MarieAnnaSarah
diskuze
Tak nápověda, raději velká, když to tu visí už den :)
Myslíte si, že dějiny filozofie se nedají napsat jako román? A k tomu ještě velmi populární román o patnáctileté dívce? Divili byste se :) I na DK tuto knihu četlo 451 uživatelů.
Tak spánek na chvilku odložíš, máš pravdu jako vždy :)
A pro dnešek už končím s ukázkami, obsadila jsem nyní tři vlákna, tak to přenechám již jiným :)
A ten den celej můj svět úplně zčernal. Vzduch byl černej, slunce bylo černý. Ležela jsem v posteli a zírala na černý stěny svýho bytu. Minny se každej den chodila dívat, jestli ještě dejchám, krmila mě, aby mě udržela při životě. Tři měsíce trvalo, než jsem se dokázala podívat z okna, jestli je svět tam, kde bejval. Překvapilo mě, že se srdcem mýho kluka se nezastavil i okolní svět.
Pět měsíců po pohřbu jsem vstala z postele. Oblíkla jsem si bílou uniformu, dala si kolem krku malej zlatej křížek a šla sloužit k paní Leefoltový, protože se jí zrovna narodila holčička. Brzo mi ale došlo, že se ve mně něco změnilo. Usadilo se ve mně hořký semínko. A já jsem už neuměla bejt tak vstřícná.
Mohu se pozeptati, zda-li byl podle této knihy natočen film? Mám stopu :) Netřeba odpovídat :D Bezpečný přístav - Nicholas Sparks (až teď mi došla narážka na doplutí :))
Dle DK to vypadá slibně, tak hezké počtení :)
Poselství nemám, ale jedna hezká myšlenka by byla.
Je tolik věcí, na které dřív ani nepomyslela! Už není žádné dítě – ale ani úplně dospělá ještě není. Pochopila, že se už vlastně začala zavrtávat do husté kožešiny toho králíka vykouzleného z vesmírného klobouku. Ale teď jí ten filosof zavrtávání překazil. Popadl ji pěkně za límec a vytáhl ji zpátky nahoru na chloupky, kde si kdysi jako dítě hrála. A tam nahoře, úplně nahoře na tenkých chloupcích, uviděla svět znovu tak, jako by to bylo poprvé.
Text nepoznávám, ale dle jmen by to mohl být Posel od Markuse Zusaka
Už bylo napovězeno dost, ale tak já přidám.
Toto není jediný beletrizovaný životopis tohoto autora, napsal i další, například o Jacku Londonovi. Tento však patří k jeho nejznámějším, i na DK je ve 153 přečtených.
Pojednává a tragickém životě jedné z nejvýznamnějších postav moderního umění, jež byla postižena psychickou poruchou a svůj život ukončila vlastní rukou.
Jste mě na tuto ukázku tou debatou navedly :) Máš slovo, Koko :)
Nápověda :) Toto dílo je největším úspěchem jeho tvůrce, francouzského novináře, detektiva a romanopisce. Získalo si oblibu milionů čtenářů po celém světě, bylo podle něj natočeno několik filmů, vznikly divadelní a televizní inscenace a také známý a úspěšný muzikál. V nejznámější adaptaci tohoto díla si zahrál hlavní roli herec, který je známý svým pokřikem "Tohle je Sparta!" :)
Na DK má tuto knihu 140 uživatelů v přečtených.
Autor není Čech a Čechem není ani umělec, o jehož životě tato úchvatná kniha pojednává.
Se zatajeným dechem se přiblížil k šatně, naklonil se uchem ke dveřím, aby slyšel, co mu odpoví, a chystal se zaklepat. Ruka mu však klesla. Ze šatny k němu dolehl mužský hlas, který říkal neobyčejně panovačným tónem: „Christino, musíš mě milovat!“
A Christina bolestným hlasem, provázeným pravděpodobně slzami, rozechvěle odpovídala: „Jak mi tohle můžete říkat? Vždyť zpívám jenom pro vás!“ Raoul se opřel o výplň. Trpěl. Srdce, o němž si myslel, že je navždy ztratil, vrátilo se znovu do jeho prsou a hlasitě tlouklo. Celá chodba jím zněla a Raoulovy uši jím byly jako ohlušené. Kdyby jeho srdce dále takhle nahlas tlouklo, určitě by je slyšeli, otevřeli by dveře a mladého muže s hanbou odehnali. Jaké postavení pro muže z rodu Chagny! Poslouchat za dveřmi! Přitiskl srdce oběma rukama, aby je umlčel. Ale srdce, to není psí tlama, a dokonce i když stisknete oběma rukama psí tlamu – a pes nesnesitelně štěká – je slyšet jeho štěkot dál. Mužský hlas se znovu ozval:
„Jste jistě hodně unavená?“
„Ach, dnes večer jsem vám dala svou duši a jsem úplně mrtvá.“
„Tvá duše je velmi krásná, mé dítě,“ pokračoval hluboký mužský hlas, „a já ti děkuji. Žádný císař nikdy nedostal takový dar! Dnes večer plakali andělé.“
To mne těší, že se ti líbím :) Ne, autor Čech není.
Tak jestli mohu, dodám další ukázku :)
Nakonec se vzdal všech vážných myšlenek na jídlo a žil z toho, co mu přišlo do cesty. Horké slunce podpíralo jeho životnost, třebaže se žaludku dostávalo málo pozornosti. Zdravou potravu nahrazoval absintem, tabákem a Daudetovým vyprávěním o Tartarinovi. Nespočetné hodiny soustředění před stojanem mu ochromovaly nervy. Potřeboval něco pro povzbuzení. Po absintu byl příštího dne tím vzrušenější a toto vzrušení v něm ještě bičoval mistral a slunce mu je vpalovalo do hlavy.
Jakmile léto pokročilo, všechno bylo spáleno. Viděl kolem sebe jen zašlé zlato, bronz a měď, a nad tím nazelenale azurovou oblohu z vybíleného žáru. Na všem, co zasáhlo sluneční světlo, objevovala se sírová žluť. Jeho obrazy byly přívaly jasně hořící žluti. Věděl, že evropské malířství nepoužívalo žluti od časů renesance, ale to ho neodstrašovalo. Žlutá barva prýštila z tub na plátno a zůstávala tam. Jeho obrazy prosáklo slunce, slunce je spálilo, hořící slunce je vypalovalo a vzduch je čistil.
Děkuju, zrovna jsem to chtěla tipnout :) No, pravděpodobně mám novou knížku na seznam, co si chci přečíst :)
Pokud se nemýlím, je to Henryk Sienkiewicz - Potopa :)
Asi jsem to vypátrala. Díky odkazu na USA a ženu narozenou v Praze jsem vsadila na Madeleine Albright a hle, má pět knih a na všech je její portrét :) Teď ještě, co je to za knihu :D