Litocha
diskuze
Děkuji Hunovi.
Hledaný autor se přátelil s Vladislavem Vančurou, osudy jeho rodiny byly dokonce Vančurovi inspirací k jednomu románu. Nejznámější prací našeho autora je próza pro děti o přírodě - o páru jednoho živočišného druhu.
HighReaderOfOz: Za mě ne, deník je prostě deník, ale asi záleží na každém, jak si danou kategorii vyloží.
Momentálně čtu jednak Lásku podle Shakespeara, jednak Strom v květu od Josefa Hory.
Pokračuje čtenář, v jehož knize se objevují postavy alespoň tří generací (ideálně v rámci jedné rodiny).
Amanda99
Nějak nevím, co si představit pod povinnou četbou - ve škole jim žádný seznam nedali? My jsme ještě sedmáky do tzv. povinné četby nenutili, mohli si vybírat knihy dle svého. Někteří i ještě před pár lety ujížděli na foglarovkách, v oblibě byl Eragon a další díly, ale třeba i ty Mikulášovy patálie, které standardně čtou děti spíše dřív, pak samozřejmě Harry. (O holkách a tehdejším šílenství kolem Stmívání se radši nezmiňuji.) Taky třeba Tajný deník Adriana Molea, někdy i Malý princ, Hobit nebo Bílý tesák od Jacka Londona. Přemýšlím, jestli by se ujal třeba Tom Sawyer, nebo už je dnes taky passé. Porůznu jsem zkoušela podstrkávat třeba ransomovky, ale moc úspěšná jsem nebyla. Možná by se líbil i Pullmanův Zlatý kompas.
Pokud by to měla být opravdu klasická literatura, co třeba zkusit Erbenovu Kytici? Ty hororové básně mají celkem úspěch i u dnešních puberťáků. Nebo Havlíčkova Krále Lávru? To je zas skoro pohádka ve verších.
Co Petiškovy Staré řecké báje a pověsti?
O něco starší žáky celkem zaujaly Růže pro Algernon od Keyese (ale ta původní povídka, která snad kdysi vyšla v edici Karavana, román jsme nečetli), někteří přemýšliví osmáci a deváťáci měli rádi i Máj, někdo četl Saturnina nebo Čapkovy detektivní povídky (Z jedné a druhé kapsy). Musela bych zapátrat, co jsme vlastně v těch seznamech pro starší měli, už se mi to nějak vykouřilo z hlavy...
Pravda, profesionální obětní beránek. Soukroma zadává.
Autora hledá postava, která se, dalo by se říci, živí jako hromosvod.
Wiki (i zdejší životopis) praví:
"Léta 1815–1818 strávil na cestě kolem světa. Tato expedice ruského kapitána Otto von Kotzebue financovaná hrabětem Nikolajem Rumjancevem prozkoumávala Polynésii a Hawaii. Chamisso kartograficky zdokumentoval velkou část pobřeží Aljašky, byl po něm pojmenován nově objevený ostrov Chamisso. Popsal způsob života Eskymáků a obyvatel Aleut a všechna svá (nejen) přírodovědná pozorování pak vydal knižně v díle Cesta okolo světa[5] (mimochodem slovo parka označující oděvní součást se poprvé objevilo právě v tomto díle)."
Ostrov Chamisso by měl být jeden z Aleutských ostrovů - pokud je jich kolem 300, snadno se mezi nimi ztratí...
Pokud jsem se zorientovala správně, popsal skoro tři tisíce rostlin.
Není to on.
Hledaný autor se narodil ve Francii, s rodinou pak po dlouhé štrapáci zakotvili v Německu. Česky vyšla jen jedna jeho kniha (zato ale několikrát a v různých překladech), součástí jejího názvu je jméno částečně autobiografického hlavního hrdiny.
Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny. Byl mimo jiné i pážetem u pruské princezny a později ředitelem berlínské botanické zahrady.