Litocha
přečtené 1237
Kanálníčci: Strašidla z podzemí
2020,
Michaela Fišarová
Nechala jsem se zlákat zdejšími nadšenými ohlasy, ale můj dojem z knížky je přinejlepším rozpačitý. Samotné příhody jsou sice dost jednoduché, ale pro malé děti přiměřené. Výchovnost z nich taky netrčí tak moc, jak by mohla (to je za mě plus), ale bohužel jsem se nepotkala s autorčiným stylem. Závorky mám opravdu ráda, ale do beletrie, zvlášť dětské, podle mě úplně nepatří, zvlášť když nás v nich autorka oblažuje moudry typu "ale to teď vůbec není důležité". Časem už jsem závorky vynechávala a vůbec nic se nestalo. Na to, že už je autorka vypsaná, mě zarazilo ohlupující množství stále dokola opakovaných stejných frází. Na stránkách se to jenom hemžilo samými šedými ponožkami se zeleným diplodokem, obzvláště příjemným pachem, šesti/třemi/dvěma chlupatými chapadly, dužnatým tělem nebo hubou... I syn, kterému se jinak knížka dost líbila, poznamenal, že ti diplodoci jsou už otravní. Je to škoda, protože jinak autorka používá zajímavá slova, zvláště přídavná jména, slovesa a příslovce. Nefandím "spoilerovým" názvům kapitol, kde se vždycky vyžvaní, co se stane. Kapitolky jsou ale příjemně krátké. Pobavily mě ovšem slovní hříčky, aktualizovaná rčení a přirovnání, např. jak dlouhý, tak chapadlovitý nebo letěl jako namydlený sliz. Psaná čeština poslední dobou trpí nadměrným množstvím velkých písmen a přesně ten dojem jsem měla i tady. Nějak nedokážu přijmout Sliza Blemcavého jako jméno a příjmení, za mě je to spíše rodové a druhové jméno. Ještě horší je to s Můrou Vysávalkou. Je zvláštní a dost smutné, že v knížkách pro děti jsou učitelky tak často líčeny jako fúrie. Doufám, že je to jen stereotypní zobrazení nebo mám smůlu na knihy, a nejedná se o pravdivý odraz současného školství. Koneckonců v případě rodičů je to dost podobné. Bohužel mi ani nesedí ilustrace Anety Žabkové, na mě jsou moc rozjuchané (i barevně) a pitvořivé. Nejvíc se mi líbil atlas strašidel, i když je vlastně nadbytečný, protože příběh se točí jen kolem tří a další dva druhy se tam objevují okrajově, ostatní si zasloužili maximálně letmou zmínku. Mě by třeba potěšilo vypravování o sedmihlavém potkanovi. Ke knize mám dost výhrad, myslím ale, že dětem se líbit bude, hlavně kvůli "nechutňáckému" tématu.... celý text
Píseň o Viktorce
1967,
Jaroslav Seifert
Seifert v nejlepší formě. Verše melodicky plynou, svázány v pevné rýmové schéma, ale není to samoúčelné, na úkor významu. Nad osudem Viktorky i Boženy Němcové mi pokaždé běhá mráz po zádech. Zpěvnost, nostalgie, smutek, nádherně zachycená atmosféra. A nesmí chybět básníkovo vyznání, jeho životní postoj: "Ty, lásko, pozdravena buď, buď věčná, skutečností jsi-li. A jsi-li snem, jen neprobuď mé oči, i když den je bílý. Člověk je šťasten, třeba šílí, ty, lásko, pozdravena buď!" "Jestliže luna, ta chladná poutnice, má ještě tolik sil, že může vyvábit své náměsíčné spáče do oken, kde potácejí se jen bez vůle, proč by tu sílu míti nemohla i lidská láska, která vychází jak menší slunce našich životů?"... celý text
O ničem
2017,
Vlastimil Brodský
Knížečka mě okouzlila. Jak to dopadne, když nic nechce být k ničemu, ale k něčemu. Líbí se mi těsné propojení textu a ilustrací. Příběh není jen úsměvná hříčka s originálním nápadem, jak by se mohlo zdát, ale je u něj i nad čím přemýšlet. Pana Brodského mám ráda jako herce a tímhle si u mě ještě navýšil kredit.... celý text
Zahrada
1996,
Jiří Trnka
Poetické, hravé, trošku veselé a trošku smutné. Ohňostroj fantazie - slovesné i ilustrované, z něhož vyčnívá bezkonkurenční postava kocoura. Je to kniha, ke které stojí za to se vracet. A je moc dobře, že můžeme, že smíme znovu a znovu prožívat všechna ta klukovská dobrodružství, i když už máme dlouhé kalhoty a v kapsách chybí provázek, harmonika i rak ve staniolu.... celý text
