Litocha
přečtené 1220
Jsi jedinečný
2024,
Anežka Stará
Jsem dost citlivá na „militantní“, všeobjímající pozitivitu zavánějící manipulací, knihy typu Slepičí polévka pro duši nebo Alchymista nejsou nic pro mě. Podobně citlivá jsem na faktické chyby a ohýbání reality. Nějak nejsem s to skousnout (ani u knihy pro děti), když přirození nepřátelé žijí ve všeobecné harmonii, mažou si vzájemně med kolem tlamiček a jsou pak happy jak dva grepy. Možná bych to i přijala jako alegorii, pokud by příběh měl hlavu a patu a byl aspoň trochu (i literárně) zajímavý. Ale zápletka je prostinká a vlastně nesmyslná (Proč by zvířata měla odvíjet svou hodnotu od toho, jestli se líbí lidem? Kuna s nulovým sebevědomím najednou – po několika vymámených a v zásadě bezobsažných pochvalách – zcela přehodnotí postoj k sobě samé. A v čem spočívá zmiňovaná kunina ohromná cena?), pointa přinejlepším slabá. A stylisticky je kniha na úrovni šikovnějších starších školáků. Toporná vyjádření a křečovité dialogy střídají „originální“ fráze jako „vykouzlil jí na tváři úsměv“. Rozumím záměru a věřím, že mnohým se knížka bude líbit, ale já jsem se, nejen kvůli neumělému zpracování, s ní nepotkala. Zbývají tak ilustrace, které sice neuchvátí, ale navzdory jisté tvrdosti ani neotráví.... celý text
