatele, zadává soukromé inzeráty atd., atd., zkrátka nechává si platit (od soukromého nebo státního či obecného zaměstnavatele) za pracovní dobu, kterou nevěnuje práci, ale své knižní zálibě - to považuji za nemístný žert!
Z jaké země pochází "obnovitelný zdroj energie", který se stal názvem románu od autora velice vzdáleného od oné hledané země?
Bez nadsázky: svůj život a denní provoz si nedovedu představit bez existence veřejnoprávního Českého rozhlasu, konkrétně stanic Vltava a D dur.
Tolik literárních pořadů, rozhlasových inscenací zajímavých literárních děl, tolik dílů četby na pokračování, povídání o hudbě, výtvarném umění, literatuře, historii, filozofii atd. atd., které mi tyto stanice poskytly, by mi zaručeně neposkytla žádná soukromá vysílací stanice (ani všechny dohromady). A bez nich bych - vysoce pravděpodobně - ani nebyla zde na DK, protože právě v mém dětství sobotní odpolední rozhlasové inscenace a různé četby povídek můj zájem o literaturu (spolu)formovaly.
A pokud jde o Českou televizi - patrně je zde tak pomlouvaná a odmítaná právě pro to, co je její předností - že je tak rozmanitá. Díky té rozmanitosti v ní každý z nás z času na čas narazí na program na který se - v očích někoho - nedá dívat (což ten někdo - kritik, pozná jedině tak, že se na to dívá :=)
A jindy zas tam narazím na pořad, který mne obohatí, poučí, zaujme či pobaví - a to není málo!
Každé zvýšení cen jako důchodkyně trvdě pociťuji. Ale zvýšení poplatku za rozhlas a TV mi vadí ze všech zdražení nejméně.
Doktorka z domu Trubačů slečna Vlasta Kálalová založila nemocnici v Bagdádu.
Autorka knihy: Ilona Borská
Díky m.gray, že se to pohnulo.
Právě jsem dočetla knihu, která totálně vyhovuje zadání: paní Eliška Vlasáková sepsala své vzpomínky na část dětství stráveném v Dětském domově v Sobotíně a Myslibořicích. Kniha se jmenuje Jako sen a její poměrně krutý obsah neodpovídá tomu idylickému názvu. Šlo o dětský domov, který zřídila evangelická církev výhradně pro děti z rodin vyznávajícíh evangelickou víru, přičemž někdy šlo o sirotky, ale mnohdy šlo o děti sice z evangelických, no docela nekřesťansky nemorálních rodin. Byly tam i děti, které byly rodičům nebo poručníkům odebrány a bylo hrozné číst, jak po zrušení dětského domova v roce 1951 bylo nesnadné najít pro ty děti "umístění" a jak to mnohé z nich pak v životě poznamenalo.
Příběh představuje jenom malý skřípek z doby, která u nás nastala po osmačtyřicátém, ale hodně tu dobu charakterizuje.
Ať pokračuje ten/ta, kdo čte nějakou zajímavou autobiografickou knížku - vzpomínky na dětství, autentické zážitky z reálné doby a pod.
Ještě nedávno mne fascinovlo, že jeden uživatel každé každičké ráno sem napíše "komentáře" tak asi k 8 až 12, někdy až 15 knihám:
https://www.databazeknih.cz/komentare-knihy/luigi1-55251
Pak to ustalo, a teď "jiný" uživatel dělá totéž, stylem nápadně podobným až totožným:
https://www.databazeknih.cz/komentare-knihy/musketyrpepa-524690
Tleskám! :=((
Když už jsme u těch žen, tak mě napadá zjistit: kde bydlely čtyři sestry, jejichž příběhy ve slavné knize tvoří kánon americké literatury?
Po autorce píšící o mentální anorexii teď budeme naopak hledat autora píšícího o obézním muži.
Pro titulní postavu mnoha příběhů je jídlo koníčkem. Má na to finanční prostředky i zkušeného osobního kuchaře. Má také peníze a prostory na pěstování vzácných kytek, k těm však už nikoho nepustí, pečuje o ně sám.
Kdo ho stvořil?
To by měly být Brdy, tedy v podhůří Brd (Brdů?)
Pan Stingl měl v oblibě vzdálené ostrovy a ta moje hledaná autorka si zas oblíbila vzdáleného muže - vzdáleného geograficky, kulturně i civilizačně. Doslova propadla jeho kouzlu a pak uzdravování z té mánie bylo dlouhé, bolestné a poučné. Ve výsledku jí vyneslo zisk z prodeje knih, v nichž dovedla svůj - pro mne nepochopitelný - příběh podat a prodat.
Má sličná .......*, líbezné městečko, kvočničko, načepýřená nad kuřaty, na půl jsem si tě vysnil, na půl vymyslil a na půl o tobě slyšel od lidí, kteří v tobě stejně jako já nikdy nebyli.
(* vynechávám)
